1. divize, Centrála 46, Soukyoku

Igaku Kenkō

Chvíli to trvalo, ale nakonec dorazil i Igaku. Měl předtím ještě důležitou operaci, která se nemohla odložit. Trošku se divil, že sem poslali právě doktora Steina. Byl to spíš patolog, než doktor. Igaku nesnášel jeho přístup. Takový shinigami by neměl být ve 4. divizi. Spíš ho měli dát do dvanáctky. Tam by z něj mohl být výborný pokusný králík. A jemu by se to určitě dokonce i líbilo. Zakroutil hlavou a Ishidovsky si upravil brýle. Moc nerozuměl tomu, co se tu v Seireitei dělo. Nejdříve ten výbuch v nemocnici a teď tohle. Radši nad tím nepřemýšlel a začal hledat zraněné, kterým by mohl pomoct. Nebylo moc času nazbyt. "Prosím vás, pojďte někdo se mnou." Zavolal na několik členů 11. divize. Chtěl se přesunout víc do středu, aby nebyli všichni na jednom místě. Vyrazil tedy tam.

Suki Taiketo

Suki měla na tváři soustředěný výraz, přičemž se svýma kaštanovýma očima snažila sledovat každý krok tohoto muže. Bylo jí jasné, že uhne a dost rychle.. Teď jeho hlas slyšela za svými zády. Věděla, že kdyby se otočila dost rychlým pohybem a pak by ruku vymrštila do dostatečné výšky na to, aby konec čepele směřovala na jeho krk, mohla by ho v mžiku zabít. Jenže mohla tohle udělat? Co když mluvil pravdu a opravdu se snaží zabránit věcem v budoucnosti? Suki ho spíše chtěla zranit a zamezit mu v tom, aby nutil dělat ostatní tyhle zvěrstva. Ona o jeho osudu nechtěla rozhodovat, na to nebyla dost kompetentní osoba.. Jediné, co chtěla, je zdržet ho..
Proto se pomocí svého shunpa dostala tentokrát ona za něj, nechtěla, aby jí dýchal na záda a i ona potřebovala vyvolat svůj shikai.
"Nemluvte o mě jako o sobci, pane." hlesla Suki vážným hlasem. "Neznáte mě.. A já nemohu věřit vašim slovům, až mi to dokážete nějakým způsobem, kterému by se dalo věřit.. Ne jen pouhé vizi, tak možná.. Snažila bych se vás zničit, i kdyby Akio žil! Nemůžete takto chodit po Seireitei a štvát shinigami proti sobě, nejsem sobecká.. Tohle je má povinnost!" vyštěkla, byla zuřivá. "Kolik dalších kapitánů jste poštval proti sobě?! My se v budoucnosti budeme znát, že o mne stále tak mluvíte, jako by vám má povaha byla známa?!"
Pak už nedokázala mluvit, hlas by jí totiž určitě od samé zlosti přeskakoval.
"Žhni Tsuyoshi!" vykřikla Suki a její zanpakuto se prodloužilo a zmohutnilo po stranách. Po uvolnění navíc kolem meče začaly šlehat ohnivé plameny. Typ jejího zanpakuto se aktuálně hodil k její náladě. Nechápala toho muže, nechápala, jak si může myslet, že mu bude věřit, když jí takhle podvedl.
"Podvedl jste mne, jak vám mám teď věřit?…" dodala už jen a pak na něj opět zaútočila. V boji se zanpakuto bylo poměrně zdatná, už od útlého věku cvičila, jak boj beze zbraně, tak se zbraní. Kombinovala složité postoje, do kterých přecházela naprosto plynule a přitom ho pro jistotu koncem čepele zaměřila, kdyby musela použít náhlý ohnivý útok. Před oči jí v tu chvíli naskočila vzpomínka, jak se jako malé děvčátko prala s dřevěnou katanou se svým starším bratrem. Když si představila, že už jej asi neuvidí..
Nebo možná ano?
Muž jí určitě chtěl zabít, ale zatím se takovýmto způsobem nechoval, spíš vyčkával..

