1. divize, Centrála 46, Soukyoku

Yasumaru

nedostal vysvětlení, ale co měl dělat? Přece nemohl opustit přátele a spojence, i když dělali velkou chybu, o které podle něho snad vůbec nepřemýšleli. Ano, byla pravda, že snad má onen vetřelec tolik úcty, že si nepozve kapitány proto, aby je všechny zabil... Nejspíš chtěl vyjednávat nebo něco podobného... ale stejně to bylo nebezpečné! Hlavně proto, že se nezdálo, že ostatní by o vyjednávání stáli. Spíš vypadali, že s ním chtějí udělat rychlý proces... a to Yasumarovi nepřišlo vůbec moudré. Ale i tak šel s ostatními. Na to, aby vymyslel nějakou obrannou strategii měl moc málo informací... a stejně na to neměl hlavu. Radši pomůže ostatním a bude doufat v nejlepší.
Kapitán Ruyichi a potom i Tomisura je předběhli. Antero-taichou měl, zdálo se, taky své pochybnosti. Navíc už jednou techniku toho vetřelce prožil na vlastní kůži a asi to nebylo nic, co by si chtěl zopakovat. Yasumaru měl taky svoje pochybnosti... ale nedokázal jen tak stát, když věděl, že ti dva mohou být v nebezpečí.
"Teď ale už víme, jaké hrozí nebezpečí... stačí od něj zůstat dál a budeme v bezpečí, ne? Nemůžeme tam ty dva nechat, čím víc nás bude, tím lépe... a hlavně nemůžeme nechat toho člověka, aby se dál potulovat po Seireitei a působil ještě víc zmatků! Nezbývá než věřit ve štěstí a náš um kapitánů, Antero-taichou," kývl na Mitoshiho ve snaze ho nějak povzbudit. V tomhle stavu se mu vůbec nelíbil. To, co zažil, muselo být opravdu hrozné, když ho to přimělo dokonce k tomu, že odmítal jít pomoci svým přátelům. "Pojďme kapitáne, ať už to dopadne jakkoli," usmál se na něho povzbudivě, tedy aspoň se pokusil. "Pojďte mu to vrátit, už jen za to, co vám a nám všem udělal..."

Mitoshi
O mě tady nejde. Jde o ostatní... řekl jsem tiše.
Stál jsem tam a hlavou se mi honily různé myšlenky. Vesměs byly negativistické, protože mě napadalo, co by se stalo, kdyby nám dostal všechny najednou.
Ale potom co Yasumaru pronesl motivační řeč, dostal jsem opět chuť do života.
Sice jen velice mírně, ale přesto jsem byl opět odhodlaný se mu postavit, ať chtěl co chtěl.
Máte pravdu... odstrčil jsem se od zdi a zanedlouho jsem dorazil za Yoshirem a Raidenem.
Neříkal jsem nic. Neměl jsem ani co.

Yasumaru

se objevil chvíli po Mitoshim na druhé straně od těch dvou. Pořád měl svoje pochybnosti... kdyby ten člověk poštval čtyři kapitány na zbytek Seireitei, byl by konec... Ale on byl optimista. Aspoň se o to snažil. Musel věřit v to nejlepší a to taky dělal. Věřil, že Seireitei nepadne, ne takhle. Věřil, že kapitáni to zvládnou.

Raiden

Sledoval Yoshira, ale svůj meč nechal tam kde byl. Naštěstí byl docela zdatný v Zanjutsu a uměl tasit vysokou rychlostí, pro případ, že by se něco podělalo. "Možná, že nerozumím, ale rád bych věděl, proč všechno řešíš pokusem o vraždy? Zabil jsi už dost lidí. Takže laskavě nedělej problémy, nebo tě tady Yoshiro zakrojí," pronesl ledově chladným hlasem a jeho oči se zaleskli stříbrným Reiatsu. Doufal, že to ten blonďatý šašek konečně vzdá. I když ve skrytu své duše si přál ho rosekat na kousíčky!

