2., 5. a 12. divize

Aki Maki

Uviděl nějak moc lidí u věznice a tak se vydal rychlím krokem za nima. "Dobrej..." Prohlásil a prohlédl si lidi kolem, když v tom si všiml kimona kapitánky 9. divize. "Dobrej..." Prohlásil ještě jednou, ale velmi potichu.Chvíli jen tak stál, ale nakonec se vzpamatoval. "Ehm, mohu se zeptat co se to tu děje...? " Pohlédl na ni nepříjemně přes ofinu tak jak to umí jenom on... (+Gin a asi i Evil Ichigo )

Myamoto Usagi

Na stromě bylo fajn, ale pak jsem ucítila, jak se blíží nějaká reiatsu. Svěle, Kasumi už jde.....a to jedno je mi taky nějak povědomé...ale od kud?!? Seskočila jsem dolů a uhladila si své oblečení. Už jsem chtěla pozdravit, když se náhle objevil nějaký jiný shinigami. Kdo tohle zase je?!........Hmm žádné slušné vychování to nemá... Opětovala jsem mu přímý, bezvýrazný a nezaujatý pohled. A co takhle se nejdříve představit? Tenhle je nějakej divnej.....jestli jde taky pátrat po těch vězních...nooo doufám, že když tak ostatní budou "příjemnější"... Nespouštěla jsem z něj oči.

Akai Tsuki

Vyšel jsem ven z kasáren a za sebou jsem cítil přítomnost kapitánky. Šel jsem směrem k vězení a uviděl jsem Akiho a ještě někoho... Podle pláště soudím že to je kapitán 9. divize ...asi jedne z těch nově zvolených a šel jsem knim blíže. Ví vůbec Aki, že jdeme na misi? ozvalo se mi v hlavě. To nevím a ani to neplánuju zjišťovat odpověděl jsem jí a to už jsem byl skoro u nich. Zdravím tě kapitánko 9. divize a usmál jsem se otočil jsem se na Akiho Tebe zdravím též Pak jsem se otočil zpátky na kapitánku 9. divize Tak vy určitě jdete snáma na tu misi že? a protáhl jsem si ruce. Pak jsem se pootočil do zasu a viděl jsem kapitánku Kapitánka už jde a šel jsem se opřít o strom.

Kasumi Haruka

Dobré ráno přeji Myo. Pozdravila jsem Myu a mávla jí mírně rukou na pozdrav. Tak co, všichni připraveni? Otázala jsem se a rozhlédla jsem se. Najednou jsem se zarazila. Ehm.... Aki? Podívala jsem se na něj překvapeně. Potřebuješ tu něco? Zeptala jsem se ho s ledově klidným hlasem a pak jsem po očku mrkla na Tsukiho. Tsuki už tohle gesto znal, věděl, že je v průšvihu.
Nakonec jsem se ještě jednou věnovala Mye. Nu, doufám, že tu nečekáš moc dlouho. Prohodila jsem k ní a čekala jsem, jak bude Aki na její otázku reagovat.

Aki Maki

Ignoroval příchod podkapitána a raději odpověděl s kamenou tváří kapitánce. "Aki Maki..." Pravil, když v tom nakonec dorazila i jeho kapitánka. "Ne, pouze jsem kontroloval co se zde děje...vzal jsem si vše slova k srdci..." Lže, vlastně je mu úplně jedno co povídala. "Přišlo mi že je zde něco podezřelého tak jsem se semnka co nejrychleji dostavil..." ODpověděl, na svoji kapitánku se ale ani nekoukl.

Myamoto Usagi

Na pozdrav Tsukiho jsem jen přikývla hlavou a poslouchala, toho jenž se mi představil jako Aki Maki. Než ale dokázal říct něco víc, přišla kapitánka druhé divize. Dobré ráno Kasumi. Usmála jsem se směrem na ní. Takže zjevně s námi Maki nejde...ale mohli by jsme už začít... Mlčky jsem stála a poslouchala krátký rozhovor Kasumi a Makiho. Co se asi mezi nimi stalo?! Zajmavé... Z mého přemýšlení mě vytrhla Kasumi, která se mě na něco zeptala. Emm..ne nejsem tu dlouho. Přišla jsem chvilku před váma... Vytvořila jsem na tváři lehký úsměv. Ale mohli by jsme už začít ne? Zeptala jsem se, abych odvedla pozorost od toho, že jsem zalhala a taky protože už bylo na čase začít.

