1. divize

Aki Maki

Aki sledoval Yasumara, že by v něm vyvolal nějaké pochybnosti? Jméno toho muže mu ale stejně nesdělil, což Akiho trochu mrzelo. Víc už toho asi dnes nezmůže, co se dá dělat.
Nebudu vás už trápit, Kuchiki-san. Chápu, jak je pro vás tahle situace nepříjemná. I pro mě to chtělo hodně odvahy vás oslovit. Jen jestli vás můžu poprosit, pozdravujte vaši sestru a omluvte se jí za mě ještě jednou. Udělal bych to sám, ale víte jak..
Pravil Aki s milým úsměvem. Nechal Yasumara ještě něco doříct, pokud potřeboval. Jestli ne, tak se prostě klidným krokem rozešel pryč. Neměl kam spěchat, měl toho hodně na přemýšlení.

--> kasárny 7. divize

Yasumaru

nic neříkal. Možná nějak přikývl, něco zamumlal, ale byl rád, že už je tomu mučení konec.
Moc by si přál, aby byl tak cool jako třeba Ruyichi-taichou, aby se dokázal postavit každému svému strachu čelem a s důstojností, ale bohužel nebyl, byl jen prachsprostá obyčejná máňa.
Když Aki konečně začal odcházet, Yasumaru ho sledoval okem, dokud nezmizel ve dveřích, až potom vydechl a trochu se uvolnil, nicméně ještě několik minut počkal, aby měl jistotu, že už ho nikde nepotká. Nakonec si to namířil stejně jako většina ostatních kapitánů zpět do své kanceláře.

-> sídlo rodu Kozuka

Tomisura Raiden

Raiden kývl a vyšel ven z velké zasedačky, kde nejspíše celou dobu čekal Izanagi. "Izanagi, pověřil jsem Mei úkolem ohledně doručení jednoho důležitého vzkazu. Nebudeš doufám proti tomu, že?" zeptal se ho už víc přátelským hlasem než mluvil na poradě. Doufal, že s tím problém mít nebude, i když to znamenalo, že bude na chvíli odloučen od své oblíbené žačky.

Tomisura Kaoru

Kaoru jí smutně podal flašku. "Ale jestli se zase opiješ, tak tě křísit nebudu," řekl napřímo a pak se sehl k Artemis. "Dáš si ještě něco k jídlu? Dneska vaří u nás v divizi vepřové kotlety," nabídl jí a pak se podíval na Kitsune. "Možná jsi taky zvaná, když si chceš promluvit," řekl s úsměvem.

Hoshi Kitsune

Kitsune si flašku schovala do svého shihakusha. "Kaoru, Kaoru...měl bys vědět, že se neopíjím..." pověděla mu a vrtěla při tom hlavou. Je to jedna z věcí, které má v topicu "Osoby, které vaše postava nejspíš zná". 
Kaoru pa nabídl Artemis něco k jídlu. Vepřové kotlety. Artemis se rozzářila očička, štěkla a zatočila se. Jo...dá si vepřové kotlety. 
Dokonce pozval i Kitsune. Jelikož si pak asi i vzpomněl, že tam je s nimi. Kitsune se podívala na Artemis, která se zase s očekáváním dívala na ní. "Dobře." řekla mu na to pozvání. Alespoň mu dovolí poslední jídlo před tím, než si popovídají.

Kioshi Hikaku

Prostory kasáren se pohyboval tiše a nenápadně, chodil pomalu, ruce měl založené za zády a na tváři blažený úsměv. "Konečně doma"  povzdechl si a zastavil se zhruba uprostřed kasáren. Chvíli jen tak stál a sledoval nebe. Mraky na nebi plynuly s jistou ladností a to ho doslova fascinovalo.
Jeho šedá kápě zavládla ve větru a zvuk, který vydala ho dostal z té neskutečné pohody. Začal přemýšlet nad tím jak bude vše vysvětlovat a hlavně přemýšlel nad tím, komu to bude vysvětlovat. Byl zvědav kdo je vrchním kapitánem či kapitánkou. Dal se znova do chůze, trajdal sem a tam bez cíle. Po hodině konečně narazil na nějaké lidi.
"To... To snad ne." To bylo to jediné co mu přelítlo hlavou, když uviděl nového vrchního kapitána, ale ve skutečnosti byl rád. Lišácky se usmál pod vousy a vykročil vpřed. Teprve teď uvolnil své reiatsu a doufal, že on si všimne jako první. "Jsem doma taichou"

