1. divize, Centrála 46, Soukyoku

Akio

Má se dobře, tedy doufám. Ob jsme rádi, že jsme konečně doma...dost jsme si toho zažili, myslel jsem si, že už ji neuvidím, ale všecko dobré, konec dobrý....nebo to bylo naopak? No co...Pak se vrátí k Yuri. Je to na ní. Já ji před riziky varoval a neslíbil jí nic víc než jen přímluvu u vás, ale odpuštění jí zajistit nemůžu. Především to není kvůli ní...je to kvůli někomu, komu na ní záleželo a imponoval mi tím, že byl ochoten se mi postavit i když mohl zhořet v řádech sekund a navíc to byl hollow, ale dost už toho, to se probere pak. Zavrtí hlavou. Nechápu ho, má někoho jako jsi ty a stále se oddává alkoholu? Já s tím přestal, když jsme potkal Suki. Posune se na sedačce a v kapsách mu zacinkají dvě láhve Kyouheiovice. Tedy....až na vyjímky. Usměje se a otočí se k otevřeným dveřím, které ukazovaly místnost, kterou si dobře pamatoval, jen byla nová. Postaví se tady, pokyne Kasumi a Yuri řekne, aby počkala,dokud jí nevyzve. Poté se sám postaví na místo, které uznal za vhodné, jelikož mnoho kapitánů chybělo, stál úplně jinde než obvykle, ale snažil se, aby měl po pravici místo pro Satoshiho.

Myamoto Usagi

Mrzutě z křesílka jsem sledovala napůl šeptaný rozhovor mezi kapitánkou 2. a kapitánem 13.divize. Bohužel jsem mohla číst ze rtů pouze Akiovi, protože ke mně Kasumi byla zádi. Tak jsem pochytila jen polovinu rozhovoru i když se z něj dalo odvozovat mnoho. Mít sebou svoji vysílačku, tak bych nemusela takhle odezírat........doufám, že mi jí Kenshin, co nejdřívě přinese.........bez ní to není ono..... Přehodila jsem si nohu přes nohu a na chvilku se odvrátila od těch dvou, abych si mohla prohlédnout další příchozí. Takže takhle vypadá Tomisurova nová podkapitánka...slyšela jsem o ní hodně, ale to je poprvé, co jí potkávám...........možná bych měla také popřemýšlet o podkapitánovi....přeci jen je to už dlouho, co Konan odešla.............. Ale to už Seiji konečně otevřel dveře a tak jsem se pomalu zvedla z křesílka a zamířila si to dovnitř. Stoupla jsem si vedle již na místě stojícího Akia, ale tak aby mezi námi byla dostatečně velká mezera pro případý příchod kapitána 11.divize. Chvilku jsem mlčky stála, ale pak mi to nedalo, naklonila jsem se Akiovi a zašeptala. Ples, to je opravdu výborný nápad. S šibalským úsměvem na tváři jsem se zase odtáhla. Akio Ukitake, samozvaný lev salonů pohořel/překvapil na plese......s takou akcí bych ani neměla práci hledat něčo o čem stojí psát.......