Yasuhiro

Teď se usmíval. Měl celkem radost, že přišli tihle čtyři. "Tomisura-taichou, Ruyichi-taichou by mě nezabil. Na to je moc čestný. Nezabil by neozbrojeného." Yoshiro se dost zamračil, ale ten chlápek měl pravdu.. Yasuhiro nemohl mluvit před těmi lidmi z Centrály. Kdyby se oni dozvěděli pravdu, tak by jim došlo, proč celé tohle divadlo udělal. Pak by to nedopadlo dobře. "Kapitáni.. Pokud mě dokážete zastavit, tak tu nikdo nepříjde k úhoně. Nicméně. Pokud vám to bude dlouho trvat, tak každých 20 minut jeden ze členů Centrály 46 zemře. Už jsem na ně použil schopnost své zanpakuto." Jakmile to dořekl, použil shunpo a objevil se na střeše Centrály.

Yasumaru

Po pravdě... ta výhružka ho moc nevyděsila. Měl na Centrálu 46 svůj soukromý názor, který by určitě nikdy nezveřejnil, ale představa, že pár z nich zmizí, ho až tak nepohoršovala. Ale bylo to podezřelé. Yasumaru pro každý případ vytáhl zanpakutou.
"Hinamatsuri," zašeptal k němu. Chtěl své kolegy mít možnost chránit, ať už se stane cokoli. Ještě nikdy nepoužil schopnost své zanpakutou proti jiným útokům než fyzickým, aspoň o tom nevěděl... ve velice obskurním koutku své mysli byl zvědavý, co by se stalo, kdyby na někoho z nich použil ten muž svou schopnost ovlivňující mysl. I když většina mysli doufala, že to nikdy nezjistí. Chtěl se zeptat ostatních, co si myslí, že tím vetřelec sleduje... ale tak nějak bylo stejně jasné, co se bude dít. Tak jenom kývl směrem k těm třem, že on je připravený s nepřítelem skoncovat.

Mitoshi
To co teď udělal bylo neodpustitelné. Přikrčil jsem se a vyskočil jsem do vzduchu.
Sanzai suru, kemono no hone...
Každých dvacet minut jeden člověk. Tohle bylo moc i na mě....
Sentō, kōshō, kōtetsu no sharin...
Co mu ti lidi udělali? Co byl sakra jeho cíl? Po tomhle jsem mu nevěřil jedinou věc co mi včera řekl na Soukyoku.
Ugokeba kaze, tomareba sora...
Tohle bylo neodpustitelné. Ať měl jakýkoliv důvod, ať mělo v budoucnu zemřít kolik lidí chtělo. Věřil jsem, že ať se stalo cokoliv, bylo to nutné. Teď ale bylo teď.
Yariutsu neiro ga kōjō ni michiru...
A na ničem jiném by nezáleželo. Nevěděl jsem, proč jsem ho nechal včera jít. Ale teď jsem to nehodlal udělat.
Hadō #63... Raikōhō!
Z mé ruky, přímo do místa, kde stál Yasuhiro vyletěl jasně žlutý blesk...

Raiden

Chladně se zasmál a vyskočil vpřed. Pomalu roztáhl ruce od sebe a mezi nimi se vytvořila žlutá energie Kida. Tiše se zasmál a nakonec chladně zamumlal: " Hado 32. Ōkasen!" Ze žlutého pruhu vyletěla žlutá energie mířící přímo na Yasuhira. Proud energie nebyl pravidelný, jelikož ke Kidu nepoužil Zanpakuto, ale sformoval ho přímo ve vzduchu, ale i tak to mělo mnohonásobnou sílu, než Kido nějakého člena divize. Jakmile dokončil tento primární útok, sáhl po zanpakuto a lehce jí tasil. Skončil na střeše několik metrů od Yasuhira, ale nepolevoval v ostražitosti. Jakmile by se v tu dobu Yasuhiro pohnul, byl připraven se přenést za pomoci Shunpa do větší vzdálenosti. "Denkousekka, Hiraishin!" vykřikl chladně. Jeho zanpakuto se během okamžiku ponořila do víru stříbrných blesků a proměnila se do prvního stupně uvolnění!