Yasuhiro

On žádnou zanpakuto momentálně neměl, takže musel jen uhýbat. Bylo to celkem obtížné, protože zástupkyně 6. divize do toho dávala hodně. Hlavně byla odhodlaná Yasuhira zastavit za každou cenu, čehož si rozhodně cenil. Možná to bude znít divně, ale i Yasuhiro měl dost silný smysl pro spravedlnost a věděl, že kdyby byl on v roli Suki, tak by jednal stejně. "Taiketo-fukutaichou!" Křikl po ní a uskočil asi 10 metrů od ní, aby mohl zase chvíli mluvit. "Ve své době vás znát nemůžu.. Protože jste mrtvá. Zabil vás váš drahý kapitán Ukitake, když nedokázal ovládat svého hollow." Nechtěl jí lhát. Navíc už to víceméně naznačil, když spolu mluvili poprvé. "Byla to nešťastná nehoda.. Pokud je opravdu mrtvý, tak už se budoucnost dávno změnila. Vy přežijete.. Ale ty dokumenty.. Musím je najít dřív než bude pozdě..Když je zničím, nikdy se nedostanou do rukou těch mužů v centrále 46.." Když mluvil o centrále, tak mu to došlo. Najednou se chytil za hlavu a padl do kolen. Byl teď dost nekrytý a nemohl se ani moc bránit. Uvědomil si to, že když Yoshiro a Mitoshi zničili budovu kasáren první divize, tak stejně budou souzeni. Musel přijít s jiným plánem.. Jak to celé odvrátit. Byla tu jen jediná možnost..

Skupina doktorů a sester se společně s členy 11.divize vydala pomáhat raněným. Zatímco silní muži a ženy 11. divize odhazovali kusy zdiva, kamenů, trámů a vynášeli raněné, tak doktoři a sestry povětšinou pracovali v okolí trosek. Jen málo z nich si trouflo vydat se do pobořených kasáren, které byly velice nestabilní a hrozilo v nich velké nebezpečí. Členové 11. divize horlivě vynášeli zraněné, zatímco hrdinní členové 4.divize je vyléčili, nebo strčili do pytle.

Nibori Yukio ---> Zrovna si se prokopával troskami za jedním z hlasů, když jsi uslyšel nehezky znějící zvuk. Bylo to zlověstné vrzání linoucí se z poškozené konstrukce kasáren. Čím více trosek jsi odházel tím silnější a častější onen zvuk byl. Mimo to jsi však slyšel hlas..byl ženský a velice zoufalý. Pomozte....kuck kuck...jsem tadyyy...ne-necítím nohy..slyšíte mě?...kuck kuck

Igaku ----> Obklopen dvěmi sestřičkami a jedním mladým anesteziologem, který se zrovna zaučoval, jsi směřoval do středum když tu najednou k tobě přiběhl jeden z členů. Do-doktore...máme tam raněného...potřebujeme vás...je zavalen trámem a ztrácí mnoho krve. Potřebujeme abyste ho...eto..statistikoval, abychom mohli zvednout ten trám a odnést ho do nemocnice. Chytí tě za ruku a vede tě na kupu sutin, která vypadala velice nestabilně.

Suki Taiketo

Zrovna když byla v bojové ráži a cítila, jak jí adrenalin doslova proudí pažemi, vyvedl ji z míry svými slovy (opět!), zarazila se tedy, protože od ní v tu chvíli uskočil, aby se dostal sám ke slovu.
"Jsem mrtvá?" hlesla trochu šokovaně. "Zabil mě Akio.. " řekla spíš pro sebe, jako by si tu hrůznou skutečnost ani nedokázala představit, pak se podívala k zemi a vypadala rezignovaně. "Nemohl za to.. To ten hollow… J-Já doufám, že není mrtvý, to radši zemřu já.." dodala a usmála se, což mohlo působit trochu šíleně, když mluvila takto o vlastní smrti, bylo vidět, jak moc ho miluje, radši by zemřela ona.. To, že jí tenkrát na lavičce naznačoval, že už v budoucnu nežije, jí ani nedošlo… Až teď… Ta věta jí v mysli automaticky naskočila jako mávnutí proutkem.

"Taiketo-san...Tak takhle jste vypadala..Vždycky mě to zajímalo. Krásná."

"Když se nedostanou do rukou těch mužů, tak všichni přežijí, pokud to správně chápu..?" optala se ještě pro kontrolu. "Poslal jste někoho jiného zabít nějakého kapitána?" hlesla, potřebovala znát odpověď na tuto otázku, které se už po několikáte vyhnul a neodpověděl na ni. "Smrt nikdy nic nevyřeší, pane.. "
V tom okamžiku Suki viděla, jakou má před sebou šanci, Yasuhiro padl na kolena, byl nekrytý.. Jenže co její čest? Nemůže útočit na někoho, kdo klečí nechráněn.. Udělala proto kompromis, doskočila za ním, opět za jeho záda a neutočila, čekala, co řekne.. V ruce ale třímala planoucí zanpakuto, takže kdyby se o něco pokusil, měla pojistku.

