Re: Východní brána

pro **Miss_Atlantis** Mon Jul 19, 2010 10:16 pm

Hiboru Baru

se nechtěla smířit s tím, že by medika jen tak ztratili, byla to přeci jejich povinnost ho chránit, aby na oplátku on je pak mohl vyléčit! Ovšem byla odtažena kapitánem 9. divize do temné chodby, už jen viděla vzdalující se postavy ze slizu, které jí mávaly na rozloučenou.
"No... a co teď, taichou?" zeptala se, když je obklopila tma a chlad jeskyně. Stále se držela jeho ruky, dokud nebude vidět ani na krok, nemínila se jí pustit.

pro Anonymní Tue Jul 20, 2010 6:25 am

Šavlozubák

Pokračoval stále svým tempem, a když viděl, že ho Daisuke dohání, tak ještě přidal do kroku, aby ho nemohl dohnat. Postupně běžel čím dál tím rychleji a blížilo se k tomu, že už Daisukemu někde na rohu úplně zmizí, když v tom se zastavil a hrozivě proklel: "Do háje!!!"

Date a Baru -> Již mohli pomalu slyšet šustění listí, které muselo být někde na stromech. Nejspíše se blížili k nějaké zahradě. Temná jeskyně se začala postupně osvětlovat, osvětlovat, osvětlovat, až světlo Baru a Dateho pohltilo. Ti byli ostrým světlem doslova donuceni otevřít oči, aby náhle uviděli scénu, která se tam již odehrávala ->>>>

Aiyuu

Aiyuu tentokráte stále koukala do prázdna, vůbec dále nereagovala. Jenom se sesunula přímo na Yoshira a přimáčkla ho k zemi. Nezdálo se, že by byla při vědomí, nejspíš už byla dost vyčerpaná.

pro Misman Tue Jul 20, 2010 9:43 am

Mitoshi
Tohle bude chtít rozhodně vidět 12. divize řekl jsem
Asi jí došly baterky...

pro **Red** Tue Jul 20, 2010 10:16 am

Yoshiro

Víš co tam dělala, Ken-chane? Skočila po mě a srazila mě k zemi..Stál jsem tam u řeky a slyšel divný věci, tak jsem se začal rozhlížet a najednou BUM.. Nevím kde nebo odkud se tam vzala, ale najednou tam byl-- Nestihl jsem to doříct a už jsem byl zase na zemi.. Ugh... Vypadlo ze mě. Co jsem komu udělal? Zeptal jsem se do větru, kterej na moji otázku stejně asi odpověď neznal a i kdyby, tak mi ji jen tak nepoví. Možná.. Pomalu jsem ze sebe Aiyuu sundal a položil jí na záda na zem, poté jsem vstal. Nemělo cenu oprašovat si znovu Haori, stejně už bylo tak špinavé od bláta a podobných příjemných věcí, že snad nebyl vidět ani znak 6. divize. Zhluboka jsem se nadechl. Cítil jsem jak se mi pomalu ale jistě ucpává nos.. Nejspíš na mě něco začalo lézt. Každopádně... Měli bychom konečně najít ostatní.. Jakmile jsem větu dořekl, odněkud se vynořil Kapitán 9. divize a Více-Kapitánka 13. divize.. Na chvíli jsem se zarazil při pohledu na ně, jak se drží za ruce.. A pokračovat v misi..

pro Darlian Tue Jul 20, 2010 11:35 am

Daisuke Ryusaki

Už měl šablozubáka skoro na dosah, když tu mu hned utekl závrastným tempem a zmizel za roh. Překvapilo ho, že může ještě rychleji. Doběhl za ten roh ale šablozubák nikde. Hej!!! kde si?!?! Že by si už nechtěl se mnou hrát? To neni moc dobrý, že mě tu chce nechat. Hej!! Vlku!! křičel s lehkým zoufalstvim v hlase. Kde si?!? kam si zmizel?!? A doufal, že se oběví a dostane ho odsud.

pro **dead wind** Tue Jul 20, 2010 7:01 pm

Izanagi Kentaro

No, jen aby to tak doopravdy bylo. Pořádně se ušklebí. Každopádně, možná bychom mohli kriticky zvýšit reiatsu a čekat na odezvu. Ale může se taky stát, že na takové reiatsu se ozve úplně někdo jiný. Třeba nadržené amazonky.

