Příběh: Shattered time

Sora

Hmmm...sám....sám....všechno jen sám. "Někdy není dobré to v sobě dusit, pak Vás to jen zevnitř rozežírá...........A hlavně.....já.....nemůžu se dívat na to, jak se trápíte." odpoví s chvilkovými pauzami. Chvíli si prohlíží kapitánův obličej, ale pak musí sklonit hlavu, protože nevydrží pohled do jeho pronikavých zelono/modrých očí.

Memphisto

"Soro..." vypustil smířeně z úst. Nemohl se koukat na to jak se trápí... jen kvůli němu.
"v téhle chvíli... tím nechci zatěžovat nikoho dalšího... zvláště pak né tebe... bude lepší, když se s tím pro tentokrát ještě vypořádám sám." pronesl směrem k ní. Sklonil hlavu a zadíval se na zem.
"Víš... potkalo mě tam něco, na co jsem předtím nebyl zvyklý... a přišel jsem o to až moc rychle. Musím chvilku přemýšlet." pomalu k ní přistoupil. "Vrať se do divize... je pozdě... já si tu ještě chvilku pobudu." pověděl jí přívětivým hlasem.
"Zítra pro tebe budu mít drobné překvapení." mile se usmál.

Sora

Ummm tentokrát mu asi moc nepomůžu. Zvedne hlavu a přívětivě se usměje na kapitána. "Ano taicho, ale nebuďte tu dlouho, začíná být zima." řekla a na kapitánovo přání, pomocí kroku shunpo, se vrátila zpět do kasáren 4. divize. Už sice bylo pološero a většina z divize spala kvůli zítřejšínu dni, ale jí se spát nechtělo a tak si šla ještě na chvíli sednou do zahrad 4. divize.

Tatsuya

Shieri už spala, ale já se raději vykradl ven, abych se ještě uklidnil před úkolem. Poslední dobou je to hrůza... Vrátil jsem se, protože jsem musel... Už nemám být mezi živými a mezi shinigami nezapadám... Jsou si tak jistí svými schopnostmi... Kromě kapitána... Ale ten se poslední dobou chová dost divně... Nevím, jak se choval předtím, ale něco mi říká, že to k němu nesedí.
Lehl jsem si na záda a pozoroval jsem noční oblohu Soul Society. Snad si znovu vzpomenu... Chci si vzpomenout... Ale pak bych toho mohl litovat... Vítr mi mírně pocuchal vlasy, takže jsem vypadal spíš jako nějaký cizinec v zahradách 4. divize. "Tak, Sora-san... Stále se trápí," zeptal jsem se jí, protože jsem věděl, že tam je a že se trápí tím, že se trápí kapitán.

Sora

"Celkem děsíš Tatsuyo....." pousmála se Sora "....ale ano trápí se a nechce pomoc. Snad to brzy přejde.............A co ty a tvá přítelkyně." nedala Soře zvědavost a musela se zeptat.

Tatsuya

Sořina otázka byla dost zarážející a tak mi chvíli trvalo, než jsem ze sebe dostal odpověď: "Je to... povznášející pocit, když jsem s ní... A to je nejspíš to, co kapitánovi chybí." svedl jsem téma zase na kapitána. "Kdy má vůbec narozeniny," zeptal jsem se jí, protože já jsem byl zrovna ten, který to vědět nemohl. "Možná by jsme mu mohli uspořádat nějakou party, i když... To by ho asi nepotěšilo tolik, jako... jako..." došla mi slova, když jsem nemohl přijít na to, co mu chybí. "Přítelkyně," přitom jsem si Soru změřil pohledem. Možná Sora... Hodili by se k sobě.

Sora

Na Tatsuyově tváři bylo vydět, že jsem ho svou otázkou překvapila, ale dokázal se s ní vypořádat. Byla jsem ráda, že je Tatsuya šťastný........ "Kdy má vůbec narozeniny," zeptal se Tatsuya. "Narozeniny....ummmm..." zamyslela se Sora "...ty už myslím měl." Zatím co Sora ještě přemýšlela, říkal Tatsuya něco o party, a že by to stejnak nezabralo. Pak ovšem Tatsuya vyslovil slovo přítelkyně. Jeho pohled mě celkem zarazil. "Hele," obořím se "co ten pohled?"

