Příběh: Shattered time

Satoshi
Ichigo na mě zuřivě útočil a útoky mě obklíčili. Not bad at all... řekl jsem a zvýšil hladinu reiatsu do meče Kami no Kizu... vykřkl jsem útok a ten rozsekl útok Asi už je velice daleko... jeho útok už nebyl příliš silný... v tom jsem si všiml, že z karavany byla odejmuta pečeť... Takže na to skočil..., to je dobře... řekl jsem a bleskurychle jsem se přemístil ke karavaně a odejmul tajné dno Je tady... všechno je v pořádku... ovšem otočil jsem se a uviděl Mokuta před Gargantou a Akia, že už to také překonal, ale byla vedle něj jeho podkapitánka tak jsem si pomyslel, že to zvládne a tak jsem šel k Mokutovi a položil jsem mu ruku na rameno a řekl jsem mu Neprocházej... porazit jej je jenom má povinost... vy se běžte uzdravit... vše bude v pořádku. řekl jsem a vstoupil jsem dovnitř a Gargantu za sebou zavřel. Bude to tak lepší... uvidíte, že to bude dobré...

Akio Ukitake

Zvedne se."Asi bychom měli jít...pečeť jsme neochránil zklamal jsem..nyní musím dávat pozor na svou divizi."Koukne na Baru."A můžu se zeptat na vaše jméno??Nejsem v divizi dlouho a..."

Mokuto

Deaktivoval se mi Bankai a i Huyimarova síla zmizela. Celé tělo bylo popálené a místy byly tržné rány. Z vyčerpání sem padl do bezvědomí

Hiboru Baru

se nestačila divit. S otevřenou pusou koukala na kapitána v roztrhaných a zakrvavených hadrech, který se tu ještě před chvílí svíjel v bolestech, kterak nyní klidně vstává a ptá se jí na jméno.
"Hiboru," řekla prostě. Chtěla se opatrně zeptat, jestli si je jistý, že je doopravdy v pořádku, ale pak se rozhodla, že to je nakonec jeho věc. Místo toho mírně naklonila hlavu. "A víte jistě, že tu pečeť vzali? To by bylo docela hloupé nechat ji převážet karavanou, která je tak snadno napadnutelná, nebyla to spíš jen taková finta k odlákání pozornosti, aby se mohla pečeť přemístit nějak úplně jinak?" navrhla. Aspoň to si doteď myslela, přijít takhle o tu pravou pečeť, to by byl vysloveně trapas.

Sora

Jen co jsem doléčila Raidena, už k zemi padal další. Okamžitě jsem vstala, nechala Raidena ať už se o něj postará Kioko a běžela pomoci Mokutovi. Stejně jako všichni před ním, byl i Mokuto velmi vážně zraněn, a tak jsem znovu využila síly šaška (shikaie), který převzal všechny rány na sebe a zmizel.
Tržné rány se začaly okamžitě hojit. Pro rychlejší uzdravení jsem se snažila Mokutovi doplnit reiatsu.

Akio Ukitake

"Vidíte to mě nenapadlo..Satoshi-san vypadá tak klidně...je to možné..."Usměje se."Jsem přeci jen začátečník stále se co učit."NA chvíli se zarazí."Hmmm před chvílí jsem jistojistě věděl že umřu..byl jsme nemocný ale teď??Takhle dobře jsme se snad necítil nikdy.."Ohmatá si tělo které i když je celé od krve tak je téměř nezraněné.Hlavní rány se uzavřely hollowifikací a oděrky vážné nebyly.

´´Díky bohu Ahhhhhh!!!!,,spadnul jsme na zem mé rány se zase otevřeli v duchu jsem si ře ´´Sakra a co jsem tu udělal jen jsem furt ležel ve své vlastní krvi jsem k ničemu ,,.

