Jižní brána

Aki Maki

Divně koukne na Yoruichi. "Já se na něco chtěl zeptat...?" Pak se jen začne smát a v klidu se otočí na patě a odkráčí do pozadí skupinky za Uraharou. "S třetí divizí si nezačínej, jsou drsný..." Začne se smát. "Co borůvky...chutnal ti jed...?" Chvíli počkal, jestli se Urahara zarazí. "Né, dělám si srandu...jedy nesnáším...je to moc...srabský a nudný...nejlepší je normální souboj..." Směje se.

Urahara Jomei

Když zaslechnu jak Aki mluví o jedu. Zarazím se a trošku se leknu, pustím zanpakuto, až málem vyprsknu. Naštěstí mi Aki řekne, že si dělal srandu. Začnu se hodně smát a řeknu. Tak teď jsi mě dostal, dobrá práce. Koukám, že máš smysl pro humor to se mi líbí. Jo třetí divize, radši beze slov, nechci zbytečné problémy, mojí prioritou je mise. Pro sebe si řeknu Ne jako někteří členové třetí divize a nejenže nemají smysl pro humor, což nevadí, ale ke všemu jim, co je hlavní, chybí důstojnost. "Taky mám nejradši normální souboj, i když rád si promýšlím několik tahů dopředu. Jdu pořád stejně dál.

Aki Maki

Pořád se usmívá jako Gin. "Hmm, já spíše zasypávám nepřítele rychlými ranami ze všech stran..." Řekne. "Mise...?Stejně to bude bůh ví co..." Cestou kopne do nějakého kamínku. "A co, jaký je podkapitánství...?Papírování...?To by mě nebavilo...abych pravdu řekl, taky se už dlouho chystám zkusit být podkapitánem, ale vždycky na to zapomenu...přitom já takový inteligentní člověk..." Pořád se tak slizce usmívá.

Razaki

Vzdychl jsem
Kapitáne? Neměli bychom pohnout?
neměli bysme zahálet ne?
řekl jsem
Unavovala mě spolupráce s podkapitánem osmé divize...

Aki Maki

Usměje se, když v tom narazí obličejem do stromu. "Fůj, ochutnal jsem kůru...bléé..." Zařve, jde slyšet pouze ozvěna. "Zvláštní, mlha...lidi, doporučoval bych se chytnout, každej každýho..." Koukl kolem, otočil se, ale nikoho kolem sebe neměl. "Kruci...!" Naštvaně kopl do nějakýho kamínku, kterej vyletěl do vzduchu, ale asi metr od něj zmizel, kvůli mlze. "Bojíš se...?" Ozve se mu najednou Watashi no Jiga v hlavě. "Ne..." Rychle odpověděl. "Měl bys ale..." Se šíleným smíchem hlas zmizel.Trochu zpanikařil, proto se vydal rovnou za nosem, když v tom do někoho strčil.Pomocí hmatu chtěl poznat kdo to je, když v tom, se blíží ke krku.Zrudne.Je to nějaká holka, radši rychle uskočí o tři metry dále a doufá, že tentokrát už narazí na někoho jiného.

Razaki

Tohle se mi ale vůbec nelíbí
myslím si že držet se není nutné, ale musíme zůstat na blízku díky zvuku...
řekl jsem. Svoje zanpakuto jsem svíral v ruce, ale vadilo mi, že jsem si už asi poosmé ukopl palec o kořeny stromu
Kmenům jsem se vyhýbal... naštěstí
Kapitáne? Proč jdeme takhle při zemi? Pojďme tancovat po nebesích ne?

Sora

Krokem vedle Suiren spíše pozoruji okolí a poslouchám, co si okolo mě povídají. Ze zadu zaslechnu, že Aki Maki a Urahara Jomei asi zrovna třetí divizi zrovna nemusejí. To mě trochu překpaví. Mně se zdá Suiren a ostatní ze 3. divize v pohodě....Šli jsme dál, až do toho lesa. Už od začátku byl ten les divný. Netrvalo dlouho a přes mlhu nebylo pomalu vidět ani na krok. Jsem proto, abychom šli za sebou. Za ruce se držet nemusíme, ale každý před sebou aspoň někoho uvidí. Navrhla jsem.

