Příběh: Shattered time

Aki Maki

Vesele poskakoval a utíkal ke kasárnám druhé divize.Když tak dohopsal, tak zaklepal hlasitě na dveře a hned je s rámusem otevřel."Dobrý den, jmenuji se Aki Maki a jsem tu jako nový člen druhé divize...!" Usmíval se, pochvíli zavřel oči a poškrábal se na zátylku.

Kasumi Shijnu
Jdu svižným krokem k Centrále 46, ale když jsem došla k ní, přišlo mi něco divné. Nikdo tu není?..... Přísahala bych, že jsem tu cítila reiatsu kapitánky Yoruichi a podkapitána dvanácky..... Rozhlídla jsem se, jestli jednoho z nich neuvidím, ale nikoho jsem nezpozorovala. Já věděla, že je v seireitei až moc velký klid. Podívala jsem se na Centrálu 46 a po chvíli jsem si všimla, že jsou pootevřené dveře.
Vešla jsem dovnitř.... To co jsem uvnitř uviděla, mě dosti vyděsilo. Všichni jsou..... To přeci.... kdo to.... Pak jsem ucítila známé reiatsu. Kioko! řekla jsem vyděšeně. Nechtělo se mi věřit, že by to mohla udělat. Vzpamatovala jsem se a prošla místnost, než jsem pak došla ke Kioko. Vše nasvěčuje tomu, že to byla ona. prohlásila jsem, když jsem vše pečlivě prozkoumala. Stále ale v mém hlase zněl ten nevěřícný tón.
Vynesla jsem Kioko ven, před Centrálu 46. Co mám dělat teď.... potřebuju znát ještě pár věcí, než budu schopna říci s jistotu, že to udělala ona. Zamyslela jsem se. Rozhodně nemůžeme zůstat tady. Určitě se zde objeví i jiní shinigami. Budu ji asi muse vzít sebou. Řekla jsem a co nejrychleji jsem se i s Kioko snažila vzdálit od Centrály 46.....

Mokuto

Tráva kolem stromu u kterého jsem ležel byla rozkopaná, a byli v ní důlky. Kolem mého těla leželo několik prázdných láhví saké. Byl jsem uplně namol. V krvi jsem musel mít minimálně 3 promile. Ani sem se nedokázal zvednout.. Ach jo...asi jsem to přehnal...musít stím pitím přestat

Kukai 'Seija'
"Aha fajn. No. Budu rád když mě tam dovedete. Nerad bych se tu ztratil víc než je záměrem mého osudu.. takže kapitán tu není.Nu myslím že bude stačit kdokoliv kdo je výše než já tedy kdokoliv. Přeci jen kapitán mě jistě nebude potřebovat."
nervozně jí sledoval představila se mu . natažená ruka měla být asi gesto pozdravu na sucho polkl tohle nedělal rád.
"Kukai."
řekl ale skoro se na Akiko ani nepodíval z žen byl trochu nervozní stejně tak jí enchtěl otravovat s jeho přídomkem.

Ichigo Sekai
Všiml jsem si jak někdo vchází do Doja.Pomocí shunpa jsem se přemístil do Doja a sledoval jak dotyčný shinigami trénuje.

Memphisto

Kráčel jsem seireitei... zatím spozorován mihnutím oka jen několika shinigami, kteří ovšem neviděli nic než béžovou čmouhu, než dostali ránu do zátilku a svezli se k zemi.
Už jsem prošel několik divizí... povětšinou byly vylidněny.
Čekal bych, že za dva roky obnoví gotei 13 pomyslel jsem v duchu a kráčel dál... za zvuku tření mé zanpakuto o cestu.

