1. divize, Centrála 46, Soukyoku

Suki Taiketo

Mezitím, co léčila kapitána 10.divize, došlo přeci jenom k něčemu, co jí donutilo vnímat okolí.. Yasuhiro byl zabit jejím milovaným kapitánem a teď ležel na zemi a bylo naprosto jasné, že to jsou jeho poslední chvíle.
Suki nevěděla, jak moc je to správné, protože její pocity byly v tomhle směru ještě hodně zmatené a ona sama ještě netušila, co je pravda a co jen fikce.
Jeho přání, ale vyhověla..
Omluvně se podívala na kapitána a doufala, že to pochopí, pak tedy na minutku přestala a spěšně poklekla k Yasuhirovi s nejistým výrazem, protože opět očekala, co nového jí sdělí.
"Ano..?" šeptla tiše k němu a pevně stiskla pěsti na rukou, bylo vidět, že jí opět přemáhá pláč. Měla pocuchané nervy a psychicky na tom nebyla dobře.. Takže jí v tomhle stavu rozhodilo všechno..

Yasuhiro

Pokusil se ještě o poslední úsměv a zavřel oči, aby se nemusel dívat na Suki v tomhle stavu. "Omlouvám se, Taiketo-fukutaichou.." Mluvil dost rozklepaným hlasem a každou sekundou byl ještě víc bledý než tu předtím. "Způsobil jsem vám jen samé ošklivé věci. Mrzí mě to. Moc mě to mrzí..." Tolik si přál, aby mu odpustila a on mohl v klidu odejít tam, kam shinigami jdou, když zemřou. Způsobil tolik potíží, že to klidně mohlo být peklo.. Ale zase pro dobrou věc.. Takže klidně i nebe... To už se nedozvíme.. Pak ještě na vteřinu otevřel oči a podíval se na Suki. Bylo to jako tu noc, kdy jí viděl poprvé. Jak byl šťastný, když si mohl chvíli hrát na Akia. "Ach, kdyby to všechno bylo jinak. . . . "
Yasuhirovi se z očí ztratil život, který tam do teď ještě byl. Meč, který bojoval s Raidenem se rozpadl a na zem dopadla Yasuhirova zanpakuto. Poté se zlomila a rozplynula se.


Yasuhiro zemřel.

Suki Taiketo

Suki se dívala na jeho zuboženou tvář a naplno se rozplakala, po tvářích se jí koulely slzy a ona měla dojem, že prožívá nejhorší období svého života. Už toho na ní bylo moc, pořad jen bolest a zoufalství. Před oči jí vplula podobizna Akia a přetáčely se jí všechny vzpomínky, bylo to hrozné, už takhle dál nemohla!
Když se jí omluvil a ona opravdu cítila, že jsou jeho slova ze srdce, lehce kývla mezi vzlyky hlavou a snažila si otřít své kaštanové oči, které se rozhodly, že tu rozpoutají menší povodeň.
"Odpouštím vám.." šeptla Suki k němu ve chvíli, kdy naposledy otevřel oči a zahleděl se na ní..
Pak zemřel..
A ona se snažila uklidnit své třesoucí se tělo..

Mitoshi
Stál jsem tam jako přimražený. Ve vzduchu (o.o).
Nemohl jsem uvěřit, že jsem nestihl reagovat na to, co se stalo. (a to jako fakt )
Bezmocně jsme se díval na to, jak se mě otec pouští a jak téměř bezvládNě padá k zemi.
A pak na to, jak naposledy vydechuje.
Vy... šepl jsem.
VY! zanpakuto jsem na mě vytasil až překvapivě rychle a namířil jsem ji Yasumarovi ke krku.
Kdyby byl Ishimaru chudák celý, tak by byl jeho konec někde uprostřed Yasumarova krku. Teď ho ale stále část chyběla takže pahýl končil tak centimetr od hrdla kapitána šesté divize. (nutno dodat že ostrý pahýl!)
Ten necelý meč se mi v ruce třepal a po tváři mi stále stékaly slzy.

