1. divize, Centrála 46, Soukyoku

Yuri Furukawa

Když na mě promluví jeden z kapitánů s tmavými vlasy, trochu mě to vyleká. Jeho hlas zněl tak temně, skoro až nepřátelsky. Ale možná to jen způsobila maska, kterou měl na tváři. Ani pohledy ostatních kapitánů a zástupců, kteří se téhle porady také účastní, mi nebyly zrovna příjemné. Přesto, že hledím k zemi a nevidím kam směřují jejich pohledy mi připadá, jako by mě očima všichni do jednoho probodávali. Zhluboka se nadechnu a pozvednu hlavu. Asi bych měla začít úplně od začátku. Řeknu konečně něco po krátké chvilce mlčení a pohledem přejedu všechny přítomné. Začalo to před pár lety, ještě před tím, než jsem začala studovat akademii. Bratr byl vyslán na misi do světa lidí. Nikdy se z něho nevrátil, spolu s mojí sestrou jsme se snažili zjistit, co se mu stalo, ale tenkrát nám nikdo nechtěl nic říct. Ani jeho nejbližší přátelé nevěděli, zda je vůbec ještě naživu. Byla jsem odhodlána bratra najít a tak jsem začala také studovat na akademii a po úspěšném dokončení jsem se stala jednou z členů sedmé divize. V brzké době bylo několik členů vysláno do světa lidí na misi. Ačkoliv jsem neměla jít, přidala jsem se k nim. Zpátky do Soul Society jsem se už nevrátila. Když ta skupina shinigami zjistila, že tam vlastně nemám co dělat, utekla jsem jim a přitom některé z nich zranila. Ten můj útěk, celé to všechno... víte, byla to největší blbost, kterou jsem kdy udělala. Pořád si to vyčítám, ale... Na chvíli se odmlčím, abych popadla dech a všichni přítomní měli dostatek času na to, aby vstřebali vše, co jsem řekla a mohli se připravit na další můj monolog. Svoji tvář mám opět sklopenou k zemi. To aby nešli vidět mé lesklé oči, přes které jsem díky slzám už ani neviděla. Držela jsem se však dobře, ani jedna zatím nestekla po mé tváři. Navíc, ani kdybych chtěla, slzy by mi v tomto případě nepomohli. Na city tady můžu hrát tak akorát sobě. Někteří z vás si nejspíše myslí, že jsem se chtěla vrátit, abych tady vyzvídala a že jsem stále jednou z členů Reimei. Jiní z vás nejspíše věří, že to, co o nich vím, byste mohli proti nim využít. Pravda ale je, že jsem nikdy nevěděla nic o jejich plánech. Když jsem bratra našla, patřil již k nim a zařídil, abych se k nim mohla přidat. Nikdo z nich mi však příliš nevěřil, většina zastávala toho názoru, že mě do světa lidí poslali, abych je špehovala. Nevěřil mi ani bratr. Právě proto mi nikdy nic neříkali a o tom, co celou dobu plánovali jsem se dozvěděla až pár dní před tím, než napadli Seireitei. Teprve tehdy mi došlo, co jsou vlastně zač a že můj útěk byla jedna velká chyba. S tím jsem nechtěla nic mít a odešla jsem od nich. Možná si říkáte, proč jsem se nevrátila do Seireitei a neřekla vám, co se chystá. Obávala jsem se jich. Prostě jsem jen zbaběle od všeho utekla a schovávala se. Přitom jsem mohla zachránit spousty životů. Teď už se pár kapek slané vody dostalo na mou tvář. Já nečekám, že mě s otevřenou náručí přivítáte zpět a všichni budou dělat, jako bych Seireitei nikdy nezradila. Byla bych však ráda, kdybych dostala šanci vše napravit a dokázat, jaká opravdu jsem a že o návrat zpět opravdu stojím. Rukou si trochu utřu slzy a pohlédnu na všechny okolo. Pokud se však rozhodnete mi šanci nedat, jsem odhodlána přijmout jakýkoliv trest, který mi dáte. Ukončím svůj dlouhý monolog a s bušícím srdcem čekám na jejich verdikt.

Hikaku
Zaujal dané místo a sledoval vše co se dělo.Od příchodu vrchní kapitánky přes její dlouhý proslov a následnou dlouhou chvíli ticha.Dále přes příchody všech kapitánů a tak dále.Sám nevěděl co tady vlastně dělal.K ničemu se nevijadřoval a choval se co nejnenápadněji.Byl rád že si ho nikdo nevšímal až na tu chvíli kdy na něj upřela svůj pohled vrchní kapitánka.Nejvíce ho ale zajímala osoba o kterou šlo teď, bývalá členka Reimei, která se chce vrátit do řad shinigami.