Akiko Tamahate

Znejistěla, jelikož opradu nečekala takovou reakci. Podle jeho pohledu, který jí téměř vůbec nevěnoval Akiko bylo jasné, že unáhlené představování nebylo nejlepší.
"Já vás tam tedy zavedu." hlesla Akiko a bez dalších řečí, které Kukaie zřejmě obtěžovali zamířila ke kanceláři kapitána 13.divize. V tichu se nesl pouze zvuk jejich kroku, podlaha mocně vrzala. Když došla ke dveřím, dvakrát pořádně zaklepala.
"Podkapitánko?" optala se hlasitě a čekala na reakci zevnitř.

Tatsuya

Zrovna jsem byl před kanceláří kapitána 13. divize, ale ten neotevíral, když jsem ucítil. "TO není... Shieri, dojdi za podkapitánkou třináctky a požádej jí o pokoj, já si nejdřív vyřídím svoje věci," zmizel jsem jako pára nad hrncem. Jestli to není taichou, tak kdo tedy? Je mu stále podobný... ale on už to není... Rozhodně to bude někdo jiný... V duchu jsem si přál, abych po chvíli nespatřil toho, koho jsem spatřil. Neschová své vnitro... Ale tohle? Tohle není kapitán... Nemohl jsem tomu uvěřit. Jak se mohl tolik změnit? Jak? Pozoroval jsem ho a skrýval své reiatsu, ale mohl mě cítit, lezl jsem mu do hlavy, snažil jsem se až moc o to, abych zjistil, co má za lubem.

Mokuto

Nějakým spůsobem sem vstal. Bylo mi na zvracení. Došel jsem nějakým spůsobem do sprch. Vlezl jsem pod sprchu a pustil studenou vodu. Když jsem se cítil docela lépe, tak jsem vyšel z kasáren a procházel jsem se seireiteiem

Sora

Po dlouhé práci s papírováním, jsem tak nějak usla na stole.

Trénoval jsem v doju kasáren snažil jsem se otevřít shi-kai ale bohužel se mi to nedařilo asi po 2 hodinách tréninku jsem toho měl ažaž skácel jsem se na zem a usnul....

Hiboru Baru

Poté, co v kasárnách 4. divize viděla a slyšela věci, které opravdu vidět a slyšet nemusela, se vrátila do bezpečí vlastní jednotky. Zrovna se odhodlávala k tomu, že se půjde zeptat Satoshiho, co se to ksakru stalo s kapitánem, když někdo zaťukal na dveře kanceláře, ve které se nacházela.
"Dále!" řekla a začala předstírat, že tu pracuje a vůbec nekouká z okna a nekouše si nehty, protože neví, co se děje.

Shieri

"Um... Mohla bych?" zeptá se dvou shinigami, kteří stáli zrovna před dveřmi kanceláře podkapitánky 13. divize. Vlastně to byla jen diplomatická otázka a Shieri hned vešla dovnitř i se svým nákladem kufrů. "Hiboru-san, hlásím příchod svůj a Tatsu-chana," usmála se. "Neměla by jste nějaký větší pokoj?" Kam vlastně Tatsuya zmizel?

Tatsuya

Dál jsem sledoval kapitána. Cestou často někoho odrovnal. CO se s ním mohlo stát?

Hiboru Baru

zůstala hledět na nově příchozí osobu a její zavazadla.
"É... kdo jste? Moment, Tatsu-chan... tím myslíte Tatsuyu??" To by dávalo smysl, ale kdo byla ta ženská? Kdo to kdy slyšel, aby si člen divize do kasáren tahal další nájemníky? Kasárny byly pro osamělé shinigami, kteří neměli nikoho, s kým by bydleli! Baru nespokojeně svraštila obočí a začala se hrabat v papírech. Dobře zařazené formuláře, to jí vždycky uklidnilo, jenže za poseldních několik hodin tu kapitán udělal hrozný bordel v jejím systému, a pak zmizel neznámo kam, čímž její zmatení ještě umocnil.