Během chvíle do Yasuhira napálili dva kapitáni nějaké hado. Ano, bylo to nepříjemné. Yasuhiro před sebou ale vytvořil tu bakudo bariéru, kterou jsem línej hledat na bleach.wikia, takže se prostě musíte spokojit s "bakudo bariérou". Dost to s ní otřáslo a když obě hada zmizela, bariéra se rozpadla.

Na Yasuhirovi šlo vidět vyčerpání. "Myslel jsem si, že to nebude lehké. Bojovat sám proti čtyřem kapitánům." V ruce neměl žádnou zanpakuto, protože měl aktivovaný shikai. V tom se za ním objevil Yoshiro. Yasuhiro to ale čekal a uhnul útoku kapitána 10. divize. Přiložil mu ruku k tělu. "Byakurai" Kousek pod Yoshirovým ramenem se udělala dost nepříjemná rána způsobená Byakuraiem. Samozřejmě ho to odhodilo celkem daleko. Zabít ho to ale rozhodně nemohlo.

"Kapitáni.." Pronesl hlasitě. "Budete vůbec první, kdo uvidí mojí skutečnou sílu." začal naplno vypouštět reiatsu. S kapitány to moc neudělalo, ale se členy by mohlo. "Trošku vyrovnáme síly.." Dost šíleně se usmál. "Ban kai." Yasuhirovo reiatsu vyletělo do všech směrů. V levé ruce teď držel dlouhý zlatý meč a na pravé ruce měl zlatou rukavici.

Mitoshi
Stál jsem ve vzduchu a sledoval jsem Yasuhirovo počínání.
Vyvolání bankaie mě krajně zneklidnilo.
Mohli jsme čekat nárůst shikaiových schopností a nebo něco naprosto zvláštního.
Teď si tím nemohl být nikdo jistý. V tomhle boji pro mě přestávalo být místo.
Neměl jsem momentálně co udělat. Jen jsem ho mohl obtěžovat vlnou podřadných Kido a doufat, že ho trochu rozhodím.

Yasumaru

klečel na jednom koleni na kraji střechy s mečem obráceným k zemi. Ucítil v rameni bolest a potom stékající krev. To samé ale pocítil i Yasuhiro, protože Matsuri rozdělil jeho útok na třetiny, z nichž jedna ranila Yoshira, jedna Yasumara a jedna Yasuhira (a už mám opravdu v těch jménech na Y trochu bordel :-D). Yasumaru vzhlédl, když ucítil, že nepřítel navyšuje reiatsu. Nebylo zas tak silné, jak by čekal. Aktivace bankai... Nezbývalo pokorně čekat, co z toho vzejde, a zároveň být na pozoru a rychle zrušit shikai a uhnout, pokud se muž přibíží.

Raiden

Mírně se usmál a sledoval ten "Ban-Kai". Jestli se teď vyrovnal jejich silám, tak by rád viděl, co by se stalo kdyby 4 kapitáni vyvolali Bankaie dohromady. Ale to už raději nechtěl zjišťovat. Pouze dal Zanpakuto před sebe a chytil jí oběma rukama. V oblasti záštity se začala hromadit stříbrná blesková energie. Jeho oči svítili, stříbrným Reiatsu a na tváři měl chladý úšklebek. "RaiKen! Stupeň Dva!" zamumlal si pod ... wait... on vousy neměl! No prostě zamumlal a z místa kde byla nahromaděna, vyletělo najednou několik bleskových paprsků. Několik jich směřovalo přímo na Yasuhira, ale jeden vletěl do země. Po chvíli by se měl vynořit pod Yasuhirem a pěkně ho rosvítit.