Satoshi
Můj pohled na přednášející byl po celou dobu takový, že jsem absolutně neprokazoval známky zájmu. Po monologu jsem ironicky zatleskal Velmi dojemný příběh, ale jak jsem mohl očekávat, nic zajímavého... Přece jenom jsem přišel zbytečně... povzdechl jsem si bez známek emocí, jak bylo mým zvykem

Amaru

Otřel jsem si slzu z oka potom, co ta shinigami převyprávěla svůj příběh. Vytáhl jsem z kapsy kapesník a hlasitě zatroubil na celou místnost. Ani mi to nebylo moc blbý protože tu stejně byl bordel. Plán na večer jsem ale měl hotový. Po tom výstupu jsem chtěl vyzkoušet voodoo na akční figurce kapitána Satoshiho.

Ryuuka

Z počátku jsem moc neposlouchal, co Shinigami říkala, ale pak jsem se docela zaposlouchal. Rád jsem zabíjel, krájel na kusy, ubíjel k smrti, ale tenhle příběh mě z části dojal. Aspoň z té části, kterou jsem poslouchal. Kapitán Satoshi si mohl ten výstup opustit. Chtěl jsem něco říct, ale nechtěl jsem probírat takové věci na poradě. Jen mě trochu naštvalo, že neprojevil ani jednu známku emoce. Koukl jsem té Shinigami do očí, když jí ukapla slza. A kývl na ní, na znamení - hodně štěstí, nebo tak něco. Hned poté jsem se pomalu otočil na vrchní kapitánka, ta už mohla vědět, že mě a možna i ostatní zajímalo její vyjádření.

Haruka Kasumi

Poslechla si další přednes vrchní kapitánky a následně se do toho vložil Akio. Ten si od ní vysloužil jeden ostrý pohled za tu nepěknou poznámku o kapitánovi Kuchikim. Byl to velice citlivý člověk, co kdyby to slyšel? Další pohled upřela na Razakiho, který se k tomu taktéž postavil svým způsobem hrubě. Vícekapitán trojky, no... Možná že trojka nemá kapitána, ale to neznamená, že by se měl k ostatním chovat takto, kor k hlavě vážené rodiny. Zdá se, že morálka neupadla jen ve vězení. Proletělo jí hlavou a svou pozornost začala opět směřovat do středu dění. Záhy se ale ještě dostavil kapitán 11.divize. Všichni něco mají... Ke slovu byla vyzvána ta členka Reimei, co sem přišla s Akiem.
To je věc na delší diskutování, ale myslím, že se všichni schodneme na tom, že v obou možných variantách rozsudku je na místě trest. Bez svolení jste se vydala do Reálného světa, kde jste, jak sama přiznáváte, zranila své společníky. Uprchla jste, zkráceně. Což by se nezávisle na tom, jak to bylo dál s Reimei, dalo považovat za zradu. Bohužel si nemáme jak ověřit, zda to, co nám tu vykládáte, je pravda nebo lež. Dokončila s klidným výrazem vykládání svého názoru a pohledem si Yuri přeměřila. Mohla brečet, ale z těch, co tu mají velké slovo, to mohlo do kolen dostat leda tak Yasumara.

Izumi Razaki

Rovněž jsem si vyslechl, co chtěla ta ženská z Reimei říct. Celé to znělo lehce upraveně. Jistě vynechala pár detailů, aby příběh zněl, jako že je jen nevinná oběť, vždycky to tak bylo. Podle toho, co říkal Sebastian jsem ale nemohl mluvit, protože ... sotaicho by nehla ani brvou, ostatní asi taky ne, ale Sebastianovi by asi vybuchla hlava... a kdo by to pak uklízel...

Po Kasuminých slovech se ozvalo hlasité Ehm a ze stínu vyšel černovlasý pohublý muž, který na sobě měl nemocniční pyžamo. Ti starší v něm mohli poznat bývalého podkapitána 13.divize. Ti mladší si jej mohli pamatovat jako největšího organozátora pařeb v Seireitei. Ve své době byl přeždíván "Muž Tisíce a jedné noci", protože dle pověstí propařil tisíc a jednu noc, což byl ve skutečnosti pouhý zlomek jeho výkonů.