pro Anonymní Tue Jul 20, 2010 9:59 pm

Date

Vůbec jsem nečekal, že nás ta chodba dostane tak rychle ven a navíc k naší skupině. Když jsem vyšel s Baru z jeskyně, chvíli jsem se musel rozkoukávat. Až pak jsem si všiml cože si mezitím našli ostatní, když mi jsme bloudili v jeskyni. Překvapením jsem zapomněl, že držím Baru za ruku a někomu to může přijít divné. Vypadalo, že Yoshiro byl zatím jediný, kdo si nás všiml. Přešel jsem tedy blíže ke skupince. Teď, když už jsme byli v bezpečí, tak jsem Baru mohl pustit. Pak jsem ukázal na Aiyuu. Koukám, že se dobře bavíte.

pro **Miss_Atlantis** Tue Jul 20, 2010 10:13 pm

Hiboru Baru

zamrkala do světla venku, i když nebylo valné, po pobytu v temné jeskyni ji uhodilo do očí. Ovšem to, co uviděla ji potěšilo! Konečně se zdá se shledali s kapitánem a podkapitánem šesté divize a s kapitánem jedenáctky. Chtěla jim zamávat, ale zarazila se, protože si všimla větších detailů, jako například že Ruyichi-taichou je zaprasený od nevídaného svinstva, Kentaro-taichou vypadá dost podnapile, na zemi leží jakási bezvládná žena, kolem nich se rozprostírá nehostinná džungle plná hadů a jiných potvor a pomalu se stmívá. Než došli s Datem-sama k nim, uvědomila si, že ho drží stále za ruku a kapitán s hebkými vlasy (no, možná teď už nebyly tak hebké) na to divně kouká, tak se radši pustila a dělala, že nic, přece jen, ve svém postavení by si něco takového určitě neměla dovolit, navíc nechtěla vypadat, že se bála tmy.
"Taichou, taichou, fukutaichou," pozdravila přítomné. "Ryusaki-san s vámi není? To je zlé, co když se mu doopravdy něco stalo?" byla její první slova. Rozhodla se ležící ženskou, džunglí a postupující nocí zabývat až později. Všimla si, že ani Pekelný Motýl není v dohledu a konečně jí to koplo! Jsou to přece kapitáni, jasně že tu jen tak neseděli a neflákali se, už dávno to mají na háku! "Mělo mě to napadnout hned, poslali jste Pekelného Motýla, aby ho našel! Samozřejmě..." V duchu si nadávala, nemůže přece kapitány podceňovat!

pro **Red** Tue Jul 20, 2010 10:24 pm

Yoshiro

Na tváři se mi objevil nevinný úsměv a ukázal jsem na něco, co vypadalo jako mrtvola motýla. Snažili jsme se mu pomoct, ale nešlo to.. Měl těžká vnitřní zranění .. Napadly nás totiž takový.. Chlupatý... Ještěrky. Snažil jsem se to říct tak, aby to vyznělo maximálně pravdivě, přeci jen, říct na plnou hubu, že jsem si na něj sedl a zabil ho by nebylo nejlepší.

pro Anonymní Tue Jul 20, 2010 10:58 pm

Ledový labyrint

Podobný osud jako šavlozubáka následoval i Daisukeho, který si taktéž stoupl na propadlo a proletěl se několik desítek metrů tunelem, který spíše připomínal tobogan. Nejprve se to dalo přežít, protože byl z ledu, ale nakonec se přeměnil v kámen a pak v bahno a Daisuke nakonec skončil ve splaškách až po pas, kde na něj ze břehu už vejral jeho doprovod. Splašky to byly opravdu všehodruhotné, od výkalů a bobíků malých zvířat, až po dresink od nějaké velké obludy, který připomínal rozmáčklou hlavu člověka. Všude okolo byla džungle, ale kde přesně Daisuke byl, to nemohl zjistit.

Aiyuu

Spala němým spánkem, jen se sem tam převalila ze strany na stranu a stále se snažila něco chytit, zřejmě nebyla zvyklá spát sama nebo odkrytá a tak by jí někdo mohl dát deku nebo jí tu deku třeba udělat.

pro **Red** Tue Jul 20, 2010 11:26 pm

Yoshiro

Pohled na kroutící se Aiyuu mě prostě změkčil. Sundal jsem si Haori a pořádně je otřepal, aby nebylo tak zaprášené. Vnitřní stranou Haori jsem ji zakryl. Chudinka.. Co je vlastně tahle holka zač? Bylo mi jí děsně líto..Ani jsem nevěděl proč..