Yasuhiro

Se schopností kapitána Kuchikiho nepočítal, tak ho zasáhla rána, kterou vypálil po kapitánovi Ruyichim, který byl kdovíkde. Když na něj Raiden vypálil ten svůj útok, nezbývalo mu nic jiného, než se odrazit a vyskočit, aby mu uhnul. Byl to trochu problém, protože to bylo strašně rychlé. Trochu ho to zasáhlo a vzalo mu to kůži z ramene až po loket. Dost nepříjemné. Yasuhiro sykl bolestí, ale pořád tu bylo něco, co musel udělat. Otočil se a vší silou hodil svůj zlatý meč proti Raidenovi. Bylo to zvláštní, ale letěl strašně rychle. Ten meč začal sám sekat ve vzduchu. Nikdo ho neovládal a on prostě bojoval.. Aby zdržel Raidena.. Yasuhiro mířil přímo k Mitoshimu. Byl blízko .. A pak.. Pak zmizel. A objevil se za Mitoshim. Rukavicí se ho dotkl na rameni.

Mitoshimu se zatmělo před očima... Ale..


"Mitoshi!" Ozval se ženský hlas. Mitoshi se otočil a do náruče mu skočila drobná černovlasá dívka. Měla krásné modré oči. "Lásko!" Vykřikla. "Už jsi zpátky?" Zeptal se Mitoshi a taky se usmíval. "Ano! Dlouho jsem se procházela sem a tam.. Už začaly rozkvétat Sakury! Ach, ty krásné růžové lístky!" Tvářila se strašně kawaiině a pak zničeho nic dala Mitoshimu letmou pusu na tvář. Posadila se na druhé straně místnosti. "Co kdybychom si dneska někam vyšli?" Zeptala se a vyplázla jazyk. Mitoshi jenom přikývl.

- - -

"MITOSHIIIIIII!!!!" Ozval se výkřik. Byl to stejný hlas jako ta dívka předtím. Mitoshi utíkal lesem. Větve ho mlátili do obličeje, ale to mu bylo jedno. Jeho milovaná se ztratila. Neměl jí nechávat samotnou. Ani na chvíli. Výkřik té dívky za chvíli následoval nelidský zvuk. Co to bylo? Hollow!?
Mitoshi ještě víc přidal. Ať je to jen sen...

- - -

Mitoshi doběhl na místo. Bylo to tam krásné... I když byla tma tak to poznat bylo. Nicméně. Krásu toho všeho narušilo něco, co si Mitoshi nikdy nepřál. Ani v těch nejhorších snech. "AIKOOOOOOOOO!!!!!!!!" Vykřikl zoufale a rozběhl se k tělu černovlasé dívky. Byla bledá... Z jejího usměvavého obličeje zmizela všechna radost a láska, která tam byla.. A hlavně.. Život.. Mitoshi začal brečet a padl na kolena k tělu dívky, kterou miloval. "Aiko.."
Šeptal a položil svoji hlavu na její hruď... Chvíli tam tak ležel a brečel.. A držel jí za ruku... A v tom.. Ozval se ten výkřik a z lesa se vyřítil obrovský hollow.

Mitoshi se nechtěl bránit.. Vstal a roztáhl ruce.. Když v tom. "Byakurai!!" Hollowovou hlavou proletěl blesk a on se rozpadl na prach... Mitoshi se otočil a tam stál.. Yasuhiro.. Tvářil se smutně a přišel blíž k Mitoshimu. Mitoshi se za ním rozběhl a objal ho.. "Tati..." Yasuhiro ho sevřel v náruči a hladil ho ve vlasech. "Mitoshi..Mrzí mě to.." Prohlížel si tělo Aiko a cítil se strašně.. "Mitoshi... Mám tě rád.." Věděl, že jeho syn už nikdy nebude moct žít takový život jako předtím. Byl s Aiko už 8 let.. A ona teď zemřela. Musel to udělat. "Promluv, Shintou.." Aktivoval shikai a položil Mitoshimu ruku na čelo.. "Zapomeneš ... Mohl bych zůstat tvým otcem.. Ale kdybych s tebou zůstal, tak by byla šance, že se ti vzpomínky vrátí... Bankai!!" Mitoshi věděl o schopnostech svého otce.. "Tati, ne!!" Yasuhiro začal brečet.. "Zapomeň!!"


