Jižní brána

Brána... jih... tak nějak.

Tomyo Okinawa

Zjevil jsem se na místě setkání téměř z ničeho nic. Nebylo pro mě obvyklé chodit včas, avšak pro lidi, kteří se mnou měli jít na onu misi to asi také obvyklé nebylo. Rozhlédl jsem se po okolí, zda-li se tu někdo náhodou neschovává. Po chvilce jsem si byl téměř jistý, že tu nikdo opravdu ještě není, takže jsem prostě zakotvil na blízkém kameni, který působil dojmem košíku pro psa. Líbilo se mi vyčkávání, protože se nabízelo pár chvilek pro nerušený relax.

Lus Ayazaki

Pomalým krokem se přibližuji k místu setkání. Nepospíchám. Není ani kam. Jak se na první pohled zdálo, skupina ještě není kompletní. Pokud se tedy naše výprava neskládá pouze ze dvou členů, což je podle rozkazů, které mi předal pekelný motýl, vyloučeno. Neslyšně se přiblížím k shinigamimu, jenž již vyčkává na příchod ostatních. Zdravím. Pronesu tichým hlasem a usadím se opodál na zemi. Své haori jsem tentokrát nechala ležet v kanceláři - bylo poničené ještě od poslední bitvy a pro nové jsem si nestihla dojít. Byla jsem tolik zaneprázdněná odpočinkem a lenošením... Vlasy jsem měla sepnuté skřipcem vzadu na hlavě. Volně byli jen dva copy, které jsem si každé ráno pečlivě splétala.

Hikaku Kioshi
Po tom co mi pekelný motýl zdělil kam mám jít následoval těžký úkol,najít místo setkání.Po strašně dlouhé době jsem konečně zjistil že jsem od místa vzdálen sotva jeden kilometr.Po opětovném bloudění jsem se konečně dostavil k místu setkání.Na kterém už čekali nějaké dvě postavy,když jsem přišel blíže poznal jsem že jde o kapitánku páte divize a ještě o nějakého člena."Zdravím kapitánko Ayazaki a ....." větu nedokončil nýbrž neznal jméno tohohle člena.

Kanashi

Šel jsem směrem k jižní bráně a přemýšlel o tom jestli tam budou sami kluci nebo i nějaká pěkná holka. Upřimně doufám, že tam bude aspoň jedná holka, nebo nejlepší by bylo kdyby tam byli tak tři holky, ale to nestane, takové štěstí já nemám. Už jsem byl docela blízko brány a vycítil jsem, že tam někdo už je. Zajímalo by mě jestli přijdu poslední. Když jsem tam už přišel (Nějakou tu minutu po Kioshim) viděl jsem tam nějaké kluky, což mě vůbec nezajímalo a holku! Bingo! Zdravím.. a především tebe, jak se jmenuješ? Promluvil jsem k té holce která tu byla. Neměla haori, tak jsem si nevšiml toho, že to je kapitán.

Lus Ayazaki

Konečně se tu začali sházet další shinigami. Zdálo se, že jsme kompletní. Zdravím. Odvětím na pozdrav a poté pohlédnu na posledního příchozího. Dávej si pozor, jak se mnou mluvíš. Zamračím se na něj. Zvednu se ze země a otřepu z mého oblečení prach. Jsem Ayazaki Lus, pro tebe kapitánka Ayazaki. Poslední slova pro jistotu zdůrazním, aby si pro příště uvědomil, s kým mluví. Poté pohlédnu na všechny tři. Nikoho z nich jsem neznala, možná od vidění. Nejspíš teď nějakou dobu budeme pracovat jako tým, takže by bylo vhodné se představit. Pronesu mile, aspoň jsem tedy o to pokusila.

Tomyo Okinawa

Né že by se mi chtělo nějak chtělo hrnout do konverzace. Pro mě je totiž krajně nepříjemné, když se dostaví tři lidé a všichni se požadují představení. Sám jsem neznal ani jednoho z nich, nikdo totiž nebyl z třinácté.

Když Lus dokončila pražení onoho gentlemana, který vypadal, že by potřeboval pár kilogramů ledu na uklidnění, zpozornil jsem. Nenápadně jsem si prohlížel účastníky expedice, kteří se zdáli nanejvýše zvláštní. Nechtělo se mi nijak představovat, rozhodně né jako první.

Hikaku Kioshi
"Cože Kanashi jde s náma ?Hlavně a´t nepotkáváme moc holek." hrnulo se mi hlavou.Po kapitánčiných slovách jsem pokračoval v představování já "Hikaku Kioshi důstojník osmé divize.Jsem rád že vás poznávám osobně kapitánko Ayazaki" poté se otočí na neznámého shinigamiho."A co ty jaké je tvé jméno?" zeptá se a nahodí svůj milí úsměv.