Shieri

"Sumimasen, jsem Shieri,..." řekla, aby věci uvedla na pravou míru, ale při tom se nadechla k tomu, aby ještě něco řekla, ale pak raději mlčela. "A ano, Tatsu-chan je Tatsuya Gojo, bývalý člen 4. divize," dořekla, ale bylo jasné, že to nebylo to, co původně chtěla říct.

Hiboru Baru

"Shieri... a dál?" vyptávala se Baru ne zcela nadšeně. "Jaký je váš vztah k Tatsuyovi-san?" I když předpokládám, že sestra nebudeš, dodala v duchu.

Shieri

Ehm... Co mám odpovědět? Tatsuya mi ještě nikdy nepotvrdil, že je stále mým přítelem... Ehm... hmph... "Shieri Gojo, jsem velmi blízká Tatsuyovi..." odpověděla. Příjmení nemám a tak je asi tohle jediné, co z toho neudělá aféru...

Hiboru Baru

si to pečlivě poznamenala a upřímně doufala, že je to jeho manželka, po tom, čeho byla svědkem dnes v kasárnách 4. divize. Nepamatovala si, ž by existoval nějaký předpis, který zakazoval pobyt rodinných příslušníků kasárnách... škoda. Ještě si to radši ověří.
"Dobrá. S ubytováním pro dva jsem sice nepočítala, ale něco se najde. Prosím seznamte se s pravidly našich kasáren, najdete je na nástěnce na nádvoří. Namátkou upozorňuji například na zákaz používání pout před desátou hodinou, aniž byste to řádně obrazově zdokumentovala pro potřeby ženského spolku... Ehm, tak dál. Až uvidíte Tatsuyu-san, prosím řekněte mu, že s ním potřebuju mluvit." Baru se na chvíli odmlčela, když si procházela seznam volných pokojů. "Co vám vadí méně, hluční opilci, myši nebo oběšenec strašící ve spíži?" Všechny neobsazené pokoje byly samozřejmě neobsazené z dobrého důvodu... Ten oběšenec byl samozřejmě nesmysl, ale všichni předchozí obyvatelé trvali na tom, že v tom pokoji straší, co zmohla Baru proti pověrčivosti?

Shieri

Chvíli přemýšlela. "Ten oběšenec byl jen vtip, že," ověřila si nejprve, ale na reakci nečekala a rozhodla se: "Tak ten oběšenecký pokoj bude asi nejlepší," usmála se a čekala na klíče, velmi důležitou pomůcku, aby jí Tatsuya náhodou neutekl.

Kukai 'Seija'
Třináctá divize byla na jeho vkus moc ryhclá ledva dostali pokyn žem ohou jít dále už kolem nich prosvištěl někdo jiný a začal z pod kapitánkou něco řešit. Kukai se jen mile usmál a trpělivě čekal než si to vyřeší zjištění že kasarny jsou jen pro osamělé lidi bylo fajn on byl jedním takovým. Tedy alespoň po dosavadní dobu. V klidu čekal než se dořeší všechyn potřebné věci bylo mu celkem jedno jestli Akiko počká s ním enbone idkyž měl pocit,že jejeho chováním poněkud zaskočena. Když to konečně vypadalo že si i on bude moci zařídit pár věcí.
"Dobrý....neruším? Jménuji se Kukai a byl sem přiřazen do této divize. Potřebuji jen nějaké instrukce."