Suiren Yoruichi

Nejraději bych šla rychleji, ale musíme myslet na ty dva loudy vzadu.Odpověděla jsem Razakimu před vstupem do lesa....Pomalejším krokem jsme vstoupili do lesa, kde nás pomalu obklopila hustá mlha. Ani mně se to tu nezamlouvá. Odpovím opět svému podkapitánovi. Každou chvíli se mi větvička zadrhla v účesu. Vytrhla jsem si další větvičku z účesu a pokračovala. Bylo by lepší být někde jinde, ale nevíme, jak jsem na tom se schopnostma ostatní. Proto půjde podle zvuku, ale určitě přidáme do kroku. Už se nemůžu takhle pořád šourat. Odpovím.

Razaki

Jistě kapitáne řekl jsem a zrychlil
Držel jsem se poblíž kapitána Yoruichi
zanpakuto sjem ale svíral v ruce, připraven na všechno

Urahara Jomei

Jdu pořád vzadu a zatím se mi celkem daří jít po hlase a ani nebourám do stromů. Najednou zakopnu a málem sebou plácnu na zem, naštěstí to jen tak tak vyrovnám. Poté začnu uvažovat o tom, že si posvítím na cestu.

Izumi Razaki

Prodíral jsem se mlhou...
Byla šílená... nepřirozená
Naprosto nepřirozená
Někde bylo něco moc špatně
Já měl sebou ale 2 kapitány a jednoho podkapitána, byt byl pošuk
Nemohlo se nám nic stát... tomu jsem chtěl aspon věřit

Aki Maki

"Panenko na nebesích..." Řekl potichu.Dal si ruce před sebe a pomalu šel. "*****" Zaklel, když spadl na zem.(slovo si domyslete, poradím vám...chodí to večer vedle cest a mává to kabelkou ) Pomalu vstane.Celej zrudne, jak se naštve, ale pořád se slizce usmívá.Pomocí shunpa skočí dopředu, ale zastaví obličejem o strom. "Kruci...!" Pomalu vstane a oklepe se. " Musím se uklidnit..." Kuk do země a pomalu jde dopředu.

Už třetí týden jsme bojovali o tu prokletou vesnici. No bylo to spíš městečko, ale po třech týdnech bojů z něj moc nezbylo. Nikdo ani nevěděl, jak se to městečko jmenuje. Nikdo nechápal, k čemu nám bude jeho dobytí dobré, ale císař trval an tom, že ho musíme dobýt. Němci měli zřejmě stejné rozkazy. Z většiny budov nezbylo víc než obvodové zdivo, z některých už ani to. Ulice byly posety krátery od dělostřelectva. 3x jsme město dobyli, 3x ho němci převzali zpátky. Dneska měl být další útok. Moje jednotka měla jít první, na průzkum. Byli jsme v tom dobří. Pod rouškou noci jsme se vydali zjistit něco o nepřátelských pozicích. Dostali jsme se bez problému až k městu, ale tam to začalo. Někdo měl tu noc asi těžké spaní, protože najednou se ozvali výstřely. Nevěděl jsem odkud, ale 2 chlapy to koupili na místě. Schoval jsem se mezi trosky. Zbylo nás 7 a němci se blížili ze všech stran...

S trhnutím jsem se vrátil do reality
Příliš pozdě, abych si všiml kmenu stromu co se obejvil předemnu
Do psí dělohy ! ozvala se tichá nadávka...

Suiren Yoruichi

Šla jsem spíše po hmatu než po zraku. Ruce jsem měla natažené před sebou a hledala jakoukoliv překážku. Když jsem nějakou nachmatala, vždy jsem to oznámila za sebe. Pod nohama jsem cítila, že bych stále mohla jít po cestičce, která by nás mohla snad vyvést z lesa. Zajímalo by mě, kolik je hodin. Řeknu si v duchu pro sebe. Přeci jenom už chvilku jsme v tom lese bloudili.

Sora

Smutně jsem si povzdechla. Obvykle v lese na nějaké mýtince bývá hodně zajímavých rostlin, které bych si mohla natrhat, ale tady nebylo vidět ani na krok. S našponovanými uši jsem se snažila jít po hlasech, ale i tak jsem se nevyhla občasnému zakopnutí o kámen, šišku nebo kmen. Při téhle mlze jsou na tom ostatní úplně stejně. Jsem zvědavá, kdo si odnese největší šrám. Jen aby někdo nezakopl a něco si nezlomil. Nevím jak bych ho v tomhle hledala. Uvědomila jsem si najednou, ale dál jsem pokračovala.

