2., 5. a 12. divize

Myamoto Usagi

Mlčky jsem si prohlížela budovu vězení. Jediné, co mě při tom pohledu napadlo bylo. Jak zajmavé....... Obrátila jsem se na Kasumi. Jistě. A zatím, co by jsi šla pro ostatní, co mají jít s námi, ráda bych se tu porozhlédla. Stejně neznám členy druhé divize ani jejího podkapitána, takže bych ti v tomto směru byla prozatím pravděpodobně k ničemu.....radši počkám zde a podívám se kolem. Asi to bude plodnější, tedy aspon doufám. Tedy jestli vám...tedy tobě to nebude vadit, když se tady porozhlédnu? Pořádně jsem se nadechla, po tom řečnickém výkonu a pak se malinko usmála na Kasumi. Třeba se mi podaří něco objevit....a i kdyby ne, pořád lepší, než hledat někoho, koho vůbec neznám...nebo aspon nevim o tom, že bych ho znala...stačí mi hledat neznámé vězně...ne neznámé členy "výpravy"...... Proud mých myšlenek začal mít ironický nádech a tak jsem ho radši utla a čekala na reakci kapitánky.

Renmaru Houkazaki

Ešte chvíľu som trénoval, no v tom si ma zavolala "kapitánka". Nepáčil sa mi jej tón, ale nakoľko je kapitánka ona, nemal som najmenšie právo jej odporovať.
"Áno, "pani". Som Renmaru Houkazaki. Syn Kazuku Houkazakiho, člen vašej jednotky." už som ani nevedel, či jej vám vykať alebo tykať.

Lus Ayazaki

Pohlédnu na Renmarua a tiše si povzdechnu. Takže za prvé, nejsem žádná paní, tak mi tak prosím neříkej. Pro tebe, ale i všechny ostatní jsem Lus. Jen proto, že vedu tuhle divizi mi nemusíš vykat. Nejsem o nic víc, než vy. Za druhé ... Na chvíli se odmlčím. Není to moje divize, je to divize nás všech. Takže už od tebe nechci slyšet nic o "mojí" divizi. Jasné? Pohlédnu na něj trochu naštvaným pohledem. Zdá se, že to tu nebudu mít lehký. Znovu si povzdechnu. Něco od tebe potřebuji ... ukážeš mi, kde se nachází restaurace páté divize? Ale pokud je to pro tebe příliš obtížná práce nebo jen nedokážeš vystát mou přítomnost, tak mi to řekni hned a já si najdu někoho jiného, kdo mi ji ukáže.

Renmaru Houkazaki

Rád uznávam autority aké sú. Takýchto liberálnych rečí som sa napočúval už dosť. Aj keď nebude zlé, že atmosféra v jednotke nebude taká strohá.
"Čírou náhodou to viem. Stačí zájsť za tamten roh, potom rovno a do prava. Je tam taký väčší nápis. Vždy sa to tam hemží ľuďmi." povedal som jej.

Kasumi Haruka

Pousmála jsem se. Ale přeci není nutné, abych je někde hledala. Pošlu za nimi pekelného motýla a ten už si je najde, ať jsou, kde jsou. Pohlédla jsem na budovu vězení. Ale můžeš jít napřed, než to vyřídím. Když vejdeš dovnitř, půjdeš chvíli rovně a pak zahneš doleva. Dostaneš se do části, která byla a někde ještě stále je poničená. Měl by tam někdo být, protože se na tom pracuje ve dne v noci, aby to bylo co nejdříve hotové. Pak mi ale něco došlo a vyndala jsem z vnitřní kapsy haori své hodinky. To už je tolik?... Neuvěřitelné, jak ten čas běží... Asi plně začneme s misí až ráno... Ale i tak se teď alespoň může Mya nějak seznámit se "situací". Vrátila jsem hodinky a ukázala jsem strážím, co hlídali vstup, aby Myu pustili dovnitř.

Konan

Dorazila jsem do druhé divize a pomalu jsem jimi začala procházet a hledat moji kapitánku. Přišla jsem si nesvá, když jsem chodila po cizích kasárnách, doufala jsem, že to budu mít rychle zasebou.