Mizuki Dayame

S tím bych tedy nesouhlasil...popravdě je tady možnost jak zjistit, zda-li je to pravda. Mimochodem, dobrý den vespolek drazí kapitáni a podkapitáni, známí i neznámí. S úctou se ukloní.

Haruka Kasumi

Založila si ruce na prsou a pohlédla směrem, odkud se ozval onen hlas. Na tváři měla výraz alá "no skvělý" v tom nepříliš pěkném smyslu. Byla za každý názor vděčná, ale ne tímto stylem, to se jí zkrátka nelíbilo.
Odpustila si pozdravů, které by jen kradly čas. Tak vysvětli jak, když už jsi s tím přišel a nedělej kolem toho tajnosti. Odvětila klidným, a právě proto tak mrazivým tónem. Něco dobrého na tom bylo, alespoň někdo se měl k názoru, zatím co zbytek kapitánu držel bobříka mlčení, vyjma Satoshiho, který však také neřekl nic, co by situací nějak hnulo.

Tomisura Raiden

Vyslechl si prakticky vše co bylo řečeno, něco si zapamatoval, něco raději vypustil a zhodnotil, že kapitáni jsou furt stejná banda idiotů, jako na poslední poradě, která se konala kdysi. Co se týkalo Yasumara, sice nesouhlasil s postupem Razaki fuku-taichoua, ale byl rád, že ho někdo dostal dovnitř. Lehce mu pak kývl na pozdrav, když se nejspíše postavil na místo po jeho pravici/levici.
Následně nastoupila jakási členka Reimei, která nevypadala zas až tolik ubersilně, ale každopádně tam předložila velmi dojemný příběh, jenž obměkčil většinu srdcí v místnosti, až na něj a několik dalších vyjímek. Chápal její důvody a soucítil s ní, ale tak jako tak se jednalo o zradu, která nebyla již od dávných dob tolerována. Nejhůř se však zachoval mr. Satoshi, na kterého se nejspíše sneslo několik chladných pohledů. Úplným opakem pak byla reakce 3. důstojníka 10. divize. Raiden se však zaměřil pouze na Sato-baka. Nebýt na poradě, nejspíše by ho knock-outoval zdí ven.
Mezi tím se rozjela debata ohledně postupu co udělat s onou dívkou z Reimei. Měl své řešení, takže počkal než ostatní domluvili. Netušil však, že dovnitř vtrhne další pitomec, který se z nějakého důvodu objevil po pár letech v týhle díře, který se říkalo první divize. "Mizuki... vrať se do nemocnice, již nemáš povolení se jen tak zůčastňovat porad. Sežeň si tiskového mluvčího, který nám pak podá zprávu," pronesl k němu chladně a podíval se na Genmu, který jako nejvýše postavený člen 4. divize měl za toho pacienta nejspíše zodpovědnost.
Každopádně nyní se mu zdál vhodný čas na předložení návrhu, takže pronesl: "Je jasné, že nějaký trest musí dostat, avšak Reimei stále existují, i když oslabení a roztroušení. Navrhuji, aby byla s nějakou jednotkou vyslána, aby zbytky této skupiny vyhledali a zajmuli, případně porazili. Po dokončení této mise by pak mohlo být doprojednáno její opětovné zařazení do nějaké divize, tedy pokud tu misi přežije." Tímto ukončil svojí řeč a očekával nějaké reakce ze strany svých ctěných kolegů a těch dalších mamlasů, kteří se porady zůčastnili.

Mizuki

Usmál se na kapitánku 2.divize. Kasumi-taichou, každý máme své metody a ty přeci jen tek nevyzvoníme na počkání. Nicméně Sei-sama ví, že to dokážu a může se vám zaručit, že má slova jsou opodstatněná. Popojde blíže ke kapitánovi 8.divize Raidenovi a s úsměvem mu odpoví. Ano, pravda již nejsem členem Gotei 13, což taky znamená, že pro mě vaše příkazy znamenají asi tolik, jako příkazy kteréhokoliv obyvatele Rukongaie. Jsem tady na přímou žádost kapitána 13.divize a jestli se vám to nelíbí, stěžujte si třeba Sei, je mi to jedno. Když už jsme u toho...mohl byste mi, jako staršímu projevovat trochu úcty, ale to vy neumíte už od dob co jste opustil 13.divizi. Pronese s tou nejvyšší úctou a úsměvem na tváři.