Tatsuya

"Jaký pohled," zeptal jsem se nevinně, ale pak jsem se na ní usmál. "Víš," řekl jsem jí: "Memphisto prostě nejspíš potřebuje někoho, kdo by mu byl oporou větší, než jsou přátelé... A víc než to už jsou jen hodně blízcí přátelé... Dá se říct, že znám Shieri jen krátce, ale cítím v ní velikou oporu... No," přitom jsem znovu nasadil ten pohled. Určitě je i kapitánův typ... No, i když nevim... "Mohla bys to alespoň zkusit," řekl jsem tak, aby to nevyznělo nijak špatně.

Mokuto

Nemohl sem usnout..nejspíš to bylo tím že mi do obličeje svítilo slunce a pokoj mám hned vedle zahrady tak mně rušila debata Tatsuyi a Sory. Sedl sem si a vytáhl láhev saké

Sora

Při otázce "Jaký pohled," nasadím výraz - nedělej ze mě blbou a pak už jen poslouchám Tatsuyovo vysvětlení. Je pravda, že by někoho potřeboval.... ale v tom se myšlenky zasekly. "C...co....cože? Já?" údivem se postaví na nohy. "Tatsuyo ty jsi se snad zbláznil, vždyť je to můj kapitán." nevěřícně zakroutí hlavou. "Že já se s tebou vůbec bavim, mohla jsem tušit, že zas něco vymyslíš. Na to jsi expert." řekla pobaveně. "Přeji dobrou noc" rozloučila se a tichými krůčky odcházela ze zahrady.

Mokuto

Vypyl sem pul lahve a vyšel s pokoje. Prošel sem chodbou a vyšel z kasáren. Pak už jen krokem shunpo sem se dostal do lesa. Kde sem si sedl pod strom.

Tatsuya

"Takhle by reagoval i kapitán," řekl jsem jen, protože už jsem to viděl, jak by mi kapitán vypral žrádlo. Jednou by na to mohli přijít sami... nebo se do tý doby někdo pro kapitána najde...
Pomalu jsem si stoupl na nohy a prohlídl si obzor. Každý tady někoho máme... Byla moje poslední myšlenka na toto téma, než jsem se vrátil na pokoj, kde už na mě čekala spící Shieri. "Co bych si počal bez tebe předtím..." hlesl jsem hlasem a zalezl jsem do postele vedle ní.

Satoshi
Hned jakmile Memphisto a Sora odešli z kasáren vydal jsem se nepozorovaně za nimi a tak jsem je uslyšel Jsi stále víc jako já dávno Memphe... pomyslel jsem si Ale nikdy jsem si nemyslel, že by to mohlo zasáhnout i tebe... přece jenom to asi nepůjde jinak, než se s ní znovu setkat... jenomže to nebude možné... to bych znovu narušil časo-prostorové continuum a to znovu nemohu... ale přece bych nějak mohl propojit světy, aby s ní aspoň mohl mluvit... zamyslel jsem se znovu, ale to už Sora odcházela a já se rozhodl vydat za ní, protože vypadala, že se trápí stavem svého kapitána. Brzy ji zastavil Tatsuya a řekl ji ať je Memphovou přítelkyní Tohle nepomůže Tatsuyo... ale to ty nemůžeš vědět... jedině...

(kód : btw ať ti nějak něco nepokazím, měl bys zájem o návrat vzpomínek ať pomůžeš víc Memphovi? )

(nějak prosím nezasahovat do Memphových vztahů se Sorou... ono se to nějako vyvrbí )

(Vzpomínky by to chtělo , ale pak by to měl Memphisto ještě těžší... Začal bych dělat dohazovačku, ale pšt)
(Takže rozhodně by se mohl Satoshi zastavit ;))

Koycoya Kotsugishi

Když jsem viděla jak kapitána odvedl jeho otec bylo mi ho moc líto ale bylo fakt že kdyby udělal svou práci nedostal by seřvané od svého otce.Jelikož už se mi nechtělo trénovat na cvičišti.Chtěla jsem odejít a všimla jsem si že tam sedí kousek ode mě Kyron. Postavil se a přišel zamnou a řekl mi do očí ,,tobě se náš kapitán líbí co“odpověděl s úsměvem.,,Komu by se nelíbil ale ty jsem chlap tak to asi moc nechápeš“a v tu chvíli mi došlo že mě prokoukl tak jsem odešla.Tak jsem šla do zahrady se vyhřát na teplém slunci a zapomenout nato,že se mě na tu hloupou otázku zeptal zrovna Kyron.Koho by to napadl.