pro Darlian Wed Jul 21, 2010 12:00 pm

Daisuke Ryusaki

Než si cokoliv uvědomil, propadl se. K jeho úžasu se oběvil na velké ledové skluzavce. Juchůů!! Užíval si to jak jen mohl, protože už neměl v plánu se sem vracet aby si skluzavku užil ještě jednou. To je jízda!! ale najednou ledová skluzavka zmizela a on se kutálel po hlíně a kamenech a skončil v nějaké nádobě se splaškama, které mu byly po pás. No fůj, to se může stát jen mě. A rozhlížel se kolem aby našel suchou půdu. Všiml si vlka. Co tak koukáš? a začal se brodit jeho směrem. Když se dostal nabřeh, začal ze sebe sundavat špinavou uniformu a z batohu si vytáhl náhradní kalhoty, myslel opravdu na všechno ale ne že se zašpiní zrovna takhle. Špinavou uniformu nechal na zemi, takže na sobě měl jen nahradni kalhoty, vestu co vždy nosí pod uniformou spolu s chraniči na lokty a rukavicema bez prstů, měl je hrozně rád, boty a katanu, které skromě očistil obvazama co si sundal. Pouze obvaz na krku si nechal aby se mu nezanítily rány od netopírů. Nasadil si batoh a chtěl vzít kufřík ale neměl ho u sebe, rozhlédne se a vidí jak se pomalu potápí do splašek. Ach jo povzdechne si. Doufám že mi pro tým bude stačit těch pár obvazů co mám v báglu. Otočí se na vlka a strápeným výrazem se zeptá: Dobrá a kudy teď? a doufal, že to nebude tak namáhavé, protože už opravdu neměl moc sil.

pro Anonymní Thu Jul 22, 2010 9:25 am

Šavlozubák

"Co já vim... Z labyrintu jsem tě vyvedl, tak buď rád... Tady naše dohoda končí, tak si cestu najdi sám," řekl a vydal se svou vlastní cestou. Zřejmě mu vyhládlo, když nemohl sníst Daisukeho, a tak se vydal hledat něco k jídlu.

Aiyuu

Přitáhla si haori a pořádně se do něj zachumlala. Přitom se jí na tváři objevil spokojený úsměv a nejspíš z vděku nebo snad ze snu řekla: "Yo-chi-ko," znovu zkomolila Yoshirovo jméno.

pro Darlian Thu Jul 22, 2010 11:53 am

Daisuje Ryusaki

Počkej!! křičí za šablozubákem Děkuju ti rozhlídne se kolem a vydá se cestou co směrem nahoru která by mohla směřovat ven. Doufám jen že všichni jsou v pořádku, ale co jsou to kapitáni a podkapitáni. Nejlabší článek sem tu já, tak bych se o ně neměl bát. Doufám že je zanedlozho najdu.

pro **Miss_Atlantis** Thu Jul 22, 2010 3:30 pm

Hiboru Baru

jen beze slova hleděla na chuchvalec, který kdysi býval Pekelným Motýlem. Změřila si nevinně se usmívajícího Ruyichiho-taichou, který momentálně přikrýval tu neznámou dívku svým haori.
"Chlupatý ještěrky, jo..." zamumlala si pro sebe dost pochybovačně. Po zážitcích z jeskyně byla nějaká unavená, sedla si tedy na kámen vedle mrtvolky motýla, aby si její nebohé nohy chvíli odpočinuly. "No a... kdo je tohle?" ukázala na ležící dívku.

pro Darlian Sat Jul 24, 2010 12:21 pm

Daisuke Ryusaki

Vydal se tunelem co směřoval vzthůru protože se mu zdálo že to bude nejlepší cesta ale po běhu v bludišti a před netopíry byl dosti unaven. Teď nesmíš usnout, teď né, musíš najít přátele. Říkal si polohlasem. Už sem se dostal dost daleko na to abych tady umřel. potácel se tunelem a opíral se o stěny. Párkrát upad na zem, vztal a pokračoval cestou tunelem. Klížily se mu oči, ale byl odhodlán jít dál, hledal bezpečí u svých přátel. Musel je najít.
Asi po hodině takového bloudění se konečně dostal na povrch. Všude byla tma, stejně jako v tunelech. Vůbec nevěděl jak se mu podařilo dostat se ven, ale byl rád že už je z jeskyně pryč. Klesal v kolenou, nevěděl jak dlouho ještě vydrží ale nemohl se vzdát. Sakra kudy teď ?řekl polohlasem, protože neměl moc sil nazbyt. Rozhlížel se kolem a v dálce viděl oheň. Musím jít tím směrem, i kdyby to nebyly naši, snad to budou nácí přívětivý lidé. A vydal se směrem k ohni. Procházel houštím, šlehaly ho větve stromu ale nic necítil. Držel se jen jediného cíle a to, dojít k ohništi. Když došel unaven, poškrábán a ušpiněn k ohni, zmohl se pouze na Taichu, fukutaichu usmál se na své druhy a upadl vyčerpáním na zem. Konečně, konečně sem je našel své přátelé a jsou v pořádku.