Hiboru Baru

si až teď všimla, že před její kanceláří ještě někdo stojí. Byl to jakýsi podivný, plešatý muž.
"Ano, moment prosím," požádala ho. Shieri na něco čekala... zřejmě nevěděla, že ve 13. divizi byli všichni natolik přátelští a navzájem si důvěřovali, že tam nikdo nic nezamykal. "Takže, jděte odtud doleva, pak nahoru, kolem prádelny, doprava a je to ten pokoj, který má na dveřích takový podivný nápis, vypadá to jako krví, ale jsem si jistá, že to byl pouze vtip ze strany některého člena," a Baru měla svého podezřelého, "fakt je, že to nejde dolů... pokud byste přišla na to, jak to umýt, byla bych vám velmi vděčná. Zatím nashledanou!" pokusila se na ni usmát, i když o ní stále měla své pochybnosti. Potom pokynula tomu neznámému mladíkovi, aby šel dovnitř. Chvíli je venku z téhle kanceláře a už jsou tu noví členové, o kterých neví! Pokusila se marně najít zprávu o tom, že ho k nim přidělují, která měla obsahovat jeho informace z Akademie a podobně. Byla nervózní, když neznala služební číslo člověka, se kterým mluvila!

Shieri

Kývla hlavou a poděkovala: "Doumo arigatou desu," a běžela i s kufry pryč. Mezi dveřmi se obratně vyhnula tomu, kdo zrovna vešel a zmizela vlevo v chodbě. Pak u prvních schodů vyběhla nahoru, doprava, kolem prádelny. "Oh," zarazila se napůl cesty mezi prádelními dveřmi. To ve 4. nebylo... Hm... Chacha... Shieri už určitě napadl nějaký úchylný nápad nebo něco hůř. Vlezla do prádelny a vytáhla lahvičku s divnou tekutinou a tu nalila do pracího prášku.
Je to tu tak zatuchlé... Alespoň se to tu provoní vůní třešní... Počkat, vytáhla další lahvičku a chvíli se dívala na první a chvíli na druhou. Sakryš... tak to nedopadne dobře... Raději pádím, řekla a raději zmizela, druhou lahvičku položila vedle prášku a běžela k pokoji. To, co nalila do pracího prášku, bylo totiž růžové barvivo, které má náhodou s konzistencí třešňové vůně sakur tu stejnou barvu.
Zarazila se při pohledu na dveře. No co... Když už, tak už, přejela si několikrát nehtem přes kůži, dokud nezačala téct krev, tu pak pomocí prstů nanesla na flek a tím vytvořila pravidelný obdélník, pak nehtem vydrápala znaky nápis: Tatsuya a Shieri.
Ihned pak zalezla dovnitř a začala si prohlížet pokoj.

Kasumi Shinju
Byla jsem někde na okraji seireitei, když jsem se zastavila. Teď to budu muset nějak vyřešit. Měl by o tom vědět ještě někdo, ale kdo. Možná, kdybych našla Yoruichi. Když jsem se blížila k Centrále 46, cítila jsem tam její reiatsu. Je možné, že o tom už ví. Ale kde by teď mohla být ?zamyslela jsem se, kde bych ji mohla najít. Možná bych mohla zkusit kasárny 3.divize. Je to teď jediné místo, které mě napadlo. Zkusim to tedy nejdříve tam. rozhodla jsem se a vydala jsem se do kasáren 3. divize. Doufala jsem, že tam Yoruichi bude.

Yoruichi

Přeměněná v kočku sleduji jak kapitánka 2. divize odnáší Kioko pryč do bezpečí a nikomu to nehlásí. Hmmmm zajímavé. Ale to neva, hra pokračuje. Když je Shinju dostatečně daleko proměním se zpět do lidské podoby (samozřejmě už oblečená) a vydám se na cestu k vězení. Když dorazím tak do půlky prostě si sednu na jednu ze střech a sleduji až někdo kolem mě půjde.
(pokud ji někdo potká, tak se držím za hlavu a naříkám - hraju, že jsem dostala šlupku do hlavy od Kioko a ta pak mohla utéci.)

Kono Etto

Z vesela utíká směrem ke kasárnám divize 2. zaklepe nedbale na dveře a vstoupí dovnitř, nějákej kluk už tam stál,a le Kona si nejdřív všímala ostatních.
"Brý den, jmenuju se Kono Etto, nová posilá 2. divize"slovu posila se uchechtne.
Pak stojí vedle toho týpk aa zašeptá k němu"známe se?"