1. divize, Centrála 46, Soukyoku

Suki Taiketo

Podívala se do Yoshirovy tváře a věřila, že kdyby na tom nebyla tak duševně špatně, že by se určitě usmála. Teď to jen mohl poznat z jejich kaštanových očí, které se nezadržitelně plnily slzami.
Nechala se se k němu přitisknout, protože tohle bylo naprosto normální, když se jeden člověk hroutil a ten druhý ho chtěl nějakým způsobem utěšit. Věděla, jak je to myšleno.
"J-jak myslíte.. A děkuji.." šeptla nejprve k jeho odpovědi na zdravotní stav a pak se nadechla, aby mohla pokračovat. Pár minut se na něj jen sklíčeně koukala, než se jí přes rty konečně podařilo něco vykoktat. "My-myslíte, taky se mi nechce věřit, že by padnul.. To přece nejde.. Bojovali u Senkaimonu." šeptala k němu a pak vzhlédla, když na ní a na kapitána promluvil Kuchiki-taichou. "Já si nemohu odpočinout, kapitáne.. Musím ho najít.. Nemůžu si jít lehnout, když nevím, j-jestli to nepřežil.. To samé s vrchní kapitánkou.." mumlala a snažila se odporovat, nemohla se jen tak uklidit na pokoj, když Akio někde mohl trpět, to nešlo! Mohla teď trochu vypadat jako malá paličatá holka, ale kdo by se jí v takové situaci divil?..

Yoshiro

Yoshiro se samolibě usmál a koukl se na Yasumara. "Yasumaru!" Křikl nadšeně. "Nemůžu do nemocnice. Musím jít za kapitánkou a Akiem. Vím, kde jsou." Celé to říkal fakt hodně sebevědomě. Vždyť to dávalo smysl! Všechno! Určitě to tak bylo. Byl si tím tolik jistý. Podíval se na Suki a ještě jednou se usmál. Tentokrát opravdu pořádně a od srdce. "A tady Taiketo-fukutaichou, půjde se mnou!" Yoshiro stejně nechtěl jít sám. Bůhví, kam je senkaimon dovede. Ale musí jít po stopách kapitánky a Akia, což nebude lehké.

Suki Taiketo

"Ano, musím jít s vámi." hlesla Suki a jemně se odtáhla od Yoshira, na kterého byla stále nalepaná od té doby, co jí sevřel. Slzy se už uklidnily a přestaly jí v pravidelných intervalech sjížděl po líčkách, zbyly po nich je mokré cestičky a zarudlé kaštanové očka. Pořád byla sice Suki zničená, ale věděla, že se musí ovládat.
Její pohled se od kapitána 10. divize pomalu stočil na svého kapitána. Byla moc ráda, že je v pořádku, už vůbec si nedokázala představit, že by ještě o něj přišla.
"Kapitáne, jsem tak ráda, že jste v pořádku.." šeptla a také čekala, co řekne na to, že si odmítá jít odpočinout. Přece jenom, byl to její kapitán, ale Suki doufala, že to pochopí. V životě by si neodputisla fakt, že se válela v posteli kvůli své depresi a nechala své drahého na holičkách.. To bylo nepřípustné..

Yoshiro

Vyskočil na nohy a protáhl se. "Měli bychom vyrazit co nejdříve, fukutaichou." Už mu bylo o dost líp. Hlavně teda po tom, co mu Suki vyléčila ránu na rameni. Až teď si Yoshiro něco uvědomil! Bylo to strašné. Podíval se na sebe. "Ehm..." Ještě se neměl čas převléct od souboje s Mitoshim, takže byl tak nějak.. No kalhoty měl, to ano. Ale zbytek mu tak nějak chyběl. "Ale nejdřív se půjdu převléct.." Dodal a vyrazil směrem ke kasárnám 10. divize. "Kuchiki-taichou, dohlédnete na Seireitei?" Křikl na Yasumara a pak se ještě na chvíli zastavil, aby mohl něco říct Suki. "A my se sejdeme za 20 minut u Senkaimonu, kde bojoval Akio s kapitánkou." Ještě si počkal na Yasumarovu odpověď a pak shunpem zmizel.

Suki Taiketo

Kvůli tomu, že byl kapitán 10. divize velice spoře oděn, tak radši svůj pohled odvrátila a hleděla do země. Pak jen Suki přikývnula hlavou na znamení souhlasu a otočila se na svého kapitána.
"Prosím, dávejte na sebe pozor, Kuchiki-taichou.." šeptla a v jejich očích se zračila skutečná a naléhavá prosba, následně se jen otočila a po odpovědi se i ona svým shunpem co nejrychleji vzdálila, aby se mohla připravit.

Yasumaru

se zatvářil trochu smutně. Nechali ho tady... všichni se postupně rozprchávali... a kdo nakonec zůstane tady?! Nechtěl, aby to vyšlo na něj! Nechtěl v krizi vést Seireitei! Tak na to radši nemyslel a šel hledat Mitoshiho. Chtěl si s ním promluvit a vyjasnit si, co se stalo. Ohlédl se po kapitánu osmé divize. No... snad si tu nějak poradí. Na to shunpem zmizel, i když s dírou v rameni to nešlo až tak dobře.

