Jižní brána

Suiren Yoruichi

Po chvilce jsme došli k rozcestí, kde už na nás čekali. Vytáhla jsem mapu a chvíli ji prohlížela. Hmmm jak jsem si myslela, tady žádné rozcestí zakreslená není. Co nám do dali za mapu? Říkala jsem si sama pro sebe. Po okomentování situace jsem mapu opět složila a podívala se na přítomné. Vypadá to, že můžeme jít kam chceme. Tedy hlasujme. Řeknu do skupinky.

Urahara Jomei

Když Yoruichi-sama domluví. Podívám se na ostatní a řeknu. "Na jak dlouho máme zásoby jídla?"

Aki Maki

"Koho zajímá jídlo, víš co všechno je v lese a tak...?" Řekl celej otrávenej, čekal totiž nějakou akci, ne jen nějaký chození. "Já hlasuji doprava" Řekl a rukou ukázal cestu.Zničehonic se začal zase přiblbě usmívat.Pomocí shunpa se dostal na vršek koruny stromu. "Jak tak koukám...tak doprava to vede asi jaksi někam do hor, či tak...zatímco vlevo by jsme šli v klidu lesem..." Seskočil elegantně ze stromu na zem.

Urahra Jomei

Kouknu se na Aki Makiho a řeknu, tak aby slyšeli všichni. "Podle jídla bychom měli zvolit cestu. Pokud máme zásoby měli bychom se vydat doprava, kde by mělo být více bezpečno. Jestli nemáme zásoby, nejlepší volbou bude jít lesem. V horách totiž moc lesů nebude." S klidným hlasem řeknu.

Aki Maki

"Já hlasuji pro les, je lepší mít jídlo a bojovat, než někde lízt po horách unuděnej k smrti a ještě k tomu bez jídla..." Řekl a počkal na reakce ostatních lidí tím, že si jednoduše lehnul do trávy, vyndal zanpaktou a zaujmul polohu pro komunikaci s ní.Opět se objevil v bílé nekončící místnosti.Koukl pod sebe a jako vždy stál na něčem, jako je hladina vody, jenže nebyla tam voda.Při každém kroku se kolem jeho nohy vytvořili vlny.Došel až ke své zanpaktou. "Čau, dlouho jsme se neviděli...mám otázku, umíš vůbec vlastně něco...?" Zeptal se, trochu přitom zvýšil hlas. "Tss, já jestli něco umím...?!Jednou uvidíš a pak tě přinutím se omluvit...těď už táhni nakrkls mě a nehodlám tě takhle brzo zabíjet...!" Odvětil naštvaně. "ty mě zabít...?Jsi legrační, to je asi vše co umíš co...?" Usmál se a vzápětí zmizel.Objevil se zase na trávě, zandal zanpaktou a vstal.

Urahara Jomei

Odvětil Aki Makimu klidným hlasem bez náznaku arogance. "Naší misí je co nejrychleji se dostat k věži a ne bojovat po lese s kdekým jen pro vlastní zábavu."

Suiren Yoruichi

Přemýšlala jsem, jestli mělo cenu se těch dvou ptát, jakou cestu by si zvolili. Opřela jsem si hlavu o ruku, ve stylu - a s těmahle mám jít? Po chvilce jsem jim do toho konečně vstoupila. Jste shinigami, nepotřebujete jíst jako normální člověk. Pokud vím, nikdo si žádné zásoby jídla nebral. No ale dost o jídlu. Ptala jsem se, jakou stranu byste zvolili a já bych šla vlevo. Dopovím a přistoupím na levou cestu. A vy? Zeptám se znova.

Sora

Došli jsme s Suiren k rozcestí. Vypadalo to, že si můžeme zvolit jakou cestu chceme, jelikož to na mapě nebylo zakresleno. Jomei a Aki Maki se tam začali dohadovat, jakou cestu vybrat. Po chvilce to rozsekla Suiren. Celou tu dobu jsem se jen usmívala. Nakonec mě něco napadlo. Podívala jsem se na Suiren. Jak přesně to v té mapě bylo? Pokud je v cestě zakreslený les, půjdeme do leva, pokud tam jsou zakreslené hory, půjdeme do prava. Nebylo by to lepší? Řeknu s klidným hlasem a úsměvem.

Urahara Jomei

Podívám se na ní, jak se drží za hlavu a říkám si. Ach jo ta si o sobě myslí, že je nejchytřejší na světě a ještě to dává dost dobře najevo. S ledovým klidem řeknu " máte pravdu kapitánko Yoruichi jako obvykle, taky se přikláním k levé straně, protože, když to říkáte Vy tak to musí být lepší cesta" Pousměji se. (přesně jako na fotce) V klidu čeká až ho zase zpraží nějakým gestem, nebo aspoň ví, že si o něm bude myslet to nejhorší a nepovznese se nad tím jak se na pravou kapitánku patří. Jsme přece společně vyslaná skupina shinigami, ale tak to vidím asi jen já, pro Yoruichi nejsme posila, ale přítěž. Do toho se přidá kapitánka 4.divize Sora, když domluví nechci se do toho míchat, ale řeknu si pro sebe. Tohle je kapitánka, nedělá zbytečnosti a přijde i s rozumným nápadem.

