Příběh: Shattered time

Kono Etto

*Vyposlechne si kapitánku a odebre se sam ak tréninku, aki hodlal trénovat Shunpo a Kono si chtěl vyzkoušet něco o čem dlouho přemýšlela.
Uchopila zanpaktou pevně do ruk a začala se na ní soustředit, po nějáké dob ěsoustředění se Kono objevila ve světě své zanpaktou, byla to obrovská planina kde všude hrála relaxační hudba a vonělo jemné aroma, celý tento zanpaktou svět byl v rakémsi načervenalém světle.
Když tu najednou vyšel napůl člověk napůl pavouk.
Mněl čtyři nohy pavoučí a pak šest rukou lidskopavoučích a dvě lidské.
"Zdravím tě, Kono"
Kno věděla co chce udělata tak neváhala.
"Není neslušné znát něčí, jméno přečemž ten druhý jméno nezná?"
Pavouk s ezašklebil a odvětil:"Jméno říkám těm jež jsou bojovníky a né sběrateli jmen" zazubil se.
Kono neváhala a se svou zanpaktou napdala jednu ruku pravé podoby zanpaktou, v té ruce se okamžitě objevila zanpaktou a udělala úhyb a do ruky ladně cvrnkla, Kono letěla okolo pravé zanpaktou velkou rychlostí což jí utvrdilo v tom, že musí posílit svou kondici.
Dlouho to Kono zkoušela a když použila ničivou techniku č. 33 dostala vteřinovou možnost, zaútočil an ajedninou ozbrojenou ruku a "vystřelila" zanpaktou z ruky zanpaktou, v tu chvíli se pavoukovi ve všech osmi rukou objevila zanpaktou, kromě jedné a řekl:"Ještě na to nemáš zlatíčko, ale počáteční jmnén o si zasloužíš: W..w..w" byla slyšet ozvěna písmena,a le to už Kono vypadla z tohoto světa a odpočívala u stromu.

Kasumi Shinju
Když se mě Dawn zeptal na Centrálu, zarazilo mě to. Zprávy se v Seireitei šíří dost rychle... Centrála 46 byla vyvražděna. Ve vyvražděné Centrále jsem pak našla spící Kioko, ale já si nemyslím že to udělala ona. Řekla jsem a zadívala se na oblohu. Co se týče těch nových, tak mají oba dosti zajímavé charaktery. Vypadá to, že si rychle zvykají a pravděpodobně se nebojí ryskovat. Z obou se jednou stanou určitě dobří shinigami.Pak jsem se na chvíli zamyslela. Raději by sis měl jít odpočinou, po tom tréninku. Nejspíš si to s ním trochu přehnal. Dodám......

Kukai 'Seija'
"Tréning že si každý obstarává sám zajímavé bez nepřítele se dost těžko zdokonalím."
pomyslel si ale vydal se za pod kapitánkou celou cestu ho jen znepokojovalo jisté šimraní v zátylku nebyl vůbec dobrý v cítění reitsu nebo něčeho,ale jeho tělo samo sobě dávalo znát že cosi není úplně tak jak má. Celí rozhovor kapitánka onen muž pozoroval s úsměvem nevěděl jestli pravě s někým takovýmchce trénovat,ale to asi zase nebyl takový problém. Byl připravený i na tu eventualitu tak jako tak se rozhodl že nebude mluvit nebude-li vyzván.

Tatsuya

"Vlastně nic... Moc se to nepovedlo," řekl jsem. "Snažím se vytvořit nové kido, ale první ostrý pokus se prostě nezdařil... A ten shinigami za Vámi?" snažil jsem se přejít na jiné téma tím, že jsem se zaměřil na toho, kdo s podkapitánkou přišel.

