Příběh: Shattered time

Mokuto ( Huyimaru)

Pokud si vzpomínám...tak si ztratil vzpomínky...ale prosím...když bude bariéra praskat tak ji odvolej...snad se pak Mokutově tělu nic nestane zasmál sem se a díval se na Tatsuyu.

Tatsuya

"Pokud máš povolení adminů, tak klidně," což jsem rozhodně neřekl. (Je to jen sarkasmus, tak to nepochopte špatně.)

"Pokud se tedy Mokutovi nic nestane... Huyimaru," řekl jsem trochu arogantním tónem, protože jsem věděl, že mám tu "čest" mluvit s duchem Mokutovi zanpakuto. "Strážný anděl," řekl jsem a aura štítu se začala stupňovat. Potom zprudka vyrazil proti Mokutovi a ten byl uzavřen v bariéře, která byla nyní rudo-oranžová vlivem Huyimara a Mokuta.

Mokuto ( Huyimaru)

Začlo se mi zvedat reiatsu. Díky bariéře zůstalo reiatsu uvnitř a obklopilo mi tělo takže se neoztrhalo. Po chvilce se uvnitř bariéry vytvořil ohnivý výr. už jsem na 56 %..jestli to pujde dál..tak porazím i toho Vasto Lorda Na těle se začla objevovat čevrveno černá pevná kůže. hmm 75 %..To snad bude stačit... Bariéra už začínala praskat. BANKAI....Kami Huyimaru

"Cuno." kolem mě se objevila žlutá vlna jako štít a vykryla raidenův útok.Když se prah srovnal tak sem se objevil a na těle neměl ani škrábnutí "To mě mělo zranit?" Pomocí sonida jsem se přemístil k Tatsuyovi "Getsuga tenshou." z katany sem vyslal getsugu a druhou rukou jsem vyslal cero

Tatsuya

Tohle nestihnu... uvědomil jsem si, když jsem viděl jeho útoky. "Enkosen," řekl jsem a vytvořil štít z koncentrovaného reiatsu. Ten ale praskl hned přitom, když do něj narazila getsuga a já odletěl stranou a dopadl na zem, přitom jsem udělal několik přemetů vzad a skončil až v jednom stromu, hlavou napřed. Na hlavě jsem měl tržnou ránu, ze které tekla krev a bylo jí dost. Já se s námahou dostal na nohy a těžce jsem oddychoval. Yabe, yabe.... Yabe! Cero naštěstí kvůli tomu minulo svůj cíl a letělo někam pryč, kde zmizelo.

Pomocí sonida jsem se dostal k Tatsuyovi a seknul po něm

Satoshi
Viděl jsem jak vasto lorde zuřivě útočil na všechny kolem. I když jsou 3... tak ho nemůžou porazit ani za milion let... s jeho 500% síly teď by mohl porazit i kapitány... a v tom se ichigo přiblížil k Tatsuoyi a chtěl jej seknout Tohle nevydrži! pomyslel jsem si a rychlostně jsem se dostal před útok a Tatsuyu. Ichigův meč narazil na mé zanpakuto. Ještě, že neuděril v plné síle... možná by to mohlo i Tatsuyu zranit.. pomyslel jsem si Fjuu... tohle bylo těsně... proč mi musíte stále přidělávat starosti... řekl jsem

Tatsuya

"Arigatou gozaimasu, Satoshi-sama," poděkoval jsem kapitánovi, v tu chvíli se mi spustila krev z úst i nosu. To jsem tak potřeboval... Zlomený nos a vnitřní zranění... Takhle budu k ničemu... Začal jsem lapat po dechu, dýchalo se mi hůř a hůř. Před očima se mi začalo mlžit, teď, když jsem byl zraněný, na mě reiatsu Vasto lorda mělo špatný vliv. "Nemějte strach," ujistil jsem falešně Satoshiho, ale snažil jsem se to na sobě nedát znát. Otřel jsem krev z úst a připravil meč, byl celý černý, jako by chtěl něco říct, ale málokdo mohl pochopit jeho význam, obzvlášť když tento shikai ani nikdo nikdy neviděl.

