Jižní brána

Sora

Stála jsem vedle Suiren nic neříkajíc. Trápilo mě, že nejsme všichni. A to se zhoršilo, když jsem slyšela tupý názar. Doufala jsem, že to bylo od toho cosi, co se k nám blížilo. Kdyby se aspoň ta mlha zvedla, abychom viděli, kde je Jomei. Nebo abychom viděli, co to na nás jde. Říkala jsem si pro sebe a hleděla do červených očí, kterým mlha nedělala žádný problém.

Aki Maki

Zasměje se. "Nevím, myslel jsem že je vepředu..." Odpověděl Yoruichi a pořád se usmíval, ale když v tom se všichni zarazili a koukali na rudé oči před nima. "Třeba je to jen nějaké zvíře..." Pravil, ale sám tomu nevěřil.Jeho ruka okamžitě přilehla k rukojeti zanpaktou.Pomalu vytáhl pravou rukou zanpaktou a zaujmul bojové postavení. "Myslíte, že to vůbec zaútočí...?" Zeptal se docela nahlas.

Razaki

Byl jsem před družinou...
Poměrně daleko před družinou
Takže jsem patrně o očích nic nevěděl...
Dával jsem pozor, ale když jsem nic kromě mlhy neviděl tak jsem se pomalu vracel zpět...

Suiren Yoruichi

Ostražitě jsem pozorovala oči, když v tom najednou zmizely. Sakra, kde jsou? Hledala jsem je v mlze. Naštěstí jsem nemusela hledat dlouho, zamnou a ostatníma se ozvalo zapraskání větví. Rychle jsem se otočila a jediné co jsem viděla, byly siluety nějakých malých bytostí. Ehm? Cože? Chtěla jsem tyto otázky zopakovat i nahlas, ale už jsem to nestihla. Siluety se na nás vrhli. Neviděla jsem svého protivníka, a tak jsem ani nevěděla, jak bych proti němu měla bojovat. Raději jsem tedy uskočila dozadu. Ovšak jak byla mlha, tak jsem neviděla co je zamnou a narazila jsem zádama do stromu. Celkem slušná šlupka. Na chvíli jsem musela zavřít oči, abych se vyrovnala s bolestí.

Sora

Tohle bylo snad prvně, kdy někdo mohl vidět, že se neusmívám jako obvykle. Nechtěla jsem bojovat, neměla jsem boj ráda, ale ty oči naznačovaly, že to asi nepůjde tak snadno. Když oči zmizela a pak se to objevilo za námi. Rychlím otočením se dalo zjisti, že to, co nás napadlo, není vůbec nějak velké. Zajímalo mě, co to na nás zaútočilo a je to přitom tak malé. Při útoku siluety, jsem uskočila do strany, naštěstí jsem nepotkala žádný strom tak jako Suiren. Přistála jsem o něco dál. Mlha kolem byla stále hustá. Pokud všichni uskočili tak jako já, tak jsme teď dokonale rozdělení na jednotlivce. A navíc v mlze nic nevidíme. Napadlo mě ihned.

Aki Maki

"Umm....?" Překvapeně pozoroval mizící oči, když v tom zasebou uslyšel zlomení větve. "Co to....?!" Rychle se otočil a uviděl malé siluety, které na ně zaútočili. "Sakra....!" Zaklel a zaujmul bojové postavení. "Zvládnu to bez uvolnění, zvládnu to bez uvolnění..." Opakoval si v duchu a včas odvrátil útok siluety.Koukl se kolem sebe, ale to byla chyba, jelikož nedával moc pozor a nechal si zranit práve rameno.Nebylo to velké zranění, ale byla ošklivé.Rychle začal odvracet útoky.

Suiren "Yoruichi" Suzume

Nestačilo, že jsem se praštila už jednou o strom, musela jsem se praštit o strom znovu, tentokrát to však nebyla moje chyba. Už delší dobu jsem si viděla jen na špičku nosu, ale po chvilce jsem neviděla už ani tu. To že se ti trpaslíci objevili okolo mě jsem ani nevěděla a za moment jsem stejnak ztratila vědomí.
Když jsem se probrala, překvapeně jsem se vyškrábala na nohy. To že skončím ve svém vnitřním světě jsem nečekala. Ovšem otrávilo mě, že tu jsou i ti trpaslíci. Seishin ongaku! Já myslela, že sem nikoho nepouštíš? Zvolala jsem nahlas otázku na svou zanpakuto. Tsch, tohle jsi sem přítáhla ty, tak se toho taky zbav. Odpověděl mi duch zanpakuto, když se asi po minutě objevil vedle mě. To jsem mohla čekat, že řekneš. Pousmála jsem se. On se jen ušklíbl svým oblíbeným úsměvem. Oba dva jsme čekali, co se bude dít dále.