Hiboru Baru

se mírně pousmála a pohlédla na muže vedle sebe.
"To je Kukai, právě jsem ho přijala do divize. A tohle," pokračovala v představování, "je Tatsuya-san, shodou okolností je u nás taky nový." Když měla formality za sebou, zase se přestala usmívat a ignorovala Tatsuyovu snahu odvést řeč jinam. "Vypadalo to dost nebezpečně, možná byste měl zvážit, zda nebude lepší trénovat na nějakém odlehlejším místě, dokud si nebudete jistý, že se to povede... Mimochodem, máte chvilku? Ráda bych s vámi o něčem důležitém mluvila... týká se to kapitána Ukitakeho."

Tatsuya

"Souka," řekl jsem překvapeným hlasem. To co se stalo... Teď zmizel... Možná se stalo něco vážnějšího, ale co může být vážnější než... "Takže si potřebujete promluvit mezi čtyřma očima?" ujistil jsem se o závažnosti toho, o čem chce mluvit. Ale proč zrovna se mnou? Zrovna jsem přestoupil z jiné divize...

Když jsem se probudil podíval jsem se na nebe a začal přemýšlet´´proč žiji co jsem kdy dokázal nemám žádné kamárády nic tak proč žiji,,zamířím svou zampakuto špičkou na mojí hrud a usměju se.

Hiboru Baru

si uvědomila, že vlastně neví, jestli Tatsuya je ten pravý, který jí řekne, co potřebuje.
"No..." pohlédla mimoděk na Kukaie, ale byl to už člen divize, před těmi se přece neuselo nic tajit... ať už to "něco" bylo cokoli. "To záleží... Víte, snažím se dopátrat toho, co se s ním vůbec stalo, nevíte o tom něco? Mně pouze řekl, že musí na dobu neurčitou odejít, což, jak jistě uznáte, není mnoho!" Když si na to vzpomněla, cuklo jí oko. Ten zatracený chlap ji rozčiluje, i když tu vůbec není!

Tatsuya

"No, jak jistě víte... Mám zvláštní předky a je ještě zvláštnější, že jsem teď shinigami... Vztahy mezi mým klanem a shinigami... Řekněme, že nejsou zrovna otevřené, ale s Uraharou máme vztah dobrý a víme, že pomáhá skupince shinigami, kteří si říkají Vizardi... Nevíme přesně, co jsou zač, ale smrděj po hollowech..." Na chvíli jsem se odmčel, poté jsem pokračoval. Omlouvám se za ten výraz... Pochopte, Vizardi jsou pravý opak Arrancarů, a jakožto neúplných shinigami k nim nechováme zášť, nebyli to oni, kdo nás skoro všechny vyvraždil. Arrancaři jsou hollow a mají blízko k tomu mít duši, ale stejně je to daleko, protože dokáží pouze racionálně uvažovat... Vizardi jsou zase shinigami, kteří z neznámých důvodů jsou dost podobní hollow, alespoň je to z nich jasně cítit... Nic bližšího Vám bohužel nepovím," ukončil jsem raději předčasně rozhovor, protože jsem se začal rozjíždět, až moc a kdybych pokračoval, nejspíš bych se už nezastavil. "Když mne omluvíte... Dlouho jsem se neviděl se svým klanem a když je kapitán ve Reálném světě, tak toho využiji, i když nevím." posmutněl jsem. Jsem teď shinigami... Kdo z klanu by mě chtěl ještě vidět? Jen si namlouvám něco, co je nemožné... Uklonil jsem se na znamení, že odcházím, a raději jsem šel, nechtěl jsem je zatěžovat svými problémy, když jsou tak nicotné oproti problémům, které se teď výšily nad Společenstvím duší.