Hikaku
Stále jenom tiše stál a neslouchal názorům ostatních.Jeho vlastní názor byl ten že by opravdu zasloužila trest ale jenom by opakoval to co už bylo řečeno.Byla tu věc, která ho překvapila a to, jakým způsobem se k sobě elita gotei.13 chovala.Né jenom ústní projevy ale také mimika v mnoha tvářích napovídala tomu že ten či onen nemá rád toho či toho.Postupně si dělal obrázek o každém z nich.A teprve pak se znovu začal soustředit na ženu o kterou šlo především.

Mizuki

Koukne nyní na podkapitánku 8.divize, pak na Kasumi a pak opět na Natsumi. Tomu říkám opravdu konstruktivní otázka. Dobrá tedy, už je to dávno, ale věci jako tyhle se nezapomínají. Býval jsem členem tajných jednotek a prošel jsem výcvikem, který podle mimiky, gestikulace a celkového vyjádření dokázal s 98% jistotou poznat, zda-li někdo lže. Odmlčí se a koukne na Yuri. Vzhledem k tomu, že o mě nevěděla, jsem mohl s klidem sledovat každičký její pohyb a vyslechnout si každé její slovíčko. S jistotou vím, že minimálně její důvody a věci s nimi spojené jsou 100% pravda. To jestli je, nebo není agentkou Reimei vám takto z fleku říct nemohu, protože to vyžaduje delšího pozorování. Z prvního dojmu však můžu říct, že je tu tak 65% jistota, že se pouze udělala pár špatných rozhodnutí, nicméně trest by měl nastoupit...jaký, to už je na vás...především na Sotaicho. Domluví.

Izumi Razaki

Měl jsem toho akorát tak plné zuby. Sebastian si vymyslí pravidla, ale ty tu beztak nikdo nedodržuje. Všichni mluví přes sebe, hádají se a kromě toho sem lezou i lidi, kteří tu mají ještě méně co dělat, než já... takže ty pravidla mě opravdu přestala zajímat. Příběh je to pěkný a dojemný. Osobně bych mu i věřil a byl bych ochotný uznat, že šlo jen o chybu v úsudku, kdyby se vrátila včas, aby nás varovala před útokem. Tím mohla zachránit stovky životů, možná i víc. A neudělala to proč? Strach to sice vysvětluje, ale v žádném případě neomlouvá... řekl jsem. Nechtěl jsem, aby to znělo bezcitně, ale tak jsem to prostě cítil...

Yuri Furukawa

Ještě před tím, než jsem vstoupila do této místnosti mi bylo jasné, že ne všem se bude zdát můj příběh pravdivý, a že někteří budou toho názoru, že tu se mnou ztrácí jenom čas. Možná právě proto jsem si příliš nedělala z toho, co řekl kapitán, který promluvil první. A ačkoliv se to někomu může zdát jako dojemný příběh, pravdou je, že si za to všechno můžu sama. Každé rozhodnutí jsem udělala vlastní vůlí. Do řeči se postupně začnou zapojovat i další osoby v této místnosti. Ti jsou však přerušeni nečekanou návštěvou, shinigami, který již také nepatří do Gotei 13. Nejprve jsem nechápala, proč tady vlastně je a snaží se dosvědčit všem, že má slova jsou založena na pravdě. Teprve, když se zmíní o tom, že je zde na žádost kapitána 13. divize, mi je hned vše jasné. Pohlédnu na něj s vděkem. Jsem mu hodně dlužná, ať už to dopadne dobře či ne. Také mi trochu pomohl Zekke. Nebýt jeho nejspíše tu ani nejsem, nejspíše by mě kapitán 13. divize a ten druhý shinigami, který byl s ním, zabili hned na místě. Někdy mu budu muset také poděkovat. To, že mé činy nic nebude omlouvat ani můj strach, mi bylo také jasné. V té době jsem však přemýšlela jinak. Neuvědomovala jsem si, že bych tím mohla zachránit několik stovek životů. Teď bych vše udělala jinak... kdyby tak šel vrátit čas! Již několik přítomných se vyjádřilo, hlavní slovo však měla vrchní kapitánka, která však stále mlčela. Nejspíše si chtěla nejprve poslechnou názory ostatních a všechno si to probrat v hlavě. Během diskuze jsem se docela uklidnila, což je na mě i poznat. Stojím klidně, zmizeli i slzy z mých očí. Užírá mě však nevědomost toho, co mě čeká. Je mi jedno, jaký bude můj rozsudek. Hlavně, abych už měla tohle všechno za sebou. Ačkoliv se celá diskuze týká mě samotné, neopovažovala jsem se v tuto chvíli vydat ze sebe jediné slovo.

