Příběh: Shattered time

Akio Ukitake

Je téměř na shromážsišti když do něj vrazí Baru.Nejdřív je překvapaený ale pak se jen přátelsky usměje."To je v pořádku ještě máte čas a bez vás nezačneme."Načež pokračuje dál.

Akiko Tamahate

Zařadila se na nádvoří, a když kolem proběhla Baru v krapet zvláštní pozici s jednou botou, jen se lehce pousmála. Pak už čekala mezi ostatními, kteří se mezi sebou bavili ona spíš jen stála stranou, ostatně nikoho z nich neznala a oni ji.

Hiboru Baru

Hm, notak to je pěkné, že bez ní nezačnou, pomyslela si ironicky, když vytahovala z šuplíku náhradní shinigami uniformu. Vše na sebe co nejrychleji naházela a už málem zase vyběhla ze dveří, když si vzpomněla - vrátila se a z jiné zásuvky vytáhla odznak vicekapitána s vyobrazením sněženky. připevnila si ho na levou paži, a pak už opravdu zamířila ven. Zařadila se na kraj jednotky a tvářila se, jakože už tam dávno je. Ze zvyku pohledem přejížděla řady shinigami třinácté divize a hledala něco, co by jim mohla později vytknout. Musela je přece udržovat v neustálé pohotovosti!

Akio Ukitake

Dorazí o chvíli později než Baru asi se ještě cestou zdržel.Stoupne si před řady a vypadá trochu nervózní.Tu se kousek od baru ozve šepot jednoho z členů."Sakra...on je kapitán!!!Říkal jsem si jak to že nedokážu porazit nováčka a on byl celou dobu mnohem silnější než my všichni dohromady...sakra...to jsme se ukázal."Akio se usměje na přítomné shinigami."Je mi ctí předstoupit dnes před vás jako před svou jednotku.V seireitei patříte k těm nejlepším a doufám že i já vám budu dobrým kapitánem."Odmlčí se před tolika lidmi ještě nemluvil."Nemám moc zkušeností a jistě budu zprvu dělat chyby a proto vás prosím nebijte mě."Zasměje se."Jistě se vše brzy naučím a budu dobrým kapitánem té nejlepší jednotce z Gotei 13."

Hiboru Baru

Když zaslechla nedaleko sebe šepot, který byl však slyšet pomalu po celém nádvoří, ani se nemusela obracet za jeho původcem - kdo jiný, než stará známá firma Kyouhei? Vždycky dělal problémy, ať už vařil za pomoci zanpakutou, stavěl si tajně destilační kolonu nebo si dovoloval na nováčky... ano, zdálo se, že mu bude muset opět promluvit do duše, tentokrát o vyrušování během nástupu. Kapitán se zatím smál své poznámce o tom, aby ho nebili... no, na jeho místě by se Baru moc nesmála, protože za pouhé dva dny jeho působení do toho ona osobně neměla několikrát daleko. Zamračila se, když tu si uvědomila, že se na ni všichni dívají. É... aha. Odkašlala si.
"Jménem jednotky vás oficiálně vítám, Ukitake-taichou," řekla co nejslavnostněji, i když to oslovení trochu procedila mezi zuby. Přemýšlela, jestli má ještě něco dodat... jako třeba že doufá, že spolu budou vycházet, že jim jistě bude dobrým kapitánem... ale nějak jí to nešlo přes pusu. Stejně už se k němu hrnuli všichni členové, aby ho osobně uvítali a potřásli mu pravicí. Založila ruce na prsou a sledovala to zpovzdálí. "Neposkvrňte jméno svého otce," dodala si aspoň sama pro sebe.

Akiko Tamahate

V tichosti vyslechla proslov, koukajíc na Baru a kapitána. Když skončili a všichni se začali hrnout ke kapitánovi jen se pousmála a zařadila se do hada vlnícího se ke kapitánovi, kde se všichni členové 13.divize mohli málem přetrhnout, aby kapitána uvítali mezi sebou. Když se Akiko dostala na řadu na tváři jí stále zůstával úsměv.
"Nebudu originální... Gratuluji Ukitake-taicho." pousmála se a stiskla mu pravačku.

Akio Ukitake

Je trochu překvapený když se téměř 300 lidí nahrne na něj aby ho přivítali.Všem děkuje i Akiko."Děkuji ale také vám musím něco oznámit....z osobních důvodů budu nucen na nějakou dobu opustit seireitei a vydat se do reálného světa.Kapitána Yamamota jsem již informoval pomocí pekelného motýla take všechno ví.Je mi velice líto že tak brzy musím odejít ale je to i v zájmu vašeo bezpečí."Rozpustí shromáždění a vydá se do jeho středu.Když prochází kolem Baru zastaví se."Vy víte co mám na mysli."Žekne neuvěřitelně vážným tonem.