Razaki

'Sel sjem zase trochu rychleji
najednou sjem do něčeho vrazil...
Co to sakra... vykřikl jsem...
Pak jsem si to uvědomil... to byla kapitán Sora !!!
Proboha... omlouvám se kapitáne... neudělal jsem to schválně to ta blbá mlha... řekl jsem dost zahambeně
Pomohl jsem kapitánce opět vstát
Nezlobte se
Už jsem měl té mlhy plné zuby...

Urahara Jomei

Už jdu celkem dlouhý úsek po hlase a nic, ani malé škobrtnutí. Z ničeho nic cítím jak si odřu levou nohu a ruku. Bohužel to byla jedovatá škumpa! Ocitám se v bolestech a vidím ještě hůře než předtím. Leknutím popoběhnu po hlase, zakopnu o neidentifikovatelný objekt, letím dva metry dopředu, až se hlavou zastavím o kámen. Omdlím.

(Jedu na 11dní na dovolenou, od 18.7 3hodin ráno do 29.7., děkuji za pochopení a postarání o postavu)

Sora

Chvílema jsem přemýšlela, jestli bychom se spíše neměli zastavit a někde se utábořit, nebo si aspoň někam sednout. Ale Suiren plná sil pokračovala stále dál, a tak jsem neotálela a šla za ní. Zrovna jsem překračovala nějak pařez, nebo co to bylo, když do mě nechtěně narazil podkapitán 3. divize. S žuchnutím jsem přistála na zemi. Naštěstí mi podkapitán 3. divize pomohl zpátky na nohy. V pořádku, moje chyba. Asi jsem šla moc pomalu. Odpovím a mile se usmívám. Raději bychom měli jít. Dodám ještě a vydám se opět za Suiren, přitom si třu lokty, na kterých jsem přistála a trochu si je odřela.

Razaki

Co dkybych se šel podívat trochu napřed?
Na výzvědy. bejval sem v tom dřív docela dobrej
Pokud na nás v týhmle mlze něco číhá, bylo by fajn o tom vědět dřív ne?
navrhl jsem
Ta mlha nebyla přirozená, musela tu být z nějakého důvodu a mě napadl jen jediný - past

Suiren Yoruichi

Zaslechla jsem ty dva za sebou, jak do sebe narazili. Zastavala jsem se, aby mě došli. Když Razaki s kapitánkou Sorou přišli blíže, Razaki navrhl, že se podívá o něco napřed. To je dobrý nápad. Určitě jdi. My zatím počkáme na ty dva opozdilce. Přikývnu souhlasně Razakimu. Ta mlha se mi už také nelíbíla a Razaki by třeba mohl cestou najít nějaký vychod.

Razaki

Kývnul jsem (což asi kapitánka v té mlze ani neviděla) a tiše jsem zmizel v mlze. během několika vteřin se ztratila moje silueta...
Sám sem se mohl pohybovat rychleji a potichu
Navíc jsem nemusel dávat pozor na ostatní a mohl dávat pozor na cestu
Všechny smysly jsem měl napnuté k prasknutí

Aki Maki

Poamlu šel, rukama hmatal před sebou.Najednou něco nahamtal. "Á, kapitánka Yoruichi..." zasmál se, ruce dal zahlavu, ale to neměl dělat.Uklouzl po kořenu a padl k zemi.Kvůli tomu, že měl ruce za hlavou se neměl čím zastavit a rozbil si nos."Ksakru..." Klečel na čtyřech a nechal krev téci na zem, nechtěl si zašpinit oblečení.Po nějaké té chvilce, konečně vstal a zbytky krve otřel kapesníkem, který pak ihned vyhodil.Vstal a vydal se dále kupředu, tentokrát už nasadil normální neloudavé tempo.

Suiren Yoruichi

Zamračila jsem se na Akiho. Bacha na ruce. Spražila jsem ho chladně. Pak jsem se rozhlédla okolo sebe. Kde máš toho druhého? Zeptala jsem se ještě Akiho, ale to už na mě z mlhy najednou vykoukli rudé oči. Co...to..sakra je? Zeptala jsem se v duchu a snažila se zbystřit zrak, ale v té mlze to šlo o něco hůře. Pak přišel tupý náraz. Jen doufám, že to nebyl Jomei. Jinak ho v téhle mlze nenajdeme. Snažila jsem se napnout všechny smysli, abych mohla kdyžtak uskočit útoku.