Příběh: Shattered time

Raiden Tomisura

Podívá se na Kyoko. No tak mě nemusíš takhle prosit. Prohlédne si jí a začervená se. Půjdeme se ještě vykoupat? Zeptá se a sám skočí do jezírka.

kioko matsuta

klidně. odpovím a vstoupím do jezírka.

Raiden Tomisura

Usměje se a doplave k ní. Ty Kyoko v kidu jsi se zlepšila od té doby co tě znám. Zasměje se a pak jí šťouchne do hrudníku prstem. Ale na mě stejně pořád nemáš.

kioko matsuta

usměje se. hele nerejpej do mě. odplave od něho.

Raiden Tomisura

Okamžitě doplave ke Kioko a obejme jí. Neutíkej odemě. A co budeme dělat teď? Usměje se a polechtájí.

kioko matsuta

začne se smát. nechtoho sem strašně lochtivá. newím.....mno...budeme ještě trénovat? stejnak sem promožená a asi se za chvíli scvrknu. xD

Inugami

Dohlížela na svěřenou jednotku a na to, aby se dobře přípravila na chystanou akci. Najednou se zachvěla a mimoděk si objala ramena. Všiml si toho jeden z jejích poddaných: "Není vám zima, kapitánko?" Mile se na něj usmála a zavrtěla hlavou:"Jsem v pořádku, Genmo, ale děkuji, že si o mě děláš starost." To nebyl chlad, co trápil Inugami Kuromaru. Kdepak. Do srdce se jí zahryzl strach.


OT: Zítra bych jsem ráda umístila GM příspěvek, jenž zahájí den D, neboli den přesunu pečetě, takže se všichni snažte svůj den zakončit. Děkuji za pochopení ;P

Yumiko Akane

Stála tam, jak solný sloup, a koukala na ty "dvě hrdličky"... Po nějaké chvíli jí začalo cukat v oku.
Ten kluk mi příjde poněkud...eh... nevydováděný -.-
Vydala se radši směrem domů a upřímně řečeno nevěděla, co si má myslet.

Satoshi
Dorazili jsme v pozdních nočních hodinách s Tatsuyou do kasáren. Tak jsme tady... ale tohle ještě není místo, kde se bude něco dít. řekl jsem a zatáhl jsem za skrytou páčku a před námi se otevřela místnost plná velkého množství přístrojů na výzkum. Tohle je místo, kde to všechno proběhne. poznamenal jsem Nyní prosím lehni si zde na tento operační stůl a přejdeme k návratu vzpomínek. Tatsuya uposlechl, ale vypadal trochu nevěřícně. Nemám ti za zlé, že si nejsi úplně jistý, zda to vyjde... takže ti řeknu o co vlastně jde. Možná to nevíš, ale existují 2 typy vzpomínek. Ty které všichni znáte... tedy vzpomínky mozku... A o část těch jsi přišel a proto si teď příliš mnoho věcí nepamatuješ. Ale je zde i druhý typ vzpomínek... vzpomínky těla... Tvé tělo, jako schránka, si pamatuje všechno dění... a vyextrahovat vzpomínky těla a donutit mozek si na ně vzpomenout bude princip návratu tvých vzpomínek...

Tatsuya

Začal jsem se celkem potit a začal jsem se třást jako osika. Tohle není dobrý... "Tak už začněte," zařval jsem a chytl jsem se za stůl. Chci tu zůstat,... chci si na vše vzpomenout... ale pořád nevím... Jestli ale nezačne, tak se asi neudržím a uteču.

Mokuto

Prošel sem kasárnami až do svého pokoje kde sem si lehl na postel a zase sem usl

Den přesunu Královské pečetě

Je to tady. Vzduch se chvěje očekáváním. Povolané jednotky se shromáždily a nyní očekávají pokyny svých nadřízených. Z královského paláce vyjíždí karavana stráží a vozů. Na to, že to má být utajovaná akce, vydává doprovod pečetě víc hluku než stádo zuřivých slonů a podzemní dráha z lidského světa dohromady.

Akio Ukitake

Nakonec si zjistil potřebné informace a dostal se k této misi.Stojí a pozoruje vyjíždějící karavanu.Ruku má na rukojeti meče avšak neočekává že by se něco stalo."Bude to běžná rutina."Pomyslí si.

Mokuto

Dívám se na karavanu Bože ta je hlučná... Zívnu Ani sem se pořádně nevyspadl...

Raiden Tomisura

Dívám se na Karavanu. Ach jo tohle zase bude průser. Takový randál a to je to prý tajné? Pak se pousměje a přesune se ke Kapitánovy své divize. Taicho nemyslíte že je to trochu moc hlasité? Zeptá se a pokračuje vedle něho. A nějaké rozkazy?

kioko matsuta

to je hluk. kroutím hlavou .už mě z toho začíná bolet hlava. oběvím se u kapitánky .