Firel
Naivně jsem dodržoval pravidlo mlčení podkapitánů, jenže když jsem viděl jak to tu teď vypadá byli moje myšlenky mimo pravidla.
Jestli tohle je gotei 13. Tak já jsem fakt zatraceně zvedav jak to že ještě existujeme. Snad mě za tohle nikdo neodsoudí...
Ať už tak, či onak, rozhodně by jsme měli začít dělat něco jiného než se tu akorát dohadovat. Myslím že schůze by měli být v tom duchu, že si kapitáni podají jasné informace a na jejich základně se nějak schodnou.
Jelikož kapitán páte divize tak trochu chyběl, višchni z protější řady na mě viděli normálně, ostatní mě budto ignorovali, nebo se museli alespoň otočit.
Vytvořit patrací jednotku by nemělo být tak těžké. Za předpokladu nějaké hmatatelné stopy se hlásím dobrovolně. Ohledně jejího trestu by se rozhodlo až podle chování při misi.

Shounagon Sei

byla fakt strašně unavená, takže jí nemůže mít nikdo za zlé, že během Yuriina příběhu tak trošku usnula. Ona měla opravdu uklidňující hlas! A navíc to bylo jenom na chvíli! Ovšem když zase začala vnímat okolí, nemohla se přestat divit! Co tady sakra dělal Mizuki? A co to povídal o technikách, jak odhalit lež? No, už byl dlouho mimo, takže se mu nemohlo mít za zlé, že vše založil na technice, kterou už před nějakou dobou tajná policie označila jako zastaralou a nespolehlivou. Navíc členem žádné tajné jednotky nikdy nebyl... tak co to tady mlel? Ale to, že si jen tak přišel, ji celkem naštvalo.
"Nejsi člen Gotei 13? A slovo kapitána pro tebe má stejnou váhu jako jakéhokoli člověka z Rukongai? No, doufám, že tě nepřekvapí, jak dopadne civilista, který bez dovolení přikráčí z ulice na poradu..." Překvapivě rychle chytla Mizukiho a vykopla ho ven. "Sorry, ale tohle nemůžu těmhle nováčkům ukazovat, musíme aspoň vytvořit iluzi disciplíny..." pošeptala mu, než za ním třískla dveřmi. "Takže. Kasumi má pravdu, trest je rozhodně na místě. Mizuki má ale taky pravdu, i když už se to asi nedozví, samozřejmě je způsob, jak si alespoň část tvého příběhu ověřit, ze záznamů a deníků. Nevíme sice, co jsi dělala během působení v Reimei, ale nemyslím, že je to relevantní. Nejsem proti tomu dát ti druhou šanci, ale rozhodně nepočítej, že na tebe nebudeme dávat pozor. Například mise mimo Seireitei, jak navrhl Raiden, je naprosto nemyslitelná. Dostane tě na starost zodpovědný člověk a bude podávat zprávy. Pokud jeho přesvědčíš, že jsi schopná znova se zapojit do činnosti Gotei 13, budu to považovat za dostatečné. Ale neodbíhejme od trestu. Nějaké návrhy?" obrátila se na zástupce divizí. Byly tu zastoupené různé povahy a ona si byla jistá, že jejich různé pohledy na věc nakonec dají dohromady přiměřený trest pro zrádce, který přišel zpět s prosíkem. Osobně se nemohla rozhodnout, jestli je Yuri upřímná nebo ne. Jejímu příběhu o bratrovi věřila, ale nevěděla, zda jí může věřit i ohledně toho, že už nic nemá s Reimei. Nebo nějakou jinou skupinou. Slyšela, že po světě lidí se potulovala ve společnosti dvou hollow...

Yasumaru

No... Kasumi měla naprostou pravdu. Yasumaru byl z toho příběhu celkem naměkko. Vzpomněl si na svého vlastního bratra a jak byl vždycky tak horkokrevný a dělal neustále kraviny... A na sebe a svou sestru, jak měli o něj strach... Kdyby to byl on, určitě by se ho také vydal hledat! V takových situacích dělají lidi podivné věci... Yasumaru měl co dělat, aby se nerozbrečel. Tak jen tak potichu posmrkával a nechával se odevzdaně unášet na vlnách minulosti, která ho naplňovala ještě větší nostalgií. Moc nevnímal, co se dál na poradě dělo. Tedy do doby, než dostal po hlavě hůlkou vrchní kapitánky.
"Seber se, člověče!" sykla na něj. Yasumaru se rychle narovnal a celý zrudnul studem. Silou vůle se přinutil dávat zase pozor, i když to bylo těžké. Jestlipak Suki už chytila Slinťu...