Myamoto Usagi

Jej...pořát zapomínám, že kapitáni mají tolik pravomocí...Ted si Kasumi musí myslet, že jsem...... Chvilku jsem postávala a poslouchala instrukce. Jasně, půjdu se tam podívat. Ale je už pozdě s pátraním by jsme mohli začít se všemi až zítra? Ráno moudřejší večera ne?!? Ten jeden den už nás stejně asi nezabije.....a co mě nezabije to mě posílí.... Už už jsem chtěla vyrazit, když tu jsem ucítila už docela známé reiatsu. Konan?!? V kasárnách druhé divize.....? To je divné...možná jde za mnou.......nebo taky ne, ale bude lepší se jí na to zeptat...co se asi mohlo stát, že je tady? Otočila jsem se na místě a ještě, než jsem vyrazila, jsem ke Kasumi prohodila. Za okamžik jsem zpět. Omlouvám s... To už jsem, ale shunpem zmizela a objevila se před Konan. Dobrý večír... Řekla jsem, jak jsem se před ní náhle objevila. Snad jí to moc nepolekalo... Upřela jsem na ní pohled, abych mohla zhodnotit její reakci.

Kasumi Haruka

Ano, to bude lepší. Nečte ona myšlenky?... Ale i tak se se situací můžeš alespoň trochu obeznámit... A když pošlu zprávy již teď... tak je jistější, že se tu později ukážou včas... Chtěla jsem ještě něco dodat, ale to už Mya zmizela. Na chvíli mi nebylo jasné, co se děje, ale pa jsem také ucítila jakési reiatsu. Už chápu... Asi to s tím reiatsu bude souviset... a nebo taky ne... každopádně je to opět reiatsu mě neznámé.... i když... ať by se dělo cokoli, v kasárnách je Tsuki... nebo při nejmenším Kenshin... Ještě chvíli jsem se zdržovala nad tím reiatsu, ale pak jsem se ,,vrátila" do přítomnosti. Asi bych zatím mohla poslat ty pekelné motýly. Pomyslela jsem si a chystala jsem se k věci.

Konan

Zatím nikde nic, když v tom z čista jasna se kapitánka objevila přede mnou. Chvíli jsem zůstala stát. Na tohle jsem ještě nebyla zvyklá. Ouuu....oh... dobrý večer. Promiň te, že vás takhle ruším, ale byla mi nabídnuta průzkumná mise do Hueco Mundo a já bych na ní ráda šla, samozřejmě tedy pokud mě pustíte. Vysypala jsem ze sebe, kvůli čemu jsem Usagi hledala.

Myamoto Usagi

Nevypadá tak vyděšeně....příště to musim udělat líp.... Vyslechla jsem si Konan. Hueco Mundo...to bude asi dosti nebezpečné...ale co jestli chce jít proč ne. Jenže jestli jde Konan na misi a já budu hledat vězně.................musim najít někoho, kdo by zatim vyřizoval papíry a tak...kdo ví kam až mohli ti vězni pláchnout a jak dlouho mi to bude trvat... Skrabatilo se mi obočí, jak jsem silně přemýšlela a pak se mi najdnou rozsvítilo. No jasně! Fukushima na to bude ten nejlepší...aspon nevim o někom jinym... Po tom mlčení jsem si ovšem uvědomila, že jsem své rozhodnutí neřekla nahlas a tak. Jistě, že tě pustím Konan, když tam chceš jít. Usmála jsem se na ní. Ale řekni mi, kdo na tu průzkumnou misi ještě jde? Doufám, že někdo, kdo dohlídne, aby se jí nic nestalo......navíc když se něco pokazí aspon budu vědět koho mám zabít...ne nic se nestane přestan být pesimista...ještě to přivoláš... S usměvem stále na tváři, jsem čekala na odpověd a nenápadně jsem při tom zaklepala na svou zanpakuto.

Konan

Kapitánka se mračila a bylo ticho. To pro mě nevypadalo asi moc dobře. Už jsem se začala smiřovat s tím, že nikam nepůjdu, když v tom Mya konečně promluvila a dokonce mi misi schválila. V duchu jsem si oddechla. Kapitán Yoshiro vede průzkumnou do Hueco Mundo. Odpověděla jsem na otázku. Už jsem se chtěla otočit a jít si sbalit nějaké ty cetky, ale včas jsem si uvědomila, že jsem na něco zapomněla. Moc vám děkuji kapitánko. Raději už tedy vyrazím, abych je nezdržovala. Řekla jsem to důležité, lehce se uklonila a pomocí shunpa zmizela.