Tomisura Raiden

Jakmile byli všichni uvnitř místnosti, mohli jste ucítit známe Reiatsu, které se blížilo vskutku velkým tempem směrem k budově. Během pár okamžiků se přededveřmi mírně zablesklo a za pomoci Shunpa se tam zjevil kapitán 8. divize. Kolem něj sršili ještě menší výboje blesků, ale to byl pouze dozvuk od jeho používání Shunpa, tedy možná. První, čeho jste si mohli všimnout, že byl plně střízliví, jelikož šel rázným krokem, prostředkem místnosti na svojí obvyklou pozici. Ovšem další věc, která byla o trochu podivnější, byla, že jeho shihakushou chyběli jak oba rukávy, tak celé paže vypadali, jak kdyby je někdo smažil zaživa. Nejhůř na tom byla pravačka, která ještě nebyla plně zhojena z návštěvy Hueco mundo před několikati dny. Kasumi a Natsumi mohli vědět důvod. Také se na něj mohli naštvat, že odškvařil dlahu, která na té ruce ješě měla setrvat. I jeho Haori bylo sem tam propálené a vlasy měl divoce rozcuchané. "Omlouvám se za pozdní příchod, byl jsem mimo Seireitei..." prohodil krátce a zatnul popálené ruce.
Jakmile byl na svém místě, kývl krátce na svojí zástupkyni a mírně se usmál na svojí snoubenku, která se bavila s Akiem. Na první pohled bylo poznat, že ho něco trápilo, ale nebylo možné určit co. Mělo to snad něco v dočinění s tím, že přišel na poradu popálený a i mírně vyčerpaný?

Akio

S vážnou tváří se nakloní k Myamoto. Není můj! A jestli se to dostane do éteru dřív, než bude uznáno za vhodné, tak se bude Mizuki zlobit. A věřte, že on je mnohem lepší ve vyhrabávání špíny, než kdokoli z 9. divize. Nyní se on šibalsky usměje. Pak ale zvážní a odpoví. Slyšel jsem, že někdo, kdo výval členem vaší divize zemřel při záchraně Seireitei...upřímnou soustrast. Pak se objeví Reiden s výstupem, který byl pro Akia tak typický tak o 150 let dříve. Bože, strvořil jsem pózistu. plácne se s úšklebkem do čela. Chtěl jej trošku poštenkrovat, ale odolal a mlčel.

Myamoto Usagi

Stála s úsměvem jsem se opět obrátila na Akia. Já myslela upřímně, že je to dobrý nápad a že se mi to zamlouvá. Shinigami, alkohol, tanec...alkohol...co si žurnalista může přát víc?! Usměv mi z tváře zmizí, když zmíní Hiroshiho. Ano, to je pravda...děkuji.... Řeknu tišeji než by bylo nutné a narovnám se. Nejen ty dobré zprávy se šíří rychle... Než se stihnu nějak více ponořit do svých myšlenek, naruší zdejší klid příchod kapitána 8.divize. Nenuceně se na něj otočím, při tom mu pořídím jednu parádní fotografii, která se mu možná už brzy bude hodit do rodiného alba. Jednoho opozdilce by jsme měli, kde je zbytek.......

Haruka Kasumi

Přes příliš nevnímala, co to Akio vykládal o tom, že Raidena nechápe. Stále sledovalal vchod, než zaslechla otevírání dveří, avšak zcela jiných, než čekala. Nu, na tyhle totiž čekali všichni, dali nám průchod do velké místnosti, kde se měla porada uskutečnit. Vyrazila na své místo. Ale co bych od něj měla čekat jiného. Prohnalo se jí hlavou a ještě, než byla zcela na svém stanovišti, krátce po této myšlence ucítila reiatsu postrádaného. Pomalu se otočila a skutečně, stihnul to. Na vteřinu přesně. Konečně se zařadila přímo na začátek řady po pravici So-taicho. Vedle ní bylo místo vyhrazeno kapitánovi 4.divize, jenomže ten v podstatě nebyl. Za ním měl stát Kuchiki-taicho. Až teď si Kasumi uvědomila, že přece nejsou všichni. Yasumaru? A přijít pozdě? Cože? Měla za to, že současný kapitán šesté divize má dost disciplíny v krvy, aby se dostavil v čas. Možná to bude ještě přeci jen zajímavé...