Izanagi

V čekací místnosti přemýšlel, jakou divizi by měl navštívit první. V hlavě se mu již rodil plán, když v tu ho vyrušil z jeho rozjímaní Raiden s Mei. Jasně, splní úkol. Potvrdil Izanagi. Sice měl v plánu jiné věci, ale úkol od Raidena bral jako prioritní. Podíval se na Mei. Vyřiď si, co je potřeba a dávej na sebe pozor. Vyhledej mě, až se vrátíš. Zaúkoloval jí. Pokud měla misi přímo od Raidena, bylo jasné, že to nebude žádná procházka růžovým sadem. Pokynul Raidenovi pokývnutím, že odchází. Přeci jenom ucítil hikakovo reitasu a to znamenalo brzké rodinné shledání osmé divize. Bylo překvapením, že ho stráže pustili do Seireitei. Přeci jenom všichni pohřešovaní nemají žádnou prověrku a nový shinigami je většinou neznali.

Tomisura Raiden

S Izanagim nebyl problém, takže tím pádem byla tato událost vyřízená a schválená. Takže si konečně mohl jít Raiden dáchnout... a nebo nemohl. Zachytil totiž reiatsu, které necítil mnoho let. Zvláštní. Nezachytil ho ani při vstupu do Seireitei, evidentně chlapec trénoval.
Raiden tedy obrátil pozornost k nově příchozímu. Natáhl k němu levou ruku, kterou obalila elektřina. "Mám tě nostalgicky odpálit nějakým kidem nebo to přejdeme rovnou k pozdravu?" pronesl přátelsky. Rád ho viděl, to ano. Ale mělo to pár háčků. Třeba... kde byl sakra ty roky, co se tu snažili opravovat Seireitei?! Tady to bude chtít nejspíše dlouhou rozmluvu. "Vítej doma," začal tedy raději, aniž by ho přátelsky svlíknul jak Yoshiro.

Tomisura Kaoru

Kaoru tedy vzal ty dvě do jídelny, kde jim ukázal na jeden větší stůl vyhrazený pro důstojníky. Sám pak šel pro jídlo pro všechny. Artemis nechal vzít jen maso, Kitsune vzal raději i přílohu v podobě rýže. Pak se vydal k nim. Na to, že byl opilý měl stále dobrou koordinaci pohybu. Hold silné geny. "Hehe, dobrou chuť," plácl jídlo před vás a sám si sedl naproti.

Hoshi Kitsune

Kitsune s Artemis následovaly Kaorua do jídelny. Sedly si tam ke stolu pro důstojníky. Artemis tedy seděla na zemi, ale i tak krásně dosáhla na stůl. Když jí Kaoru přinesl jídlo, hned se na něj vrhla. Kitsune se do své porce pustila o dost civilizovaněji. Nejprve ale popřála Kaorovi dobrou chuť.
"Jak se ti vlastně daří? Už máš holku?"  zeptala se ho jako správná teta.

Kioshi Hikaku

Těch blesků se nebál, navíc teď už by jim raz dva uhnul, případně se nechal trefit, aby ukázal že ho to jen trochu odře. Nevěděl co říct a na Raidenovu poznámku se jen uchechl. Přistoupil až úplně k němu. "Děkuji" odvětil na přivítání. Nebyl si jistý, že by mu předtím byl kdy tykal, ale zkusil to. "Budeme to řešit tady? Anebo se chceš přesunout někam, kde bude víc alkoholu?" Zasmál se "Myslím, že nám oběma moc prospěje." Věděl, že je čeká dlouhý rozhovor a po přivítání se na něj i celkem těšil.

Tomisura Raiden

No, Hikaku by se možná měl trochu bát. Teď by neschytal jen nějaký slabý Byakurai, ale plnohodnotné hado #88. přímo do xichtu od někoho, kdo má v Kidu 10. Naštěstí to Raiden neudělal, nechtěl si hrát na holiče a holit tu někomu nové vousy.
"Pojďme ke mě do kanceláře," řekl a mávl rukou, aby ho následoval. Raiden neměl kancl daleko. byla to místnost v patře. Více méně taková věžička jednopatrové budovy, měla okna do všech stran a taky ochoz. Uvnitř byl velký stůl s židlí. Na stole byla hromádka papírů a fotky Kasumi, Kaorua a Kayo. Vedle toho byl stojan na zanpakuto, kde byla i teď umístěn Raidenův Hiraishin. Pak tam byl ještě malý stolek kolem kterého byly 4 křesílka. Raiden si do jednoho sedl a místo naproti nechal Hikakovi.
"Co tě přivádí zpět po těch letech, bývalý kapitáne 7. divize?" zeptal se Raiden klidným hlasem. Teď už zase působil víc oficiálně než při tom pozdravu. Viděl Hikaka rád, ale bylo tu mnoho otázníků, které jako kapitán 1. divize nemohl nechat být.