Spoiler:

Aki Maki

Chvíli sledoval bitvu a poslouchal rozhovor, ovšem stále nevěděl o co jde, myšlení mu příliš nešlo, tedy krom plánování dalších kroků v bitvě, to mu šlo samo. Když v tom před ní kapitán klekl na kolena, byla to skvělá příležitost to všechno ukončit, ale podkapitánka jako by váhala. "Zabij ho..!" Zařval, oba mohli být dost zamtený, hlas se ozýval, ale nikdo nešel vidět.Raději udělal pár kroků do strany, aby nevěděli kde je.

Yasuhiro

Pořád ještě přemýšlel nad tím, co by měl udělat, aby odvrátil smrt *spoiler*. Zavřel oči a něco si šeptal pro sebe. A! Už to měl.. Znovu otevřel oči a až teď si uvědomil v jaké je situaci. "Taiketo-fukutaichou..Když mě teď zabijete, tak zbytečně zemře spousta důležitých osob." Pomalu začal vstávat ze země. Když vstal, otřepal si shihakusho. Vypadal dost v klidu. Jako by ho vůbec nerozhodilo to, že ho Suki kdykoliv může seknout. On ale jako by počítal s tím, že to neudělá. "Taiketo-fukutaichou, poslal jsem Antera Mitoshiho, aby zabil Ruyichi Yoshira. A víte proč jsem to udělal? Protože vím, že Ruyichi Yoshiro by Antera Mitoshiho nikdy nezabil a je dost silný na to, aby dokázal přežít. Třetího důstojníka Hitsuta jsem potřeboval jenom pro to, aby udělal rozruch a odvrátil všechny zvědavé oči třinácté divize, které mě viděly, ode mě. Hiboru-fukutaichou byla pojistka. Ale vypadá to, že neuspěla. Nicméně." Až teď se otočil na Suki a zadíval se jí do očí tím svým chladným pohledem. V jeho očích bylo vidět něco.. Zvláštního. Ale toho si Suki mohla všimnout už dřív. Nebyly to oči vraha a zlého shinigamiho, který se rozhodl zničit Seireitei zevnitř. Byly to jiné oči. Suki ale nedokázala určit jaké. Pak se odnikud ozval hlas, který nejspíš křičel na Suki. Yasuhiro neváhal a okamžitě tím směrem namířil ruku. "Sokatsui!" Vykřikl a vystřelil tím směrem útočné kido.

Igaku

Byl celkem překvapený, když ho ten muž chytil a začal ho táhnout někam pryč. Na čele mu vyskočila žilka a zavřel oči.. "Já umím chodit, neandrtálče." Řekl tomu chudákovi z 11. divize a dostal se z jeho sevření. Pak se co nejrychleji dostal k místu, kde byl ten zraněný člověk. "Vydržte.." Křikl na něj a začal si prohlížet jak je na tom. Vypadalo to docela vážně, ale Igaku byl profík, takže věděl, co by měl dělat. Hlavou pokynul opicím z jedenácté divize, aby trám zvedli a on se mohl pustit do očetřování.

Stein > Při tvém operování jedno z raněných jsi kousek od sebe, kde jsi mimochodem zahodil špaček z cigarety, zahlédl nějakou velkou deku, nebo spíše závěs, z kterého trčela ruka nějakého Shinigami. To jsi poznal podle černého rukávu, no mimo jiné, v Seireitei jsou skoro jenom Shinigami žejo. Ruka se hýbala, ale zvuky žádné. Osoba pod závěsem nebyla nijak zavalena šutry, takže by jsi to zvládl odkrýt sám, záleželo na tobě. "Po-pomoc." Ozvalo se zpodzávěsu trochu potichu, slyšet jsi to ale mohl. "N-nemůžu, dý-dýchat." Vykoktal trochu. Podle toho, co jsi slyšel, jsi mohl usoudit že se dusí. No, jakoby právě nabral vědomí.
(Pod závěsem, který zpevňovalo pár kámínků, ležel obyčejný Shinigami z první divize. Předtím omdlel spíše z výše reiatsu, než ze zavalení šutry, mimo to měl zrovna tasenou zanpakutou, kterou měl nešikovně zapíchnutou v pravé noze.)