Shounagon Sei

Najednou se rozrazily dveře a ke křeslu v čele všech přítomných se začala belhat o hůlce postava staré ženy. Po době, která se zdála jako nekonečná, se dobelhala.
"Nazdar děcka!" pozdravila a z jejího hlasu byla znát podrážděnost a také vážnost myšlenek, kterými se nejspíš zabývala před poradou. Potom si sedla. Chvíli si všechny prohlížela. Potom promluvila.
"Zástupce kapitána 2. divize. Kapitán 3. divize a před ním kapitánka. Kapitánka a po ní kapitán, dokonce dva, 4. divize. Kapitánka 5. divize. Kapitán 7. divize. Kapitán a podkapitánka 9. divize. Kapitán 10. divize. Podkapitán 12. divize." Nadechla se. "Ti všichni jsou za poslední rok mrtví nebo nezvěstní. Co se ti sakra stalo, Raidene? A kde jsou Yasumaru a Ryuuka?!" Na Satoshiho se už ani neptala. Potom umlkla. Nečekala odpověď, jen čekala, až všichni stráví ten seznam, co si připravila. Byl to strašný seznam. Prohlížela si tváře, které se tady shromáždily. Kasumi měla delší vlasy, po pravdě, slušelo jí to teď víc. Zřejmě chtěla na svatbě vypadat jako dospělá a ne jako 17letá holka, to se zdálo Sei rozumné. Za třetí divizi tady byl podkapitán. Ten už s tou divizí viděl a zažil tolik... doufala, že spíše dříve než později mu ji bude moci svěřit do rukou na kapitánském postu. To samé mohla říct o podkapitánovi páté divize. Za čtvrtou tady byl Genma... ne, tomu nic do rukou nesvěří. Už takhle mu tam bují podivná individua a ty jeho metody akupunktury byly podezřelé. Yasumaru... tady nebyl. Doufala, že nezaspal, v poslední době toho na něj bylo trochu moc. Sedá divize... ah. To bude milá novinka pro toho mlíčňáka támhle vzadu... nejspíš vůbec netuší, co tady dělá, chech... ale to až později. Raiden... co bylo do háje s Raidenem? A proč tady byla jeho zástupkyně? Na ty dva se kapitánka zamračila. Ta osmá divize pořád dělala problémy. Usagi, vždy na čas a připravená, což nemohla říct o bývalém kapitánovi její divize, budiž mu země lehká. No, desítka... Sei se zahleděla na toho caparta. Bůh ochraňuj Gotei 13, jestli tohle začne chodit na porady... Ale nemohl za to, že jeho kapitán šel shánět grily a nejspíš už se nikdy nevrátí z tohoto questu za svatým grálem. Ryuuka tu nebyl. To si nedělá dobré jméno! Že by se mu pod nohy cestou připletla nějaká větev? Hehe... Satoshi... škoda mluvit. Ještě se neukázal. Nejspíš už zůstal v Huecu Mundu na dobro. A Akio... si přivedl kamarádku. Aspoň že v jeho divizi se nikdo neztratil a naopak našel! "Zahajuju poradu!"

Firel
Takže se to tu začíná nemálo kupit...
Prohléžel jsem si každého kdo přišel dveřmi po mě. Bylo mi jasné že kapitánů bude chybět víc, i přez to bych raději dodržel jakýsi systém... Takže jsem si začal pozvolna vyměřovat místnost.
Sotaichou ve středu támhle. potom se to řadí... na střídačku nebo po řadách?
Ptal jsem se sám sebe na otázku, na kterou by mi odpovědělo, kdyby si kterýkoliv pár kapitánu stoupnul na svá místa.
Šance byla 50 na 50 že se trefí do systému zástupu... Jenže v tu chvíli Do místnosti vrazila sotaichou a zahájila poradu.
Sotaichou ve středu, támhle dvojka naproti ní trojka, čtyrka a támhle já...
Vcelku nápadně jsem přešel od dveří až na druhý konec místnosti, kde jsem se postavil napřed na místo kapitána, a posléze udělal dva kroky vzad. Tím jsem tedy vytvořil díru pro kapitána páte divize... jež se za poslední rok změnil asi 5x.

