Jižní brána

Izumi Razaki

Chvíli jsem se na ně díval
Fajn, teď jsme si trochu zašpásovali... takže řeknete mi konečně o co tu jde, nebo to mám začít brát vážně? řekl jsem opět tím ledově klidným hlasem
Necítil jsem se naprosto pohodlně být zavřený ve svém vlastním světě těmito... bytostmi...

GM

Razaki: Koukali na tebe, a nevidali ani hlásku. Jedna z bytostí nakonec popošla kousek blíže k tobě a vyšším hlasem řekla. Pane. Vy už si s námi nechcete hrát? Vy už chcete odejít? Vás už ta hra nebaví? My nechceme, abyste odečel, chceme si s vámi dál hrát. Potom se zas odmlčela a sledovala tě. Můžem si klidně hrát i na něco jiného. Můžete si vybrat. Prosím pojďte si snámi dál hrát. Přidala se další z těch bytostí a také přistoupila blíž. Všechny bytosti tě sledovali a bylo poznat, že jsou trochu zklamané.

Izumi Razaki

Můj výraz se na vteřinu změnil na něco podobného:

Spoiler:

Ihned se mi ale vrátila moje klidná tvář
Nechci být nepříjemný, ale vaše hry ohrožují velice důležitou misi a životy mnoha lidí... řekl jsem zcela vážně. Trochu jsem pochyboval, že jim na tom bude záležet, ale diplomacie se zdála ideální strategií

GM

Razaki: Bytosti sklonili hlavy. My nikomu ublížit nechtěli, ale museli jsme to udělat. Vstoupili jste do lesa a my musíme každého, kdo do něj vstoupí prověřit. A tak nás napadlo, že si s vámi budeme i hrát, protože tu dlouho nikdo nebyl. Pak se jedna opět narovnala a zeptala se. A proč tady vůbec jste? A proč je to tak důležité, jak říkáte pane? To musíme také vědět, jinak vás nesmíme pustit dál. Všechny bytosti se nad otázkami chvíli zamýšleli a pak se na tebe se zvědavostí podívali.

Izumi Razaki

To vám já nemohu říct, jsem jenom pěšák, ale jde o životy a každé zdržení může rozhodovat o bytí a nebytí řekl jsem lehce zdramatizovanu verzi naší mise. Na druhou stranu až tak nereálná zase nebyla... Pokud se těm lidem ve věžích něco stalo tak by bylo nejlepší tam dorazit co nejdříve...
Každopádně jsem těm tvorům radši moc nevěřil... Zkusil jsem se proto soustředit a dostat ze svého vnitřního světa sám...

Aki Maki

"Pane bože..." Plácl se do čela. "Tohle bude zajímavý...oni mě dokonce vidí, nebo dokáží skvěle vycítit reitsu..." Chvíli byl zamyšlenej, ale moc dlouho mu to nevydrželo.Rozběhl se v úmyslu zasáhnout další, ale minul.Jsou příliš rychlé, i na něho. "Kruci...kdybych nebyl antitalent na kida tak bych je nějak zastavil, jenže...neumím ani to nejprimitivnější kido..." Dále je pozoroval. "Možná, kdybych vletěl do toho kruhu a své tělo zpevnil reitsu...umím ho přece dobře přenášet, ale celé tělo zpevnit by byla makačka, takže bude jednoduší zpevnit jenom nohy a ruce.Hlavne ramenní klouby, protože nehodlám mít vyhozenou ruku..." Řekl si v duchu.Skočil do cesty těm příšerkám, trochu se pokrčil a natáhl ruku a nohy a pravou ruku kterou natáhl zpevnil vrstvou reitsu.V levé ruce svíral zanpaktou.Bylo jednoduší zpevnit jen jednu ruku, místo dvou.Watashi jen stál, nebo se spíš vznášel ve vzduchu a slizce se usmíval.

GM

Razaki: Pane, ale my vás nesmíme pustit z lesa, když nám neřeknete proč tu jste. Řekla jedna bytost a s lítostí od tebe odvrátila svůj pohled. Ale našim úkolem je taky zajistit bezpečí každému, kdo to bude v lese potřebovat a zároveň uspěje v naší zkoušce! Vyhrkla ze sebe druhá bytůstka a strčila přitom trochu naštvaně do té první. Já vím! Když nám alespoň řeknete, kam máte namířeno, mohli bychom vás nechat jít. Po případě, pane, vám pomoci přejít skrze les. Napadlo jinou, a ostatní k jejímu návrhu jen přikývli.

