Příběh: Shattered time

Sora

V jeho pokoji? To si ze mě dělá srandu ne?....
Kdyby jsi nebyl tak ožralej, tak by sis na dveřích přečetl, že tohle je MŮJ POKOJ. a ukázala jsem na cedulku na dveřích, kterou jsem tam pro jistotu vždy měla.

Tatsuya

"Hej! To není fér! Vrať mi to!" začal jsem v pokoji řvát na Shieri. "Tohle mi nedělej!" na chvíli náhle řev utichl a byl klid, tedy kromě řvaní v pokoji Sory, když v tom se ozvalo: "Tak to jsme si nedohodli! Trenýrky ne! Říkám TRENÝRKY NE!!!"

Sora

Najednou jsem utichla. Někdo zařval víc než já. Normální hlasem jsem se zeptala Mokuta. Nebyl to Tatsuya? A neřval náhodou trenýrky ne?

Mokuto

Podíval sem se na ceduli Tak promiň... usmál sem se Zajímalo by mně co tam dělaj...

Tatsuya

"Matte, matte," snažil jsem se Shieri zastavit. "Pravidla byla, kdo prohraje, dá fant až ke spodnímu prádlu..." řekl jsem Shieri, ale Shieri se jen zasmál a se smíchem odpověděla: "Ale nikdo neřekl, že se spodní prádlo nepočítá, takže... Já za to nemůžu, že to moc neumíš," to slovo "to" řekla takovým peprným hlasem, alespoň se tak mohl zdát pro ty, co poslouchali. "Ne, Trenýrky ti nedám," zakroutil jsem hlavou. "Hej!" ozval se řev, když jsem přišel i o ten poslední kus oblečení. "Už s tebou nikdy nebudu hrát... Ach jo," řekl jsem rázně Shieri, ale ta se jen ušklíbla. "Teď, když už jsi na tom takhle," pak už bylo slyšet leda tak trapné ticho a úder hlavy o stěnu.

Sora

Jooo tak to mě by to taky zajímalo. řeknu Mokutovi, ale zvědavost mě přemůže. Pomalímy a hlavně tichými krůčky se přesunu až jejich pokoji a poslouchám. Když většinu z toho vyslechnu, tak jen stojím s vykulenýma očima a začínám se poličku smát. Ty vo*e cože?????..... Dlouho ten smích v sobě neudržím a vyprsknu na chodbě smíchy. Když si to uvědomím snažím se rychle vrátit do pokoje, ale smích nepřestává.

Mokuto

Když Sora odešla, bral se na mně zase spánek. Spadl sem na zem ale ještě sem stačil vzít ze Sořiny postele polštář, který sem si dal pod hlavu na zemi

Tatsuya

"Co to mělo znamenat? To, že jsi se mnou hodila ještě pochopim, ale nemohla bys být jemnější? Náraz do stěny... ZA CO?" začal jsem se trochu rozčilovat. "Začínáš být agresivní, budu tě muset zajistit," řekla s ďábelským úsměvem Shieri a já čekal něco hodně zlého. "Matte, matte... Nemusíš přece hnedka," v tu chvíli jsem uslyšel klapnutí a po chodbě se rozlehl řev: "POUTA? PROČ? To mě musíš hnedka poutat?"

Sora

Já před svým pokojem umírala smíchy. Trochu na tom měla zásluhy i to saké, ale ty úryvky z Tatsuyi pokoje bylo úžasné. Lapamal jsem po dechu, abych se mohla dál smát. Už mě pěkně bolelo břicho od toho.

Tatsuya

"Yamette!" ozval se poslední řev, který byl záhy umlčen hned, jakmile zvuk utržené pásky umlčel Tatsuyovu nevymáchanou pusu. Pak už se dalo jen dohadovat o tom, co se děje za dveřmi pokoje, když v tom z něj vyšla Shieri, dveře však za sebou nezamknula, pouze je přivřela a odešla.

Mokuto

Spal jsem s otevřenou pusou, tak mi trochu ukápla slina na Sořin polštář. Zdál se mi znova sen o zničeném seireitei

Sora

Stále jsem se svírala smíchy na podlaze, když v tom vše utichlo. Oddechla jsem si a snažila se uklidnit, to však moc nešlo. Najednou z Tatsuyova pokoje vyšla Shieri někam pryč. Chvíli jsem ji ze země pozorovala. Pak jsem se postavila, trochu oklepala ten prach ze sebe. Chtěla bych se tam jít podívat, ale děsím se toho co tam uvidím. To rozhodování bylo těžké. Už už jsem se tam chtěla jít podívat, když jsem se zrovna rozhlédla po okolí jestli mě někdo nesleduje, uviděla jsem Mokuta jak mi slintá na polštář. Na tváři se mi objevil šibalský úsměv. Přešla jsem ke svému nočnímu stolku a vytáhla obrovskou jehlu. Hi...hi... Přistoupím zezadu k Mokutovi a zabodnu jehlu do jeho pozadí - celkem dost hluboko. Hi..hi...to tě odnaučí....