Satoshi
Jak chceš. Odpověděl jsem Tatsuyovi a nechal jsem ho projet přístrojem. A sledoval jsem údaje. Přesně jak jsem předpokládal... jeho spojení vzpomínek je přerušeno... takže budu muset přesměrovat jeho tělové vzpomínky tak, aby došli do mozku... takže to asi bude těžké jak jsem předpokládal... ale budu muset do něj částečně vejít. Mělo by to být do zítra ráno... takže bude všechno v tajnosti naštestí... Nastavil jsem koordináty do mechaniky a sedl jsem k němu. Tohle bude asi pro tebe nepříjemné, ale není jiného zbytí... pomyslel jsem si a vsunul jsem svou ruku dovnitř jeho těla a tím se část mé bytosti dostala do Tatsuyi Kde to je... pomyslel jsem si a v tom jsem to uviděl... místo, které jsem hledal Tak tady to je... tady je centrum vzpomínek těla, takže ty budu muset přepojit na nervy spojující vzpomínky mozku... zamyslel jsem se znovu a rychle jsem našel bod, který jsem hledal. Tohle tě může trochu zabolet, ale bude to pro tvoje dobro. řekl jsem a spojil jsem 2 sítě nervů do sebe Tak a teď rychle odsud! řekl jsem a vypadl jsem a vrátil zpět do svého těla. Udělal jsem pro to co jsem mohl... teď záleží na tom, jestli vzpomínky přijmeš... jakmile jsem skončil s operací bylo už ráno a uslyšel jsem hluk... Bože gimme a break... řekl jsem Tatsuyo... jak se cítíš...?

Tatsuya

Pomalu jsem si promnul oči, zamžoural jsem kamsi, když jsem najednou zaostřil na známou tvář. "Satoshi-sama," řekl jsem trochu nejistě a prohlížel jsem si ho. Je to on... Všechno je dost... jiné a jasnější...
V tu chvíli mi prudká bolest projela celým tělem, od hlavy dolů. Trochu jsem sebou zatřásl.
"Co se stalo?" zeptal jsem se a rozhlížel jsem se po okolí. Chvíli jsem byl v klidu, jen mírně nejistý, ale pak ve mě hrklo. "Shieri... Je v pořádku?" Tempo dechu i tepu se mi na chvíli zrychlilo, ale pak se zase vrátilo do normálu. Měla by být... Vždyť se vrátila i s kapitánem...
"Už v pořádku," vrátil jsem se k původní otázce Satoshiho, která byla, jak se cítím. Pokud to nebylo víc jak den... tak teď někdy začal ten převoz Královské pečetě.

Satoshi
To je dobře... vypadá to, že všechno proběhlo v pořádku. A ty bys měl mít své vzpomínky zpět. odpověděl jsem Tatsuyovi Zrovna jsem slyšel pronikavý zvuk, takže přenos královské pečetě měl být blízko... Mimochodem zkus si to, že máš vzpomínky zpět, zatím nechat pro sebe, nebo to řekni jenom Shieri. Přece jenom by to všechny docela šokovalo a oni by se spíše měli soustředit na pečeť. poznamenal jsem Tak až si odpočineš tak bychom měli vyrazit a podívat se co je to tam za frmol.

Akio Ukitake

Dojde ke karavaně a přidá se k ní...Z kapsy vytáhne jablko..párkat ho vyhodí do vzduchu a pak se do něj zakousne."Tohle bude brnkačka."Pronese potichu.

Mokuto

Začal sem se rozcvičovat. Přitom mi dost křupalo v zádech Jej...sem celý stuhlý... Pak sem se díval okolo jestli zde není někdo kdo by chtěl královskou pečeť ukrást

Tatsuya

"Měli by jsme se k nim připojit už teď... Už je mi... dobře," řekl jsem mírně roztřeseným hlasem, protože pás vzpomínek před tím, než jsem zapomněl, byl dost zmatený. I když jsem vzpomínky viděl, slyšel, cítil ve své hlavě, tak se mi moc nedávaly do souvislostí, ale to se určitě za nedlouho zlepší.

hiruko

ospale otevře dveře kasáren další otravny den hah co jde do kancelare a cte si papiry nuda nuda nuda jde do centra seireitei

Sora

Sleduje vyjíždějící karavanu a netrpělivě si podupává. Kde je sakra kapitán, už tu měl dávno být. Porozhlédne se po okolí, abych zkountrolovala oblohu, ale i abych se podívala, kdo všechno je přítomen.

Mokuto

Dokončil sem rozcvičku a dál sledoval karavan. Hmm...docela jich tu dost chybí...hmm....Tatsuya, Kapitán a i Kapitán Satoshi....zřejmně nám chtějí dát volnost ukázat se....tak to je skvělý....aspon všem ukážu jak sem zesílil pomyslel sem si a dál sledoval karavan