(Pres víkend tu nejsem)

Hiboru Baru

několikrát zamrkala, ale nic se jí nevybavilo.
"Po pravdě řečeno, kapitáne, vůbec nemám tušení, o čem mluvíte..." Že by to nějak souviselo s tím incidentem dnes ráno, kdy se proměnil na nevídanou bestii? (Ona to fakt neví, Shiro, byla v lázních, nezapomeň :-D)

Satoshi
"Konichi wa Satoshi taichou jsem nový podkapitán 12. divize a čekám vaše rozkazy" řekl mi můj novýz podkapitán Teď si jen odpočiň... přece jenom jsi tady nový. rozkázal jsem I když... vlastně ani nejsi no... pomyslel jsem si a začal jsem kráčet ke kasárnám Tohle není dobré... sice jsme zničili arrancary a vypadá to, že se tím vším, co se stalo, už nikdo moc nezaobírá, tak to, že shiro má pečeť v sobě je velice špatné... navíc jeho nestabilní hollowizace... budu muset počkat jak se to bude dále vyvýjet... zadumaně jsem šel dále

Tatsuya

Nevěřím mu... Opakoval jsem si stále v duchu, když jsem sledoval Satoshiho. Tohle mu jen tak neprojde... zaznělo znáhla do prázdna opakovaných slov. Možná... zarazil jsem se, ale pak jsem znovu pokračoval ve sledování. Možná jsou ty vzpomínky falešné... Možná se jen snaží se tu udržet a zničit Soul society... Ano, je to možné!

Ichigo Sekai
"Teď si jen odpočiň... přece jenom jsi tady nový." odpověděl mi Satoshi taichou a já ihned zmizel z jeho dohledu.Došel jsem na střechu kasáren 12. divize, tam si sednul a hlídal 12. divizi

Těsně před dveřmi 10.divize vyskočim na střechu rozhlednu se a řeknu si pro sebe ´´10.divize je poslední dobou nějaká mrtvá ,ale 13, ta je živá.Kdyby aspon byly nějaký mise kde se bojuje.Povzdychnu si a sednu si na střechu.

Satoshi
Jak jsem odcházel cítil jsem změnu v postoji Tatsuyi. Mám mu to vysvětlit...? Přece jenom už si toho vytrpěl hodně... Už kvůli Shieri ho nemůžu nechat v pochybnosti... mělo by to dopad na jejich vztah.... myslel jsem a rozhodl jsem se vydat zpět k místu, kde jsem cítil Tatsuyu a po chvíli jsem se tam dostal a viděl Tatsuyu zadumaného. A rozhodl jsem se ho oslovit Tatsu... vím, že mi asi nebudeš teď věřit, ale rád bych si s tebou promluvil a vše ti vysvětlil...

Tatsuya

"Mluvte, stejně Vám ostatní věří..." A já nemám sebemenší důkaz... To že se vrátil bez zranění přeci jen důkaz není... "A neříkejte mi Tatsu, nejsem žádný Váš přítel, abyste mi tak říkal."

Satoshi
"A neříkejte mi Tatsu, nejsem žádný Váš přítel, abyste mi tak říkal." řekl Tatsuya Hmm.... vypadá to, že nevěříš ani svým vzpomínkám... to bude asi nemožné tě přimět k tomu, abys uvěřil tomu co ti chci říci... přesto bych byl rád, kdybys to věděl... už kvůli Shieri... přece jenom jste si vytrpěli už hodně... No abych to zkrátil. Ve tvých očích asi jsem zrádce... o což musím říct jsem usiloval u všech... asi tomu nebudeš věřit, ale já se SS nikdy zradit nechystal. Jenom jsem to dělal, abyste byli silnější jako team... protože v prvním zápase s arrancary jsme společně byli příliš slabí... a proto jsem musel něco udělat, aby SS byla na další boje připravena. Proto jsem zinscenoval celé tohle... jen, aby jste si uvědomili, že se musíte jako shinigami zdokonalit mnohem více než jste teď... že musíte být silnější, abyste mohli SS bránit a nikoho přitom neztratit... To byl můj plán... zesílit pouta mezi vámi a jinak než hraním na zlého se toho nedalo dosáhnout.. ano mohl jsem vám to říci, ale to byste pak nebojovali naplno... Toď vše... neočekávám, že bys tomu věřil a budeš si asi myslet, že to je prachsprostá výmluva, ale tohle je realita... vždy záleží na osobě jestli realitu přijme nebo ne...