Akai Tsuki

Zachytil jsem mrknutí oka kapitánky Co jsem zase proved.. a vzdychl jsem si. Mno podle mě to bude tím jak si přišel do kanceláře a zase si odešel ozvalo se mi v hlavě, Kývl jsem Asi máš pravdu a pak jsem pozoroval rozhovor mezi kapitánkou a Akim a pousmál jsem se. Jen tak, jakým směrem se vydáme prohodil jsem tak a koukal jsem do země.

Kasumi Haruka

Vyslechla jsem si Akiho. Opravdu? Je možné, že by, to co jsem mu říkala, vnímal? Pomyslela jsem si. Nu dobrá. My tu dnes vyrážíme na misi. Za tu dobu, co tu nebudu, se snad nic vážného nestane. Podívala jsem se na Akiho.
Pak jsem zareagovala na Myu, která navrhla začít. Ano, čím dřív začneme, tím dřív to budeme mít hotové. Pousmála jsem se a přikývla jsem. Než jsem ale stihla pokračovat, ozval se Tsuki. Trochu jsem se zarazila. Zatím směr místo, kde to všechno začalo, Tsuki. Tedy, pojďme. Řekla jsem a zamířila jsem k vezení.

Aki Maki

"Dobrá tedy, já se odeberu mezitím na cvičiště..." Lehce se uklonil a pomalým krokem šel ke kasárnám druhé divize. "Tss, taky všemu naletí že...?" Ozval se mu Watashi v hlavě. "Brzy už z ní bude jen naše loutka..." Odpověděl mu Aki a mezitím došel ke kasárnám, krátce si je prohlídl a nakonec zalezl dovnitř. "Ty, udělej tamto...!" Zařval na jednoho člena... "Uděláme tu pořádek.." Pousmál se a začal rozdávat rozkazy kdo má co dělat.Po tom co rozdal rozkazy se vydal kam jak nedávno pravil, na cvičiště.

Akisha Shihomaru

Šla jsem za kapitánkou až k vězení, kde stál Tsuki, nějaká žena kterou zatím neznám a Maki. Co ten tu chce? Ptala jsem se sebe. Když jsme přišly blíž pozdravila jsem. "Dobré ráno." Řekla jsem a pak se podívala na tu ženu a s úsměvem se představila. "Dobré ráno i vám, já jsem Akisha Shihoamru." Řekla jsem slušně a mírně se uklonila. Pak jsem poslouchala co si povýdají a ratši se neozívala. Když kapitánka vyšla, já šla jsem úplně v zadu a přelítávala pohledem z jednoho na druhého.

Myamoto Usagi

Pohledem jsem propalova Makimu záda. Tenhle mi opravdu nesedí......ještě že nejde na tu misi. Upřímně nechtěla bych, aby mi někdo takový kryl záda... Jak jsem byla duchem mimo vůbec jsem si nevšimla, že se mi Akisha představila, popravdě jsem si jí nevšimla skoro vůbec, prostě jsem vyrazila vedle Kasumi. Po asi šesti krocích jsem se, ale zarazila. Rychle jsem se otočila. A po krátkém tichu, jsem náhle dosti nahlas řekla. Ahoj, Akisho! Má tvář se rozářila poznáním. Mě připadalo, že to reiatsu od někud znám...a ona je to Akisha...... To už je docela dlouho, co jsem ji viděla naposled. Myslim, že to bylo při těch soubojích s shikajem v kasárnách nováčků....nebo dřív?! Vždyt je to jedno... Zůstala jsem stát před ní. To jsem ráda, že tu někoho ještě znám...

Akai Tsuki

Zaujal jsem místo vedle kapitánky. Ahoj Akisho a usmál jsem se. Pak jsem zaznamenal že se Akisha představila Měl bych se taky představit, a chvíli jsem přemýšlel Nemusim buď mě zná nebo ne a podíval jsem se na ní Stejně ani já neznám její jméno, pouze vím že jí kapitánka říká Mya a pak jsem otočil pohled směrem k věznici. To jsem rád že nejde Aki a vzdychl jsem si.

Kasumi Haruka

Vstoupili jsme do vězení. Nejdříve chodbou rovně a pak doleva, jak jsem to říkala včera Mye. Postupně jsme se blížili k poškozené části. V celách, kudy jsme procházeli, nebyl nikde nikdo. Mírný vánek větru dával najevo, že jsme již skoro na místě. Tak jsme tady. Tohle je ta poškozená část,odkud uprchli vězni. Oznámila jsem krátce, i když to muselo zajisté každému dojít. I když je vězení bytelné, tomu nárazu blesku z té bouře odolat nemohlo. Probořené, všelijak poničené zdi a jiná poškození byla vidět dost jasně. už je to tu trochu poklizené... předtím se tu stěží dalo hnout. Tady začneme s pátráním. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Dejte mi teď chvíli. Řekla jsem krátce, zavřela jsem oči a okolní svět jsem přestala vnímat......