Tomisura Raiden

Když viděl, že byla babča opět ve formě, pouze jí na její pozdrav odpověděl kývnutím a pak vyčkal na její proslov, který zahájila jen co si kecla na zadek. Byla to pravda. Po té době jim tam začali vyšší šarže umírat nějak rychle. Vždyť i on sám se teď řadil mezi nejstarší v Seireitei. Satoshi, Akio, Kasumi a on. Tři nejstarší a nejspíše i nejsilnější kapitáni Seireitei v poslední době. Na jednu stranu to mohlo vyvolávat úctu, ale nadruhou to mohlo až děsit.
Každopádně na její otázku jí odpověděl jen krátce: "Povím ti to pak." jako vždy v dějinách jí nevykal. Neměl to nějak ve zvyku již nějakých sto let. Pak byli všichni zřejmě pohledem prověřeni, takže nezbývalo nežli čekat. Raiden mezi tím projel pohledem také po všech přítomných. Kapitány znal, zástupce povětšinou taky, jen sem tam se ukázal někdo neznámý. Třeba prcek z desítky, který neměl ani označení podkapitána. Žeby na tom byla ta divize fakt tak blbě? No to již byl detail. Krátce po "přehlídce" Babča konečně započala poradu, která podle Raidenova uvážení nebyla jedna z těch veselých.

Akio

Pak se na scéně objevila Sei. Díky raidenově bleskovému příchodu nyní vynikla její plahočivá chůze a Akio měl pocit, že mezi dvařma a křeslem o dost zestárl. Pak nastalo dlouhé ticho, kdy si je Sei důkladně prohlížela. Toto ticho ukončilo zahájení porady. Akio mlčel, neměl teď co říct a mlčeti zlato.

Po začátku porady si mohli všímaví shinigami všimnout toho, že se na chvíli změnila obloha nad kasárnami první divize a ta se zbarvila do černa. Ihned poté hustota reiatsu se obrovsky zvýšila a všichni mohli už očekávat, že se vrátil kapitán 12 divize.

Satoshi
Nějak jsem se neobtěžoval nejdříve zajít do 12 divize, stejně Sakura už věděla, že se vrátím a půjdu na poradu. Takže poté, co mě vyhodila Garganta na střeše kasáren, tak jsem spořádaně seskočil před zasedací místnost a rozrazil dveře dokořán. Uviděl jsem, že porada se teprve rozjížděla a navíc ne všichni byli tady. Přišel jsem dřív, než jsem čekal... promluvil jsem si pro sebe

Izumi Razaki

Znuděně jsem postával na místě. Kapitáni aspoň věděli, proč tu jsou, já tu neměl co dělat a Amaru už tuplem ne. Ze sotaicho přímo kypěl profesionalismus, Tomisura-taicho tomu pomáhal. Společně působili trochu jako Pat a Mat. A nelíbilo se mi, jak si Pat prohlíží všechny přítomné. Ale neměl jsem co říct... tak jsem dál postával na místě a snažil se působit míň neprofesionálně

Tomisura Raiden

Když se zařadil, zřejmě k němu docupitala jeho zástupkyně a optala se ho, zdali by měla odcházet. Mírně se k ní tedy natočil a zavrtěl hlavou. "Když už jsi zde, tak tu zůstaň, aspoň se něco přiučíš," hlesl tiše a přivřel oči. Podle vln přicházejícího Reiatsu poznal, kdo se jim to ráčil vrátit do Seireitei. Á, mutant je zpět... hlesl si pro sebe v mysli a cukl pohledem ke dveřím, které se toho dne už poněkolikátý rozletěli dokořán. Satoshimu věnoval pouze chladný pohled, který naznačoval, že mistr mutantos de 12. divize mu byl stále nesympatický, i když ne už tolik jako na pár předchozích poradách. Vlastně už ani nevěděl, kdy nějaká poslední porada byla. Muselo to být někdy v době příchodu té bouře, nebo možná před bitkou s Reimei? No možná by to našel v záznamech, ale na to vskutku neměl náladu a ani čas.