Odskočil jsem od těch dvou a poslal na ně svoje fracciony.Vydal jsem se k pečeti. postavil jsem se před Soru "Pokud teď odejdeš tak se ti nic nestane" řekl jsem v klidu a čekal na odpověď

Tatsuya

Yabe... Z posledních sil jsem se pomocí shunpa dostal před Soru. "Drž se od naší podkapitánky dál," zařval jsem na něj, ale cítil jsem to. Jsem moc vyčerpaný... Navíc... ozvalo se zranění, bylo v oblasti hrudníku, nejspíš zlomená žebra, ale já to nechtěl vnímat, nemohl jsem to vnímat, ne v tuhle situaci. "Budeš se muset dostat přeze mě!" Meč začal zářit silnou sytou oranžovou barvou a i Vasto lorde musel pocítit tu změnu v pocitech, bylo to sebevědomí, které muselo v tu chvíli nakazit všechny shinigami v okolí a arrancary alespoň trochu rozhodit.

Satoshi
Uviděl jsem Tatsuyu jak na tom nebyl moc dobře. "Nemějte strach" řekl mi a utekl před Soru Nemějte strach...? pomyslel jsem si Neříkej něco co není pravda! pomyslel jsem znovu a otočil jsem se, ale to už Ichigo byl znovu pryč a právě před Sorou Zase utekl... tohle už mě fakt nebaví... pomyslel jsem si a opět skočil před Ichiga a oba zástupce 4 jednotky a na cestě jsem polohlasem řekl Tatsuyovi Já vím... co ta barva znamená... víš přece, že jsem přivedl zpět tvoje vzpomínky... Promiň, ale nemůžu ti dovolit vstáhnout ruku na královskou pečeť... bohužel jsem dostal úkol ji chránit... řekl jsem Ichigovi Soro jestli bych mohl... uzdrav Tatsuyu... tady proti němu nic nezmůžeš...

Mokuto (Huyimaru)

O něco sem se zvětšil. Tělo mělo červeno-černou barvu a pokryto ohnivými žílami a vyzařovalo velký žár.Ve velké rychlosti sem se dostal před arrancara se kterým sem dříve bojoval. Švihl sem zanpakutou a arrancara smetla obrovská ohnivá vlna kterou se snažil zastavit. Objevil sem se za ním a udělal sem to samé. Arrancar byl celý poničený a popálený. Teď tě zničím... Objevil sem se několik metrů nad ním. Arrancar po mně vystřelil cero ale to mně jen trochu spomalilo Tak už sem na 81%... Cero zmizelo a sekl sem po arrancarovi což spůsobilo výbuch který udělla v zemi velký kráter. Pak sem se otočil na Vasto lorda

Nemám na výběr pomyslel jsem si "Cuno" kolem mě se vytvořil žlutý štít pomocí sonida jsem se dostal k pečeti,vzal ji a běžel sem pomocí sonida od karavany

Tatsuya

"Yabe," zalapal jsem po dechu, když jsem viděl, co arrancar udělal. Nikdo z boje utíkat nebude... "Poslední nádech," zařval jsem a světlo z meče se rozšířilo po celém okolí, drželo se dál od shinigami a pohltilo Vasto lorda a jeho frracióny a i všechny ostatní arrancary, ti se najednou zpomalili, jako by se jejich čas zpomalil. V tu chvíli jsem padl k zemi, v bezvědomí a těžkém komatu.

Sora

Soro jestli bych mohl... uzdrav Tatsuyu... tady proti němu nic nezmůžeš... řekl Satoshi a já jen souhlasně přikývla. Ale to už Ichigo sebral pečeť a utíkal velmi rychle od karavany. To se zřejmě nelíbílo Tatsuyovi, který použil zvláštní útok. Všichni arrancaři se najednou zpomalili, ale Tatsuya padal k zemi.
Než Tatsuya dopadl na zem, stačila jsem ho chytit pomocí bakuda 37: Tsuriboshi. Byl ve velmi těžkém komatu. Okamžitě jsem ho začala ošetřovat. Sakra, má moc vážná zranění, s touhle rychlostí ho nestihnu vyléčit v čas. procedím mezi zuby. Nemám na výběr, musím použít novou techniku mého zanpakto. Kaiten Kurai vyvolám shikai a hned pokračuji ankoku men.
Přede mnou se objeví šašek. Nejdříve vypadá neškodně, ale pak se začne smát. Jeho smích je tak děsivý, že náhání strach i mně - jeho mistrovi. Šašak začne poskakovat ze strany na stranu, pak se však zastaví, podívá se na Tatsuyu a "vstoupí do něho." Když opět vystoupí, všechny zranění z Tatsuyi začnou mizet a objevovat se na šaškovi, který nakonec se smíchem zmizí.
Dobře. Vážná zranění už jsou pryč, teď mu jen doplním reiatsu. a to jsem taky začala hned dělat.