Takara Takagashi

Jemný vietor sa pohrával s jej vlasmi, ktorých časť bola v pracnom drdole, zatiaľ čo druhá padala na jej plecia a chrbát v dlhých, tmavohnedých prameňoch. Jej mierny úškrn, s ktorým sa tak hrdo niesla cez uličky Seireitei nemizol ani na jedinú stotinu. Išla pokľudne, nikam sa v podstate neponáhľala. Bola si možno až natoľko istá so sebou, že nepovažovala za potrebné za potrebné tak unáhliť všetky udalosti. Najväčším umením v taktike a vojne je trpezlivosť, prípadne nestratenie nervov, ak je potrebné urobiť dôležité rozhodnutie. Bolo to umenie. A v istých prípadoch si to žiadalo priam srdce z kameňa... No ona sa však nedala odradiť. Mala totižto na pláne navštíviť kapitána dvanástej divízie. Zmrákalo sa, preto predpokladala, že už bude vo svojom laboratóriu. O tomto podivínskom taichou sa povrávalo mnoho, no ona nedbala... Aj o nej sa totižto šírili veci, ktoré vôbec nemuseli byť pravdou. Vedela však, že nevychádza za denného svetla. Preto na sklonku dňa a noci vie, že by ho mohla nájsť práve tam.

Prešla veľkou bránou bez problémov, nikto ju nezastavil, aj keď na sebe práve nemala rovnošatu všetkých Shinigami. Čierne dlhé formálne brokátové kimono so zlatým zdobením bociana vzhliadajúcemu k nebo hovorilo o kedajšom bohatstve jej rodu. Teraz však vypovedá len o tom, že sa tento rod Takagashi snaží znovu nadobudnúť svoj kedajší lesk a slávu. Všetko zývalo prázdnotou. Bol práve čas výmeny stráží, preto tu takmer nik nebol. S ľahkosťou preto vošla do útrob kasární. Už tu bola, niekoľkokrát, pre záležitosti Kido Corps... Avšak nie tak odetá. Jedným jej šťastím je, že má výbornú pamäť a dobrý orientačný zmysel, narozdiel od niektorých žien, ktoré sa vedia stratiť aj vo vlastnom dome. Čoskoro narazila na schody, ktoré viedli do laboratória.
"Ramperouge-taichou?" Povedala hlasnejšie zamatovým hlasom, snažiac sa zaostriť v prítmí, ktoré tu vládlo.

Satoshi
Odešel jsem z kasáren 1 divize a mířil jsem si to ke kasárnám 12ky. Na cestě jsem viděl nějakou shinigami slečnu, jak jde směrem k mé laboratoři. Nemusíš tak řvát. řekl jsem

Takara Takagashi

Na sekundu privrela oči, len tak zľahka, aby potlačila prestrašenie z toho, že za sebou počula ten hlas. Áno, o Satoshim sa hovorilo mnohé... a práve v tomto momente niektorým veciam jednoducho nechcela veriť. O každom z kapitánov sa hovorilo, že majú nejaké maniere. Dvanásta divízia bola však oddávna známa tým, že v nej sídlia ako najväčšie mozgy, tak aj najväčšie šialené mozgy géniov. Niet dôvodu sa obávať. Zhlboka sa nadýchla.
"Ospravedlňujem sa, no dúfala som, že vás tu zastihnem." Úškrn akosi povädol, no stále tam boli jeho náznaky. Pozrela naňho ľadovo modrými očami spod privretých viečok a pokračovala.
"Bola by som nesmierne rada, ak by ste si na mňa našli chvíľku." Zdvorilosti a zase raz zdvorilosti. Ešte nevedela, ako má k nemu pristupovať. Ale očividne to o chvíľku vybadá...

Satoshi
Vyslechl ženin požadavek o kousek z jeho času. No budiž... řekl jsem apaticky Ovšem rád bych věděl, s kým mám tu čest. Nemám ve zvyku mluvit s někým poprvé, bez předchozího představení. poznamenal jsem a otočil jsem se, abych našel místo, kde by se dalo konverzovat. Svou masku jsem raději neodkládal, protože jsem rozhodně nechtěl, aby neznámí viděli mou tvář.