Haruka Kasumi

Klika cvakla, dveře letí, Só-taicho vchází do dvěří! Její berlička snad utišila i poslední šepot, co se tu šířil, jak tak klapala o dřevěnou podlahu. Kasumi stála na místě, jako vždy vzpřímeně. Vrchní kapitánce, která tradičně všechny v místnosti označila za děcka, což jsme jistě z jejího pohledu také byli, oplatila cosi jako pozdrav jen mlčenlivým nepatrným pokynutím hlavou a na to se začala soustředit na její vykládání.
Tahle divize tohle, tenhle kapitánm ta a podkapitán z téhhle jednotky sem, i když to bylo řečeno celkem systematicky, přestala vnímat hned z počátku, když zmínila na prvním místě jejího zástupce. Sevřela dlaně v pěst a po chvilce je zase uvolnila.
Ať to vypadalo jakkoliv nebylo pro ní lehké smířit se s tím, že je Tsuki zase nezvěstný. Ještě horší byl fakt, že si to dávala za vinu. Posledně jej viděla v Hueco Mundo, když je tam portla trhlina. Respektive, když se zastavili u jedné, co se táhla do dálky. Kasumi opustila jejich už takhle dost malou skupinku a vydala se podél trhliny v zemi. Od té doby o zbylých shinigami neměla žádné zprávy. Tsuki... že ty se vždycky musíš někde ztratit... Zabrblala si v hlavě a snažila se od těchto všelijakých myšlenek přenést pozornost zpět na zahájenou poradu. Jenomže se jí to zrovna moc nedařilo.
Zaznamenala Satoshiho příchod, ale jako by jí to nezajímalo, to bylo taky důsledkem toho všeho....

Ryuuka Hosentsu

Po cestě jsem ucítil reiatsu kapitána Satoshiho a samozřejmě i viděl trochu té černé oblohy, než zase zmizela. "To reiatsu zaválo tak daleko..Při představě že bych udělal něco podobného..hmm....."...

Spoiler:

"No nevím nevím.." Pomyslel jsem si a otřepal se. Už jsem se nacházel přede dveřmi no místnosti. S naprosto klidným výrazem jsem vešel dovnitř. Rychle jsem přejel očima všechny přítomné a zařadil se na místo, přičemž jsem promluvil na vrchní kapitánku. "Omlouvám se za pozdní příchod, měl jsem.. něco.." Poté jsem jen čekal na to, co řeknou ostatní. Nevěděl jsem jestli porada už trvala dlouho, tudíž jsem ani nevěděl co se právě projednávalo.

Shounagon Sei

Už se začínali scházet. Její standarty za posledních pár let celkem klesly, pár minut po zahájení už chyběl jen jeden kapitán... To bylo vlastně dobré, lepší než obvykle.
"Nechme minulost minulostí, od toho jsou tu hlášení a archivy. Teď je potřeba vyřešit věci, které se dějí momentálně a vyžadují naši pozornost," pokračovala soutaichou. "Svět se už nerozpadá a Reimei jsou roztroušeni po světě lidí a kdoví kde ještě, ale to neznamená, že jsou neškodní. Neznáme jejich úmysly, ovšem doneslo se mi, že měli rozjeté nebezpečné experimenty, které možná ještě pokračují. Asi nemusím říkat, že o jejich výsledky nijak zvlášť nestojím, pokud by to mělo být něco jako ty trhliny, které jsme jen tak tak zavřeli. Je nutné zjistit, jestli se někde nenachází nějaká jejich laboratoř ještě stále v provozu. Pokud ano, zneškodnit. Nechte si to projít hlavou a informujte své divize, dobrovolníci jsou vítáni. Fajn to je jedna věc." Odkašlala si. "Další - Quincy. Nevíme, jakou hrozbu pro nás teď představují, pokud nějakou, ale nepodceňovala bych to. Proto bychom měli zavést nějaký řád hlídkování ve světě lidí, informovat všechny, kdo tam budou přiděleni, aby měli oči na stopkách. Fajn, tolik ode mě. Nějaké poznámky o Reimei či Quincy? Něco dalšího, co by se zde mělo probrat, co by nemělo uniknout pozornosti velení?" naznačila soutaichou, že teď je čas k diskuzi a vyjádření jednotlivých kapitánů.