Mizuki

Reakce se dostavila poměrně rychle, jen od jiného kapitána než to čekal. Než, aby něco udělal, nechal se vynést ven za dveře. Jo...chápu to...tvrdý úděl nás co musíme jít příkladem...nicméně...měla by sis Raidena krotit. NA to že mu mlíko teče po bradě je dost...ofrklý...jo to je to slovo... Konec této věty už Sei slyšela pouze jako ozvěnu ve své hlavě. Tehdy už Mizuki kráčel s úsměvem na tváři pryč od kasáren 1.divize a užíval si mírného vánku ve tváři. Splnil co bylo třeba a teď mohl navštívit divizi. Život začínal být zase fajn.

Akio

Zkoukl celé to divadlo a pak se zašklebil. Trochu drsné zacházení na to, že tu byl vlastně na mé pozvání...kam jsme to klesli...Nejdřív boj...kytky až pak... Zavrtí hlavou. Já jsem pro to, aby dělala Razakimu osobního sluhu...to je samo o sobě dosti...přísný trest. Pokýve hlavou.

Sei

"Tak jsi ho měl ohlásit," zavrčela ironicky k Akiovi. Už tak tady byl bordel, ještě sem tahat další lidi. Jeho návrh si vyposlechla, ale nereagovala, čekala, s čím přijdou ostatní. Dívala se také na Hikakua, Amara a na zástupce kapitánů, aby jim dala najevo, že jejich návrhy ji také zajímají.

Haruka Kasumi

Spražila pohledem Firela, který si dovolil diskuzi kapitánů o dané problematice označit za dohadování. Kdo se tady dohadoval? To byla konverzace, ale přeci jen mu odpustila, ještě se v tom nemohl tak orientovat.
Mizuki byl hrubě popadnut a odvlečen z místnosti. No, asi se to začíná konečně dávat do pohybu. Pomyslela si a pohlédla na Akia. Právě jsi podrazil Mizukiho slova, Akio... Pronesla polohlasně s beznadějným úsměvem, který trval jen chvíli. Po té obrátila svou pozornost k Sei a jen lehce zakroutila hlavou. Nějaké nápady na tresty neměla. To praktikovala jen ve své divizi, kde viník dostal za úkol uklidit věznici, či sklep. A věřte, to nebyla zrovna nejlehčí práce, kdyby jste jen věděli, co se v těch podzemních skladech divize všechno nachází.
Znovu se musela ohlédnou na kapitána 13.divize. A rovnou navrhuješ Razakiho jako tu zodpovědnou osobu, co bude pak podávat hlášení? Otázala jsem se s nečitelným výrazem tváře.

Akio

Koukne překvapeně na Sei. Ale to by pak nemohl záhadně vystoupit ze tmy, což by totálně zkazilo ono kouzlo okamžiku. No tak Sei, musíme trochu napodobit Titeho scénář!!! Pronese vážně a zakroutí hlavou. Tenhle svět strácí šťávu...samá pravidla a žádná EPIKA. Kasumi jednoduše odpoví. Já už nehodlám navrhovat nic...čím dál častěji to ztrácí na významu. Zavrtí hlavou.

Izumi Razaki

Doufám, že jste to myslel jen jako hloupý žert kapitáne, mám dost problémů s udržováním 3. divize ve funkčním stavu potom, co jsme přišli o dalšího kapitána, bohužel mnoho mých mužů má jisté problémy akceptovat neustálé změny vedení... odpověděl jsem Akiovi a věnoval mu jeden ze svých vážných pohledů. Pak jsem se podíval na naší assassinskou kapitánku. Nepoznal jsem ale, zda to myslí jako urážku, nebo jen jako dotaz, tak jsem na to nereagoval. Pak se sotaicho zeptala na přiměřený trest pro tu z Reimei. Myslím, že by minimálně měla odevzdat svoje zanpakuto do doby, než zjistíme zda jí můžeme věřit, to je doufám samozřejmost, pokud se tak už nestalo. Ale dokud nevíme, zda je k nám zcela upřímná tak nevím, podle čeho bych měl určit výši trestu... řekl jsem svůj názor

Akio

Koukne na razakiho a věnuje mu taky jeden ze svých vážných pohledů.