Akiko Tamahate

Byla novým členem 13.divize a jak už to tak bývá, nestihla se ještě pořádně s nikým seznámit, nebo dát osobě vědět. Jediné, co zjistila bylo to, že kapitán je také nový. Takže aspoň tohle jí mírně uklidnilo.
Akiko se proto tedy kvapným krokem odebrala do kasáren 13.divize. Slušelo se, aby se představila, vyřídily se takové ty formální záležitosti a tak dále. Prošla jí sice skrz na skrz, ale kapitána opravdu nenašla. Že by byla nějaká schůze dřív a ona na ní nepřišla?! Začala se hrozit, takové představení by určitě nebylo nejlepší. Na chvíli se zastavila a nejistě se kousala do rtu. To obvykle dělávala, když byla nervózní. Kam jít?!
Nakonec se tedy vydala zamyšleně ven. Co teď?! Dumala si pod nosem. Rozhodla se, že se tedy porozhlédne kolem, třeba někoho z 13.divize objeví. Tak se tedy spěšně procházela ulicemi, jenže nikde nikdo a kapitánské haori už vůbec nezahlédla.
Akiko si povzdechla, co jí zbývalo, nevěděla jestli přišla pozdě nebo, co se stalo. Nakonec si tedy sedla na lavičku a pohlédla k nebi. Nezůstala tam dlouho, procházela se ulicemi a poslouchala lidi kolem sebe, jestli náhodou neuslyší něco o 13. divizi. Nakonec se dostala až k místě, odkud vyjížděla karavana. Díky náhodě a štěstí netrvalo moc dlouho a podařilo se jí dostat na místo, kde byl její kapitán a všichni ostatní, co se starali o převoz pečetě.
Zaraženě hleděla, ani neměla v plánu hned se přimotat do nějaké mise a už to tady bylo.

Akio Ukitake

Otírá si krev z obličeje když se objeví nějaká mladá pohledná dívka."Ehm...mohu pro vás něco udělat??"Přátelsky se usměje ale v zakrvavených a roztrhaných šatech se zasychající krví v koutcích nevypadá zrovna přívětivě.

Akiko Tamahate

Ze zamyšlení jí uvedl do přítomnosti hlas muže, trhla hlavinou a pohlédla na něj. Nebylo hezké si ho hned na potkání prohlížet, ale potrhané šaty a krev jí nedaly koukat jinam. Když se přístihla, jak vykuleně kouká, stočila pohled radši do země.
"Jsem nová v 13.divizi, tak jsem hledala kapitána... A nějakým způsobem jsem se dostala tady." rozhodí rukama. "Co se tu proboha děje? A jste v pořádku?!" hlesla, konstatujíc jeho stav. Jednou rukou si přitom prohrabovala záplavu svých dlouhých kaštanových vlasů.

Mokuto

Pomalu sem otevřel oči Díky Soro... Pousmál sem se a zvedl sem se ze země. Protáhl sem se Hmm...vůbec sem nezesílil, musím hodně cvičit.... Podíval sem se na oblohu

Tatsuya

Se sklopenou hlavou jsem seděl na zemi, nějakým zázrakem mě útok Vasto lorda minul, nejspíš proto že jsem neměl skoro žádné reiatsu. Shikai již před chvílí zmizel sám a já se unavený jenom díval do země. Vždycky to tak dopadne... Proč musí vždy to špatné zvítězit nad dobrým?

Hiboru Baru

"Tak to je pěkné, nezapomeňte to napsat do hlášení," přešla Baru po kapitánově projevu o nebývalém zdraví k praktickým věcem - to, že vypadal, jako by ho podupalo stádo nosorožců a že před nedávnou dobou se málem změnil nadobro v nebývalé monstrum, ji nemohlo odvést od kruté reality, kde se musely dodržovat termímy odevzdávání hlášení. Už ho chtěla začít nabádat, aby příště předem dal vědět, kam jde, aby ho nemusela tak sáhodlouze hledat, když tu se zjevila nějaká mladá dívka, se kterou se taichou dal neprodleně do řeči. No vida ho, sám sotva unikl smrti a už se hrne do záchrany dívky v nesnázích, pěkné, pěkné. A nějakou shodou náhod se zřejmě sháněla právě po něm. Než se zmohl Akio na slovo, Baru ho předběhla.
"A vidíte, slečno, našla jste ho! Toto je kapitán třinácté divize, Ukitake Akio, v celé své kráse," řekla mírně ironicky a ukázala na něj palcem. Neubránila se úsměvu, takovéto první setkání s kapitánem v nové člence divize jistě zanechá hluboký dojem.