Tomisura Raiden

Takže když to vlastně celé najednou skončilo, otočil se dozadu. Meč se totiž nejspíš rozpadl, takže už neměl do čeho mlátit. Jelikož Yasuhiro padl mečem Yasumara, cítil v sobě zklamání. Chtěl to být on, kdo měl vykonat pomstu za Akia a Sei. Nejspíš to nebyl jeho osud se pomstít, takže když všichni odešli, rozhlédl se a rozešel se pryč. Začínala opět nová kapitola v Seireitei a on jí nechtěl prošvihnout. Ale ještě před tím vším tu bylo něco co musel vykonat. A to... dát si pořádného panáka! Takže zmizel shunpem někam pryč.

----------------------------------------------------------------------------------------

Zpráva za pomocí kidou (slyší jí všichni Shinigami, i ti, co jsou u mě v druhé divizi.):
"Takže, všichni Shinigami Seireitei, co mne slyší, mluví k vám kapitán 11. divize, Hosentsu Ryuuka. Tímto nařizuji celé Seireitei shromáždění v 2. divizi u hlavní budovy. Jak už asi víte, v Seireitei se ztrácejí lidé, nikdo o tom skoro nic neví, takže musíme být pohromadě, vyslechnout svědky a zjistit kolik nás chybí. Po cestě do druhé divize si rozhodně najděte nějakého partnera, to znamená, nechodťe sami!" Prohlásil jsem a nějak se pokusil odpojit od kida.

Nibori Yukio

Přišel do kasáren první divize se svým kapitánem. Rozhlížel se kolem sebe jak je to tady zničené. "Nojo, tady v době vaší nepřítomnosti naše divize vytahovala raněné. Nevím sice kdo to zničení způsobil, ale musel to být nějaký borec. Moc rád bych se s ním utkal." Řekl mu a protáhl se. Pak se zase začal rozhlížet a otočil se na kapitána. "Co budeme dělat tady?" Zeptal se kapitána a čekal co mu na to řekne.

Ryuuka Hosentsu

Došli jsme tedy do kasáren 1. divize spolu s čtvrtým členem mé divize. "Vytahovali raněné jo? Přirozeně, že si vybrali 11. divizi, jsme přece nejsilnější." Pronesl jsem k členovi s mírným úsměvem. "Je to hrozné, kdybych tu jen byl, možná by se to ani nestalo, určitě jsem s tím mohl něco dělat." Pověděl jsem s mírným povzdechem a poté se zaměřil na otázku Yukia. "No Yukio, nebudeme dělat nic konkrétního, čtyři dny jsem nespal, celou cestu ze severních hor až sem jsem nesl svého zástupce. Jsem opravdu dolámaný, potřebuju si odpočinout. Vypadá to že kapitánka Myaomoto to má pod kontrolou, pokud mě bude potřebovat, tak mě najde podle reiatsu. Až si trochu zdřímnu, tak zkontroluji situaci a začneme něco dělat." Pověděl jsem mu a sedl si. Opřel jsem se o kámen, zívl a začal dřímat. Zanpakutou jsem měl stále u pasu v pochvě.

Nibori Yukio

Trochu se divil, netušil že kapitán bude brát tuhle věc takhle a zdřímne si přímo v kasárnách první divize. Teda pokud se tomu dalo říkat Kasárny první divize, bylo to tu jak po výbuchu, no ono to tu bylo po výbuchu, tak asi proto. "Jak myslíte, já spát nebudu, kdyby někdo přišel a nebo se dělo něco podezřelého, tak vás zbudím." Řekl mu a sedl si na kámen, který byl kousek dál od kapitána. Zanpakutou svíral v pravé ruce, kdyby se něco dělo byl připraven katanu tasit. I když nevěřil že se něco dít bude.

Ryuuka Hosentsu

Ták jsem se po nějakém tom čase probudil, respektive jsem otevřel oči a zívl. Pohledem na nebe jsem vstal a protáhl se, pak jsek mírně zívl a pohlédl na Yukia. "Yukio, rozdělíme se, musím najít Shizura. Snad je ještě ve druhé divizi." Pověděl jsem mu a bez dalších slov jsem se ztratil. Měl jsem tedy namířeno do druhé divize, kde jsem hodlal najít Shizura, pokud tam byl. "Výborně, konečně jsem se pro jednou trochu vyspal, vypadá to, že venku je to lepší než doma." Pomyslel jsem si a přidal trochu do kroku.

Nibori Yukio

Kapitán se náhle probudil a opustil kasárny první divize dříve než Yukio stačil cokoliv povědět. "Dobře, kapitáne." Řekl jen do vzduchu i když už tu kapitán vlastně nebyl. "Já se raději odeberu do kasáren jedenácté divize a budu tam hlídat. Nikdy nikdo neví, kde se nebezpečí objeví. Byl bych hodně nerad kdyby se objevilo právě v naších kasárnách" Pomyslel si a svých velice rychlým shunpem zmizel ve směru kasáren jedenácté divize.

