1. divize, Centrála 46, Soukyoku

Yukio---->Žena zachroptěla něco, co znělo jako poděkování, když jsi jí opřel o trám, to už se k ní však seběhli asi 3 doktoři a začali jí léčit. Když ses pak přidal k odhazování sutin nad Kuchikim-taichou začalo sutin povážlivě ubývat. S tvou pomocí se tempo odklízecích prací zvýšilo asi o 50%, ale čím rychleji jste odklízeli, tím neopatrnější jste byli a tak se stalo to, že se hromada sutin začala sintě třást a propadat do hlubin nestabilních trosek kasáren první divize. Všichni jste krom jednoho člena 11.divize stihli utéct, ale on byl se sutinami stáhnut dolů a zavalen. Jeho stav byl naznámý.

Miss---> Najednou minimálně Yasumaru pocítil, že se trosky pohybují. Začal se na oba sypat prach a kousky zdiva a trosky Yasumara přitlačily více na Baru, avšak jeho statné mužné tělo jí od nejhoršího chrálilo. Pár ocelových drátu se mu nepříjemně začalo zarývat do zad.

Suki Taiketo

Suki se snažila být profesionální, teď slzy ani zoufání nebylo na místě. Už chtěla jít pryč.. Chtěla se prohrabávat sutinami a hledat jej a přitom doufat, že jim byl osud alespoň trochu nakloněn. Místo toho schovala do taštičky obvaz i flaštičku s dezinfekcí a spěšně se ohlédla, když na ní kapitán 8. divize promluvil.
Suki se formálně poklonila a pokračovala ve zdvořilostech. "Zdravím, Tomisura-taichou, abych pravdu řekla, nevím, kde se nachází Kuchiki-taichou.. A ostatní kapitáni.. Kapitán 3. divize a 10. divize budou možná v nemocnici, netuším, jestli oba dva, ale jeden z nich určitě.. Bojovali spolu.. Dále Akio.. Tedy.. " Suki se kousla do rtu, cítila jak se jí opět plní oči slzami, nechtěla brečet, pevně zatnula pěsti a snažila se pokračovat. "Kapitán 13. divize a vrchní kapitánka jsou nejspíš mrtví.." hlesla a musela si zakrýt ústa, aby utišila vzlyk, který se vydral z jejich rtů na povrch. Byl zoufalý a plný bolesti… "Stalo se něco strašného, po Seireitei chodí muž, který svým zanpakuto ve formě shikai dokáže ovládat ostatní, může je nutit dělat různé činy, které by nikdy neudělali, může jim vymazat paměť.. To on poštval kapitány proti sobě, tedy konkrétně, kapitána 10. divize proti kapitánovi 3.divize a kapitána Ukitakeho proti vrchní kapitánce.. " polkla Suki a snažila se ovládnout třesoucí se ruce. "Seděla jsem zrovna na lavičce u kasáren 6. divize, všechno bylo v pořádku, než se objevil on, muž se zelenýma očima a blonďatými vlasy, sedl si ke mne a já najednou měla dojem, že se nemohu pohnout.. Abych to zkrátila, vymazal mé vzpomínky a namluvil mi jiné věci, kterým jsem musela věřit.. Například, že on je Ukitake Akio a já pokud narazím na kapitána 13. divize, tak ho mám zabít, dále řekl, že mezi tu dobu, co jsem omdlela, což samozřejmě nebyla pravda, tak propukl výbuch ve 4. divizi." zašeptala ke kapitánovi a sklopila hlavu.. "Do té jsem se vydala a potkala důstojníka.. Pak se ale něco stalo, muž musel zrušit svou techniku a mě se všechny vzpomínky vrátily a bylo mi jasné, co udělal.. Proto jsem ho našla a vedli jsme řeč.. Řekl mi, že jsou Akio a vrchní kapitánka nejspíš mrtví… Pak mi ukázal vizi, chtěl mi vysvětlit, proč tohle všechno dělá.. Vize spočívala v tom, že jsem viděla, jak byl Kuchiki-taichou i Ruyichi-taichou odsouzeni k popravě centrálou 46.. Vy kapitáne, Antero- taichou a ..Akio.. Jste se snažili kapitány zachránit, strhla se bitva, kterou většina kapitánu nepřežila.. Vrchní kapitánka tam nebyla, nic neudělala pro jejich záchranu.. Kapitáni Kuchiki a Ruyichi našli jisté dokumenty, které se týkaly její minulosti. Chtěli očistit jméno vrchní kapitánky, ale centrála to viděla jinak a rozhodla se, že je nechá popravit.. On tvrdí, že tomuto prolévání krve chce zabránit, prý je z budoucnosti.. " dořekla Suki a otočila se po známém hlase, který jí vyrušil. "Hitsuto-san, vy jste v pořádku! On.. Ten muž, říkal, že vás také ovlivnil svým zanpakuto.. Ukitake Akio a kapitánka jsou asi mrtví.." zopakovala pro něj, protože si Suki nebyl jistá, jestli tuhle část jejího projevu už zachytl. Pak si jenom zakryla tvář dlaněmi, a snažila se ovládnou tu bolest, která kolovala jejím tělem.
"Možná.. možná, jsou pod sutinami u Senkaimonu, musíme je najít.." řekla takovým stylem, že se jí v půlce věty žalostně zlomil hlas a nepěkně přeskočil od pláče.
Na Suki byl žalostný pohled, kryla si tvář, protože se cítila trapně, jak moc se nechá unést emocemi. Nedalo se to zastavit, po tvářích jí v pravidelných intervalech sjížděly slzy a ze rtu se nesly tiché vzlyky. Byla v koncích..