Akisha Shihomaru

Když se Tsuki otočil a šel zpátky, na chvíly mě to zarazilo, ale nechala jsem ho jít. Pak jsem si všimla, že se začíná stmívat a na trénink jsem už neměla náladu. "Bulici asi to zrušíme, začíná se stmívat a mě se chce spát, i když spím nerada." Oznámila jsem a šla jsem taky zpátky do kasáren. Ještě při odchodu jsem se otočila. "Ahoj" Řekla jsem a vešla do kasáren. Zamířila jsem do jídelny kde jsem si vzala jablko a šla jsem do pokoje. V pokoji jsem rozvítila, lehla si na postel, vytáhla jsem krabičku s bylinkami a začala přebírat, k tomu jsem jedla jablko. Po chvíli jsem uslišela zívnutí. To je nudné. Řekla Rose. "Nic proti, ale já si v tom musím, udělat pořádek. Brzy půjdu na misi a potřebuju abych věděla které bylinky mi došli." Řekla jsem. Tak mi řekni až to doděláš. Řekla Rose a usnula. Asi po půl hodině jsem to měla roztřízené, koukla jsem ven, tam tma. Zívla jsem, zhasla světlo a taky jsem usnula.

Myamoto Usagi

Samozřejmě jen běž.. Řekla jsem směrem ke Konan, než mi zmizela z dohledu. Yoshiro.....doufám, že se nenecháš moc unést... Otočila jsem se a pomalu vyrazila zpět k vězení, při cestě mě napadlo hodně různých věci. Už je dost pozdě...asi bych se měla vrátit do dovize a dodělat tam věci, než zejtra odejdu...a ještě si dostudovat ty uprchlé vězně...přeci jen jsem to dost rychle prolítla... Ruce jsem si strčila do kapes a pomalu se ploužila kasárnami dvojky. Když jsem vyšla na cestičku k vězení, zvedla jsem hlavu a sledovala to stále temnější a temnější nebe. Došla jsem ke Kasumi, s pohledem stále upřeným na oblohu. Omlouvám se. Bylo to důležité... Řekla jsem na svoji omluvu a sklopila zrak na kapitánku. Už je dost pozdě. Musím ještě zařídt nějaké věci v divizi a tak začneme všichni zítra. Co vy..,ty na to? Usmála jsem se unaveně. Příště už nesmim usnout v kanceláři....kancelář...to mě zajmá, jestli tam ten sokol ještě bude..jestli jo, měla bych si zajít do desáté divize pro něco o sokolech....nechci, aby pošel hlady...

Kasumi Haruka

Chtěla jsem poslat zprávu pro Tsukiho a Akishu, ale pak jsem se zamyslela. Přeci jenom už je večer... pravděpodobně budou v kasárnách a tam si je najdu. Nebudu je teď rušit zprávou od Pekelného motýla. Odpustila jsem od svého plánu a v tu chvíli se přede mnou opět zjevila Mya. Vyslechla jsem si jí. Tak si říkám, jestli by pro ní nebylo to vykání lepší.... ale to jde o zvyk... Pousmála jsem se v duchu nad jejím oslovením. Ano, je už pozdě a zajisté máš spoustu práce, to ti věřím, jak si tak vzpomenu, když jsem se stala kapitánkou já. Řekla jsem s úsměvem. Tak tedy začneme zítra ráno. Sejdeme se před vězením, jestli ti to nebude vadit. Dodala jsem ještě a už jsem se chystala k odchodu. Těm co mají jít s námi to vyřídím. Tak tedy přeji dobrou noc a zítra tady. Ohlédla jsem se po Mye a čekala jsem ještě chvíli, co se bude dít.

Myamoto Usagi

Ovšem, zítra tady. Dobrou noc.........Kasumi. Zamávala jsem jí na rozloučenou a vyrazila jsem zpět do kasáren deváté divize. Shunpo jsem použila, jen na dostání se z druhé divize, poté jsem zpomalila a šla normální chůzí směrem ke kasárnám. Je docela hezky a teplo. Sledoval jsem okolí. Hmmm to by mě zajmalo, jak si vedl Kurai v práci a kdy už budou dostavěny ty zřícené budovy... V hlubokém zamyšlení jsem se postupně ztratila v narůstajících stínech.