------------------------------------------------------------------------------

Razaki + Amaru --> Podařilo se vám dopadnout do prachu Soukyoku, ale všimli jste si zásadní věc. Baru s vámi nebyla. Nyní jste však byli prakticky volní a bylo na vás co uděláte.

Izumi Razaki

Rozhlédl jsem se kolem sebe. Vypadalo to, že jsme zpátky v Seireitei, ale Baru tu nebyla. Netušil jsem, zda jí to vyplivlo někde v Hueco Mundo, nebo do chřtánu Sarlacca, nebo kamkoliv jinam. Ok, je na čase chovat se profesionálně, takže Amaru? Vyrážíme ihned do třetí divize, tam zjistíme, jaká je situace, zda se vyřešilo to ztrácení lidí, cestou se pokusíme zjistit, zda je Baru v pořádku, nějaké námitky? řekl jsem a vymetl Amarovi z hlavy písek.

Na Soukyoku bylo ticho a prázdno. Ostatně celé Seireitei bylo utichlé. Také jste tu cítili mnohem větší působení trhlin. Neměli jste ponětí, co se děje a co je s vašimi divizemi. Byl čas to zjistit.
--------------------------------------------------------------------------------------------------

Na Soukyoku vládl klid, dokud se v prostoru neotevřela vrátka...podivná vrátka...po chvíli z nich vylezly dvě postavy. Kapitán 13. divize a podkapitánka 6. divize.

Akio

Zastaví se a rozhlédne se. Pak nasaje plnými doušky spirituální vzduch...to bylo něco...domov...mrzký domov. Zase doma! Ale...nějak mi to tu nesedí...necítím mnoho důležitých reiatsu. Otočí se k Suki. Povinnosti volají...necítím nikde Yasumarua, myslím, že by jsi měla zkontrolovat svou divizi....já zkontroluji svou a seženu Sei o co si požádala. Otočí se zpět k Seireitei.

Taiketo Suki

Cítila se báječně! Nebo aspoň spokojeně! Konečně byli doma! "Jupí!" vypískla z čiré radosti a skočila na Akia, načeš se ho chytla kolem krku. Držela se ho jak opička. "Máš pravdu, je třeba pokračovat ve svých povinnostech.. Jen.. Vím, že to teď možná bude znít hloupě, když už jsme prakticky doma, ale.. Dávej na sebe pozor, prosím." šeptla a počechrala mu jeho dlouhé bělostné vlasy. Na Sukiině tváři přitom zářil usměv, takhle to mělo být.. Všechno už mělo svůj smysl..
"A co když tam Yasumaru-sama nebude? Co mám v tomhle nepořádku dělat?!"

Akio Ukitake

S úsměvem objal Suki a políbil ji. Neboj...tady už mi toho moc nehrozí...doufejme.. Mrkne na ní a položí ji...měl své povinnosti a ona byla relativně v bezpečí. Tak...ehm...no....improvizuj. Usměje se a pak zmizí shunpem pryč.

Taiketo Suki

Bez řeči a s hlavou v oblacích se rozběhla směr kasárný 6. divize. Suki v tu chvíli tížilo tolik myšlenek, že měla dojem, že jí ta kebule doslova praskne. Už jenom skutečnost, že necítila reiatsu svého kapitána byla k nesnesení.
"Věděla jsem, že se něco pokazí!" brblala si Suki pro sebe, načeš zmizla v dáli.

----------------------------------------------------------------------------

Akio Ukitake

Shunpem dorazil na vrcholek Soukyoku. Haori mu jen zlehka zavlálo v slabém větříku. Pak se pomalu rozešel k bráně. Členové divize by tu už měli být.

Izumi Razaki

Zdravím, Ukitake-taicho, co vy tady? ozval se můj hlas. Vyrazil jsem porozhlédnout se po Baru, protože jsem se bál, zda se neobejvila někde v nebezpečí a odsud byl nejlepší výhled... přítomnost kapitána mě lehce překvapila... ostatně poslední kapitán kterého jsem viděl byl Kuchiki-taicho a toho jsem se snažil zabít...

Akio

Překvapí jej podkapitán 3.divize. Ehm...Dobrý den...Razaki-san?! Řekne přičemž doufá, že to nesplet. Já? Nyní nesu nějaké věci pro Sotaicho a poté jdu hledat Baru. To mi připomíná...prý zmizela někam s vámi, nevíte o tom něco? Zahledí se na něj.

Izumi Razaki

Ach ano... mě, jí a ještě Izumi Amara ta divná trhlina vcucla do Hueco Mundo, ale podařilo se nám projít gargantou zpět, bohužel nás to zřejmě vyplivlo na jiných místech, také jí hledám... chci se přesvědčit, že je v pořádku... řekl jsem. Nespojíme tedy síly, když máme stejnou misi? kontstatoval jsem očividnou věc... trochu jako Vulkánec...