Tomisura Raiden

Poslouchal celé vyprávění Suki a nakonec mu po tváři stekla slza. Prudce zalapal po dechu když slyšel, že jeho přítel Akio a jeho učitelka padli. Vztekle zavrčel a kolem něho se zvedlo nemalé množství Reiatsu. Z očí mu odkapávaly slzy. Celý zářil stříbrně a prostě si do něčeho potřeboval praštit. Po ruce měl tvář Aki Makiho. Uletěla mu jedna pecka, která už takto oslabeného Makiho musela složit do limbu. Naštěstí Aki Makiho neměl rád, takže se mu nakonec ani nemusel omlouvat. Díky přívalu emocí se mírně dostal z vlivu úkolu a tak mohl na pár okamžiků mluvit od srdce. Nyní se zahleděl na Suki a již mírně uklidněný promluvil: "Ach... měl jsem tu být. Měl jsem ty dva ochránit!" Chvíli se rozhlížel po okolí a pak zamumlal: "Musím sehnat všechny kapitány! To je můj úkol!" Povzdechl si a stále podvědomně hledal kapitánské Reiatsu. Navíc doufal, že Suki pochopila jeho poslední větu. Jeho uvolněné pocity opět zmizeli. Rozčílení vyprchalo a navrátila se opět loutka, která musela splnit úkol. Pomalu se rozhlížel po plánině a spatřil několik Shinigami jak odhrnují trosky. "Taiketo-fukutaicho, jestli uvidíte nějaké kapitány, vyřiďte jim ať jsou zítra odpoledne u centrály 46. Asi se něco stane," pronesl ještě. V hloubi duše doufal, že ho někdo zastaví. Nyní začal pomalu kráčet k Shinigami odklízejícím sutiny. Čim blíže byl, tím lépe rozeznával Reiatsu. Tam dole podle něho nebyl nikdo jiný než Yasumaru. Pro splnění úkolu se pustil do práce a pomáhal odklízet sutiny.

Aki Maki

Reflexy měl dobré, takže stačil aspoň trochu zareagovat a dát před sebe ruku, která po úderu ihned vydala nehezké prásknutí. Letěl dobrých pár metrů než dopadnul, pravou ruku křečovitě svíral, přeci jen zlomená kost šla vidět. Nakonec se podepřel tou zdravější rukou a pomalu vstal, pohlédl na Raidena. I přes všechnu tu bolest se mu na tváři opět objevil jeho šílený úsměv, pro něj už typický. "Jednou si tuhle chvíly budeš vyčítat.." Prohlásil jako by mluvil k sobě rovnému, ba možná k někomu pod ním.