Igaku---> Kdo je u tebe neandrtálec doktorskej!!! Zahřměl člen 11. divize, který se napřímil do svých úctahodných dvou metrů a prohrábl si blonďaté vlasy. Jsem tady kvůli pomoci bližnímu, ale pokud se budete chovat takhle...tak si ten trám klidně zvedněte sám vy náfuko. Zlostně skřížil ruce na prsou a pokračoval za doktorem.

Stein

Zajímavé...a na první pohled vypadal tak živě. Zakroutí hlavou nad mrtvolou shinigamiho, kterému obratně prokontroloval všechny vnitřní orgány. Pak uslyší přiškrcený hlas někde nedaleko od něj. Natáhne si šroub a koukne na svého pacienta. Ať je ti země lehká.... Nebyl zas takový nelida, jakým se zdál. Prsty muži zavřel oči a přehodil přes něj nedaleký hadr. Pak pomalu přejde k zavalenému shinigamimu. Zamyšleně si prohlédne jeho zranění, hlavně to na noze, které si ten idiot cukáním ještě zhoršil. Zapálí si, aby si trošku vyčistil hlavu a pak Shinigamimu do kmitající ruky zarazí skalpel a ten se přestane škubat. Pak z něj Stein zháže sutiny, aby mohl dýchat, né zrovna citelně vytáhne z nohy meč a do rány zasune svůj skalpel. Muž ihned pocítí úlevu a sokonce i paralýza pomine. Stein pak v rychlosti kiddem vyléčí ránu na noze. Díky léčivé látce ze zanpakuto se proces uspíšil.

Suki Taiketo


Byla na vážkách, opravdu nevěděla, co má dělat dál. Ten muž nevypadal, že by Seireitei chtěl rozložit zevnitř, jeho úmysl byl jiný, ale jaký.. To nevěděla. Jak začal vykládat o všech těch, které zmanipuloval, doslova jí to nutilo otevřít ústa, nechápala, jak mohl během tak krátké doby dostat tolik shinigami.
"Kdo říkal, že vás chci zabít, ale odejít vás taky nenechám.. Tak bojujte! Já na vás nebudu útočit, když tu jen stojíte s holýma rukama a uhýbáte.. A netvařte se, že víte, že vám nic neudělám." dodala Suki.
Pak uslyšela tak hlas, měla dojem, že ho zná, její hlava se za ním automaticky otočila. Stačila jen vykulit oči, když tím směrem vyslal Yasuhiro své útočné kido a musela se podivit. Proč s ní taky tak rychle neskoncoval?
Suki v tu chvíli jednala spontánně, nevěděla, koho zasáhl, protože se v tom místě rozprostřel kouř, proto jedním pohybem ruky přiložila k jeho krku čepel svého zanpakuto, pořád ale mezi jeho krkem a čepelí bylo dost místa, nemohla ho zabít. Co když jsou ty šílenosti pravda?!
"Co si myslíte, že mám s vámi asi tak jako dělat?!"

Yasuhiro

Měl u krku zanpakuto, ale to mu nebránilo v tom, aby si o sebe oplácal ruce, aby si je očistil. "Pardon." Řekl jenom na to, že tu zničehonic vystřelil sokatsui. "Trošku jsem se lekl, navíc. Nikdo tu nikoho zabíjet nebude. Že ano? Podívejte, Takeito-fukutaichou. Uděláme to následovně." Natáhl pravou ruku a dvěma prsty chytil její zanpakuto po bocích tak, aby se neřízl. Pomalu jí odstrčil od svého krku. Byl si tak.. Jistý. Pak natáhl levou ruku a dotkl se Suki. Určitě se musela leknout, protože měl aktivovaný shikai a při doteku mohl z kohokoliv udělat svoji loutku. Nic se ale nedělo. "Věřte mi. Až tohle skončí, tak si mě klidně najděte a probodněte mě tolikrát, kolikrát jen budete chtít. Klidně mi můžete uřezat hlavu a rozčtvrtit jí. Každou končetinu mi budete moci useknou.. Bude to jenom na vás. Ale teď.. Teď mě nechtě jít dokončit to, co jsem začal. Jděte se ujistit, jestli tam váš milovaný neleží zasypaný pod sutinami. Třeba je ještě naživu a potřebuje vaši pomoc." Nechtěl se tu moc zdržovat. Už mu navíc bylo líto Suki. Nechtěl jí přitěžovat. "Mrzí mě to, Taiketo-fukutaichou." Jakmile tohle dořekl, vyrazil pomalým krokem pryč. Jako by se nic nedělo.