pro **Red** Sat Jul 24, 2010 2:49 pm

Yoshiro

No, přátelé.. Nakonec se k nám vrátil i ztracený syn ze 4. divize. Vlastně, ani jsem nevěděl, že s námi byl. No.. Teď když už jsme všichni.. Jako je mi jasný, že tady Datel-sama, Zrzka-san a Doktor budou chtít asi odpočívat, protože jak na ně tak koukám, užili si víc srandy než my. Ale .. měli bychom pokračovat, už teď jsme se moc zdrželi.. Pronesl jsem. Bylo mi jasné, že za tyhle přezdívky mě asi zakopou do země .. Pak mi ale došlo, že motýl pošel. No, vlastně.. Máme takovej menší problém.. Jak teď najdem správnou cestu, když motýl umřel? Byl jsem se podívat dál do džungle a místo abych našel nějakou cestu, jsem se ztratil.

pro Anonymní Sat Jul 24, 2010 5:10 pm

Date

Bylo štěstí, že se zdravotnickej najednou objevil u nás. Oddychl jsem si, protože mě nenapadalo, jak bych ho měl v té jeskyni hledat a navíc jsem tam už nechtěl ani náhodou vkročit. Kdo ví, co by to po mně chtělo příště.
Prohlížel jsem si mrtvého motýla a novou osobu v našem týmu. Osobně bych byl raději pro tu dívku, přeci jenom byla hezčí než ten motýl. Ale moc se mi nezamlouval plán Yoshira a už vůbec ne ta přezdívka. Kdo je sakra u tebe datel?!....Ale ne klid. Teď jsem potkal slizkou pandu, která chtěla mé spodky, aby mohla vytvořit moji kopii ze slizu. Tak proč mě rozčiluje nějaká přezdívka. A navíc já jsem tady ten, kdo vlastní nejčtěnější časopis v Seireitei. Pomyslel jsem si a přitom jsem se ďábelsky usmál. Po chvilce jsem promluvil. Už bude noc, nemá cenu se teď někam pouštěť. Když se ztratíme v noci bude to horší než ve dne. Vyrazil bych za svítání a třeba nám to děvče pomůže. Navrhnu a přitom se opřu o jeden z mnoha stromů.

Sokol, hned jak jsme s Baru vyšli ze sklály, vyletěl na oblohu, kde se cítil nejlépe. Když se dostatečně proletěl, přistál na jednom ze stromů blízko mě. Rozhlížel se po něčem nebezpečném, co by na mě mohlo zaúčočit.

pro Anonymní Mon Jul 26, 2010 9:34 pm

Aiyuu

"Yo-Shi-Ro-Kun," řekla najednou Aiyuu a dokonce si stoupl. Došla až k Yoshirovi a pak upadla, přičemž se ho zachytila a strhla ho sebou. Teď ho tak sladce objímala na zemi, přičemž byli oba přikryti Yoshirovým haori. "Yoshiro-kun," zopakovala a chytila se Yoshirova oblečení, které měl ještě na sobě, chytila se pevně a přitáhla se tak k Yoshirovi a držela se co nejblíže jeho tělu. Tak sladká dívka a Yoshiro ji měl jenom pro sebe, někdo by zaplakal, jiný zažárlil a někdo by mu nejspíš i tu hubu rozbil. Ale Aiyuu by se nepustila, zřejmě ji Yoshiro přišel natolik přitažlivý.