Kanashi

Cože kapitánka? Sakra, to mi moc nevyšlo. Nemám moc v lásce takhle namýšlené kapitánky. Nejen, že se s nimi špatně vychází, ale navíc si musím dávat pozor na pusu.. vopruz. Pomyslel jsem si když mě "kapitánka" Ayazaki napomenula a odpověděl jsem ji. Promiňte kapitánko Ayazaki, nevěděl jsem, že jste kapitán. Nemáte na sobě haori, tak to někoho zmate no. Pak jsem se otočil zády k ostatním a nahodil otrávený výraz. Ts, to bude otrava. Hned jsem se však otočil zpět a Hikaku se začal už představovat. Já jsem Kanashi, podkapitán osmé divize (Nevím jestli to už platí herně a jestli ne tak "člen 13. divize). Pak jsem čekal až se představí ten poslední kluk co tu byl. Není mi sympatický. Vypadá to, že mi si moc rozumět nebudeme a ani moc s tou namýšlenou kapitánkou. Pomyslel jsem si a usmál se na Kapitánku Ayazaki.

Tomyo Okinawa

Chvilku jsem poslouchal, abych si zapamatoval jména a hodnosti. Postupně z toho nějak vyplynulo, že jsme tu dva členové a dva vyšší důstojníci, což bylo nejspíše ideální, protože každý bude mít jednoho poskoka. I když, tak nějak jsem počítal s tím, že to tak dopadne. "Tomyo Okinawa, třináctá divize" Podal jsem informaci o svém jméně s tím, že by se ostatním mohlo hodit.

Když myslela tým a zároveň pracovat.... nemyslela tím pracovat, že ne?

Hikaku Kioshi
"Těší mě Tomyo." řeknu po tom co se nám doteď neznámí představila pokračoval jsem dále ke všem "Tak co kdy vyrazíme,hned nebo až později?"

(Už to platí i herně, proč ne :-))

Jako v odpověď na otázku Kioshiho přiletěl pekelný motýla sedl si Lus na ruku. Všichni jste v hlavě uslyšeli jeho vzkaz.
Rozkazy pro skupinu kapitánky Ayazaki: Zjistěte stav věže a její osádky na jižní straně Soul Society. Skupina před vámi tam nedošla, takže nemáme žádné zprávy ohledně situace, která tam vládne. Jakmile odešlete zjištěné informace, setrvejte na místě, kde počkejte na novou skupinu určenou k dlouhodobému strážení věže, případně vyčkejte dalších rozkazů ze Seireitei.

-----------------------------> hurá na jih! :-)

Renmaru Houkazaki

Reiatsu ma viedlo sťa pach koristi hladného vlka po ramadáne. Môj "väzeň" bol ticho a aj ja. Išli sme po stope čudnému indivíduu, ktoré sa vydávalo za shinigamiho. Zaviedlo nás to až sem, no zatiaľ som ho nikde nevidel. Pozorne sledujem okolie, či ho niekde nezbadám.

Renmaru Houkazaki

Dorazili sme na miesto, kde sa náš cieľ mal nachádzať, nuž, ale neostávalo mi nič iné, len v duchu kňučať. Na tejto križovatke sme sa mohli rozdeliť, ale moja dôvera tomuto "väzňovi" nebola na nule, ale bola nedostačujúca. Určite by som ho tu nenechal len tak pobehovať. Za normálnych okolností by som to vyriešil spôsobom mne blízkym a to síce metódou "s**ť na to". Ale tento týpek mi bol už tŕňom v oku a tak som sa rozhodol nájsť si vyvýšený bod, aj keď už mi bolo jasné, že pravdepodobne opustil Seireitei.

Renmaru Houkazaki

"Nech si najmenej meter odo mňa! Jasné?" rozkázal som "väzňovi", z čoho mu malo byť jasné, že sa začína hra na naháňačku. Len budem dúfať, že sa mi ho podarí chytiť. Kto už by len takto zdrhal naprieč Seireitei? Určite nie shinigami z nejakej jednotky.

Dr. Shuchiteki Stein

Svým pomalým kulhavým krokem se blížil k Jižní bráně odkud se hodlal vydat ke zbytkům Jižní věže. Vypadal klidně...od úst mu stoupal cigaretový kouř.

Renmaru Houkazaki

Rozhliadal som sa veľmi pozorne. Odrazu som vycítil niekoho ďalšieho. Možno som paranoidný, ale už neviem, komu mám veriť a či je to shinigami, alebo len niečo, čo ho predstiera. Ako náhle som vycítil, že ma niekto sleduje, ukryl som sa a toho chalana som zdrapil so sebou.

Dr. Stein

Moc ty dva nevnímal, tedy až na ten nechápavý pohled, který hodil, když začal ten jednen shinigami tahat druhého do skrytu i přes to, že je on už dávno viděl. Neměl však čas na nějaké takovéto hlouposti, jen pokrčil rameny, prošel bránou a zamířil směrem k Jižní věži, kde byl cíl jeho cesty.

Renmaru Houkazaki

Svojim pričinením som stratil stopu. Ale zabite ma za to, že som obozretný. Musel som riešiť dilemu. Mám pokračovať v stopovaní, aj keď jeho reiatsu je už skoro nepatrné, alebo mám zistiť viac o mojom "väzňovi"? Možno je to niekto dôležitý a možno by ho spoznal niekto z kapitánov.
"A prečo vlastne nosíš tú kapucu?" spýtal som sa ho.