Firel
Z kasáren první divize jsem odešel velmmi rychle, chtěl jsem co nejdříve otestovat jak akční umí kido být.
Doufal jsem tedy že na cvičišti v páté divize někdo bude.
Když jsem přišel uviděl jsem vrchní kapitánku a Nějakého člena. Neměl jsem moc času seznámit se s nováčky v divizi.

Lus

Takže zajít za roh, rovně a doprava... Díky moc, Renmaru. Chtěla jsem se vydat směrem k restauraci páté divize, ale přiletěl ke mě pekelný motýl se zprávou, abych se zítřejšího rána dostavila k Senkaimonu. Ještě jsem se ani nestihla ubytovat a už mě ženou na misi. A to jsem chtěla uspořádat něco menšího pro divizi, abych mohla lépe poznat členy divize. Stejně se už začalo stmívat, tak se otočím a zamířím zpátky, připravit se na misi do reálného světa. Pak ještě pohlédnu na Renmarua. Mimochodem Renmaru, ty jdeš také na misi, do reálného světa, že?

(malý dotaz...Lus: ja už som tam a čakáme na teba:D)

Akisha Shihomaru

Když jsem se probudila, bylo už ráno. "Kdy jsem usnula?" Zeptala jsem se sama sebe, ale v tu chvíli se probudila i Rose. Dobré ráno Akish. Pozdravila. "Dobré ráno i tobě." Pozdravila jsem i já ji. Pak jsem vstala a šla k zrcadlu, co stálo v rohu. "Vypadám jako kdybych spala na kamenech." Řekla jsem. "Asi si dám malou rychlou sprchu a půjdu za kapitánkou." Řekla jsem a utíkala do sprchy. Za pět minut jsem byla venku, obléhla jsem si čisté kimono, učelala si dva francouské copy a šla za kapitánkou se jí na něco zeptat. Když jsem dorazila ke kenceláři, zaklepala jsem a vešla dovnitř. "Dobré ráno, kapitánko. Doufám, že neruším." Pozdravila jsem.

Kasumi Haruka

Předchozí den (večer)
A je pryč. Tekže zítra. Myslel jsem, že snad nikdy neodejde. Ohlédla jsem se za Kenshinem, který se právě vynořil ze stínu stromu. Taky si mohl zůstat v kasárnách, když se stejně schováváš. Prohodila jsem k němu a šla jsem ke kasárnám a následně do svého pokoje, při čemž jsem míjela svou kancelář. Říkej si co chceš... Já jsem jen opatrný. Někdy až tak, že to přeháníš. To byla ta poslední slova. Pak se Kenshin jen zastavil u dveří kanceláře a já pokračovala dále do pokoje.
Nakonec jsem měla vše na zítřek připraveno a uložila jsem se ke spánku.

Dnes
Ráno se probouzím jako vždy. Udělám vše jako vždy, než se plně vložím do dalšího dne.
Nakonec vycházím ze svého pokoje ve svém černém kimonu a v bílém Haori přes něj.
Nejdříve jsem vyrazila jen kousek po chodbě, než jsem došla k jiným dveřím. To byl Tsukiho pokoj. Zaklepala jsem. Tsuki? Jsi tam? Vstávej! Musíme vyrazit na misi, tak se dostav do kanceláře. Mluvila jsem skrze zavřené dveře. Snad mě slyšel.... jinak netuším, kde by se tak brzo ráno mohl toulat.
Pak jsem zamířila i do Akishina pokoje, ale nikdo tam nebyl. Aha... tak to už by mohl být problém. Pomyslela jsem si a zamířila jsem ke kanceláři.

Akisha si při svém vstupu do kanceláře nejdříve nevšimla, že tam Kapitánka není. Pouze Kenshin si tam cosi prohlížel ve spisech, a při tom, co promluvila, se na ni jen krátce podíval. Kývl na pozdrav a dále se věnoval své práci.

Všimla jsem si, že dveře do kanceláře jsou otevřené. Když jsem přišla blíže, postřehla jsem Akishu. Dobré ráno, Akisho. Netušila jsem, že jsi takové raní ptáče. Řekla jsem a na tváři se mi objevil úsměv. Vstoupila jsem dovnitř a pobídla jsem i Akishu, aby se posadila. Kenshina jsem prozatím nevnímala. Tak co bys ráda? Taky s tebou potřebuji mluvit, tak ať je to rychle.