Yoshiro

Už vůbec ničemu nerozuměl. Co se tu sakra dělo? Proč se ten chlápek, co měl být tak strašně zlej, omlouval Suki? Zakroutil hlavou a vstal ze země. Pomalu přišel k Suki a položil jí ruku na rameno. "Fukutaichou." Yoshiro byl momentálně dost zaměstnaný tím pláčem Suki, takže si nevšiml Mitoshiho, který se chystal zabít Yasumara. Yoshiro nevěděl o vztahu Suki a Akia, takže nechápal proč tolik brečí. Možná lítost? Kvůli tomu muži? "Fukutaichou, možná by nebylo od věci si trochu odpočinout." Mezitím vším se všichni členové Centrály vrátili dovnitř, kde se zase zamkli a nikdo o nich několik dalších let nevěděl.

Yasumaru

jen se široce rozevřenýma očima stál v naprostém šoku a civěl nechápavě a zděšeně na Mitoshiho. Ani se nestihl bránit, vůbec nečekal, že by na něj mohl teď kapitán zaútočit. Měl za to, že když ten neznámý zemře, jeho technika pomine... Mohl být Mitoshi stále pod jeho vlivem? Nevypadalo to tak však. Mitoshi plakal a ruka se mu třásla.
Yasumaru udělal drobný krok dozadu a obě ruce, i tu s mečem, držel rozpřažené dál od těla, aby bylo zřejmé, že už nechce útočit ani nic podnikat. U toho mírně zavrtěl hlavou, spíš podvědomě, na znamení, že nechápe.

Mitoshi
S napřaženým mečem jsem tam stál asi další dvě sekundy.
Opovrženě jsem se díval na Yasumara.
Hlavu jsem stočil k místu, kde ležel otec.
Slzy mi přestaly téct z očí a já jsem se se závanem větru odsuhnpoval pryč...

Suki Taiketo

Snažila se uklidnit, ale nějak se jí to nedařilo tak jako dřív. Ramena se jí třásly pod náporem vzlyků a když se jí dotkl kapitán 10. divize a snažil se jí uklidnil, cítila se jako slaboch.
"Proč Akio, proč?!" plakala velice srdceryvně a bylo jí v tu chvíli naprosto jedno, kdo si co pomyslí.. Nepřipojila žádnou zdvořilostní příponu.. Nic, na tom něco bylo!
"Ruyichi-taichou, j-já hlavně teď musím l-léčit vás.." vykoktala přes pláč a snažila se uklidnit natolik, aby se opět mohla zkoncentrovat. Jenže copak to šlo?! Všechno Suki přerostlo přes hlavu a ona potřebovala nejlépe, aby jí zavřeli do vypolstrované místnosti, kde by tak deset minut mohla vkuse křičet a pak by se konečně cítila líp. Pořád to dusila v sobě, ale teď už potřebovala všechnu tu bolest ze sebe vyplavit..

Yoshiro

Usmál se, což sice Suki neviděla, ale z tónu jeho hlasu to určitě poznala. "To je v pořádku. Cítím se skvěle." Když mluvila o Akiovi, tak si to tak nějak dal dohromady. Víte, on Yoshiro nebyl tak úplně blbec. Levou rukou si projel vlasy, aby je shrnul dozadu. Už to měl zase přerostlé, tak mu to padalo do očí. Posunul se tak, aby si sedl vedle Suki. Pravou ruku na táhl tak, aby jí přitiskl k sobě. Neměl žádné postranní úmysly, chtěl jí prostě jenom utěšit. "Taiketo-fukutaichou, Akio je silný a chytrý. Stejně tak babča. Určitě vymysleli něco.." To slovo něco neznělo zrovna sebevědomě. "Něco, čím se odklid..." Začal přemýšlet. Pak se mu rozzářily oči. "Taiketo-fukutaichou, nevíte, kde ti dva bojovali?" Zeptal se zničehonic.