Igaku

Odvrátil pohled od toho chlápka a přikývl. "No jo, tak pohněte." Jakmile zvedli ten trám, dostal se blíž k tomu muži a začal ho ošetřovat. Potřeboval, aby ti obři z jedenáctky drželi trám, teď se s tím zraněným nemohlo hýbat. Až ho trochu stabilizuje, tak to bude rozhodně přijatelnější, ale museli to prostě vydržet.

Igaku---->Obři z 11. divize drželi trám obstojně, i když se jim doktůrkovo chování nzamlouvalo. Taky každému z nich, alespoň jednou přišlo na um tu traverzu pustit a zabít toho nafoukance, ale oni byli z 11. divize a ti si potrpěli na férový boj. Když jsi se podíval na zraněného zjistil jsi, že je to vážnné. V Břiše měl zaraženou asi 15 centimetrovou třísku, pravá noha vypadala na tříštivou zlomeninu a navíc dosti přerývaně dýchal.

Baru & Yasumaru

Po pár minutách, kdy malou jeskyňku osvětlovalo jen zelenomodré světlo lékařského kidou, se Baru konečně probrala z potácení se mezi bezvědomím a vnímáním. Bylo jí hrozně. Všechno jí bolelo, tedy kromě těch částí, které necítila. Matně někde kousek nad sebou vnímala tvář kapitána šesté divize.
"Co se stalo?" pokusila se zašeptat. V ústech ucítila krev a prach.
"Zřítilo se to," odpověděl Yasumaru. Baru jen zasténala. Rozvzpomněla se na to, co se seběhlo před nějakou chvílí. Jako poslední si pamatovala ten divný pocit, podivný pocit z reiatsu kapitána Ruyichiho, ten pocit už jednou měla... a pak byla jen tma. Ale aspoň už nebyla nucena zabít kapitána.
"Kuchiki-san... omlouvám se, nejednala jsem z vlastní vůle..." zajíkla se.
"Samozřejmě," odpověděl Yasumaru a bylo slyšet že se usmál. Přestal ji léčit. Věděl, že za chvíli se jí zase přitíží, ale víc se svými schopnostmi udělat nedokázal. "Jak vám je?" zeptal se dost zbytečně. Baru ani neodpověděla. Jak jí je... Cítila se tak, jako by neměla přežít dalších pár minut. Viděla mžitky před očima, všechno se s ní točilo. Navíc nenáviděla uzavřené prostory, hlavně ty malé! Chtěla odsud pryč... Technika pominula. Znamená to, že ten muž je mimo hru? Tak jako tak, tady umřou s jistotou, takže nezbývá nic jiného...
"Kapitáne..."
"Hm, ano?"
"Jen se chci zeptat... proč nevoláte o pomoc?"
"..."


"Pomooooooooooc! Tady jsmeeeeeeeee!" mohli lidé na povrchu slyšet velice, velice tlumeně z hloubky pod zničenou budovou.

Suki Taiketo

Měla chuť ho o ten krk ihned připravit, když se dotkl jejího zanpakuto a odstrčil ho od sebe tak ladným způsobem, jako by se nic nedělo.
"Také jsem se lekla, nevím co to bylo.. " řekla, jako by zapomněla, o co se tu celou dobu snaží. Yasuhiro působil tak sebevědomě, že s ním člověk měl pocit, že se absolutně nic neděje.
Když se jí pak pomalu dotkl, doslova nadskočila. Už čekala, až vyřkne něco strašného, doslova cítila, jak jí po temni sjela kapička potu, bála se.. Čekala nejhorší a pak…
Se nic nestalo a on k ní dál promlouval..
Jeho slova se těžce poslouchala, hlavně díky tomu, že jí dával naději v Akiův život. Její kaštanové oči v tu chvíli byly úplně skelné, plné slz.
"Budu na to myslet, že si z vás v budoucnu budu moci udělat boxovací pytel.. A vy.. Prosím, neubližujte nikomu.. Prosím, dodržte své slova, že tohle celé děláte pro zachránění životů.. Prosím vás, pane.. " šeptla k němu Suki odevzdaně, věděla, že tomu už nemůže zabránit. Byl rozhodnutý odejít, a i kdyby ho chtěla zadržet, tak by na ní použil své zanpakuto a ona by měla smůlu. Osud tomu zřejmě tak chtěl, proto, když se otočil, neřekla nic, jen zaraženě stála a čekala, až odejde. Nechápala, proč se k ní choval tak mírně, jako by mu jí opravdu bylo líto. Suki v tu chvíli nevěděla, co má dělat, po tváři jí začaly kanout bolestivé slzy a ona zrušila svůj shikai. Zarazila zanpakuto do země a opřela se o něj, potřebovala se nadechnout, uklidnit se..