------


Mitoshi se sám zničehonic objevil uprostřed Rukongaie.. Jako každá duše.. Nevěděl, kdo je.. A kde je...

Mitoshi
Hlavou mi proletěla spousta myšlenek.
Byl to celkem psychický šok.
Stál jsem tam, neschopen pohybu.
Aiko... šeptl jsem.
..proč?... zeptal jsem se otce tiše se slzami na krajíčku.

Yasuhiro

Chytil se za ruku, ze které mu valilo dost krve. Taky se mu celkem točila hlava. Útok kapitána Tomisury byl prostě smrtelně přesný a kdyby mu Yasuhiro neuhnul, tak byl teď pod kytkama. "Mitoshi." Šeptl. "Celou dobu jsem tě chránil. Dohlížel jsem na tebe. A pak tě zabili na Sokyoku kvůli vrchní kapitánce. Mitoshi, já jsem skutečně z budoucnosti." Mluvil potichu, takže to slyšel jen Mitoshi. Byl trochu zmatený z té rány na ruce. "Centrála.. Když mě zabijete, tak vás určitě zprostí obvinění z ničení Seireitei a budoucnost se změní." Asi neodpověděl tak, jak si Mitoshi přál. A on to nejspíš věděl.

Mitoshi
Po tváři mi stékaly slzy.
...proč?... šeptl jsme tiše.
Tohle na naprosto psychicky vyrovnaného člověka bylo moc. Tohle jsem nemohl zvládnout.
Můj otec mě nutil abych zabil svého nejlepšího přítele a říká, že na mě dával pozor. Otec který tvrdí, že nás chrání a přitom nechal zabít spoustu lidí.
Jestli tohle byl můj otec, nechtěl jsem žít.
Nevěděl jsem co se stane v té jeho budoucnosti, koneckonců nebyl jsem to já, který dostal projekci.
Vysvětli mi to... prosím....

Yasuhiro

Znova mu položil ruku na rameno. Mitoshimu se znovu zatmělo před očima. Viděl Yasuhira jak sedí v celkem tmavé místnosti a na stole mu hoří velká svíce. Měl před sebou dlouhý papír a psal na něj svůj plán. Dopodrobna. Z očí mu valily slzy, protože ztratil svého syna. Bylo tam napsáno vše. Přesná doba, do které se musí vrátit. Bylo tam to, že kapitánka musí být potrestána a proto na ní pošle kapitána 13. divize. Svého syna musel poslat zničit ty dokumenty, aby se změnila budoucnost. Mitoshi teď slyšel myšlenky, které tehdy Yasuhirovi probíhali hlavou. Věděl, že Yoshiro Mitoshiho nikdy nezabije a je dost silný na to, aby přežil. Kapitána Ukitakeho na kapitánku poslal, protože v té době měla být oslabená a on, na půl hollow, by jí měl zničit. Věděl, že z toho Akio nebude mít radost, ale byla to oběť, kterou musel podstoupit. Bylo tam i vše se Suki. Že ona je ta klíčová postava, která Yasuhirovi získá čas, aby ho Akio nezabil po tom, co to skončí s kapitánkou...
Všechno bylo vymyšlené. Vypadalo to dost strašidelně, ale musel to udělat, aby zachránil všechny, co zemřeli. Mitoshi v Yasuhirových myšlenkách cítil ten žal a smutek.. A i ta jména.. Byl mezi nimi Yoshiro, Raiden, Akio, Razaki, Yasumaru ... A právě Mitoshi..