Aki: Bytosti tvá strategie velice překvapila. Namísto, aby na tebe dál útočili, zastavili se ve svém rychlém letu těsně před tebou a pak o kousek couvli. Šibalsky se na sebe podívali a pak před tebou začali poletovat ze strany na stranu, a zvuky, které u toho vydávali, zněli, jakoby si hvízdali. Tehdy jsi měl možnost přesvědčit se o tom, kolik jich opravdu je. Opravdu jsi viděl jen tři. otázkou bylo, kde je ten čtvrtý a proč se ty před tebou chovají tak "nenápadně".

Razaki

Uhm fajn... máme namířeno k jedné věži která je nedaleko...
Lidé kteří tam jsou se nám nehláší... řekl jsem popravdě...
Beztak sem neměl moc na výběr... nechtěl jsem jim ale ubližovat a tohle byla zřejmě jediná možnost jak dosáhnout kompromisu

Aki Maki

"Řeknete mi už sakra o co tady jde, nebo to z vá smám vymlátit...?" Pevně uchopil zanpaktou a koukl na čepel.Už dlouho nezažila pořádný souboj.Watashi pořád stál jen v pozadí.

GM

Razaki: Zarazili se, po tom, co jis jim řekl, kam máte namířeno. Chvíli na tebe hleděli bez mrknutí oka a jejich výrazy vypadaly polekaně. Nakonec se ale ozvali. Nemyslíš náhodou tu věž.... tu co je od lesa směrem na jih, že ne? Otřepali se ze svého zděšení a jedna bytost se vznesla a přiletěla k tobě blíže. Něco o tom místě víme, ale nejdříve tě dostaneme odsud, jak jsme slíbili. Řekla, při čemž se zbylé bytosti taky vzlétli. Okolo vás se zvedla mlha a objevili jste se zpět v lese.

Aki: Jen jsi to dořekl, měl jsi šanci si jen povšimnou, že na tebe útočí, a to velmi rychle. Pak už si jen ucítil, jak se ti po těle rozléhá bolest. Útok ale trval je chvíli. bytosti se pak rozmístili kolem tebe a upírali na tebe nepřátelské pohledy. Rány, které ti po těle způsobili svými křídly, nebyly až tak vážné, ale bylo jich podstatně dost.

Izumi Razaki

Sebral jsem se ze země...
Uhm... no asi myslím tu věž... co se stalo? Co víte? Řekněte mi to prosím, je to důležité... a pokud můžete, vraťte mi moje kolegy... řekl jsem
Sebral jsem svoje wakizashi zanpakuto a vrátil ho do pouzdra

GM

Razaki: Bytosti se po sobě začali poohlížet. Nakonec jedna z nich vyletěla a obletěla okolo tebe kruh v poloměru asi 10 metrů. V tomto kruhu pak mlha začala ustupovat, a ty si viděl ostatní, jak buď sedí nebo leží na zemi v bezvědomí. Zatím, co ses porozhlížel po ostatních, přistála ti jedna z těch bytostí na rameni. Můžem se pokusit, je probudit, ale není to na nás, záleží, jestli je pustí naši společníci. Oznámila ti. Přivolala k sobě zbylé bytosti a přikázal jim, aby se pokusili spojit s ostatními. Nic ti od toho neslibujeme, je možné, že budeme muset čekat, až svou zkoušku dokončí, každopádně, do té doby ti budeme moci alespoň povědět, co o té věži víme, i když toho moc není.

Izumi Razaki

Fajn... tak povídejte prosím řekl jsem
Zkotroloval jsem zda je kapitánka v pořádku a pak jsem se dál věnoval cizincům
Povězte prosím co víte zopkoval jsem svojí výzvu...
Možná bych měl jít napřed... naproti tomu tu nechci nechat kapitánku...
A mimochodem, proč jste pustili mě? zeptel jsem se trochu zvědavě

GM

Razaki: Takže, to bylo tak.... Nedávno byla od toho místa, kde je věž cítít nějaká velká síla. Bylo odtamtud slyšet hodně hlasitých ran. Místo, kde byla věž, jsme dobře znali a tak jsme se tam letěli podívat, abychom zjistili, co se tam stalo. Ale.... tu věž jsme prostě ne, a ne najít.... jako by se po ní zem slehla, a přitom, na místě, kde jsme věž hledali, to vypadalo úplné normálně... Nezachytili jsme ani žádné známky těch "sil" co dříve. Sanžila se ti říct, všechno co ví bytost, která ti seděla na rameni. A proč že jsme tě pustili.... uspěl jsi v naší zkoušce.... Dodala ještě s trochu radostným hlasem, když k vám pak ale přiletěla jiná ta příšerka. Nikdo zatim neodpovídá. Oznámila pouze a pak se obrátila na tebe a čekala na tvojí reakci.