Stein

Jakmile dokončil ošetřování pacienta a ten se začal pohybovat a děkovat, ztratil zájem. Pomalými kroky se vydal k troskám, aby našel další zranění k vyléčení. Další cigareta v jeho ústech ubývala a jeho bílý blášť byl od krve rufý jako by s ním raněné utíral. Postaví se na jeden kus zdiva a s potáhnutím se zadívá na zničená kasárna. Pak uslyší v hlavě svědomí, ale tonetokrát mu neříká, aby neřezal, ale že je tady a že pomoc. Hele já vím že nejsem zrovna nejlepší doktor, ale má práce nese ovoce...tak mě neotravuj. Mluví sám se sebou, jelikož si myslí, že má opět halucinace. od doby co si operoval mozek to nebylo neobvyklé. Pak se ale volání ozve znovu. Zatřepe hlavou a rozhlédne se. Všichni všude pracují, ale mikdo na něj nevolá, navíc se tu skřeky, pláč a volání o pomoc ozývali velice často. Tady Doktor Franken Stein...slyšíte mě? Kde jste a v jakém jste stavu. Chtěl sestoupit z hromady navršeného kamení a dřeva, když tu se sutiny pod ním pohly a krapet se sesypaly dolů. Yasumara a Baru to nijak neohrozilo, jen se na ně sesyala snad tuna prachu. Sesutím se vytvořil slyboučký tunel, který dovoloval hlasům nést se lépe dovnitř a ven.

Aki Maki

Kido ho naštěstí netrefilo, ale dokázalo udělat takovou spoušť, že ho nepřímo do ruky trefil kus horniny utržený ze země a na ruce mu způsobil nepěknou řeznou ránu. Když pozvedl hlavu co se děje, tak zjistil že shinigami, kvůli kterému všichni dělají ten rozruch odchází. Šel tedy pomalým krokem k Suki, na zemi byly vidět jen přibližující se kapky krve. "Takže ho necháte..?" Promluvil a zrušil shikai, tudíž se objevil. Zandal zanpaktou a přiložil ruku k ráně, bylo to ošklivější než si myslel.Kvůli nepříliš velké ostrosti horniny bylo zranění opravdu bolestivé. "Vysvětlíte mi prosím oč tu běží..?" Promuvil snažíc se nedávat najevo zranění.

Suki Taiketo

Suki pomalu zvedla hlavu a pohlédla na důstojníka 2.divize, byl raněný! Okamžitě se pustila svého zanpakuto, které pak jedním rychlým pohybem zasunula opět do pochvy.
"Ten muž tvrdí, že Seireitei pomáhá, myslím, že ani jeden z nás není způsobilý ho zabít, natož ho zastavit.. Navíc ani jeden z nás není kompetentní ho ještě k tomu soudit.. Ve 4. divizi jsem byla pod silou jeho zanpakuto, které ve formě shikai nutí dělat lidi to, co jim muž přikáže.. Nebyli bychom schopni s ním bojovat.. V tom nejlepším případě by nás nechal, ať se probodneme sami.. Vrchní kapitánka a Ukitake Akio jsou nejspíš mrtví.. Musíme se je pokusit nalézt.. Třeba ještě někde pod sutinami žijí.." šeptla Suki, přičemž k němu automaticky došla a vyhrnula mu rukáv shihakusho.
"Mé léčení není na nijak úžasné úrovni, ale myslím, že s tímhle si poradím.. Nebo aspoň do té míry, že to nebude tolik krvácet, neměl jste mě následovat.. Mohlo se vám stát ještě něco horšího." hlesla, jako by na jejím vlastním životě nezáleželo.. Pak přiložila své dlaně nad jeho zranění a ty se po chvíli rozzářily.
"Bolí to moc? Měl byste potom asi do 4.divize.." řekla starostlivě, její kaštanové oči přitom byly ale zvláštně prázdné, pořad slyšela Yasuhirův hlas oznamující smrt Akia.. Fyzicky na tom byla sice perfektně, to samé se ale nedalo říct o její psychice..