Najednou mě obklopila nějaká záře "Co to zase je?Něco zkusím." Začal sem hořet temnou černou energií reitsu, auru jsem zvýšil na maximum a vyslovil "Cuno" Obrovská žlutá aura začala bojovat se září.Nakonec záři prolomila. "Tohle ste neměli dělat chtěl jsem s vámi mít slitování ale jak chcete" Celí sem hořel temnou energií a měl vražedný výraz "Getsuga tenshou" spojil jsem Getsugu a cero v jedno a to vytvořilo obovskou ničící vlnu která se hrnula na Tatsuyu,Soru,Satoshiho a ostatní. Přešel jsem do bojového postoje,vytáhnul katanu která ihned začala hořet stejnou temnou energií a byl připraven k boji

Tatsuya

I přes veškeré snahy Sory jsem dál bezvládně ležel, moje tělo odmítalo dávku reiatsu, jako by souhlasilo s tím, co se stalo. Můj dech byl sotva znatelný, stejně jako puls, ale tohle se nedalo obejít, byla to daň za použití té schopnosti. Je jen málo způsobů, jak i přesto člověka dovést k vědomí, ale uzdravení fyzického těla k nim nepatřilo.

Sora

Měla jsem zamračený výraz a oči plné obav. No tááák Tatsuyo sakra. Praštila jsem do jeho bezvládného těla a začala křičet. Sakra Tatsuyo probuď se, to chceš jen tak opustit svoje přátele. To chceš jen tak opustit SHIERI?
Pohlédla jsem na oblohu, kde byla níčívá vlna mířící k nám. Možná už není potřeba tě nudit k životu......

Hiboru Baru

S novým kapitánem se seznámila teprve včera a už ho nemohla najít. Prošla celé kasárny 13. divize, ale jako by se po něm zem slehla. Bez dovolení si tedy vypůjčila z jeho kanceláře záznamy, do kterých se zapisovaly všechny události, kterých se členové divize oficiálně účastnili. Přesně jak očekávala... nic tam nebylo. Upadly by mu ruce, kdyby tam napsal, kde je, dřív než až se vrátí?! zavrčela si pro sebe v duchu. Byla to jen její ideliastická představa, že by se mohly vést záznamy svědomitě... Podívala se zamyšleně z okna a zamračila se - venku se nějak setmělo, obloha nedaleko odtud byla úplně černá a místy se objevil i blesk. Nebylo to divné? V mysli jí vytanula vzpomínka, že na dnešek byla naplánovaná jistá mise, která s jejich divizí neměla pranic společného... že by se vyskytly komplikace? Nakonec její zvědavost zvítězila a i bez rozkazu se rozhodla jít se tam podívat.

Zastavila se v bezpečné vzdálenosti od karavany a jen skoro nevěřícně zírala na scénu před sebou. É... fujho. Takové nepěkné souboje s nemilými nepřáteli... to se tedy karavana daleko nedostala... Povšimla si, že nejblíže k ní se zmítá v tratolišti krve jakýsi polonahý mladý muž. Samozřejmě její první myšlenka byla... é, no, možná ne první, ale jedna z prvních! Tak tedy jedna z jejích prvních myšlenek byla přispěchat mu na pomoc, ovšem po pár krocích se zarazila. Něco s jeho stavem nebylo v pořádku, tedy samozřejmě ta krev, rány, atd., ale ještě něco dalšího... jeho reiatsu bylo nestabilní, co chvíli vytrysklo do jeho okolí s nebezpečnou silou, pak se zase na sekundu vytratilo, navíc se jí zdálo, jako by se mu na obličeji objevovala jakási podivná substance, skoro jako by vyrůstala z něj... a pak Baru strnula - bílé vlasy?! To první, co jí v tu chvíli prolétlo myslí, kupodivu bylo: "Jak to sakra vysvětlím jeho otci?!" Kdyby někde v blízkosti byla nějaká zeď, ráda by do ní teď uhodila hlavou, no to snad ne! Druhý den ve funkci a ten mlaďas už se tu povaluje podle všeho na pokraji smrti, to musí být nějaký kapitánský rekord. A ona, jakožto vicekapitán, se za něho z neznámého důvodu cítila zodpovědná, jako by to bylo mimino, co dostala na hlídání, ale nedávala na něj dost pozor. Ech.
Rozhlédla se kolem. Zdálo se, že žádný z nepřátel nebyl momentálně v blízkosti a nechystal se ho dorazit. Vytáhla si z vlasů jehlici a se slovy "Zmiz mi z očí, Kiri no chou," ji zahodila. Potom doběhla k Akiovi a klekla si v bezpečné vzdálenosti od něj (aspoň doufala, že je to bezpečná vzdálenost, ovšem nedokázala to příliš odhadnout). Vypadal docela mimo sebe, přesto zkusila, jestli vnímá:
"Taichou!" řekla tónem, kterým by nespíše okřikla partu kluků, kteří jí právě rozbili kamenem okno, a čekala, jestli se jí dostane odpovědi. Při tom se neustále pokoušela přijít na to, co se to s ním ksakru děje.