Tomisura Kaoru

Kaoru též popřál dobrou chuť a pak chvíli přemýšlel jestli začít jíst jako Kitsune nebo raději jako Artemis. Upřímně, tím druhým způsobem by mu to šlo asi mnohem lépe v této situaci, ale nakonec si vzal hůlky a začal jíst jako člověk.
Když mu Kitsune položila tu otázku, na chvíli se zastavil a pak vyprskl rýži, co měl v puse. Asi rovnou na kapitánku 2. divize. Pak se trochu zakuckal a až pak se uklidnil. "No.. em... mám přeci tebe, koho bych potřeboval víc?" zkusil si zachovat tvář, i když bylo jasné, že v tomto směru zatím v životě uhrál nula bodů.

Kioshi Hikaku

Následoval Raidena do jeho kanceláře. Byla opravdu velmi zajímavá a Hikaka okamžitě zaujal onen ochoz, nicméně nebyl čas si to tady moc prohlížet. Ujal se nabídnutého místa a připravoval se opět na nejhorší, protože Raiden ve chvíli zvážněl, ale to teď jako kapitán první divize asi musel. "Co mě přivádí?" čekal trochu jinak formulovanou otázku a tohle ho celkem zaskočilo. "No odpověď je jasná...pocit bezpečí..." uvědomil si, že by to Raiden mohl špatně pochopit, proto hned pokračoval. "Nemyslím tím své bezpečí... odmlčel se "Pověz mi o kolik prostých lidí jsme během toho útoku přišli?" Ke slovům "bývalý kapitáne 7.divize" neměl co říct. Tohle tak trochu čekal. Chtěl se zeptat jak se divizi vede a tak dále, a-le to teď mohlo počkat. Hikaku se chystal poukázat na problém, který ostatní kapitáni a vůbec všichni ten den přehlíželi. Vlastně až teď mu došlo jak se na ně všechny zlobil, repektive z toho byl smutný.

Tomisura Raiden

Raiden si poslechl to, co mu chtěl Hikaku říct. Bezpečí... usmál se v mysli. Tušil jak to Hikaku myslel, navíc to pak i upřesnil. A taky položil velice nepříjemnou otázku. Kapitán 1. divize znal ta čísla. Znal i jména, potom, co začali s obnovou museli najít a nebo se aspoň pokusit najít všechny bývalé členy Gotei 13. "Je to zhruba 80% Shinigami, co zemřeli nebo se ztratili. Z těch nejsilnějších nemáme Satoshiho, Lus a několik dalších. Z důstojníků a řadových členů je to ještě horší. Za posledních pár let jsme kus Seireitei obnovili, ale jsme teď spíš větší vesnice než to, co jsme bývali. Akademie se snaží ze všech sil a pomalu začínáme divize opět zaplňovat," sdělil mu informace o počtech. Nemluvil o tom rád.
"Proč jsi se nevrátil dřív?" položil pak otázku Raiden. "Kde jsi byl a co jsi dělal?" pokračoval, zatímco si upravil pásku na oku. Mohlo to znít jako výslech... ale tohle zatím byly pouze zahřívací otázky.

Tomisura Kaoru

Jestli se předtím dusil na překvapení, teď se Kaoru prozměnu začal dusit smíchy. "A kdo vtluče rozum do ní?" zeptal se s mírným úšklebkem. "Je to dobrý člověk, jen trochu moc lpí na disciplíně a ráda všechno seká na kousky. Ale kdo ví, kdy jí šibne v hlavě jak jejímu tátovi?" řekl tak napůl v žertu, tak napůl vážně. "Ty jsi nejlepší!" prohlásil nakonec hrdě. Přeci jen měl svojí učitelku ze všech nejraději! Pak se podíval raději na Artemis a rychle dodal: "Vy jste nejlepší!"

Hoshi Kitsune

Kaoru se začal smát. Následně jí řekl, co si o Mei myslí. Jak moc lpí na disciplíně a seká všechno na kousky. 
Když pak řekl to o jejím tátovi, Kitsune se v mysli objevila vzpomínka na to, co se tehdy stalo v Tokiu. To tehdy Yoshirovi taky šiblo...jen trochu jinak, než myslel Kaoru.
Ten zatím o ní řekl, že je nejlepší. Artemis se na něj zamračila, než se stihl opravit. Když se pak opravil, Artemis se zatvářila spokojeně. Jen už neměla nic k jídlu.
"Taky by ti to prospělo...víc lpět na disciplíně..." pronesla k němu zcela vážně. "Tvůj táta mi řekl, cos zase prováděl..." dodala k tomu. Teď Kaoruovi asi došlo, o čem s ním chtěla Kitsune mluvit.