Tatsuya

Chvíli po Shieri jsem vyšel i já, celý rozcuchaný a jenom ve spodním prádle, rozhlédl jsem se po chodbě. "Sakra..." proklel jsem a nejistým krokem jsem přešel až k pokoji podkapitánky. "Sora-san, nemáte nějaký náhradní shinigami úbor v mojí velikosti?" zeptal jsem se a snažil jsem se držet mimo výhled z místnosti, ale to, co Sora prováděla Mokutovi mě vlákalo dovnitř.

Mokuto

ÁÁáááááá Zaječel jsem. Bylo to tak hlasité, že to mohl slyšet každý v kasárnách a možná i okolí. Vyskočil sem ze země a z křikem sem vyběhl z pokoje

Tatsuya

"Sora-san, tady v kasárna není zrovna teplo... Máte tedy prosím nějaký shinigami úbor v mojí velikosti?" zeptal jsem se jí. Ach jo... Mokuto si to zasloužil, ale co udělal tak špatného, že mu Sora udělala tohle?

Sora

Účínek byl dokonalý. Začala jsem se hrozně smát a přitom jsem se snažila odpovědět Tatsuyovi. Ale jo......mám......támhle ve skříni.......nedávno jsem je objednala....... řeknu ubrečená smíchy a ukážu na skříň vedle dveří. Určitě tam najdeš i svou velikost. ještě dodám a zkouším se už konečně uklidnit. Aaaa to je dneska ale den. řeknu jen tak a posadím se na postel.

Tatsuya

"Domo arigatou," poděkuji ji a dojdu ke skříni, chvíli jsem se ve skříni přehraboval, než jsem našel tu velikost, kterou jsem potřeboval. Pak jsem jen mlčky odešel na svůj pokoj, kde jsem se oblékl a upravil. Zajímalo by mě, kam Shieri odešla... zrovna, když to vypadalo tak dobře... Nejspíš se jen... "Sakra," vyděsil jsem se, když jsem se otočil a uviděl jsem Shieri. "Nemůžeš mě takhle děsit," snažil jsem se uklidnit. "Máš ze mě snad strach," zeptala se mě Shieri šibalským hlasem a nasadila svůj zvláštní ďábelský úsměv.
"Tak snad dokončíme to, co jsme začali..." řekla po chvíli ticha. "Když nepoužiješ pouta a dovolíš mi si sundat oblečení sám, tak v tom nevidím problém," odpověděl jsem jí s úsměvem a zavřel jsem dveře.

Sora

Když Tatsuya odešel, vzlala jsem ze skříně nové povlečení na postel a hlavně na ten polštář. Vždy když jsem si vybavila Mokutův obličej při mém útoku musela jsem vyprsknout smíchy. Aaaach kdyby mě viděl kapitán, asi by nebyl nadšený, jak jsem se zkazila.

Memphisto

Nad SS se náhle objevila trhlina, která se zvětšila na velikost dospělého člověka. Z ní vystoupil vysoký, mladší muž v béžovém členitém plášti.
Dlouhé světle hnědé vlasy rámovaly obličej s modrýma očima, které upřel na výjev pod sebou. Bíle stěny centrální věže, a od nich jdoucí ulice byli téměř prázdné, občes šlo zahlédnout nějaké shinigami.
Nemusel skrývat reiatsu díky tomu, že narozdíl od dne co odtud šel pryč, měl nyní reiatsu úplně jiné. Nevyznačovalo se ani rasovými rysy... neměl ani reiatsu hollow, ani shinigami.
Jen ho rapidně utlumil, aby se tu celá SS nesložila v důsledku jeho vlivu.
A jsme tadyyyy! náznaky vzrušení byly cítit v hlase Moratsume.
Pousmál se a bleskově zmizel.


Objevil se na popravišti. Byl zvědav jak se za ten čas tady všichni vyvinuli a kdo vůbec obsadil jeho místo.
Nejlepší by bylo... kdyby nikdo. pomyslel s úšklebkem.
Pomalým krokem se vydal směrem z popraviště.