Spoiler:

Firel
Večer si mě kapitánka s tím členem kterého jsem ještě nepoznal ani nevšimli, šel jsem si tedy lehnout.
Ráno jsem celé prospal a probral se až kolem poledne. Neměl jsem sebemenší tušení co bych mohl dělat. Chvíli jsem nad tím přemýšlel, nenapadalo mě vůbec nic tak jsem se potloukal po kasárnách doufal že na mě někdo narazí.

Aki Maki

Dlouze zívnul a nakonec se dokonce i odhodlal vstát z postele. "Potěž pán bůh...to zase bude den..." Jen tak plácl, když v tom mu hlas v hlavě odpověděl. "Možná, ale...mohl by sis...trochu zabojovat..." Promluvilo to temným hlasem, při slově bojovat se Aki trochu tajemně usmál.Nakonec si dal ale spršku a navlékl se do kimona. "Slyšel si že jsou nový kapitáni...?" "Ano, měl bys toho využít a hned jednomu z nich zakroutit krkem..." "Klídek...prvně mi dej čas najít nějakého slabocha..." Usmál se a vyšel pomalu ven.Procházel se kasárnama...

Myamoto Usagi

Pomalu jsem došla před vězení. Nikdo tu ještě neni... Rozhlídla jsem se a pak jsem mlčky hleděla na onu budovu, co jsem měla před sebou. Ted to vypadá jinak...než včera večer...zajmavé..snad bude platit, ráno moudřejší večera... Přešlápla jsem na místě. Přeci je jen dost brzo, ale jak dlouho jim to bude trvat? Ráda bych si někam sedla.... Po důkladném zvážením, jsem vyskočila na jeden z mála stromů v okolí a tam jsem se usadila. Ještě, že to haori má dlouhé rukávy.. Zabalila jsem se do něj pořádně a sledovala ranní nebe. Kdo by řekl, že mě za chvilku čeká chytání věznů..... Lehce jsem se ušklíbla nad kontrastem tohoto dne.

Akai Tsuki

Když jsem tevřel oči, koukal jsem do okna. Spánek jsem měl bezesný a měl jsem pocit jako bych si vůbec neodpočinul. Bože, to byla ale noc a sedl jsem si na postel. Co mě vůbec probudilo? a zíral jsem do zdi. Kapitánka tě probudila, prý jde o nějakou misi ozvalo se mi v hlavě. Díky Chun a vstal jsem z postele. Přikryl jsem Kure co spala vedle mě a šel jsem si opláchnout obličej. Stál jsem tam tak před zrcadlem a zíral jsem na sebe Aspoň, že ta jizva zmizela a ostřík jsem si obličej ledovou vodou. Oblékl jsem si kimono a vzal jsem si své zanpakuto. Když jsem stál ve dveřích tak jsem se ještě otočil, zda jsem tam něco nezapoměl a pak už jsme zavřel dveře a šel jsem do kanceláře. Dveře byli otevřené a tak jsem vešel Jsem zde kapitánko a všiml jsem si i Akishi. Zívl jsem Tak hurá na misi a šel jsem pomalu k vězení. Snad jdou snáma nějací synpatičtím lidé ani nevim kdo snáma jde. blesklo mi hlavou ale ignoroval jsem to.

Kasumi Haruka

Než jsem se vzpamatovala, vstoupil do kanceláře Tsuki, ale jen na otočku a pak zase rychle zmizel. Počkej Tsuki! Zavolala jsem, ale on už byl ten tam. Zase si dělá co chce... jako vždycky, ten už se nezmění... Už bychom ale měli jít. Kapitánka deváté divize na nás už jistě čeká. Ozval se Kanshin a přistoupil ke stolu. Jestli jsi zjistil, vše co je potřeba, tak jdeme. Kenshin přikývl a já jsem se podívala na Akishu. Nu, tak vyrážíme na misi. Pojď za námi, začínáme u vězení. Vyrazila jsem chůzí z kasáren a šla jsem stejnou cestou, jako včera, když jsem k vězení vedla Myu. Možná bych se měl už zdejchnout... Myslíš?... Pravda... moc jsi si neodpočinul, když jsi prohlížel ty spisy... a prozatím bys jen postával... tak se vrať... Okolo Kenshina se začal zvedat černý dým a po chvíli byl pryč.
Po chvíli už jsem, s Akishou v zádech, byla skoro na místě.