Mitoshi
Cítil jsem se strašně. Člověk, kterého jsem na světě miloval nejvíc byl mrtev a já o tom posledních několik let neměl nejmenší tušení.
Můj otec, o kterém jsem se dozvěděl asi před minutou byl člověk, jehož vůle ochraňovat byla tak silná, že byl ochoten obětovat svůj život. V tomhle ohledu jsem tak zklamán nebyl.
Teď jsem byl v pozici, která pro mě byla neskutečně těžká.
Neměl jsem mu co říct. Nebyl jsem toho schopen

Raiden

Najednou na něj útočila splašená kudlička. Chvíli se tomu meči bránil za pomoci vlastní zanpakuto a kolem něho sršeli stříbrné blesky. Od mečů odletovali jiskry. Jenže po nějaké době ho to přestávalo bavit. Takže se chladně usmál a prohodil do vzduchu: "Ubohé..." Prudce se za pomoci Shunpa přesunul na menší vzdálenost od meče a bez mrknutí po něm vypálil několik silných, řízených paprsků ze stříbrných blesků. Doufal, že paprsky aspoň na chvilku zaměstnají zlatou čepel a sám se podíval po Yasuhirovi. Stál zrovna u Mitoshiho. Buď se Mitoshi musel zbláznit a nebo už ho Hiro ovládl. "Mitoshi! Dávej si pozor!" zvlolal hlasitě na mladšího kolegu.

Yasumaru

sledoval boj před sebou. No, boj... Ten vetřelec teď stál u kapitána Antera. Nebylo pochyb, že na něj použil nějakou svou techniku, ale Yasumaru necítil nic... zřejmě jeho shikai na takovéhle schopnosti nefungoval a nebo to platilo jen na tuto specifickou zanpakutou... Kdo ví. V každém případě, vypadalo to, že si kapitán a ten vetřelec teď povídají. Mitohi vypadal rozrušeně, velmi. Vlastně i ten neznámý muž. Yasumaru se mírně mračil, jak se to snažil pochopit, ale mezitím viděl taky něco jiného - a to, že vetřelec je momentálně beze zbraně, kterou zaměstnával kapitán Tomisura, a nedává příliš pozor na své okolí. Střelil pohledem po Ruyichim-taichou. Jestli on teď nezaútočí, pak Yasumaru ano. Tohle byla ideální příležitost zastavit toho muže a Yasumaru ji pro jednou nechtěl propásnout.

Suki Taiketo

Suki měla původně namířeno k Senkaimonu, ale v její cestě jí zastavila jedna podstatná věc a to reiatsu kapitánů, které se prostě nedalo přehlédnout. Druhá věc v pořadí, která jí udivila, byla také ta, že mezi nimi musel být i Yasuhiro. Pomoci shunpa tam co nejrychleji vyrazila a nestačila se divit, co spatřila, až se dostala na místo, tedy konkrétně na střechu cetrály 46. Její pravá ruka přitom automaticky dopadla na zanpakuto, protože věděla, že si s tím mužem není radno zahrávat.
Co se tady vůbec děje, že by konečné vyúčtování?!
"Kuchiki-taichou!" zvolala na něj a v jejích očích bylo znát zmatení, nechápala, co se zase děje! Copak toho už nebylo v poslední době dost! Proč je kapitán 3.divize tak vyřízený a co Yasuhiro?!

Yoshiro

Chtěl odpovědět Yasumarovi, ale nemohl. To rameno strašně bolelo, tak jen přikývl na to, aby Yasumaru něco udělal. Pak se podíval na Suki. Dal do toho hodně, aby teď mohl mluvit. Za poslední dny byl fakt zničenej. "Fukutaichou, mohla by jste mi prosím pomoct.." Nevěděl, jestli Suki uměla léčit, ale on byl amatér. Ukázal na díru, kterou měl pod ramenem od Byakuraie Yasuhira. Ano, útok se rozdělil na 3, ale i tak to byla pecka, jak kráva, protože Yasuhiro byl na kido profík. Yasumara to taky muselo hodně bolet, ale byl to zocelenej Kuchikuchi. Yoshiro byl jen fluffy zvířátko s haori.