Mokuto

Po chvilce sem usl

Sen
Obloha byla plná černých mraků přes které prolétavali blesky.Na zemi leželo plno mrtvých shinigamiů a umirajících hollowů a arrancarů. Celé seireitei bylo v plamenech. Rukongai byl celý zničen. V dálce bylo vidět velké okřídlené zvíře pokryté plameny, které se procházelo seireiteiem.
Na jeho hlavě seděl fialovovlasý muž v shinigamiiském oblečení, Jeho kůže byla červeno-černá a pokrytá ohnivými znaky. Proti nim stáli všichni kapitáni a pár zbylích shinigamiů, kteří vkuse útočily na toho shinigamiho na tom zvířeti.....(poktačování příště)

Satoshi
Už byla hluboká noc a všichni spali, ale já neustále byl venku, protože miluji pohled na temnou oblohu. Subarashi.... hontoni subarashi desu wa... pomyslel jsem si Ale je načase dát se do práce... rozhodl jsem se a vešel tiše do kasáren až jsem se dostal k Tatsuově pokoji. Uviděl jsem jej spát s Shieri Hehe... promiň, že tě ruším, ale bude to pro tvoje dobro. pomyslel jsem si a skočil jsem k posteli a snažil jsem se probudit Tatsuyu. Ten se trochu probudil a já jsem ho šokoval otázkou. Tatsuyo... chceš zpět svoje vzpomínky...?

Tatsuya

"Moje... vzpomínky," vykoktal jsem ze sebe a vyznělo to trochu jako hloupá otázka. Chvíli jsem jen tak mžoural do tmy, než si moje oči zvykly a já se taky pořádně probudil. "Moje vzpomínky," zopakoval jsem a podíval jsem se na Shieri. "Chtěl bych... chtěl bych jen šťastně žít a mít rodinu, ale to bez vzpomínek na Shieri nepůjde... Chtěl bych taky pomoc kapitánovi, ale to taky bez vzpomínek nepůjde..." trochu jsem se přitom zahloubal do myšlenek.
"Dobrá," řekl jsem nakonec a s rozhodným obličejem jsem sledoval Satoshiho.

Mokuto (Sen)

Zvíře se postavilo na zadní. Jeho přední tlapy se přeměnily na ruce a do levé ruky se mu objevil obrovský ohnivý meč, se kterým zabil těch pár shinigamiů.Pak se vrhl na kapitány, kteří už všichni byli v Ban-kaii. Polovina kapitánů chránila vrchního kapitána.Po chvilce už byli kapitáni poraženi a někteří i mrtví. Vrchní kapitán aktivoval shikai a vrhl se na toho fialovovlasého shinigamiho. Shinigami odvolal zvíře a švihl svým mečem proti Vrchnímu kapitánovi. Z meče vyletěla obrovská vlna ohně která pohltila Seireitei. Vrchní kapitán se dostal za toho shinigamiho a probodl ho.
Po dvou hodinách boje oba dva byli skoro bez sil. Vrchní kapitán odvolal svůj shikai a fialovovlasý shinigami odvolal svůj Ban-kai. Po té oba dva odešli dvou cestou.

Satoshi
"Dobrá" odpověděl rozhodně Tatsuya To jsem předpokládal. odpověděl jsem. Pak musíš jít se mnou do mé... laboratoře. Tam se dozvíš vše co potřebuješ vědět. řekl jsem a odvrátil jsem obličej jako znamení, že jsem na odchodu.

Akio Ukitake

Co dál potřeboval vědět se dočetl z papírů.(Když se na něj memph okázale vysral ).Pak se rozloučil a odešel směr kasárna.

Tatsuya

Bylo to trochu zarážející, že takhle pozdě, ale co by. Pomalu jsem následoval Satoshiho. Co se z toho nakonec vyklube?

Mokuto

Probudil sem se....nejspíš už byla půlnoc. bože...proč se mi zdá pořád otom samém?... Pomalu sem vstal a pomalu sem šel do kasáren 4.divize Snad se to nikdy nestane....ale pochybuju že bych dokázal zabít všechny shinigami a arrancary....ikdyž.... podíval sem se na svou zanpakutou. Vyšel sem zlesa a procházel seireiteiem. Po chvilce sem došel do kasáren