Taiketo Suki

Suki na něj hleděla a pak vyjekla, když uhodil důstojníka 2. divize. Tohle opravdu nečekala, po líčkách jí přitom stále sjížděly bolestné slzy a její kaštanové oči nejistě těkaly kolem. Nechápala takovou reakce kapitána, tohle se přece nedělá.. Ona sama byla na pokraji nervového zhroucení, ale že by si to na někom vybíjela, to se říct nedalo, i když důstojník se choval také podivným způsobem, takže si úplně nebyla jista ke komu se přiklonit..
"Kapitáne! Prosím vás, třeba žijí! Musíme tam jít! … Bože, vždyť on dostal i vás.. " šeptla a rozběhla se za ním. Tohle tak nemohla nechat, vypadalo na něm, že on sám chce, aby jej někdo zastavil. "Kapitáne, musíme něco vymyslet.. " vyblekotala, když k němu doběhla a pak se sama zarazila. Pod těmi sutinami, byl její kapitán. Poznala to reiatsu, bylo to víc než jasné.
"Kuchiki-taichou!"
Tohle se už vážně nemohlo vyvíjet hůř..
Sama začala zběsile odhazovat sutiny a v očích měla viditelný strach. Nechtěla opět o někoho přijít, navíc, necítila jen reiatsu svého kapitána, ale také podkapitánky 13. divize. Byla tu samozřejmě záchranná jednotka, která se snažila o to samé, takže bylo asi určitě potřeba přiložit ruku k dílu, což pro Suki nebyl problém. Na to, že byla žena, jejími pažemi kolovala dost velká síla, navíc v téhle situaci jí bylo jedno, jestli si rozedře dlaně nebo ne, jen potřebovala zoufale vědět, že aspoň někdo je v pořádku.

Aki Maki

"Suki-san..!" Zakřičel a rozběhnul se za ní, když se soustředil, tak ucítil reiatsu kapitána 6. divize a podkapitánky 13.divize. Doběhl tedy též k sutinám a zapomoci levé ruky začal též odhazovat kusy sutiny, ale jelikož mohl používat jen levou ruku, která taky nebyla v té nejlepší kondici kvůli odštěpku suroviny která ho zasáhla při sledování toho podivného muže, tak mohl odhazovat jen menší kusy sutiny. "Potom co tu to dokončím musím vyhledat rychlou lékařskou pomoc, pomstíme se. Je mi jedno jestli byl pod vlivem toho chlápka, udělal by to stejnak." Mluvil si tak v duchu. " Suki-san, jestli by vám nevadilo, tak se poté od vás odpojím, myslím že teď už bych měl vyhledat nějakou tu menší zdravotní péči, přeci jen s jednou rukou, ještě k tomu levou a n plně funkční tady toho moc neudělám..." Promluvil během vyhazování sutiny, poté si rychle otřel pot z čela co mu tekl do očí a vyhazoval dál.

Taiketo Suki

Když viděla, jak moc je důstojník zraněný, zamračila se. Tohle opravdu neměla ráda, když se shinigami bili nebo napadali mezi sebou. S podmračeným výrazem se dotkla jemně jeho pravé ruky.
"Akimoto-san, tohle nejspíš nedokážu spravit, přeci jenom, je to otevřená zlomenina na pravé ruce a já bych měla strach se pouštět do něčeho, co by mohlo dopadnout špatně a vy byste mě pak musel uškrtit za to, že jsem vás připravila o pravou ruku.. Je mi to líto a děkuji, že jste tu byl semnou.." hlesla zamračeně, byla na nervy! Její slova však zněla upřímně, Suki byla dobrosrdečná.. "Opravdu děkuji.." šeptla..
Pak jen zarputile pokračovala..