(tak mě napadlo, mohl by GM v nějakém výstižném příspěvku shrnout, jak to momentálně vypadá? Je v tom docela bordel, takhle pro normálního člověka :oops: )

Raiden Tomisura

Musím zasáhnout. Přemístil jsem se před ostatní a prudce švihnul holí. RAIKIRIEN Zahřměl jsem a z energetické čepele vyletěl silný energetický paprsek a srazil se s Ichigovým spojeným útokem Cera a Getsugy. Do hajzlu toto je slabé. Řekl jsem když paprsek trochu zpomalil ten útok ale pak zmizel a útok pokračoval dál. Ale moment možná ne mám šanci. Furasshu Dengen Hlesl jsem a krystal na holy se rozářil a já cítil jak se mi navyšuje síla a Reiatsu. Teď pozor jde se na to. Soustředil jsem se a vykřikl. Hado 88. Hiryugekizokushintenraiho Od ruky mi vystřelil gigantická vlna. Oba útoky se srazily a vyrušily se. Bohužel malinkatá část Cera prošla a prostřelila mi žaludek. Já jsem se chytil za prostřelené břicho ale nezkolaboval jsem ale bolestivě vykřikl a sesunul se k zemi. Výborně Hollow asi si mě dokázal překonat.

Vyděl jsem jak se vlna z části vyrušila ale prostřelila jednoho Shinigamiho. Jeden mimo hru pomyslel sem si a rozeběhl jsem se do útoku

Tatsuya

Zhluboka jsem se nadechl, bylo to poprvé od doby, co jsem byl mimo, kdy dýchání bylo slyšet a hrudník se zvednul a zase klesnul. Co to bylo? Vstal jsem na nohy a chytil jsem se za hlavu. Co se stalo? Arrancarovo počínání nějak zrušilo efekt útoku, který ho měl zpomalit a zřejmě to, že se vyprostil mě z toho stavu dostalo, ale byl jsem si jistý spíš tím, že to byla Sora a to, co mi řekla. "Je čas pomsty," řekl jsem arrancarovi/vasto lordovi a podíval se na něj zlým pohledem. Můj meč zazářil modrou barvou a pak se zkalil do odstínu rudé.

Rozeběhl jsem se k Tatsuyovi a vší silou po něm seknul


(Shrnutí pro Miss_Atlantis: Převoz pečetě, Aranccaři jí chtěj,Aranccaři přišli do Seireitei a začali boj se shinigami.Vasto lorde Ichigo bojoval proti Akiovi a Ichigo vyhrál před smrtí ho zachránil Satoshi který byl bohužel nucen Akia proměnit v Hollowa ještě se neví jestli dobrýho či zlího. Ichigo se vydal za pečetí a tam bojoval proti Mokutovi,Soře,Satoshimu,Raidenovi,Yoruichi a Tatsuyovi, Raiden je polomrtvej ostatní dál bojujou)

Sora

Seděla jsem smutně u Tatsuyi, když v tom se probudil. T..T...Tatsuyo....už jsi v pořádku? vykoktala jsem a vyděšeně koukala na Tatsuyu.

Satoshi
Blázne... opravdu jsi natolik bláznivý, aby jsi se obětoval pro ostatní... opravdu bláznivé... zašeptal jsem při pohledu na bojujícího Tatsuyu Už jsi udělal víc než dost. řekl jsem a rychle jsem vytáhl Tatsuyu z linie útoku a útok vasto lorda vyšel vniveč Tatsuyo... tohle stačí... nerad bych tě oživoval znovu... řekl jsem mu Jelikož už máš pečeť budu muset s tebou bojovat, i když je to otrava... řekl jsem vasto lordovi a připravil jsem se na boj