Yasumaru

dál stál jako přikovaný. Tenhle vývoj událostí rozhodně nečekal. Mitoshiho pohled se zaryl do jeho citlivého srdce jako dýka, nerozuměl vůbec tomu, co tím kapitán myslel a proč něco takového dělal. Pohlédl na mrtvého muže. To mu v jeho dohadech vůbec nepomohlo. Uvažoval, jestli má kapitána následovat. Rozhodně chtěl vědět, co to mělo znamenat... velmi ho to zneklidňovalo. Rozhlédl se kolem sebe a uviděl zničenou Suki s kapitánem Ruyichim. Když se mu podařilo pohnout, vydal se pomalu k nim.
"Um... v pořádku?" zeptal se a byl trochu nesvůj, jelikož Suki už objímal druhý kapitán, takže na něj toho moc nezbylo a mohl se jen blbě ptát. "Nechcete pomoct do nemocnice?" Byla to otázka mířená na Yoshira. "I vy, Suki-chan, byste si teď měla jít odpočinout, potřebujete to. Odvedu vás k vám, tam si lehnete a hned vám bude líp, uvidíte," snažil se ji povzbudit.

Suki Taiketo

Podívala se do Yoshirovy tváře a věřila, že kdyby na tom nebyla tak duševně špatně, že by se určitě usmála. Teď to jen mohl poznat z jejich kaštanových očí, které se nezadržitelně plnily slzami.
Nechala se se k němu přitisknout, protože tohle bylo naprosto normální, když se jeden člověk hroutil a ten druhý ho chtěl nějakým způsobem utěšit. Věděla, jak je to myšleno.
"J-jak myslíte.. A děkuji.." šeptla nejprve k jeho odpovědi na zdravotní stav a pak se nadechla, aby mohla pokračovat. Pár minut se na něj jen sklíčeně koukala, než se jí přes rty konečně podařilo něco vykoktat. "My-myslíte, taky se mi nechce věřit, že by padnul.. To přece nejde.. Bojovali u Senkaimonu." šeptala k němu a pak vzhlédla, když na ní a na kapitána promluvil Kuchiki-taichou. "Já si nemohu odpočinout, kapitáne.. Musím ho najít.. Nemůžu si jít lehnout, když nevím, j-jestli to nepřežil.. To samé s vrchní kapitánkou.." mumlala a snažila se odporovat, nemohla se jen tak uklidit na pokoj, když Akio někde mohl trpět, to nešlo! Mohla teď trochu vypadat jako malá paličatá holka, ale kdo by se jí v takové situaci divil?..

Yoshiro

Yoshiro se samolibě usmál a koukl se na Yasumara. "Yasumaru!" Křikl nadšeně. "Nemůžu do nemocnice. Musím jít za kapitánkou a Akiem. Vím, kde jsou." Celé to říkal fakt hodně sebevědomě. Vždyť to dávalo smysl! Všechno! Určitě to tak bylo. Byl si tím tolik jistý. Podíval se na Suki a ještě jednou se usmál. Tentokrát opravdu pořádně a od srdce. "A tady Taiketo-fukutaichou, půjde se mnou!" Yoshiro stejně nechtěl jít sám. Bůhví, kam je senkaimon dovede. Ale musí jít po stopách kapitánky a Akia, což nebude lehké.

Suki Taiketo

"Ano, musím jít s vámi." hlesla Suki a jemně se odtáhla od Yoshira, na kterého byla stále nalepaná od té doby, co jí sevřel. Slzy se už uklidnily a přestaly jí v pravidelných intervalech sjížděl po líčkách, zbyly po nich je mokré cestičky a zarudlé kaštanové očka. Pořád byla sice Suki zničená, ale věděla, že se musí ovládat.
Její pohled se od kapitána 10. divize pomalu stočil na svého kapitána. Byla moc ráda, že je v pořádku, už vůbec si nedokázala představit, že by ještě o něj přišla.
"Kapitáne, jsem tak ráda, že jste v pořádku.." šeptla a také čekala, co řekne na to, že si odmítá jít odpočinout. Přece jenom, byl to její kapitán, ale Suki doufala, že to pochopí. V životě by si neodputisla fakt, že se válela v posteli kvůli své depresi a nechala své drahého na holičkách.. To bylo nepřípustné..