Yasumaru

stál nervózně za dveřmi. Ještě nikdy nepřišel pozdě na poradu! A ona už začala, co teď? Měl by jít dovnitř? Nebo zůstat venku a nerušit? Polívalo ho horko a trochu si kousal nehty, opravdu netušil, co by měl dělat.

Akio

Pozorně si poslechl celé intro s kterým Sei přišla, ale nijak se tím nezabýval. S Reimei a quinci si už užil dost srandy, byl čas nechat i další, aby si užili jejich přítomnosti. On měl na srci jiné věci a tak, když přišel čas na poznámky, tak ledabyle mávnul rukou, jako že se přihlásil o slovo. Já bych měl na srdci dvě věci. Přednese s klidem. Ta první je, že by někdo mohl vpustit dovnitř Yasumara, protože asi zapoměl jak se otevírají dveře, nebo obdivuje jejich neobvyklou strukturu. Odmlčí se a počká, že Seji, který tady hrál roli přicmrndávače, mu dveře otevře, nebo alespoň poradí jak na to. Poté přešel k druhé věci. Druhá věc...v Karakuře jsem potkal dívku, která patřila k Reimei a která tvrdí, že se chce vrátit. Za jistou pomoc jsme jí slíbil, že se jí pokusím pomoct a tak bych jí rád předvedl sem, ať ona sama vysvětlí své pohnutky a proč bysme ji měli vyhovět. Možná se ukáže, že zná věci které nám pomohou, to už je na ní. Takže pokud dovolíte, tak jí předvolám, aby vám řekla, co uzná za vhodné. Počkal a pokynul Sei, že jestli ano, tak ať ji pozve.

Satoshi
Nechal jsem nejdřív Akia mluvit a pak jsem jenom něco dodal k oběma proslovům. Já bych samozřejmě o výsledky Reimei výzkumu zájem, takže bych si také rád poslechl našeho hosta, třeba řekne něco zajímavého.

Izumi Razaki

Také jsem cítil Yasumara za dveřmi. Narozdíl od ostatních přítomných jsem ale na tohleto blbnutí neměl čas ani náladu. Rozešel jsem se ke dveřím, otevřel je, dal si záležet, aby první, co Yasumaru viděl byl můj nejdrsnější a nejstrašidelnější výraz, vtáhl jsem Yasumara dovnitř do místnosti a pak jsem si zase stoupnul na své místo jako kdyby se nic nestalo.

Shounagon Sei

s nakrčeným obočím pokynula, aby Yuri předstoupila a řekla, co má na srdci. Sama byla zvědavá, co se dozvědí a co chce ona členka Reimei od nich. Vrátit ji do Gotei 13... to se bude muset probrat.

Kuchiki Yasumaru

se už už odhodlával otevřít dveře, když se najednou samy rozletěly. Za nimi uviděl něco strašného, vraždící výraz v obličeji Razakiho-san, kterého se nemálo bál. vytřeštil oči, ale než stačil cokoli udělat, Razaki ho popadl a mrštil s ním do místnosti. Málem zaječel jako holka, ale nějak se mu to podařilo přidusit. Když se trochu vzpamatoval, snažil se dělat, že se nic neděje, a proplížit se na konec řady kapitánů... aby si toho pokud možno nikdo nevšiml, což bylo samozřejmě nemožné, ale naděje umírá poslední. Aspoň vrchní kapitánka vypadala, že si ničeho nevšimla... a nebo to pro zachování jeho důstojnosti ignorovala.