Hitsuto

poslouchal jsem Suki jak mluví o kapitánovi "Taicho, je mrtvej ?" stál jsem jako přikovaný a stále mi hlavou svištěla jenom slova Akio a mrtvý, přece jen byl náš Taicho jeden z nejsilnějších a byl to snad jediný člověk kdo zvládnul držet krok s Kyouheiem, tak mi nepřipadalo možné že by se mu mohlo něco stát ale pokud byl opravdu mrtvý tak to bylo hodně zlé znamení. Po chvíli jsem se probral a běžel jsem za Suki při čemž jsem ucítil reiatsu Baru "Baru-fukutaicho !" zakřičel jsem a i přes právě uzdravená zranění jsem doběhl k sutinám a začal jsem je odhazovat se slzami v očích a při každém větším využití svalů mě hodně ty rány rozbolely "To neni dobrý, to vůbec neni dobrý... Taicho je prej mrtvej a Baru-fukutaicho je zasypaná pod takovou hromadou" probíhalo mi hlavou když jsem odhazoval sutiny. "Suki..." řekl jsem lehce rozklepaným hlasem a vykašlal jsem se na formální oslovování "Nemáte žízeň ?" řekl jsem a vytáhnul jsem tajné kapsy v shihakusho placatku poslední záchrany a hned se napil.

Dr.Stein

Mezitím co se u haldy začali sbíhat lidé a horečně odhazovat sutiny, on ošetřoval pacienta s prasklou lebkou. Bevylo to nic jednoduchého a tak to chvíli trvalo. Když se mu ho podařilo stabilizovat, uslyšel zvuk sypajícího se kamení. Když se otočil vyděl jak ze sutin seskakují členové 11.divze a tak tam tedy přejde. Prohlédne si celou situaci a pak na členy, kteří měli tento sesuv na svědomí pohlédne. Ač se usmívá, jeho reiatsu napovídá něco jiného. Nehezky se nadzvedne a i na 7.člena 4.divize vypadá mohutně. Ze skalpelu v ruce se v tu chvíli stane dlouhá černá kosa, kterou si opře o rámě. Mám dojem pánové, že při odklízení sutin je hlavním účelem dostat sutiny z raněného....nebo je snad nějakou novou metodou navršení dvojnásobného množství sutin?! Jeho výraz nenapovídá nic dobrého, vypadá to, jako by je chtěl rozčtvrtit a pak zkoumat, jestli je každá čtvrtka schopná samostatného života. Místo toho si však zapálí cigaretu, pootočí se šroubem proti směr uhodinových ručiček a dopoví svůj monolog. Dělejte tak, abych vás nemusel léčit! Kdo znal jeho léčebné metody, věděl. Pak se seběhla další spousta lidí, mezi nimi i podkapitánka 6. divize a kapitán osmé. Jeho ledabylé vypouštění reiatsu, jak to měl ve zvyku jim práci nijak neulehčilo ale Stein jen spokojeně stál nad pracujícími, pokuřoval a opíral se o kosu.

Všici co odhazují sutiny---->Prokopávali jste se, nyní i s pomocí kapitána 8.divize, stále hlouběji. Mezitím se vám podařilo prokopat i k zavalenému členu 11.divize. Dýchal, ale nohy měl na kaši, také měl nehezké zranění na hlavě. Reiatsu Baru-fukutaicho a Yasumaru-taicho bylo stále blíže a blíže a i oni pocitovali, s občasným sesypáním prachu na hlavu, že se pomoc blíží.

Aki Maki

"Opravdu nemáte vůbec zač.." Promluvil k Suki, poté se rychle otočil na patě a pohlédl kolem, musel najít někoho ze 4.divize a to rychle, chtěl všem dokázat že něco umí, ale s tímto zraněním asi ne. "Má tu někdo ze 4. divize volný ruce, potřeboval bych rychle vyléčit takové menší zranění..!" Zakřičel okolo, nakonec se odhodlal ještě k něčemu, což u něj nebylo běžné. "Prosím...!" Dodal po krátké odmlce.