Razaki

Volno? Inu proč ne...
Ale to má čas... teď je tu důležitější práce...
řekl jsem a odstrčil Uraharu od kapitánky
Ale tady vám asi nepomůžu, nikdy mi nešli otázky na "buď" a "nebo"

Urahara Jomei

Potom do mě strčí Razaki, už nemám žádnou důvěru, když by šlo do tuhého tak mě ještě zabijí místo toho aby mi pomohli. Podívám se na něj trošku tázavě a řeknu. "zástupce Razaki Vás slušnému chování asi nenaučili? Nevidím důvod proč jste do mě strčil. Kdybyste se omluvil pochopil bych, že to nebylo schválně." Pomalu přicházím na to, že už se těším až tato mise bude zamnou, proč musím mít společníky, kteří se nedokážou povznést pro dobro Gotei 13!

Aki Maki

Došel na levou stranu silnice a opřel se o kmen u ní.Usmíval se(Gin).Dělalo mu radost pozorovat jak se všichni hádají, to byla konečně zábava, ne jen znuděně někam jít. "Je vtipné, že to možná vzniklo a ji kvůli mně...i když, možná v tom zase tak velkou zásluhu nemám, to by byl větší chaos..." Pořád se přiblbě usmíval.Ruce mu vláli kolem těla. "Kapitánko Yoruichi, smím li vás vůbec oslovit, mohl bych mít po této misi nějakou otázku?Pokud tedy všichni přežijeme..." Poslední větu řekl trochu potišeji.

(Tady se nikdo nehádá. A hlavně mi přijde, že to hrajete jako byste uměli číst myšlenky)

Razaki

Nepamatuju se, že bych vám povolil oslovovat mě křestním jménem... odpověděl jsem jenom
Nesnášel jsem lidi co pochlebovali kapitánům... něměli žádnou sebeúctu...
Ale samozřejmě to byla jen nehoda... zakopl jsem, kdybyste nezačal histerčit došlo by i k omluvě...

Urahra Jomei

Zasměju se. "Výmluvy Vám moc nejdou. Omlouvám se, ale Razaki jsem považoval za Vaše příjmení. Omluvte mi tuto nezdvořilost." Řeknu s klidem, otočím se a rozhodnu se pro jedinou věc. Ignorace. Kam se to Gotei 13 řítí?

Izumi Razaki

Usmál jsem se na něj velcie mile
Každý se může splést řekl jsem
Stejně jako může zakopnout dodal jsem ještě
Ale nařknutí z toho že si snad něco vymýšlím si vyřídíme po misi

Urahara Jomei

Pro sebe si řeknu. Každý průměrně inteligentní shinigami pozná jestli je strčen úmyslem nebo ne, pokud mu na to řekne, že se mu chtěl omluvit, když se vybavuje s někým jiným? Naprostý idiot. Nebudu k tomu nic říkat, protože cokoliv dobrého chceš říct to se ti ve špatném vrátí zpět. Ať je ta mise zamnou.

(Né, vůbec se nehádáte )

Suiren Yoruichi

Když to říkám já, tak to musí být lepší cesta? Tím chtěl naznačit co? Podívala jsem se tázavě na Jomeie. Ummm. Nebudu to řešit. Máchla jsem nad tím v duchu rukou. Vypadalo to, že ostatní se také sklání k cestě do lesa. Pak na mě promluvil Aki Maki. Jistě, ale proč až po misi? Zeptala jsem se. Než Aki stačil odpovědět, oznámila jsem ostatním, že tedy jdeme cestou k lesu. Takže jsme mohli opět vyrazit.

Sora

Nemám dohadování moc ráda a už vůbec ne hádky. Z vlastní zkušenosti vím, že zapojovat se do toho, přinese jen větší zmatek. Proto jsem stála o kus dál, na tváři měla stále ten samý úsměv a sledovala ostatní, jak se dohadují. Byla jsem opravdu ráda, když se do sebe nikdo nepustil a v klidu se dohodli. Hned jak jsme mohli opět vyrazit, připojila jsem se do skupinky a šla.

Razaki

Porkačoval jsem za kapitánem
Doufám, že jsem nějak nezahambil 3. divizi kapitáne řekl jsem kapitánce
Ona byla jediná kdo měl právo na mou omluvu
Věřil jsem kapitánčině instinktu

Aki Maki


Bylo to zvláštní, ale Yoruichi mu odpověděla.Sám nevěděl co je to za pocit, ale bylo to příjemné.Chvíli tak stál jako sloup, když v tom si uvědomil, že by měl asi odpovědět."No, víte...nechci aby to někdo slyšel..." Při této větě se otočil na Razakiho.

Razaki

Jeho narážku jsem zcela ignoroval...
Jedině kapitánky mě mohli poslat pryč
Samozřejmě jsem poslouchal i kapitánku čtyřky, přesto, že jsem jí právě neměl rád...
Ale bezvýznamný člen 2 divize mě nemá co vyhánět

Urahra Jomei

Už jsem si naprosto nevšímal co dělají ostatní, jen jsem obdivoval klid kapitánky 4.divize. Šel jsem v závěsu aby mě nikdo neviděl a zbytečně neprudil. Sevřel jsem zanpakuto a v duchu jsem promluvil. Ještě, že mám tebe a ty mě. Takhle vím, že nikdy nebudu sám.

Suiren Yoruichi

Hned jak jsme vyrazili, už mě následoval Razaki. Ne, nezahambil Razaki. Zachoval jsi se výborně. Odpovím mu a usměju se s náznakem, že příště do něj může strčit víc. Pak se opět otočím na Akiho. Inu dobře, jak myslíš. Jen aby si potom nezapomněl, na co jsi se chtěl zeptat. Odpovím mu mile a dál pokračuji v cestě.