Takara Takagashi

"Ospravedlňte moju neohrabanosť, taichou~" Možno na chvíľku sa jej pravá tvár vydrala na povrch v tóne jej hlasu, trocha posmešný, dokonca až povýšenecký, ale dozaista rozhodný.
"Takagashi Takara, Kido Corps, momentálne však desiata divízia." S rukami založenými pred sebou sa úctivo mierne uklonila, ako to kázala najprísnejšia etiketa. Úškrn sa zmenil do akéhosi prazvláštneho úsmevu.
"Predpokladám, že ste už o našej rodine počul." Jedna zo štyroch vznešených rodín. Možno nie na dlho. Práve tomu chcela predísť.

Akai Tsuki

Kývnul jsem a šel jsem k jedné z rozbořených stěn. Četl jsem spis těch co utekli řekl jsem nahlas musíme je co nejrychleji najít jinak budeme mít celkem problém dořekl jsem a odmlčel jsem se. Podíval jsem se na kapitánku Určitě najde i sebemenší známky reatsu, je to přeci moje kapitánka a usmál jsem se. Chun? řekl jsem si v mysli. Ano? ozvalo se jako odpověď. Chun, zkus to tady proletěd a kouknout ponějakých stopách z výšky. řekl jsem. Chun se zamnou ukázala ale pouze mě a kývla. Když se začala vznášet tak vydala menší dávku reatsu a prolétla zdí směrem k obloze. Budeš naše oči ve vzduchu a opřel jsem se o stěnu.

Satoshi
Tak Takagashi? No to je mi tedy něco. přemýšlel jsem a došel jsem k místu, kde jsme si mohli sednout a promluvit si. Takže tahle rodina přece jenom ještě nezmizela z povrchu nadpozemského. Takagashi rodina... ikdyž je to už nějaká ta doba, musím říct, že ano, že znám rodinu Takagashi. Když jsi tady, tak asi něco ode mě potřebuješ, tak můžeme k tomu přejít?

"Áno, áno, možno ste si všimli, že o nás už dlhšie nebolo počuť. Všetko má však svoje temné stránky, čo určite sami dobre viete, Ramperouge-taichou." Odvetí trocha skormúteným a smutným hlasom, úsmev na niekoľko sekúnd pohasne a Takara sa posadí na jedno z voľných miest na sedenie, ku ktorým došli. Pokojne zložila ruky do lona a opäť sa usmiala, avšak trocha inak, takmer so štipkou akého zármutku, no v duši však s trpkým bodnutím tých najtemnejších pocitov.
"Budem k vám úprimná, taichou. Nemienim hrať na vaše city, ani nič podobné. Jednoducho budem priama. Úpadok nášho rodu spočíva v tom, že jediné, čo sme chceli pre Gotei bolo to najlepšie. Celá naša rodina sa dlhé generácie snažila priviesť každé odvetvie k prosperite, no aj napriek tomu, vidíte, čo sa stalo. Tie najvyššie miesta držia nekompetentní ľudia, ktorí pôsobia ako mor na všetko, o čo sme sa snažili my. Je to naozaj smutná, no zároveň pohoršujúca vec. Gotei, ako aj celý Seireitei je v kolosálnych problémoch a pomaly každý sa riadi zmätenými príkazmi už takmer senilnej kapitánky prvej divízie. Povedzte, vy, ako kapitán dvanástej divízie, ktorý má prístup ku takmer všetkým informáciám... Nezdalo sa vám niečo v poslednej dobe podozrivé? Nezdá sa vám, že je všetko horšie a horšie? Že sa to pomaly, ale isto začína rozpadať? Vidíte, ako rieši rod Shounagon svoju konkurenciu? V Kidou Corps som mala budúcnosť, silné zázemie a oni v strachu, že by som mohla dokázať viac ako oni, ma pridelili na podradné práce desiatej divízie. Pod ich drobnohľad. Stratila som všetko..." Hlas odoznie do prázdna a ona sklopí zrak, ktorý však potom neoblomne opäť upriami na kapitána.
"Prišla som za vami v istej nádeji." Povzdychne si a s očakávaním sleduje jeho reakciu,

Tsuki -> K úniku vězňů dolšo už před pár dny, navíc přitom zuřila reiatsu bouře a potom i prudce pršelo, takže v okolí nebylo nic, podle čeho by se dalo usoudil, kam vězni zmizeli.