Razaki

Nevěděl jsem co se stalo
Najednou jsem stál na bojišti...
Ale no tak... siréňáku... co tohle sakra je?!
rozčílil jsem se a pak si všiml těch trpaslů
Co jste zač ?!

Sora

Prožívala jsem asi to samé jako Suiren. Nejdříve jsem přestala vidět kvůli mlze, která zhoustla, pak semnou něco praštilo o strom. Nebylo to snad ani takové švihnutí, ale ta kůra pěkně škrábala. No a nakonec jsem ztratila vědomí. Když jsem se probudila, zjistila jsem, že jsem ve svém vnitřním světě. Bylo tady vždy krásně jako vždy. Zanedlouho jsem postřehla, že tu jsou i ty bytosti. Pomalu jsem přešla o kousek k nim a usmála se na ně. Ahoj. Copak?. Zeptala jsem se. Nejdříve jsem to prostě zkusila diplomaticky.

Aki Maki

Ani si neuvědomil že je v bezvědomí, když v tom se objevil v jeho vnitřním světě.Zjistil, že tam ale nejni sám, koukl i na ty stvoření. "Otravný bacili..." Prohlídl si je. "Hej, Watashi...kde si...?" Zařval a najednou se vedle něj objevil jeho zanpaktou. "Copak prcku...?To jseš tak slabej na to abys je zabil...?" Prohlásil a nahodil ten jeho úsměv.(něco jako Evil Ichigo)

Izumi Razaki

Vytáhl jsem svoje Wakizashi a zatočil s ním mezi prsty...
Z něj se ozval tichý zvuk, jako zpěv procházející zpěněným příbojem...
Tohle je ale můj svět usmál jsem se na vetřelce
Nehodlal jsem čekat až zaútočí a vrhl jsem se na ně
Ihned při prvním útoku jsem předstíral, že jsem neodhadl vzdálenost, moje čepel proletěla několik centrimetrů před nimi, v tu chvíli jsem svoje Zanpakuto divně zmačkl. Byl to vyvolávací příkaz shikai...
Čepel se prodloužila víc jak třikrát...
Bylo mi divné, proč se mnou chtějí bojovat ve světě, který jsem ovládal já...

Urahara Jomei

Když se proberu, otevřu oči. Všimnu si, že mne něco táhne po zemi. Zavřu oči a začnu se soustředit na reiatsu v okolí, abych zjistil počet bytostí a jejich sílu reiatsu.

Aki Maki

"Sakra...!" Rychle uskočil a tasil v zanpaktou v úmyslu protiútoku. Prohlídl si své nepřítele.Ryche se pomocí shunpa dostal za ně a zaútočil po nich. Potom rychle ale zase uskočil a koukl na ducha jeho zanpaktou. "Co kdybys mi třeba pomohl..?" Zavrčel, ale zanpaktou se jen usmála a dál ho pozorovala. "Kruci... Rozzař se Watashi no Jiga...!" Zařve a pevně uchopí zanpaktou.Usměje se...

GM

Razaki: Před tvým útokem čtyři bytosti utekli, pouze jedna zůstala stát, jakoby nic. A právě tu si zasáhl. Při zásahu se bytost roztříštila na spoustu blýskavých střípků, které postupně mizeli. Zbylé čtyři bytosti velice zaujala čepel tvého zampakuto. Pomalu se k ní přibližovali, pak se ale obrátili a opět na tebe zaútočili. Nejdříve mířili všechny přímo proti tobě, pak se ale dvě z nich oddělili a objevili se za tebou. Mohl jsi si povšimnout, že již nejsou tak rychlý, jako byli na začátku.

Urahara: Bylo pro tebe nemilím překvapením, že jsi nemohl nic z reiatsu rozeznat. Mlha v lese nezpůsobovala jen to, že nevidíš kam jdeš, ale mísila v sobě i spoustu různých reiatsu. Po chvíli jsi si uvědomil, že už tě nic netáhne. Pouze jsi před sebou slyšel šum listí a praskání větví. Tu se v mlze před tebouobjevili rudé oči, které na tebe upírali svůj pohled, ze kterého šel mráz po zádech.

Aki: Bytosti se při tvém útoku rozprchli do všech stran. A při tvém krátkém rozhovoru s tvým zampakuto se opět ozval zvuk, připomýnající smích. Pak se bytosti začali pohybovat kolem tebe, ale tak, abys nemohl sledovat dvě najednou. Párkrát na tebe některá zaútočila, ale vždy úmyslně minula. Vypadalo to spíše, jakoby si s tebou jen tak pohrávali.