Dawn de Diablo

Já jsem v pořádku kapitánko, sice sem vůbec neodpočíval, ale aspoň zjistím moje hranice*usměju se*. A k té centrále to vypadá zajímavě a pohlédnu na ní *Kdo to mohl udělat?ale nebo ne radši to ani nechci vědět* Otočím se *Jdu pomoct Kono třeba si při tom odpočinu* a zmizím z dohledu. Zachvíli uvidím Kono odpočívat * Zdravím, jdu ti pomoct s tréningem.*

Kono Etto

*Chvíli si odpočívá po setlání se zanpaktou a sedne si a vydýchává se.
V tom přišel Dawn a nabídl se s pomocí, Kono si vzpomněla na své Kido a trochu se rozradostněla.
"Děkuji mnohokrát mám v plnáu otestovat jedno své Kido"

Dawn de Diablo

Usmál sem se.*Jasně* Můžu se zeptat, jak vypada tvé místo v duši, kde máš své zampakuto? a pohlédnu na ni. Posadil sem se na zem a pohlédl na modré nebe.

Ten

Kapitanka by sa mala do toho pustit všimol som si na ruke že mi odpadáva pomaličky po kusku koža.No kapitanko Kasumi na čo čakáte povedal som.

Po chvíli se bodnu zampakuto na takové místo aby mě to hned nezabilo.Pomyslím si ´´ted mám tak 24H života aspon mám čas si vše promyslit.Vypustil jsem nějaké reiatsu.

Yoruichi

Po chvilce se u mě v pracovně objevil jeden z shinigamů, který vyšetřoval události v Centrále 46. Podle dosavadních průzkumů a podle toho co jste nám vypověděla, vše nasvědču, že pachatelem byla Kioko. Avšak jsou to nějaké nesrovnalosti v její síle. podal zprávu, ale pak pokračoval. Pokud však vezeme v potaz, že utekla do HM, kde nás chtěla zradit. Je možné, že na ní mělo toto prostředí vliv a sily ji to zvýšilo. skončil. Chvíli jsem ho pozorovala a pak promluvila. Není třeba možné, že byla někým ovládaná? Jak se stalo při minulém vyvraždění Centráli? ...Ach ano, tuto možnost jsme také vzali v úvahu, ale zatím nemáme žádný důkaz. odpoví na to vyšetřující shinigami. Kývnu hlavou na souhlas. Soka. A co kapitánka 2. divize? To ona našla vyvražděnou Centrálu ne? Ale co vím, tak to nešla ohlásit hned, ale šla mě najít a předat mi Kioko. začnu trochu nahlodávat. Kam tím míříte kapitánko? zeptá se zvěděvě vyšetřovatel. Vůbec na nic, děkuji za informace. poděkuji s šibalským úsměvem, vyšetřovatel kývne hlavou a zmizí. Já se jen pohodlně opřu do křesla a protáhnu se. Je to tak snadné.

Kono Etto

*Usmála se a začala mluvit:"Vypadá to jako na nějáké poušti kde hraj e jakási realaxační hudba a voní tam příjmné aroma žvýkacího tabáku, vše je tam jemné a decentní a navíc občas krásné pavučinové vzory.
Usmála se a zapřemýšlela nad spojitostí toho se svou zanpaktou.*

Dawn de Diablo

Víš pravim* To prostředí je to, v čem žije tvá zampakuto, odraz tvé duše* ale máš překrásnou duši, jak si mi jí popsala. Pohlédnu na ni a usměju se. Uchopím svoje zampakuto do ruky*moje zampakuto má svého ducha, který je silný, že obraz mé duše si přetvářil podle svého obrazu a nebo je to už má duše- když tam teď vstoupím vidím ne klidné místo ale něco jiného.* Klesnu pohledem a přejedu prstem po hraně zampakuto.

Kono Etto

Poslouchá podkapitána to co říká je velice složité, ale i tak zajímavé.
"jak vypadá vaše zanpaktou v pravé podobě?"
"Mou zanpaktou je doopravdy chlapík z poloviny pavouk"
usmála se, dokonce mi řekl i část jména.
Přívětivě se usmála a těšila se na trénink.

