Příběh: Shattered time

Tatsuya

Už jsem byl na půl cesty do kasáren, když mě přepadl pocit hladu. Jak můžu mít hlad? Zas tolik reiatsu jsem nepoužil... No, ale oběd by opravdu nezaškodil... Mohl bych vzít i Shie... "Shieri," zvolal jsem štěstím, když jsem ji uviděl jen pár kroků ode mě. Stála opřená o zídku a nejspíš o něčem přemýšlela. "Eeto... Proč jsi v lidské formě?" zeptal jsem se jí, když jsem se na ní podíval, neodpovídala. "Dobrá... Nebudu se ptát... Nechceš zajít na oběd?" Stále mi neodpovídala a já začal být nervózní. "Shi..." chtěl jsem jí ještě něco říct, když mi gesto její ruky nakázalo ztichnout. Dneska je opravdu nějak divná... Čím to asi bude? Čím? Čím? Začal jsem kolem ní kroužit a prohlížel jsem si ji ze všech možných úhlů. Pak jsem se chytil za bradu. Že by špatná nálada? Ale... Pak můj pohled skončil na jejím těle a já si řekl. "Chápu... Shieri, no tak... Co jsem ti udělal?" zeptal jsem se jí a konečně jsem se dočkal odpovědi. "Viděla jsem vás... včera v zahradách divize," řekla mi a já na ní vytřeštil oči. "Koho jsi viděla? Byl jsem tam já a podkapitánka..." přemýšlel jsem a pak jsem dostal facku. "Hej," osočil jsem se: "Jestli je tohle nějaký vtip, tak je dost hloupý..."
Všiml jsem si slz, které neměly daleko k tomu, aby tekly ven. "Shieri," vysoukal jsem ze sebe a objal jsem ji. "Můžeš si myslet cokoliv, ale nikdy... nikdy bych ti neublížil," ujistil jsem ji o své věrnosti. "Promiň, že jsem... pochybovala," řekla mi jen svoji dost nepřesvědčivou odpověď, ale alespoň už se vrátila do normálu. Měl bych si dávat pozor na to, aby někde nebyl sám s jinou ženou... Shieri je z toho dost nesvá...
"Tak půjdeme na ten oběd?" zeptal jsem se znovu a Shieri se usmála a utřela si slzy: "Ano, půjdeme."

kioko matsuta

trochu se začervenám.
jak se máš mokuto? optám se.

Mokuto

Docela dobře... usmál sem se A ty ?... zeptal sem se jí

kioko matsuta

já se mám taky dobře. kam jdeš jestli se smím zeptat.
usmívám se.

Yoruichi

Procházím se místem, kde se uskutečnil převoz početě, ale také boje o pečeť. Vedle mě se znenadání objeví žena v bílém oblečení.
Děje se něco Yoruichi-sama? Dneska to nejste vy.
Ne nic se neděje. odpovím bez jakýchkoli emocí.
Ah, rozumím. Škoda, že byl ten arrancar tak slabý. Mohli jsme se zbavit kapitána a několika členů, ale mohl zabít i Vaši sestřičku.
Sestřičku bych ochránila, žádný problém. Škoda je v tom, jak říkáš, že ten arrancar byl slabý. Tsch.
Žena v bílých šatech sklopila pohled k zemi, ale na tváři měla úsměv. Avšak jak rychle se objevila, tak i zmizela. Také jsem se jen pousmála a dál si procházela místo.

Mokuto

No jdu teď do našich kasáren... řekl a trochu mu zakručelo v břiše Eh...pardon... usmál se

Ten

Prebudím sa a pri mne je dievča z rozžiareným usmevom.Ako sa máš spýtalo sa ma.

kioko matsuta

v pohodě. usměju se.
asi máš hlad.............je něco nového?

Kasumi Shinju

Po návratu z minulosti jsem byla velmi oslabená a vyčerpaná, nevyšla jsem proto docela dlouhou dobu z kasáren 2.divize. Pouze jsem zaslechla, že se chystá přeprava Královské pečeti a že některé divize jsou pověřeny její ochranou. Žádné jiné informace ani rozkazy pro 2.divizi jsem jinak neobdržela. Když jsem nabrala dostatek sil, začala jsem si nejdříve dělat trochu pořádek v divizi.
Dnes sem se konečně vydala do seireitei, abych si zjistila, co se za dobu mé nepřítomnosti událo...... "Doufám, že se nikomu nic vážného nestalo, při přepravě té Královské pečetě...."

(Já vím, že je už trochu pozdě, ale taky se chci trochu zapojit do příběhu. Přečetla sem si z každě stránky pár přízpevků, ale poprosila bych někoho, aby mě potkal a vše mi pořádně objasnil.)

Mokuto

Usměju se Jo..hlady snad umřu... odpověděl sem jí Mno...nového, ani nevím poškrábal sem se na hlavě Jestli mně teď omluviš, šel bych se najíst usmál sem se a pomalu sem šel do kasáren

kioko matsuta

dobře. usměju se a pak si pomyslím. asi je zradím....newím ale asi jo.
otočím se a jdu ke kasárnám 8. divize.

Sora

Po chvilce odpočinku v krásné a hlavně nové zahradě 4. divize jsem se opět vrátila do kapitánovi pracovny. Přeci jenom bych svého postu neměla nějak zneužívat. usměji se nad touto myšlenkou a sundám ze sebe kapitánům plášť. Vrátím ho na místo, kde jsem ho našla, vyjdu z pracovny a pomaloučku a hlavně tiše si procházím kasárny. I když jsem měla v úmyslu prozkoumat jestli má každý co dělat, doufala jsem, že na nikoho nenarazím. Při svém průzkumu mě ale napadlo skvělé odreagování. Jediné co jsem k tomu potřebovala bylo saké a horkou koupel. Zamířila jsem tedy do lázní...