Satoshi
Vyslechnu si vyprávění velmi pečlivě a jak už bývá zvykem okamžitě po vyslechnutí začnu analyzovat přicházející informace. Je možná pravdou, že vrchní kapitánka už se blíží, či je ve věku, kdy by měla odstoupit, ovšem vrchní kapitán není pro Soul Society nikterak důležitější, než systém kapitánů pod ní, tudíž když jsou její rozhodnutí špatná, mohou být korigovány. No, ale to jsem odbočil. O rodu jsem samozřejmě slyšel něco jiného, než ti, kteří jsou v Soul Society nováčky, takže svůj názor mám, ale věřím, že to, co bylo provedeno, bylo provedeno v souladu s planými normami. domluvil jsem a hlavou mi problesklo Uvidíme, jak na to zareaguje a jestli je natolik bystrá, jak by napovídal její rod, tak by měla pochopit mou protiřečnou a průhlednou mluvu. No... přišla jste s nadějí, ovšem čeho? Zatím jsem z našeho rozhovoru nedokázal vyvodit, co vlastně chceš ode mě. zakončil jsem vlastní monolog

Takara Takagashi 宝 鷹雅趣

"Ramperouge-taichou, zdá sa, že ste sa plne nezaujímal o politiku, ako naša rodina, alebo ja. Verte tomu, že v konečnom prípade vrchný kapitán si urobí to, čo chce. Len sa pozrite na príklady z minulosti. Kedy len môže byť taká moc regulovaná a v konečnom prípade... V reálnom svete je známa Platónova teória, že k moci sa dostávajú len tí najskúsenejší a najvhodnejší, nie po krvnej línii. Spôsobilosť má mnoho faktorov. Preto sa nič nedá kontrolovať. A predovšetkým Shouangon-taichou. Myslím, že som dokonalým príkladom toho, že aj napriek tomu, že som ešte počas tých nepekných skúseností bola len dieťa, tak som zaplatila za chyby svojich ľahkovážnych predkov viac, ako ktokoľvek.. Tým pádom s tým nič nemám. Presadzujem vlastnú ideológiu. Nie som len bábka. Aj napriek tomu som to práve ja, kto trpí jej vrtochy a zášť, čo mi neprináleží. Len preto, že je niekto pomstychtivý." Razantnosť hlasu jasne hovorí o tom, že niekde hlboko vo vnútri je naozaj pobúrená a nazlostená. No pravá dáma nikdy nenechá svoje pocity len tak vyplávať na povrch. Okamžite však skrotí svoj temperament a opäť má zamatovo podmanivý tón.
"A teda hľadám podporu, taichou, pretože viem, kým ste. Rodina Takagashi má hlboké korene a znalosti. Mnoho pisárov so zvitkami plnými objektívnych informácií pre nás dostupných. Nič sa netají... A veľa uši naslúcha. Vidím vo vás silného spojenca, Ramperouge-taichou, a nebudem vám klamať, že spojenec ako ja môže byť tiež veľmi silný a výhodný. Váš pôvod mi je známy práve vďaka starobylosti rodu mojej samotnej rodiny..."

Satoshi
Na nárážku o politice jen lehce poklepal na stůl. Vskutku. Přece jenom nejsem typ, který by nějak rád prováděl rozhovory, či se vměšoval do cizích věcí. Proto věci, které vím o vaší rodině mám pouze ze záznamů, které jsem pečlivě studoval během své neschopnosti pohybu na světle. následně na poznámku o Platónovi zareagoval Tak máš znalosti i o pozemské filosofii, no jeho teorii samozřejmě znám a bohužel žít se podle něj občas musí... neříkám, že je to správné, neříkám, že špatné. řekl a znovu nechal mluvit kolegini v rozhovoru, ale velice brzo ji vstoupil do řeči A zde to vidíš, byla jsi dítě v době skutečného, jak říkáš nespravedlivého, obrání tvého rodu o moc. Nenávist přenášená přes generace je známkou pouze nesmíření se s křivdou, kterých se děje v životě nespočetně mnoho. Ovšem musím říct, že zacházení s tebou kvůli tvému původu opravdu spravedlivé nebylo, ale nikdy k tomu nemuselo dojít, kdyby jsi se zřekla svého jména a na všechny křivdy zapomněla. Tvůj život by byl znovu normální. dořekl a pomyslel si Jenomže kdo by to udělal, tak jako já...? Tak spojence... spojence na znovunastolení vlády rodu Takagashi? zeptal jsem se, ale pokračoval Já nejsem příznivcem radikálního způsobu změny, pokud by tato změna nepřinesla prospěch celku, což by v této situaci bylo jen přítěží. V takovémto případě je lepší zaujmout taktitu vyčkávání. Proto se... chtěl jsem něco říct, ale v tom přišla poslední věta což mnou hnulo. Takže takhle... řekl jsem a tedy jsem odstranil masku Takže ty o mě víš... Tohle není úplně dobré... pomyslel jsem si, ale zaujal jsem stále podobný postup ...mám to tedy brát jako výhružku?