Taiketo Suki

V průběhu toho, co Suki horlivě odklizovala sutiny se zarputilým výrazem na tváři a přemýšlela, na ní promluvil Hitsuto a ona se nejprve trochu zarazila, jelikož nepoužil zdvořilostní příponu, jak bylo zvykem. I když se začátku vypadala překvapeně, nakonec to přešla s lehkým úsměv, který nějakým nepochopitelným způsobem dokázala na tváři vykouzlit. Akio byl přece jenom Hitsutův kapitán, pro všechny to byla neuvěřitelná rána.
"Hitsuto-san, je možné, že ještě žijí, není to stoprocentní, třeba je objevíme pod sutinami.. Musíme se tam jít pak podívat." hlesla podivným hlasem, z něhož bylo znát emocionální vyčerpání. "A... popravdě mám..." šeptla a převzala od něj placatku, z které si dvakrát řádně lokla. Tohle nebyl její styl, tedy, kdysi býval, ale od té doby, co získala funkci jako podkapitánka, mnohé se změnilo. Suki jen doufala, že tato situace a zoufalost ji opravňuje k tomu, aby si dala kapku alkoholu. Po napití cítila, jak se jí příjemné teplo rozlévá tělem a její tvářičky na chvíli zrůžověly. "Děkuji.." vydechla a vrátila mu placatku, pak se nadechla a pokračovala v odklízení sutin, přičemž k němu stále mluvila. "Pokud to všechno dobře dopadne.. pokud žije.." řekla s nadějí jak v hlase tak v jejich kaštanových očí. Bylo vidět, jak moc se tomu snaží věřit.. Zoufale.. "Tak bychom někam mohli zajít všichni.."

Yasumaru

cítil, že se půda sesouvá a už tak dost malý prostor kolem nich se hroutí. Pevně zavřel oči a snažil se chránit Baru co nejdéle. Cítil totiž také, že už se k nim zezhora blíží pomoc... poznával hned několik známých reiatsu. Jenže se zdálo, že to nestihnou...
Najednou před sebou viděl širokou zahradu. Stál na zápraží tichého domu a hleděl na stromy, kameny a říčku pokryté bílým sněhem. Z nebe se snášelo spoustu vloček. Kolem bylo ticho... jenom sníh popraskával.
"Dej si se mnou trochu sake, než vás najdou," uslyšel známý hlas. Zhluboka se nadechl čerstvého vzduchu. Ano... už to bude jenom chvíle... kalíšek snad neuškodí... Sedl si na zem k mladému, vznešenému muži v kimonu a přijal kalíšek horkého sake. Spolu pozorovali padající vločky.

Tomisura Raiden

Chvilku hrabal v zemi a nakonec se ohlédl dozadu na chlapíka s kosou. Proč tady on... Kapitán 8. divize kopal jako obyčejný člen a ten pitomec za ním cosi kvákal?! Prudce se postavil a zpříma se podíval na Steina. "A ty jako nehodláš kopat?" zavrčel, dosti podrážděným hlasem. Ovšem následné zapálení cigaretky bylo vrcholem! Rukou mu chytil cigárko a vyrval mu ho z huby. Sice se trochu popálil, ale to mu nevadilo. "Koukej makat nebo tě nechám zavřít na nejděsivější místo které jsi kdy viděl. Zakázaná toaleta 8. divize! Nečistila se přes 200 let co vím od svého předchůdce," pronesl a začal zase hrabat. Byla to pravda. Ta místnůstka opravdu existovala v nejstarší budově 8. divize. Zápach byl cítit na 50 metrů. Pak chvilku vnímal reiatsu těch dvou dole. Následně pozvedl pravačku a namířil do místa kousek od nich, aby je nemohl zasáhnout a nezpůsobil pak i následný zásah. "Yasumaru dej si bacha! Kamikaze kapitán jde na to! BYAKURAI!" Od jeho ruky vystřelil větší bleskový paprsek a začal provrtávat šachtu dolů. Doufal, že je pak Yasumaru aspoň uslyší.