Akio Ukitake

Už chce dívce říct že on je kapitán 13. jednotky když jej Baru předběhne.Rozpozná v jejím hlase ironii a usměje se."No dámy omluvte mě..budu muset jít...převléct a umýt se.."Usměje se a pomalu se vydá ke kasárnám 13. divize.

Akiko Tamahate

"Ouu aha, tak to mám štěstí." zásmála se, koukajíc jak na Akia tak na Baru. Když se kapitán omluvil, jen souhlasně přikývla hlavou a pohlédla zpět na Baru.
"A vy budete podkapitánka že?" vyloudila na tváři další úsměv.

Hiboru Baru

"Správně," přikývla a s nakloněnou hlavou si novou členku měřila. Zdálo se jí to, nebo všichni příslušníci 13. divize byli milí a přívětiví? A pokud ano, co tam sakra dělala ona?! No, filozofování nikdy nebyla její parketa, tak nad tím radši nepřemýšlela. Rozhlédla se kolem. "Tak, vypadá to, že tady to mají na háku, a i kdyby ne, teď je to spíš starost čtvrté divize než kohokoli jiného... takže pokud netrváte na tom, že se tu obětujeme a budeme podávat první pomoc, půjdeme také do kasáren, potřebuju s vámi vyřídit papírování jakožto s nováčkem. Kapitán je nový, navíc..." V mysli jí vytanulo mnoho způsobů, jak popsat jeho stav a způsob, jakým se do něj dostal, ale rozhodla se nepodrývat před dívkou kapitánovu autoritu, u ní totiž možná nějakou měl. "No, viděla jste sama. Nebudeme ho tím prozatím zatěžovat," dokončila.

Akiko Tamahate
"Ne opravdu netrvám na tom, abychom se tu obětovaly. Oni to zvládnou.." konstatovala, koukajíc na Baru.
Poté se Akiko rozhlédla kolem sebe, byla tu celkem paseka. Muselo se tu dít dost věcí, samozřejmě že jí to zajímalo, ale rozhodla se nevyzvídat, to by totiž asi nebylo to nejlepší, co by mohla udělat.
"Ano, půjdeme... Šla jsem nejprve do kasáren, jenže když jsem tam kapitána ani podkapitána nenašla, musela jsem se porozhlédnout jinde." lehce se pousmála a stejně jako před pár minutami kapitán rozešla se pomalu ke kasárnám 13.divize.
"Viděla a chápu, vypadal na to, že by si měl odpočinout." hlesla k ní.

Hiboru Baru

Baru si vzpomněla na bestii podobnou obřímu vlku, do které se kapitán před nedávnou dobou proměnil, a otřásla se. Možná že tohle bude chtít víc než jen odpočinek... nebyl on nakonec vlkodlak? Ale ne, vždyť není úplněk, je den a navíc vlkodlaci nejsou. Jak je vidět, tento zážitek na ni velmi zapůsobil, jinak by samozřejmě nikdyneuvažovala o tak absurdních věcech.
"Ah, málem bych zapomněla!" Natáhla ruku, načež se jí v ní objevila jehlice do vlasů. Jednoho krásného dne ho někde nadobro nechá a bude po problémech... "Tak pojďme, jestli chcete, ukážu vám taky kde v kasárnách co je, než se dá kapitán do pořádku, stejně nebudeme mít nejspíš nic lepšího na práci... Mimochodem, už jste uvažovala o členství v ženském shinigami spolku?" optala se jakoby ledabyle. Och, jedna z mála věcí, které jí v Seireitei dělaly radost.