Yoshiro

Vyskočil na nohy a protáhl se. "Měli bychom vyrazit co nejdříve, fukutaichou." Už mu bylo o dost líp. Hlavně teda po tom, co mu Suki vyléčila ránu na rameni. Až teď si Yoshiro něco uvědomil! Bylo to strašné. Podíval se na sebe. "Ehm..." Ještě se neměl čas převléct od souboje s Mitoshim, takže byl tak nějak.. No kalhoty měl, to ano. Ale zbytek mu tak nějak chyběl. "Ale nejdřív se půjdu převléct.." Dodal a vyrazil směrem ke kasárnám 10. divize. "Kuchiki-taichou, dohlédnete na Seireitei?" Křikl na Yasumara a pak se ještě na chvíli zastavil, aby mohl něco říct Suki. "A my se sejdeme za 20 minut u Senkaimonu, kde bojoval Akio s kapitánkou." Ještě si počkal na Yasumarovu odpověď a pak shunpem zmizel.

Suki Taiketo

Kvůli tomu, že byl kapitán 10. divize velice spoře oděn, tak radši svůj pohled odvrátila a hleděla do země. Pak jen Suki přikývnula hlavou na znamení souhlasu a otočila se na svého kapitána.
"Prosím, dávejte na sebe pozor, Kuchiki-taichou.." šeptla a v jejich očích se zračila skutečná a naléhavá prosba, následně se jen otočila a po odpovědi se i ona svým shunpem co nejrychleji vzdálila, aby se mohla připravit.

Yasumaru

se zatvářil trochu smutně. Nechali ho tady... všichni se postupně rozprchávali... a kdo nakonec zůstane tady?! Nechtěl, aby to vyšlo na něj! Nechtěl v krizi vést Seireitei! Tak na to radši nemyslel a šel hledat Mitoshiho. Chtěl si s ním promluvit a vyjasnit si, co se stalo. Ohlédl se po kapitánu osmé divize. No... snad si tu nějak poradí. Na to shunpem zmizel, i když s dírou v rameni to nešlo až tak dobře.

Tomisura Raiden

Takže když to vlastně celé najednou skončilo, otočil se dozadu. Meč se totiž nejspíš rozpadl, takže už neměl do čeho mlátit. Jelikož Yasuhiro padl mečem Yasumara, cítil v sobě zklamání. Chtěl to být on, kdo měl vykonat pomstu za Akia a Sei. Nejspíš to nebyl jeho osud se pomstít, takže když všichni odešli, rozhlédl se a rozešel se pryč. Začínala opět nová kapitola v Seireitei a on jí nechtěl prošvihnout. Ale ještě před tím vším tu bylo něco co musel vykonat. A to... dát si pořádného panáka! Takže zmizel shunpem někam pryč.

----------------------------------------------------------------------------------------

Zpráva za pomocí kidou (slyší jí všichni Shinigami, i ti, co jsou u mě v druhé divizi.):
"Takže, všichni Shinigami Seireitei, co mne slyší, mluví k vám kapitán 11. divize, Hosentsu Ryuuka. Tímto nařizuji celé Seireitei shromáždění v 2. divizi u hlavní budovy. Jak už asi víte, v Seireitei se ztrácejí lidé, nikdo o tom skoro nic neví, takže musíme být pohromadě, vyslechnout svědky a zjistit kolik nás chybí. Po cestě do druhé divize si rozhodně najděte nějakého partnera, to znamená, nechodťe sami!" Prohlásil jsem a nějak se pokusil odpojit od kida.