Aki Maki

"Ovládnuta zanpaktou?Myslíte že stačí aby na vás pohlédl a vyvolal shikai a má vás ve své moci?" Zeptal se chladným tónem, když v tom ho začla podkapitánka léčit. "Děkuji, ale myslím že nejni potřeba jít do 4.divize...přeci jen tohle je nic a nechtěl bych je zatěžovat..." Na tváři se mu objevil jeho typický velký úsměv. "Pod sutinami říkáte...pokud jsem ale správně pochopil co řekl, tak je vlastně správně že je vrchní kapitánka mrtvá ne..?" Zeptal se s takovou opatrností v hlase.

Suki Taiketo

Suki byla sice stále soustředěná na práci, ale přitom s důstojníkem komunikovala. Přeci jenom, žena stíhá víc věci najednou!
"A musí se vás dotknout.. Pak dokáže smazat i vzpomínky, to se stalo mě samotné.. Pak mi nalhal hlouposti, kterým jsem musela věřit.. " hlesla neutrálně a mezi každou myšlenku, kterou vyřkla byly krátké pauzy, jako by se vůbec soustředila na to, aby mohla souvisle mluvit. Sukiny myšlenky odplouvaly jinam.. "Opravdu jste si jistý, Akimoto-san?.. Je mi líto, že vás zranil.. Každopádně, co se týče vrchní kapitánky, nevím.. Podle něj ano, ale co všechno se mu dá věřit? Těžko říci." šeptla tišeji a záře kolem jejich dlaní pohasla, nakonec to nebylo až tak vážné zranění, jak se na první pohled zdálo. Suki se pokusila o něco jako úsměv a ladným pohybem vytáhla z taštičky, kterou nosívá stále u sebe obvaz a nějakou vodičku, tu pak opatrně vylila na ránu a následně jí pečlivě ovázala. "Prosím, hlavně své zranění nepodceňujte a kdybyste měl pocit, že se nehojí, tak s tím jděte ihned do 4. divize.. Kdo ví, kdy bude Seireitei potřebovat shinigami schopné boje, možná už dnes.. Časy jsou nejisté.. Já teď půjdu na místo, kde se měl boj vrchní kapitánky a Akia odehrát, pokud chcete, tak mě můžete následovat, i když bych pochopila, kdybyste s tou rukou chtěl raději někde jinde.. Pokud budeme mít štěstí najdeme oba a spěšně je dopravíme do 4.divize, ta musí mít pohotovost, proto myslím, že je hloupé jít nejprve tam.. Pokud jsou zavalení, jde i o minuty, nemůžeme čekat na to, než se posbírá záchranný tým.. Myslím, že bychom je zvládli dopravit sami, co vy na to?" optala se Suki a z jejího hlasu bylo patrné, jako moc doufá, že je najde živé. Už jenom to, že k Akiovu jménu nepřidala zdvořilostní příponu, muselo působit zvláštně.
"Ty nejsilnější reiatsu byly cítit někde z oblasti Senkaimonu.."

Tomisura Raiden

K místu co kdysi nejspíše bývalo 1. divize se blížil muž v čistém Haori se znakem 8. divize. Jeho pohled nebyl jako obvykle usměvavý. Jeho výraz byl... tedy vlastně nebyl. Šel zpřímeně a vypadal, že někoho hledal. Byla to pravda, snažil se vyhledat Reiatsu ostatních kapitánů. Bohužel tu bylo zbytkové Reiatsu od několikati zároveň, takže se nedala určit pozice ani jednoho z nich. Vlastně nejvíce pravděpodobné bylo, že už tam ani jeden nebyl. Pomalu se tedy ploužil troskama až konečně našel přeživší. Přesněji cápka z 2. divize, kterého si matně pamatoval z minulosti a pak zástupkyni kapitána 6. divize, kterou nejspíše zahlédl na nějaké té poradě. Ten blbeček z dvojky byl zrovna raněn a Suki mu to ošetřovala. Jakmile se objevil za Suki, odkašlal si a pronesl: "Zástupkyně 6. Divize, kde se nachází váš kapitán? A nebo nevíte kde bych našel ostatní kapitány?" Jeho vyjadřování bylo mírně neobvyklé, ale ty okolo mohlo třeba napadnout, že byl znepokojen troskama a vším tím bordelem. Doufal, že mu odpoví rychle, aby mohl vykonat příkaz, který mu byl zadán proti jeho vůli. Bohužel, neměl na výběr, musel úkol vyplnit! "A mezi tím mi můžete říct, co se tu stalo," pronesl neutrálním tónem. "Nějak jsem to všechno zaspal. Poslední dobou mi nebylo vůbec dobře," vykoktal ze sebe ještě něco jako omluvu, že zde nebyl.