Akio Ukitake

Vyleze ze své kanceláře.Je kompletně čistý jediné co mu chybí je Haori.Jeho bylo zničeno v souboji.Vydá se prošmátrat pár starých skříní.Chvíli mu to trvá ale nakonec najde staré zažloutlé haori.Jejiné než jeho..má dlouhé rukávy a celkově j jiné což se mu zrovna dvakrát nelíbí ale pár dní bude trvat než mu ušijou nové.Vydá se tedy ven.

Akiko Tamahate

Pohlédla na ní svýma hnědýma očima, vypadala dosti zamyšleně. Proto vedle ní Akiko jen chvíli mlčky šla.
"Byla bych velice ráda, pokud vás to nebude obtěžovat, i když jsem tam už byla, opravdu dlouho mi trvalo než jsem vůbec něco našla a vás jsem tam nakonec stejně nenašla. Zkrátka se tam vůbec neorientuji." usmála se vesele, Baru na ní působila vážně sympaticky. Opravdu si oddechla měla trochu strach, jak bude přijata do kolektivu divize a tak dále. Zatím, to vypadlo v pořádku, takže jí nic nebránilo v tom se usmívat a tvářit se spokojeně.
"V ženském shinigami spolku? Zatím jsem o tom ještě opravdu neuvažovala."

Nuuda v kasárnách 10,Divize je hrozná nuda nic se neděje ležím na své posteli a koukám z okna kéžby se něco stalo klidně jen něco malího.A ještě k tomu tu pořádně nikoho neznám .

Hiboru Baru

"Tak začněte," pohlédla na dívku po svém boku Baru významně. Když dorazily do kasáren, zatáhla ji hned do kapitánovy kanceláře, kde podle očekávání kapitán nebyl, a optala se jí na několik všeobecných věcí, které si poznamenala. Její dokumenty z Akademie jistě také už dorazily, jenže kam je Akio založil, to netušila, jelikož tam, kde být měly, nebyly. Ahh, bordel tu dělá, bordel! Potom ji vzala na okružní prohlídku kasáren. Hlavně ji upozorňovala na nástěnku, kterou musel každý člen povinně sledovat, i když Akiko by nejspíše víc ocenila nějakou tu společenskou místnost... ale však taky byla na programu!

Akio Ukitake

Zrovna znechuceně kouká na své náhradní haori když potká Baru a tu novou.Zastaví se a usměje na ně."Á provádíte ji po kasárnách??Taky bych tu potřeboval průvodkyni."Zatřepe zažloutlým haorim."A taky prádelnu...v tomhle se nedá chodit..kdo ví jak dlouho to tam leželo..."

Akiko Tamahate
"Začnu." řekla Akiko a pak už se nechala zavést do kasáren a následně do kapitánovy pracovny, kde Baru odpověděla na otázky, které ji položila, načeš společně s ní prošla všechny kouty a nástěnku si snažila vrýt do paměti. Chtěla být totiž opravdu pořádná, dodržovat své povinnosti, aby zbytečně nedělala problémy. Na souhlas vždy pečlivě přikývla, když jí Baru něco vysvětlovala. Bylo vidět, že Akiko opravdu poslouchá a zajímá jí to.
Pak potkaly kapitána, když komentoval prádelnu jen se pousmála, ten pohled na něj byl vážně poměrně zábavný, ještě jak s ním zatřepal.
"Jsem Akiko Tamahate." hlesne, oslovování kolem a kolem bez jejího jména jí nepříjde jako zrovna nejvhodnější.

Akio Ukitake

"Těší mě Akiko...já jsem Akio Ukitake...Nejsem kapitánem dlouho tak omluv některé mé chybky."Zazubí se.