Yasuhiro

Podíval se na Mitoshiho a usmál se. "Jsem na tebe hrdý, synu. Jsi skvělý kapitán a shinigami. Máš dobré přátele, drž se jich. Omlouvám se, že jsem ti vrátil vzpomínky..Ale.. Vím, že jsi připraven tomu čelit.. Pokud ale chceš, znovu tě jich zbavím." Pověděl ještě Mitoshimu. Tušil, že mu za chvíli někdo probodne tělo zezadu, ale to byla součást plánu.

Suki Taiketo

Od svého kapitána jí okamžitě sklouzl pohlédl ke kapitánovi 10.divize, který na tom byl hodně špatně, divila se, že vůbec zvládal mluvit. Okamžitě k němu běžela a na tváři měla vážný výraz.
"Kapitáne..! Raději nemluvte, abyste se zbytečně nevysiloval." hlesla Suki a přiložila ruku nad postižené místo, pak zavřela své kaštanové oči a snažila se posbírat všechnu svou sílu, tohle bylo vážné a ona mu chtěla z celého srdce pomoci. Už se stalo hodně zlých věcí!
Z jejich rukou začala vycházet pronikavá záře a Suki začala léčit Yoshira, snažila se opravdu moc.. Vypadala tak soustředěně, že by jí zřejmě nic z tohoto stavu nedostalo. Už nechtěla ať je někdo zraněný, ať někdo z umírá.. Proč jen je realita tak krutá?

Yasumaru

V ten krátký okamžik si všiml, že přišla Suki. Yoshiro nebyl schopen teď zaútočit. Suki byla u něj, Yasumaru si byl jistý, že se o něj postará. Tomisura-taichou měl práci s tím mečem. Takže to bylo jasné.
Nebyl to zrovna Yasumarův styl, ale to teď šlo stranou. Vzpomněl si na výraz v očch podkapitánky třinácté divize, vzpomněl si na to, jak na tom před malou chvílí byl kapitán Antero, když si vzpomněl na muka, která prožil kvůli tomuhle muži. Vzpomněl si na vrchní kapitánku a kapitána Ukitakeho, na jeho zuboženou divizi. Zaťal zuby a v mžiku zrušil shikai. Chvíli přemýšlel o kidu, ale nakonec se rozhodl pro něco, v čem si byl jistější. Použil své bleskurychlé shunpo a dostal se za neznámého muže. Dlouhé roky trénoval to, co se nyní chystal použít. Jen mistr meče s velkou trpělivostí toho mohl dosáhnout. Oko skoro ani nedokázalo zachytit, jakou rychlostí přesekal muži nervy, které mu umožňovaly hýbat končetinami, a nakonec mu probodl svým zanpakutou srdce.
Zasloužený konec pro někoho, kdo způsobil takový chaos a smrt v Yasumarově milovaném městě, které pro něho bylo vším.

Yasuhiro

Přišlo to. Nečekaně a dost rychle. Na tváři se mu objevil ještě spokojenější výraz. Věděl, že teď už nejspíš nestihne smazat vzpomínky, které Mitoshimu vrátil. Ale aspoň si na něj jeho syn bude pamatovat. Doufal že jako na dobrého muže. Pustil Mitoshiho rameno a začal padat k zemi hned po tom, co z něj kapitán Kuchiki vytáhl svoji zanpakuto. Ano, takhle to mělo být. Dopadl kousek od Suki a Yoshira. Yoshiro se díval dost smutným pohledem, protože v Mitoshiho tváři něco nebylo v pořádku. Yasuhiro se ještě z posledních sil obrátil na Suki. "Taiketo-fukutaichou..." Zašeptal.