Pomalu se již setmělo a přítomní viděli leda tak na sebe navzájem. Světelné efekty létajících světlušek velikosti dvou prstů, byly krásným osvětlením a vytvářely romantickou atmosféru společně se zpěvem ptáků. Někomu to mohlo přijít zvláštní, že zrovna v noci tady zpívají ptáci, ale po těch všech zážitcích je už nic nemohlo překvapit. Krom tedy toho, že se Aiyuu stále pevně držela Yoshira a nehodlala ho pustit ani na krok. Chtěla ho mít prostě u sebe.

pro **Miss_Atlantis** Mon Jul 26, 2010 9:45 pm

Hiboru Baru

se už chtěla rozčílit za Datla-sama, ale když viděla, že sám Datel, ehm... Date zachoval klid a je cool a nad věcí, rozhodla se vzít si z něho příklad. Jeho návrh doprovodila nadšeným přikyvováním - už měla velkou chuť na čaj! Když se náhle neznámá dívka začala nemístně sápat na Ruyichiho-taichou, na chvíli přestala přikyvovat a mírně pohoršeně to sledovala... ale co, kapitán si jistě poradí. Zatím to nepřekračovalo meze slušnosti, takže k tomu neměla co říci, alespoň ne nahlas.
"Hmm... myslíte, že je bezpečné rozdělat oheň?" zeptala se do éteru.

pro Anonymní Mon Jul 26, 2010 10:08 pm

Date

Na tváří se mi začal objevovat ďábelský úsměv, protože mě začalo napadat několik možností, jak se šestce pomstít. Nikdy jsem nebyl zrovna nadšený, když si z mého jméno dělal někdo srandu. Z přemýšlení mě však vytrhl rozruch kolem šestky. No, asi se tomu nedalo říkat rozruch, ale rozhodně to bylo zajímavé. Překvapeně jsem sledoval ty hrátky šestky a Aiyuu.
Když se pak Baru na něco zeptala, odpověděl jsem jen. Myslím, že oheň rozdělat můžem. Stále jsem byl tak nějak překvapení z těch hrátek.

pro **Red** Mon Jul 26, 2010 10:37 pm

Yoshiro

Nemohl jsem nic dělat. Chvíli jsem jen tak stál a najednou jsem ležel a na mě se válela Aiyuu. No.. Nebylo by ode mě asi pěkné, kdybych jí odstrčil a tak jsem jí nechal spát. Stejně si taky potřebuju zdřímnout. Byl to dost namáhavý den.

pro Anonymní Mon Jul 26, 2010 11:25 pm

Aiyuu

"Yoshiro," oslovila Aiyuu Yoshira (Pozn. Oslovení bez přípony je velice intimní způsob oslovení), jemně se zachumlala k Yoshirovi a pak... pak... (POZOR!!! Následující scéna není vhodná pro děti mladší 18 let!)

Spoiler:

pro **Miss_Atlantis** Tue Jul 27, 2010 12:05 am

Hiboru Baru

Když se jí zdálo, že mezi Ruyichim-taichou a onou záhadnou dívkou se schyluje k něčemu, co opravdu nechce vidět, vyskočila na nohy.
"Tak já jdu sehnat nějaké dříví!" a zahučela mezi velké listy rostoucí opodál. Za několik sekund už toho litovala, sama se v té hnusné džungli necítila zrovna dobře a plná sebejistoty, ale už to řekla, takže se musí vrátit s dřívím nebo vůbec, jinak by se musela do smrti stydět a rezignovat na svůj post vicekapitána! Aspoň že ty velké světlušky docela svítily, takže jakž takž viděla kolem sebe.

pro **Red** Tue Jul 27, 2010 11:59 am

Yoshiro

Aiyuu pak začala dělat dost zvláštní věci. Vůbec mi nedala šanci se bránit. Rozhlížel jsem se okolo po všech přítomných, tupý výraz mého více-kapitána Mitoshiho mluvil za všechno, já mu to vrátil stejně tupým pohledem. Snažil jsem se Aiyuu radši nevnímat, moc dobře jsem věděl jakou má sílu. Určitě mi chce sundat jenom vršek, aby si něco mohla dát pod hlavu. Pomyslel jsem si. To se dá přežít. Pche, jsem přece Kapitán, něco vydrž- . Můj myšlenkový tok přerušila ruka Aiyuu, která se mi dostala do kalhot. Uhm.. Trochu jsem se zapotil, abych pravdu řekl. A můj pohled teď už nebyl takový ten - co všichni čumíte, ale spíš - what the fuck is she doin' ?!
Následující chvíle pro mě nebyly vůbec příjemné. Křup! Teď mě málem odvezli, protože předešlá událost, která nebyla vůbec a ani trochu příjemná změnila moje myšlenkové pochody. V jednu chvíli jsem si totiž myslel, že ze mě právě Aiyuu udělala ženskou. Ve tváři teď nebyl výraz - what the fuck is she doin' ?! - ale spíš - I am fucking scared ! Naštěstí ale Aiyuu místo mé chlouby vytáhla nějakou hnusnou černo pijavici a třískla s ní o zem. V ten moment jsem se málem dal na víru..

pro Sponsored content