Aki: Přemýšlel jsi, jak pokračovat, když si zaslechl jak se mezi sebou ty bytosti domlouvají. ,,Cože?! Ukončit zkoušku. Vždyť to jsme ještě nikdy neudělali. Zamítá se! To prostě nejde!"....,,Ale prý je to naléhavé. Máme zkoušku ukončit, a vrátit se.".....,, A jeho máme taky dostat zpět do lesa.".....,,Takže jste snad všichni pro to, abychom porušili pravidla, a ukončili zkoušku?! To snad ne!" Dohadovali se mezi sebou, a zdále se, že tě momentálně úplné ignotují.

Razaki

Na tohle nebyl čas...
Aki a kapitánku Soru jsem si hodil přes rameno
Svojí kapitánku jsem vzal do náruče a velice velice pomalu a namahavě jsem se vydal k místu, kde jsem tušil věž...
Nesměli jsme zdržovat misi ještě dýl
Dobře sem věděl že takhle dlouho nevydržím, ale co se dalo dělat? V lese sem je nechat nemohl...

GM

Razaki: Počkej, co to vyvádíš. Takhle to dlouho nevydržíš. Táhnout se s nimi až k věži, a ještě k tomu určitě nevíš, kde je. Navíc.. pořád se v tomhle lese můžeš ztratit. Namítla na tvou reakci bytost.

Izumi Razaki

Mám misi a vy jste mě zdrželi už dost... řekl jsem a pokračoval v cestě...
Pokud mi chcete pomoc tak mi ukažte správnou cestu nebo něco udělejte s tou mlhou... řekl jsem
Pokud ne, tak mi nestůjte v cestě dodal jsem ještě

Aki Maki

Zatnul zuby, když konečně útok přestal, tak otevřel oči a prohlídl si rány. "To je vše...?" Snažil se příšerkám srazit jejich sebevědomí, aby vypadal silněji, doopravdy rány docela pálily.Když v tom, si všiml že se mezi sebou hádají, zanpaktou se mu přeměnila zase do normálního tvaru a on ji zandal pomalu do pochvy, dále je pozoroval.

GM

Razaki: Nechápavě a i todhu uraženě na tebe ty bytosti pohlédli. Jak myslíš.... s touhle mlhou nic nezmůžem, ale jdi dál tímto směrem a měl by si se dostat z lesa. Řekla ti jedna z bytostí, pak všechny se rozletěli pryč a nechali tě pokračovat dál.

Aki: Bytosti se přestali dohadovat, když jsi povšimli že je pozoruješ. Ty ještě nemáš dost. Víš, že tě právě někdo zachránil? Měl bys být vděčný, že tě protentokrát pustíme. Příště by to ale mohlo být mnohem horší, takže se do tohohle lesa už nevracej! Odsekla ti jedna z nich. Okolo tebe se vytvořila mlha, a ty jsi byl zpět v realitě.

Razaki

Aki se mi začala cukat na rameni...
Vida, ahoj růženko... řekl jsem
Se dvěma osobami se mi šlo už podstatně lépe
Musíme pokračovat rychle... řekl jsem a nedal sem moc času k zotavení

Sora

Když mi ani jedna bytost neodpověděla, začalo mi být jasné, že se schyluje k boji. Avšak já v klidu stála a doufala, že si to rozmyslí, ale marně. Jednomu útoku jsem se jen tak tak vyhla. Nikdy jsem nesnášela války ani jakékoliv boje, a proto jsem také i odmítala bojovat. Mé přesvědčení bylo ještě podpořené mou zanpakuto, která uměla léčit, i když by se její schopnosti dali možná využít i jinak. Bytostem začali svítit rudě oči, bylo jasné, že každou chvíli zaútočí. Já tuto skutečnost příjala a stále jsem odmítala bojovat. Proto jsem tam jen tak stála.

Izumi Razaki

Byl jsem docela unavenej z tahání kapitánek, ale co se dalo dělat...
Jak daleko to mělo bejt od lesa? Nejsem si zcela jist zeptal jsem se
Pořád sme drželi správný směr, ale o vzdálenosti jsem neměl moc ponětí...

GM

Sora: Jsi pomalá, ale vypadá to, že ani nechceš moc bojovat.... To je ale v této chvíli jedno... dostali jsme zprávu, že tě máme opět vrátit do reality. Řekla jedna z bytostí a hned po tom všechny zmizeli a ty jsi si se vrátila.

Vycházeli jste z lesa, když se za vámi ozvalo: Jen jděte pořád dál.... a za nedlouho budete na místě.... není to daleko.... Nějak jste se nezamýšleli, neměli jste času na zbit a když už i Sora byla vzhůru, mohli jste pokračovat rychleji.

Aki Maki

Otevřel oči, uvědomil si, ž euž je zase zpátky v lese.Vydal se tedy s Razakim na cestu a brzy byly venku, koukl na oblohu.Byla noc...Pro Akiho nastávali velké změny, úsměv zmizel a místo toho se objevila kamená tvář zírající do země.