Dawn de Diablo

něco ti ukážu, to budeš také umět na vyšší úrovni, pořádně koukej. Vyvolám trochu větší reatsu a vedle mě se zjeví obraz krásky, dlouhé červené vlasy, červené oči, rohy a ocas, s brnením a kosou. Kono, toto Kurai akuma, moje zampakuto, samotný ďábel. Že Kurai?* obraz na mě pohlédne* ale ale Dawne, copak se ti tak nelíbím? *pohlédnu na ni, Né že nelíbíš ale proč mě ty nemáš ráda? proč mě chceš ovládnout!*najednou s eobraz rozmlží a zmizí. *Tak Kono co na ní říkáš?*

Tatsuya

Pomalu jsem odcházel směrem k bráně Senkai. Pokud je kapitán Ukitake opravdu v Reálném světě, tak to bude jistě dobrá kombinace... Rozhodně bych se měl omluvit těm, které jsem opustil... Teď už nemám jiný domov, než je Shieri... Chci mít ale stále domov mezi svými příbuznými, ačkoliv vzdálenými...
Stanul jsem před velkou bránou do Reálného světa. Nejspíš mě označí, abych neovlivnil jiné duše... Nebo možná ne... Nikdo vlastně nepočítá s tím, že by někdo na úrovni podkapitána byl jenom člen, ale to je výhoda... Je na čase toho využít... Zmírnil jsem své reiatsu a čekal na přílet pekelného motýla. Možná je na čase jít za svými vlastními cíli.

Sedím si tak v lese opřený o strom v hrudi svůj vlastní zampakuto´´sakra co to bylo to reiatsu.Bylo Diabla a je tam ještě někdo vypadá to na tu krasavici,,Podívám se do prava a o kus dál je vídím sice matně ale přeci jen je vidím.

Kono Etto

sleduje nevěřícně ďáblici a její rozhovor s Diablem.
Když se dotázal tak rozhodn ě odpověděla:"mno je to děsívé a taky asi děsíïvě silné."zatvářila se vyděšeně a pak požádala vice-kapitána
"Mohl abych si ozoušet tedy to mé kido?"
Přátelksy se usmála a v duchu se na to připravovala.

Dawn de Diablo

Klidně, já přes kido moc nejsem ale zkus to. Co mám dělat? ptám se Kono. Najednou ucitím reatsu a když pohlédnu na místo odkaď ho cítím, na mou levou ruku spatřím, že s eobjevujou drápy. Stisknu dlaň do pěsti *Tss Kurai zase se o to snažíš.* zavrčím.

Kono Etto

"nevadí,pane podkapitáne"
celá natěšená se bojově postaví a začne rychle odříkávat a přitom se maximálně soustředit.
"Šunka, džunka, ruka, šahá, tahá, kuchá, ale král sýrů má víru, že kop, poklop i Kyklop mine svůj cíl a změní se za to v cín."
Nakoncentrovala své reitsu do kuličky, která se jí pohybovala okolo ruky, ale byla chopná objevit se rychel kdekoliv jinde, ale umněla ještě něco jiného.
"Teď na mně prosím zaútočte svou zanpaktou prosím, nebojte se mně udeřit kamkoliv do těla, ale pozor potom to možná trochu zabolí"
Čekala na úder a sledovala vice-kapitána.

Spoiler:

Dawn de Diablo

No dobře no, vytáhnu své zampakuto a běžím kní. Dam jí ránu do ruky, ale něco ten útok vykrylo a dalo mi to ránu a kousek odhodí. *Dobré, škoda že to nemohu posoudit s jiním kido, zatím sem nikoho nepotkal, aby nějaky útok tohoto druhu proti mě použil.* usměju se. Pohlédnu na zampakuto a pak na její ostrou část která se má zrcadlit ale jakmile sme tam pohlédl spatřil sem Její tvář. zasměji se. Otočím se ke Kono,*Můžu s něčím pomoct?*