Yuri Furukawa

Čekání bylo opravdu zdlouhavé. Ponořená do svých myšlenek jsem si ani nevšímala toho, že i mezi kapitány a jejich zástupci se najdou ti, kteří chodí pozdě. Pouze jeden z nich mě dokázal vytrhnout z mých myšlenek. Kapitán šesté divize, který nervózně postával přede dveřmi a z nějakého mě neznámému důvodu je neotevřel. Už jsem i přemýšlela nad tím, že mu je prostě půjdu otevřít sama, možná mu jen chyběl vrátný... nebo že by se bál? Nakonec se tohoto úkolu ujal někdo jiný, kdo kapitána dovnitř zavlekl násilím. Když se dveře zase zavřou sklopím hlavu op+t k zemi a čekám. Nakonec se dveře přeci jen otevřeli a já jsem vyzvána nějakým shinigami, abych šla dál. Nervozita a strach z toho, co mě čeká, ve mě stoupli již na maximum. Do místnosti plné hlav těch, kteří se starají o Gotei 13 vstoupím nejistým krokem a tváří, bílou jako křída, sklopenou k zemi. Zastavím se sotva pár kroků ode dveří. V momentě, kdy dveře klapnou, mě začne přepadat panika. Možná... možná jsem sem neměla vůbec chodit! Měla jsem se vrátit zpátky do světa lidí! Vždyť já tu ani nemám co dělat... určitě mi nedají žádnou šanci, jsem přeci jedna z těch, kteří zabili několik z nich, jsem členka Reimei. Co když mě nenechají vůbec promluvit? Navenek však nedám svou paniku znát, ačkoliv moje nezdravá barva pleti značí, že nejsem úplně v pořádku. Nakonec se po chvíli přimluvím k tomu, abych pronesla aspoň pár slov na pozdrav, jak se sluší a patří. Dobrý den. Na malou chvíli se odmlčím. Mé jméno je Yuri Furukawa, jsem bývalá členka Reimei a jsem vám všem opravdu vděčná, že mě vyslechnete. S těmito slovy hodím okem pohled na všechny, kteří se v místnosti nacházejí a upírají na mě můj zrak. Jistě si většina z nich říká, jak se vůbec opovažuji vkročit na půdu Seireitei. Nejradši by mě ihned potrestali za všechno, co Reimei způsobilo. Vím to... vidím jim to na očích! Po tom, co se představím, vyčkávám, než budu vyzvána, abych promluvila. Je to i z toho důvodu, že nevím, kde bych vlastně měla začít a zda mi vůbec dají šanci jim něco říct.

Ryuuka Hosentsu

Vyslechl jsem si kapitánku a analyzoval informace, kvůli tomu jsem si taky nevšiml, že je Yasumaru za dveřmi, soustředil jsem se na přemýšlení o tom, co řekla Shounagon so-taichou. "Quincy? Co to sakra... Co se tu dělo když jsem tu nebyl.." Pomyslel jsem si a pohlédl na Yasumara, jak ho táhne vícekapitán Razaki dovnitř. "Eh? Co dělal za těmi dveřmi?" Poté promluvila nějaká bývalá členka Reimei, o které nám už něco pověděl kapitán 13. divize. O tohle jsem se moc nestaral, vypadala odhodlaně, takže by nemusel být až takový problém ji příjmout zpět, kdyby tu bylo jako špion, užíralo by ji svědomi a na tomhle místě by stejně dlouho nepřežila. Představila se a poděkovala, za to, že ji vyslechneme, ale pořád nic neřekla, očekával jsem že začne mluvit. "Tak, co nám tedy můžeš povědět?" Pronesl jsem k ní tázavě temným hlasem, který zkreslovala má maska.