Stein

Kapitán byl na něj tak prudký a drsný až to vněm vyvolávalo....naprosté nic. Ano měl z kapitána respekt ale to neznamenalo, že by mu měl dělat otroka a poslouchat jej na slovo. S velmi klidným výrazem ve tváři otočí svým kolečkem v hlavě a zapálí si další cigaretu. Nechci být nijak neomalený, ale kouření mi nevymluvila ani má matka a ta byla nějaký kádr! Dále...je mi známo, že jsem Doktor Stein a né horník Steinm nebo dělník Stein...mým posláním je zachraňovat životy a né kopat tunely. Nevolal bych si na pomoc 11. divizi, kdybych se rozhodl kopat každého raněného holýma rukama. Mimoto to zde mám na povel. Vyzvání k práci neuposlechl..on pracoval...až tyhle tupci vykopou raněné bude to on, kdo jím zašije rány, spraví orgány a narovná kosti...né oni. Jakmile kapitán vystřelil Kido, steinova kosa se změnila na skalpel a ten zmizel v rukávu. Stein seskočil vedle Raidena a začal tleskat. Bravo kapitáne..všechna úcta...jste opravdu tak lehkovážný, jak vypadáte. koukne na něj takto. Pokud je nezabily trosky..váš Byakurai to rozhodně napravil. Poznamená ironicky.

Raidenův bykurai uvolnil opravdu haldu trosek a odklízeči mohli vytáhnout dosti pochroumaného Yasumara - Jeho reiatsu bylo slabé, haori nasáklé krví z četných zranění na zádech a ve stehnu díra velikosti hroznové kuličky, z níž se ještě kouřilo. Nebylo pochyb..byl to Raidenův Byakurai. Hned po něm vytáhli zuboženou Podkapitánku 13.divize. Byla težce zraněná a jen díky Yasumarovi to celé přežila, prozatím. Na hrudi měla hlubokou ránu, ztratila množtví krve a celkově na tom nebyla dobře.

Stein se koukne na Raidena. Čas zachránit další život. Na to přejde k Baru a začne kmitat svým skalpelem, který střídá s léčivím kidem. Taky si zavolá několik sester a společně Baru stabilizují a odnesou do nemocnice. O Yasumara se postará několik doktorů a sester, mezi nimiž byli i Yaoi fanynky.

Proběhl časový posun o jeden den.

Seireitei se celkem uklidnilo, většina zraněných byla v kasárnách 4. divize, kde o ně pečovali doktoři. Pořád ale nebylo vše tak, jak by mělo. Kapitánka první divize a kapitán třinácté divize byli nezvěstní. A nebyli sami. Shinigami, kterých nebylo k nalezení pořád přibývalo. A navíc tu ještě někde byl ten chlápek, který to všechno způsobil.

Yasuhiro

Stál před několika řadami mužů a žen z Centrály 46. Všichni byli pod nadvládou jeho zanpakuto, takže museli stát na místě a mohli jenom mluvit. Yasuhiro si něco potichu zpíval. Zpíval opravdu pěkně, což bylo docela překvapující. Vzhledem k tomu, jak vypadal. Působil opravdu jako největší záporák. Zpěv se postupně zesiloval a Yasuhiro nakonec zpíval dost nahlas. Zpíval o tom, jak všechno brzo skončí. Měl zavřené oči a přemýšlel u toho.. Nad svým životem. Nad tím.. Jestli všechno udělal správně. Tak, jak měl... Ztichl.. Otevřel oči. "Určitě bude šťastný.." Promluvil potichu.

Mitoshi
Když jsme byli blízko budově centrály, zastavil jsem se a otočil jsem se čelem ke skupince.
To, že tam jdeme, mi připadá jako ta největší hloupost, co by jsme teď mohli udělat. Uvědomujete si, že má nejspíš celou centrálu pod palcem? zeptal jsem se Yasumara, Yoshira a Raidena.
I přes ten rozhovor, co jsme vedli na Soukyoku jsem si nebyl pořád jistý. Prostě se mi to zdálo divné.
Hlavně tedy vy dva jste v nebezpečí. ukázal jsem na známou uličnickou firmu Y&Y.

Yoshiro

Koukl se na Mitoshiho a pak se také zastavil. Poslechl si to, co měl na srdci a zasmál se. "Já vím." Přišel blíž k Mitoshimu a plácl ho po rameni. "Bude to v pohodě. Už jsme ztratili moc přátel a shinigami z našich divizí. Jestli chcete plánovat nějaké taktiky, jak jak na něj a co udělat. Tak prosím. Ale teď víme, kde ten chlap je. Jsme 4. kapitáni. Když se mu budeme úspěšně vyhýbat a nedotkne se nás, tak to bude dobrý. A centrála nám nic neudělá. Je to jen banda starých páprdů, co si o všem rozhoduje. Nemyslím si, že by teď měli nějak soudit." S tím znovu vyrazil.