Tatsuya

"Dám si na Vás pozor," řekl jsem Satoshimu. Nezbývá mi než mu prozatím věřit, ale jestli něco zkusí... při sebemenším podezření se bude muset potýkat se mnou... "A jestli něco zkusíte... Nebudu mít slitování," řekl jsem, ale tentokrát mnohem ostřeji a přitom dost chladně. "Když dovolíte, musím se jít věnovat jiným záležitostem... Tenhle útok si vyžaduje mnoho papírování, obzvlášť ta část s Vámi a když tu kapitán není a Sora není schopna Vás vůbec podezřívat, tak se postarám o to, aby v hlášení Vaše jméno zaznělo... Tohle nezůstane jen tak... To si pamatujte," pomalu jsem ho obešel a zastavil se přesně vedle něho: "Nakonec... Pravda se vždy ukáže..." poté jsem odešel směrem ke kasárnám Čtvrté.

Mokuto

Sedl sem si pod strom a díval se na oblohu. Pravou rukou sem si léčil zranění. Ach jo..pořád sem slabý... Zavřel sem oči By mně zajímalo kde je kapitán Za chvíli sem usl

Akio Ukitake

"Však pochopíte do odvolání vám předávám velení nad 13. divizí."Načež se otočí a odejde k portálu do reálného světa.Po chvíli váhání do něj vkročí a v reálném světě začne hledat Uraharu.

Hiboru Baru

zůstala stát s pusou otevřenou a rukou chabě napřaženou směrem, kam odkráčel (dosti rychle) kapitán. On si jen tak odejde! Beze slova vysvětlení! Dva dny ve funkci! Dva dny!! Po několika minutách usoudila, že se skutečně nestane nic, co by jí situaci osvětlilo, a tak zavřela pusu.

Sora

Po dlouhé době jsem dodělala všechny potřebné dokumenty za zatím nenalezeného kapitána 4. divize. "Uff, jak tohle mohl zvládat tak rychle." oddechnu si po té úmorné dřině. Pak pomalu vstanu od stolu a pustím do místnosti slunce otevřenými dveřmi. Vyšla jsem pár kroku ven do té nádhérné zahrady. V tom si však všimnu, že mám na sobě krásně bílý kapitánský plášť. Rychle jsem vzpomínala jak jsem ho dostala na sebe, ale na nic jsem si nemohla rychle vzpomenout.

Hiboru Baru

Zdálo se, že tomu pochopení bude muset trochu pomoct. Zapřemýšlela, kdo by jí to mohl trochu osvětlit... jako první jí na mysli vytanul Tatsuya-san, matně si vybavovala, že někdo říkal, že se Tatsuya vyskytoval v okolí kapitána Ukitake během boje... nevěděla, co na tom bylo pravdy, ale hodlala to aspoň zkusit. Další možností by jistě byl Satoshi... ale když si měla vybrat mezi 4. divizí a 12., radši šla navštívit tu 4. Zamířila tedy k jejich kasárnám, kde se pokusila doptat na Tatsuyu. Tak trochu doufala, že by se tam mohl zotavovat z boje... a nebo aspoň že by někdo z všudypřítomných mediků mohl vědět, kde se teď nachází...

Sora

Nakonec jsem si šla sednout nad jezírko s rybami. Vánek příjemně vál, kapitánský plášť do toho lehkého vánku jakoby tancoval. Nakonec jsem ten kapitánský plášť nedokázala sundat, připomínal mi totiž kapitána.

Mokuto

Vzbudil sem se a šel sem směrem do kasáren 4.divize Doufám...že tam je už kapitán....ale zajímalo by mně kam to odešel a proč se vybodl na ten převoz pečetě[/i] Pomyslel si a trochu zrychlil

kioko matsuta

vzbudím se. copak se asi děje?
vyjdu ven a rozhlížím se.
jdu se projít.
jdu kolem mokuta a koukám na něj jak jde rychlím krokem ke kasárnám 4. divize.
pozdravím ho: AHOJKY MOKUTO. usměju se

Mokuto

Podívám se na Kioko. Zastavím se Ahoj..Kioko... pozdravím ji Hmm..Co asi po mně chce ? pomyslel sem si a díval se na ni