Tatsuya

Chvíli se zdálo, že se v pokoji nic neděje, když se začala ozývat táhlý zvuk, který se nepravidelně opakoval a neustále zvyšoval svoji intenzitu objevování se, od skoro neslyšitelného až po velmi slyšitelný a častý zvuk, který se zdál tak táhlý jen z jednoho důvodu: Zvuk táhlého dřeva po jiném dřevě, takový vrzavý a přitom klidný, ale intenzivní a nesnesitelný pro ty, co se zrovna ocitali mimo pokoj.
Do zvuků dřeva se začal ozývat i jiný zvuk, zdál se být nejdříve velmi související s předchozím zvukem, ale po chvíli poslouchání se dalo odhadnout, že je to něčí hlas, hlas který svou frekvencí připomínal nízké a vysoké tóny střídané jistou razancí dle taktů prvního zvuku. Začalo to být jistým způsobem nepříjemné, zdálo se to spíš jako bolestný zvuk, zvuk sténání, ale na druhé straně dveří tomu tak rozhodně nebylo, ale dle hlasu nebylo poznat, komu vlastně z aktérů na druhé straně patří. Bylo tu jisté dilema mezi tím, jestli sténavý zvuk vydává Tatsuya nebo Shieri.
Intenzita a síla zvuků se neustále zvyšovala, když se náhle přerušil první a po chvíli ten druhý přerušil Shierin hlas: "Děje se něco?" Chvíli nebylo nic slyšet, ani to sebemenší zasténání, již nebylo pochyb, že druhý zvuk vycházel z úst Shieri, ale co vlastně oba zvuky přerušilo. "Jen se mi zdálo, že se tu objevil někdo známý, ale to nic nebude," ozvalo se asi po minutě ticha. Mám takový divný pocit... Někdo, koho jsem znal, tu je... Ale to nemůže být on... Změnil se, až moc... To není on... Rozhodně to není on... Ale jeho pocity jsou dost stejné jako ty, které neustále prociťoval kapitán... Ale tohle není on... Rozhodně to není on... Memphisto by se přeci tak nezměnil, on není takový...
Následovala pár chvil ticha a zdálo se, že dnes už se asi ty dva zvuky neozvou, ale kdo ví...

Yoruichi

To co jsem hledala, jsem bohužel nenašla, a tak jsem se vydala zpět do do kasáren. Cesta byla dalkeká. Yoruichi-sama.... promluvil ženský hlav. Hh, ano vím. odpovím a podívám se na oblohu. Možná konečně přišel ten správný čas. řeknu si pro sebe. Hai, odpoví mi na to ženský hlas. Co Vaše sestřička?.....Myslíte, že se pokusí..... Ona?...Ano přerušila jsem svou odpovědí ženský hlas. Ona ano. ještě jednou si to zopakuji, ale to už stojím před novou Centrálou 46. Co kdybychom jim ukázali, co jsme se naučili? řeknu posměšně a vstoupím.

Mokuto

Stál sem ve svém pokoji a léčil sem si dost hlubokou díru od Sořiny jehli na pozadí. Ksakru....nechápu za co to bylo...pokud se mi to nezahojí tak si pěkně dlouho nesednu... pomyslel sem si

Tatsuya

"No tak, snad už je to pryč," pobídla mě Shieri a převalila mě pod sebe, alespoň tak se to zdálo, když zvuk přikrývky, která dopadla na zem a zvuk zmuchlaného prostěradla, které zrovna udeřilo do dveří a svým sklouznutím dolů je otevřelo. Šoupavé a táhlé zvuky se začaly obnovovat, tentokrát se k nim přidaly i mírně drncavé zvuky a nářek a sténání ženského hlasu, přes otevřené dveře to bylo mnohonásobně slyšet a když začala Shieri doslova křičet slastí, tak to již bylo opravdu k nevydržení.

Mokuto

Konečně se mi díra v zadku zahojila. Vyšel jsem na chodbu a uslyšel jsem sténání.... Co to ksakru.... Šel jsem směrem, odkud vycházelo to sténání. Bylo to stále hlasitější, a vyházelo to z Tatsuyova pokoje. Přes mou neskušenost sem si myslel že tam někdo někoho mučí. Doběhl jsem k jeho pokoji. Dveře byli otevřené tak jsem nakoukl dovnitř. To co jsem tam viděl.....tak na to už nikdy nezapomenu.....

Tatsuya

"Mokuto, nechceš se přidat," zeptal jsem se ho, když jsem ho viděl ve dveřích. Byl jsem spolu s Shieri na stole, na kterém byla deka s velkými barevnými kruhy, pod stolem byla ještě jedna, ale s menšími. Já byl skoro nahý a Shieri na sobě měla podprsenku, kalhoty a zřejmě i něco pod nimi. Všechny zvuky vycházeli z toho, jak se mi klepaly ruce a nohy, stejně jako Shieri, když jsem byli takřka propleteni skrz na skrz mezi sebou. V tu chvíli se mi smekla ruka a Shieri zakřičela slastí, když mi řekla: "Tak, teď dolů i ten zbytek," začala se smát a já jenom rozčíleně odpověděl: "Zajímalo by mě, kterej blbec vymyslel takovou hru, jak se to jmenovala... TWISTER," přitom jsem udeřil do postele a ta narazila do zdi a chvíli ještě vrzala, při nárazu otřásla i skříní, která nesla otřes dál a otřásaly se snad všechny dřevěné skříně, komody, stoly v pokoji. "Mokuto, neznáš náhodou pravidla tý hry? Mě je to nějaký divný," pošeptal jsem mu tak, aby to Shieri neslyšela. "Čekám," ozval se povýšenecký hlas Shieri.