Yasuhiro

Za chvíli to příjde. Cítil 4. známá kapitánská reiatsu. Levou rukou sáhl po zanpakuto.

Raiden

Šel po boku těch třech a rozhlížel se okolo. Navíc se pokoušel zjistit jakékoliv Reiatsu v okolí. Doufal, že nyní je prostranství prázdné. Hodlal to tu ukončit rychle. Nebyl čas na žádné flákání a popíjení saké jako obvykle. Jeho chladný výraz byl vskutku neobvyklý. "Nebojte se pánové. Tohle zvládneme levou zadní. Navíc... proč nerozjet pořádnou párty?" vydechl chladně. Levou ruku měl položenou na pouzdře zanpakuto a pravačku v pohotovosti, aby mohl rychle tasit.

Mitoshi
Já vám říkám, že tohle není dobrý nápad. Vy nevíte jak to funguje. Nevíte, že to prostě silou vůle neprolomíte.
A vy si myslíte, že ta banda starých páprdů se dostala tam, kde jsou, jen kvůli jejich rozumu? díval jsem se Yoshirovi do očí ale pak jsem hledal pohledem podporu u Yasumara.

Yoshiro

Nenechal se ale odbýt a prostě si šel za svým. Netrvalo to dlouho a objevil se přímo před Yasuhirem. "Ruyichi-taichou.. Pronesl Yasuhiro překvapeně. A kde jsou další?" Zeptal se a rozhlížel se jako by tam Yoshiro ani nestál. Yoshiro nic neříkal. Čekal, že se každou chvíli objeví i Mitoshi, Yasumaru a Raiden. Bez nich by byl celkem solidně nahranej.

Raiden

Objevil se vedle Yoshira a zahleděl se na Yasuhira. Stále byl připraven k útoku, ale chtěl dát protivníkovi šanci, aby tu párty rozjel první. Ovšem byl kdykoliv připravený použít Shunpo, kdyby se náhodou Yasuhiro rozhodl ho zase ochmatávat tou svojí slizkou pazourou. "Takže panáčku... povíš mi konečně co tenhle jeden velký cirkus má znamenat? Něco málo jsem zaslechl od Suki, ale myslím, že masové vraždění neřeší problémy," procedil mezi zuby svým neobvykle chladným hlasem.

Mitoshi
Yasumaru, chudák, neměl čas ani na reakci, protože se Yoshiro rozhodl, že nás chce zabít.
Potom, co zmizel, jsem ještě chvíli stál na místě a pak jsem se zády opřel o blízkou zeď.
Já... tam nejdu. Už nechci aby mi to udělal znova. řekl jsem potichu a mírně roztřeseným tichým hlasem.
Nemohl jsem s tím dělat nic. Dokonce ani kapitán Ukitake ne....

Aki Maki

Po nějaké době hledání konečně našel ochotného člena, který mu tu ruku výlečil, ale stejnak dostal radu aby ji ještě pár dní nenamáhal nějak extrémně v boji. Aki se tedy klidným krokem vrátil mezi ostatní, tím ostatní je myšleno shinigami odhazující sutiny. "Ták..." Protáhl se a rozhlédl kolem. Nebylo co tu vlastně dělat, nebo spíše bylo, ale né nic co by Akiho bavilo, tudíž si raději jenom lehnul vedle a odpočíval.

Milý Akimoto, přečti si prosím tohle:

Yoshiro

Vytáhl meč a přiložil ho Yasuhirovi ke krku. Zatím ale nic nedělal. Čekal na Mitoshiho a Yasumara. Věděl, že by bylo moudré ho teď zabít, ale nebylo by to moc Yoshirovské. Když už, tak se chtěl dozvědět, proč to dělá. Koukl se na Raidena a pak znovu na Yasuhira. Ten jen kroutil hlavou. "Vůbec tomu nerozumíte, Tomisura-taichou." Řekl Yasuhiro a zakroutil očima. Už ho nebavilo všechno desetkrát vysvětlovat.