Nibori Yukio

Přišel do kasáren první divize se svým kapitánem. Rozhlížel se kolem sebe jak je to tady zničené. "Nojo, tady v době vaší nepřítomnosti naše divize vytahovala raněné. Nevím sice kdo to zničení způsobil, ale musel to být nějaký borec. Moc rád bych se s ním utkal." Řekl mu a protáhl se. Pak se zase začal rozhlížet a otočil se na kapitána. "Co budeme dělat tady?" Zeptal se kapitána a čekal co mu na to řekne.

Ryuuka Hosentsu

Došli jsme tedy do kasáren 1. divize spolu s čtvrtým členem mé divize. "Vytahovali raněné jo? Přirozeně, že si vybrali 11. divizi, jsme přece nejsilnější." Pronesl jsem k členovi s mírným úsměvem. "Je to hrozné, kdybych tu jen byl, možná by se to ani nestalo, určitě jsem s tím mohl něco dělat." Pověděl jsem s mírným povzdechem a poté se zaměřil na otázku Yukia. "No Yukio, nebudeme dělat nic konkrétního, čtyři dny jsem nespal, celou cestu ze severních hor až sem jsem nesl svého zástupce. Jsem opravdu dolámaný, potřebuju si odpočinout. Vypadá to že kapitánka Myaomoto to má pod kontrolou, pokud mě bude potřebovat, tak mě najde podle reiatsu. Až si trochu zdřímnu, tak zkontroluji situaci a začneme něco dělat." Pověděl jsem mu a sedl si. Opřel jsem se o kámen, zívl a začal dřímat. Zanpakutou jsem měl stále u pasu v pochvě.

Nibori Yukio

Trochu se divil, netušil že kapitán bude brát tuhle věc takhle a zdřímne si přímo v kasárnách první divize. Teda pokud se tomu dalo říkat Kasárny první divize, bylo to tu jak po výbuchu, no ono to tu bylo po výbuchu, tak asi proto. "Jak myslíte, já spát nebudu, kdyby někdo přišel a nebo se dělo něco podezřelého, tak vás zbudím." Řekl mu a sedl si na kámen, který byl kousek dál od kapitána. Zanpakutou svíral v pravé ruce, kdyby se něco dělo byl připraven katanu tasit. I když nevěřil že se něco dít bude.

Ryuuka Hosentsu

Ták jsem se po nějakém tom čase probudil, respektive jsem otevřel oči a zívl. Pohledem na nebe jsem vstal a protáhl se, pak jsek mírně zívl a pohlédl na Yukia. "Yukio, rozdělíme se, musím najít Shizura. Snad je ještě ve druhé divizi." Pověděl jsem mu a bez dalších slov jsem se ztratil. Měl jsem tedy namířeno do druhé divize, kde jsem hodlal najít Shizura, pokud tam byl. "Výborně, konečně jsem se pro jednou trochu vyspal, vypadá to, že venku je to lepší než doma." Pomyslel jsem si a přidal trochu do kroku.

Nibori Yukio

Kapitán se náhle probudil a opustil kasárny první divize dříve než Yukio stačil cokoliv povědět. "Dobře, kapitáne." Řekl jen do vzduchu i když už tu kapitán vlastně nebyl. "Já se raději odeberu do kasáren jedenácté divize a budu tam hlídat. Nikdy nikdo neví, kde se nebezpečí objeví. Byl bych hodně nerad kdyby se objevilo právě v naších kasárnách" Pomyslel si a svých velice rychlým shunpem zmizel ve směru kasáren jedenácté divize.

------------------------------------------------------------------------------

Razaki + Amaru --> Podařilo se vám dopadnout do prachu Soukyoku, ale všimli jste si zásadní věc. Baru s vámi nebyla. Nyní jste však byli prakticky volní a bylo na vás co uděláte.