Aki Maki

Pečlivě poslouchal každé slovo co podkapitánka vypustila ze svých úst. "Nepodceňuji své zranění, opravdu to nic nejni, ale děkuji..." Na tváři měl pořád jeho velký úsměv. "Dobrá, půjdu s vámi, ale jestli jde o každou minutu, tak vás vezmu.Mé shunpo je opravdu rychlé." Snad poprvé se usmál na malou chviličku jinak než je u něj obvyklé, byl to normální úsměv. Když v tom přišel Raiden-taichou.Pamatoval si ho a jeho ruka automaticky popadla rukojeť meče, pak si ale uvědomil že se vlastně nic neděje. Rukojeť tedy hned pustil, ale ani se nějak neobtěžoval ho pozdravit, spíš se ani neotočil.

Hitsuto

cestou zpět do divize jsem se chtěl podívat na místo, kde ještě v dobu kdy byla nemocnice celá jsem cítil obrovská reiatsu, a jedno z nich určitě patřila kapitánovi, a tak jsem vrtkavým krokem ve svém roztrhaném a zakrváceném shihakusho vydal k senkaimonu kde by mohl někdo být. U senkaimonu jsem zjistil jednu zásadní věc, a to že tady není senkaimon, naštěstí ale poblíž někdo byl. Mojí špatnou náladu z nenalezení senkaimonu ale uklidnil fakt že mezi těmi kdo tam byli byla aspoň jedna tvář známa, byla to Suki "Zdravíčko Suki-chan" všimnul jsem si dalších lidí a jeden byl kapitán který asi taky zrovna přišel "Dobrý den Taicho-san" podíval jsem se na důstojníka jehož jméno jsem ještě neznal a jen jsem přátelsky kývl hlavou jako pozdrav " Co se tady stalo ? nebyl tady doufám ten týpek co mě oblbnul že ne ?" zeptal jsem se všech přítomných a doufal jsem že aspoň někdo z nich bude se situací obeznámen.

Yasumaru

nic zezhora neslyšel, ale pokračoval ve volání o pomoc, i když mu pomalu docházel dech. Baru ztratila postupně vědomí.

Stein

Díky uvolněnému haraburdí na chvíli neslyšel vůbec nic, ale jakmile se sesuv uklidnil a z díry po něm vzniklé se vyvalila mračna prachu, uslyšel již Stein z haldy sutin poměrně jasné volání o pomoc. Nahl se tedy nad díru a chvíli poslouchal. Hlas mu přišel poměrně povědomý a slabé záchvěvy reiatsu také. Vycítil, i když s velkými obtížemi dva. Jedno silnější, s jehož zachycením neměl skrze haldu sutin větší problémy a jedno mnohem slabší, které chvílemi skrze nánosy kasáren ani necítil. Avšak obě mu přišla velice povědomá a tak neváhal a přivolal si na pomoc pár svaloušů z 11. divize, které zaúkoloval odházením trosek a haraburdí s cílem nalézt ty pohřbené dole. A ocenil bych, kdybste mě přivolali, až ty zraněné vykopete....jo a k mrtvolám mě prosím nevolejte. Sám sleze z haldy a vydá se léčit nedalekého shinigamiho, kterého zrovna vytáhli z kanceláře v níž byl zavalen a jenž měl podezření na prasklou lebku.

Nibori Yukio

Chodil všude možně, nemohl najít správné místo na to, začít se prokopávat. O chvíli později ho ale našel a začal odhazovat trosky. Chvíli se nic nedělo, ale pak uslyšel hlas.. Byl to ženský hlas. "No skvělý, mám jí tam nechat? Nemám jí tam nechat? Nechám jí tam. Ne, nenechám. Stejně by jí vykopal někdo jiný. Ale možná mrtvou. Dobře, konec hraní, raději jí vytáhnu než se udusí mezi tím co já si tu melu blbosti sám pro sebe." Prohodio se mu hlavou a začal odhazovat rychleji, pod troskami spatřil ženu. "Doktore, máme tu raněného a vypadá živě." Zakřičel, vytáhl jí a opřel o konstrukci kasáren. Pak se vydal dále, zahlédl členy své divize jak hromadně odhazují trosky na jednom místě. Pravděpodobně tam, kde přímo stála budova první divize. Přistoupil blíže a začal jim pomáhat. Pomalu začínal slyšet jeden mužský hlas. (Kuchiki taichou) Když věděl, že tam někdo je tak začal kopat rychleji a rychleji. "Zaberte.." Oslovil ostatní členy a ještě se pokusil přidat na tempu.