Izumi Razaki

Bakudō #45 - Pin zo ro řekl jsem s ledovým klidem
Jednoho z permoníků se pokusily spoustat 3 kruhy...
Nechtěl jsem jim dovolit, aby se přiblížili
Naštěstí jsem měl dostatečné dlouhé zanpakuto, aby se mi to mohlo podařit
Druhou rukou jsem zatím vyvolal hado#31Shakkahō zamířil jsem na toho spoutaného

Aki Maki

"Ehm..." Zmateně se ohlížel, nevěděl kterou má pozorovat prvně. "Jiga..." Prohlásí potichu a najednou zmizí.Nadnese se do vzduchu, aby nešli slyšet jeho kroky a pomalu zmizí ze středu toho kruhu bytostí.Pomalu dojde k jedné z těch bytostí a zasekne ji meč do ramene.Potom zase rychle uskočí, aby nevěděli kde je.

GM

Nawaki: Bytost, kterou jsi spoutal, se snažila se vší silou osvobodit. Když si povšimla, druhého útoku, začala vydávat velice hlasitý zvuk, který se nedal vydržet. Po zásahu, ale zvuk utichl a na místě, kde dříve ta bytost spoutaná byla, už po ní nebylo ani památky. Zbylé bytosti se zastavili, ale nemusel jsi dlouho čekat na jejich další tah. Začali vydávat stejné hlasité zvuky jako tan před chvílí. Jenže byl třikrát hlasitější, navíc ho bytosti stále zvyšovali a neustále tě sledovali, aby jim ani tvůj sebemenší pohyb neušel.

Aki: Po ráně do ramene se bytost náhle roztříštila. Ostatní ale své manévry nepřerušili. Pouze zrychlili, a zvěčili kruh, ve kterém tě původně obletovali. Přišlo ti zvláštní, když jsi si povšimnul, že jsou jen tři. Mohlo se ti to třebas jen zdát, při jejich rychlích pohybech, ale raději bys neměl nic nechat náhodě.

Izumi Razaki

Z ucha se mi spustil drobný potůček krve... ten zvuk byl velice nepříjemný...
Sevřel jsem meč znovu...
Bakudo #21 Sekienton červený kouř pohltil celé okolí
Shunpem jsem se dostal mezi ty bytosti a seknul silně velkým obloukem po obou...

Urahara Jomei

Necitím nic, ale jsem si jistý, že tu něco je. Že by mlha bránila cítit reiatsu? Co to je za mlhu? Otevřu oči, vyskočím na nohy a první co uvidím jsou rudé oči. Vypadají zlověstně. Problikne mi v hlavě. Okamžitě sevřu zanpakutou, ale netasím. Zanpakutou mám v holi takže nemůže být poznat, že to je katana. Nechci podceňovat nebezpečí, ale zároveň nevím o co se jedná. Prohlížím si postavu a při tom se snažím dávat pozor na útoky ze všech stran, protože nevím kde kdo může být.

GM

Razaki: Zdálo se, že jsi obě zasáhl. Při úderu se rozplynuli. Ale pak jsi jak z levé, tak z pravé strany uslyšel zase ten příšerný a nesnesitelnž výskot, který se k tobě rychle blížil. Najednou jsi uslyšel i něco zasebou, ale než jsi se stačil ohlédnout, ucítil jsi, jak ti něco projelo po zádech. Jedna z bytostí ti na nich svými křídly, ostrými jak čepel meče udělala dlouhý, i když ne moc hluboký řez a pak rychle zmizela v kouři.

Urahara: Z místa, kde byli vidět rudé oči se ozval tlumený hluboký krátký smích. Pak ale začali oči pomalu mizet. Nutilo tě, jít za nimi, ale jen do doby, než jsi zaregistroval, že se okolo tebe pohybují jakési stíny. Po chvíli, co jsi sledoval ty stíny, ti vedle hlavy proletěl meč, který se zabodl do stromu za tebou.

Izumi Razaki

Přišlo mi, že ten zvuk jim pomáhá při komunikaci...
Nebo k orientaci? Každopádně jsem jim o chtěl narušit
Schoval sem zanpakuto...
Hado #31 Shakkahō začal jsem opakovaně vystřelovat červené koule
Nechtěl jsem je ani trefit, ale střílel jsem je oběma rukama do země...
Doufal jsem, že výbuchy přehluší ten jejich zvuk...
Navíc jsem je mohl trefit náhodou...
Neztrácel jsem ale svůj klid...

GM

Razaki: Výskot se začal utišovat, až nakonec ztichl úplně. Vypadalo to, jako by se po nich slehla zem. Nebyla známka jejich přítomnosti. Pak se ale za tebou ozvalo nějaké zašustění. Na zemi za tebou přistálo všech pět bytostí. Vypadali trochu jako malí ptáčci, akorát se železnými křídly a zobákem. Nevypadali, jakoby se na tebe snažili znova zaútočit.