Mokuto

Došel sem do kasáren 4. divize. Bylo tam docela prázdno a ani kapitán tam nebyl. Zajímalo by mně kde je... Došel sem do svého pokoje,kde sem si našel nějaké jídlo a pár láhví dobrého saké. Vše sem si odnesl do zahrady kasáren. Jídlo sem snědl hned cestou. Na zahradě sem si sedl pod strom a popíjel saké

kioko matsuta

dojdu do kasáren ale nikdo tam není. vezmu si papírek a na něj napíšu: musím někam odejít.možná se vrátím možná ne tak mě prosím nečekejte. pak položím papírek na stůl a odejdu do hueco mundo.

Ten

Načiahnem sa po jej ruke ale ona zmizla akoby by tam ani nebola.Ach moja hlava čo sa mi to do pekla stalo.

Satoshi
Někdo otevřel gargantu! ucítil jsem Tohle není dobré... budu se tam muset vydat... pomyslel jsem si a rychle jsem skočil do své laboratoře a otevřel jsem gargantu také a dostal jsem se do Las Notches na svůj trůn

Zkusím trochu rozproudit příběh, když to moc nejede... kdyby kioko (nwm proč do Las Notches O.o) měla nějaký plán a rozvrátil bych to tak ať kdyžtak řekne.

Kasumi Shinju
Procházela jsem ulicemi Seireitee, a přitom jsem si pozorně všímala dění kolem sebe. Vše se zdálo být v naprostém pořádku. Hmm..... vypadá to tu stejně jako vždy..... jako by se vůbec nic nedělo..... No, ale doteď jsem ještě navidělá několik lidí. Je možné že přeci jenom byl někdo zraněný? pomyslela jsem si. "No, prozatim je tu klid. To jsem ráda."řekla jsem si a trochu se tím rozveselila. Ještě chvíli jsem pokračovala v cestě, ale pak mě najednou přepadl zvláštní pocit. Zastavila jsem se. Co to je za pocit?... Jako by tu něco nebylo v pořádku.... ale co se děje?..... Každopádně to nemůžu nechat jen tak, musim zjistit co se děje...... Rychle jsem se vzpamatovala a zamířila jsem ke kasárnám 2.divize. Doufala jsem, že tam na něco přijdu.....

Ten

prišiel som k dverám pripravený odisť keď sa predo mnou zjavila kapitánka Kasumi spadli sme.

Ichigo Sekai
Sedím na střeše kasáren 12. divize když v tom ucítím že zmizelo Satoshiho raitsu.Ihned se vydám do výzkumné laboratoře a tam jsem ucítil známky hollow.Prohrabu všechny šuplíky a najdu návod jak otevřít gargantu. Po půl hodině luštění a zkoušení se mi podařilo otevřít gargantu a já do ní vstoupil a ona se ihned za mnou zavřela.

Sora

Jen tak si sedím v teplé vodě opřená o zeď bazénu. Na zemi vedle mě stojí láhev se saké. Trochu si usrknu. Uff, kawaii. řeknu si pro sebe s radostí a dál se máchám.

Mokuto

Po pěti vypitých láhvích saké sem se nějak dostal do kasáren. Snažil sem se dojít do svého pokoje. Zatočilo se mi v hlavě a vešel sem do úplně jiného pokoje. Zřejmně patřil Soře. Myslel sem si že jsem ve svém, tak sem si lehl na postel a usl

Tatsuya

I s Shieri jsem došel do zahrad naší divize. "Už není zrovna čas na to někde pobíhat, co už si jít lehnout," řekl Shieri a já se na ní otočil s úsměvem a souhlasným výrazem v obličeji. Spolu jsme pak vešli do kasárna a plouživými kroky došli až k mému pokoji. Poslední dobou mám takový zvláštní pocit... Hodně zvláštní pocit...
Otevřel jsem dveře pokoje a podržel je, aby Shieri mohla vstoupit jako první. "Co navrhuješ," stihl jsem se ještě zeptat, než mě za límec vtáhla dovnitř a zavřela dveře, které ihned zamkla.

Sora

Po pár hodinách v koupeli a čtyř skleničkách saké jsem se konečně rozhodla vrátit do kasáren. Měla jsem po tom alkoholu trochu rozkecáno, ale jinak nic hrozného. Naštěstí jsem nikoho cestou nepotkala, takže jsem si povídala jen sama se sebou. Když jsem přišla do kasáren a ke svému pokoji, trochu jsem se zarazila. Dveře byly otevřené do kořán. Když se podívám dovnitř, uvidím jak si tam Mokuto vychrupuje v mé posteli. Hmmmm.... to by snad nebylo zas až tak hrozné, ale kdyby si spletl pokoje únavou. Avšak po místnosti bylo cítit saké. Zas se ožral.....rrrrrr.... MOKUTO zařvu na celé kasárny.

Tatsuya

Když Sora zařvala na celé kasárny, tak jsem vykoukl ven z pokoje, byl jsem jenom ve spodním prádle a nehodlal jsem pobíhat po kasárna jenom proto, že zas Mokuto něco vyvedl, jen jsem se ujistil, že to není nikde poblíž, pak se dveře zase zavřely a ozval se zvuk zámku. ( Kdo uhádne co tam ti dva dělaj?)

Mokuto

Když Sora zařvala vyskočil sem spostele a podíval se na ní Eh..proč tu ř...řveš ? A..a co děláš v mém pokoji ? zeptal se jí