Kioshi Hikaku

Raidenova odpověď mu nepřišla dostačující. Bylo mu líto Satoshiho, ačkoliv se s ním nikdy nesetkal osobně, věděl, že to byl dobrý Shinigami. Seireitei teď pomalu vzkvétalo, a to mu dělalo alespoň trochu radost. Pořádně se nadechl.  "193, Raidene.... Víš co je tohle za číslo? " Dal mu chvíli na zamyšlení a pak mu to zářil hluboko do svědomí. "Tolik lidí jsem tehdy zachránil z Rukongaie. Někdo jim musel pomoct i za cenu toho, že vás na dlouho opustí" vstal a odešel k jednomu z oken, opřel se dlaněmi vnitřní parapet. "To jsem ty roky dělal, budoval pro ně zázemí daleko odtud. Nikdo nemohl vědět, kdy to šílenství skončí. Trénoval jsem, abych jich příště mohl ochránit, případně zachránit víc. Za ty roky jich zhruba třicet přibylo." Usmál se, chvíli hleděl z ona a pokračoval. " Vím, nebylo to fér. Vím, že jsem vpodstatě sběh, pokud mě za to budeš chtít zavřít, nebudu nic namítat. Nechci si za to připisovat nějaké zásluhy, ale uvědom si, že ty rodiny jsou teď šťastné kvůli nám, my jsme jejich ochránci. A ten den si nikdo krom mě ani nevšiml.. " pak už jen mlčel. Vrcholí toho na Raidena hodně.

Tomisura Raiden

Hikaku řekl číslo. Nebylo malé, ale v porovnání s celým Rukongaiem bylo mizivé. To raději přešel, nechtěl mu likvidovat hned seběvědomí. Co se týkalo toho zbytku, už si komentář neodpustil: "Kdyby ses vrátil, byť jen na chvíli, zjistil by si, že Izuna byl poražen krátce po tom masakru, když jsme se dokázali vrátit skrz Senkaimon zpět. A věř mi, do dneška lituji toho, že jsme ho nedokázali zastavit už v lidském světě. Sám jsem v boji s ním ztratil dost. A nemyslím tím jen oko a ruku," pronesl vážným hlasem.
"Vzhledem k okolnostem... ano, sběh jsi. Ale nejsi první kapitán, který zmizel a pak se vrátil. A většinou se mu pak nějaká ta funkce vrátila. Jenže... to jsem to tu nevedl já," řekl neutrálním hlasem, zatímco si ho zaměřil okem. "Co by si se sebou provedl ty, kdyby si byl v mé pozici?" zeptal se ho. Samozřejmě, vzhledem k tomu, že přijali do sboru zpět Akiho dávalo docela velkou presumpci neviny. Nadruhou stranu, i on sám se kdysi přikláněl k možné evakuaci Rukongaie, i když tehdy to bylo značně pošetilé, protože všechny z Rukongaie dovnitř do Seireitei nemohl nikdo nacpat. V této situaci bylo potřeba utéct do co nejvzdálenějších koutů Rukongaie. Budovy to sice většinou přežily, ale co se týkalo vlivů duchovní síly na obyčejné duše... to bylo to devastující.

Tomisura Kaoru

A bylo tu. Čas na kázání! To byla zrovna fáze, kam se Kaoru dostat nechtěl. "Mám dost disciplíny kdyby byla nějaká pohotovost. Proč se stresovat, když o nic nejde?" zeptal se Kitsune naprosto vážně. Když zmínila, že táta vyprávěl, tak si neodpustil vzteklé odfouknutí. "Kdyby se někdy věnoval víc mě jak divizím, tak bych nemusel Hisuishinem vytápět divizi," řekl naštvaně. Byla pravda, že Kaoru měl s kontrolováním svých schopností problémy, protože podobně jako jeho otec měl už od mala ohromnou nezkrocenou duchovní sílu.

Hoshi Kitsune

Kitsune s na Kaorua vážně podívala. "Protože těmi blbostmi, co provádíš, způsobuješ problémy všem okolo..." pronesla k němu. 
"Máš v sobě až moc duchovní síly, se kterou neumíš správně pracovat. Některá z těch tvých pitomin by klidně mohla někoho stát život. A to snad nechceš, ne?" zeptala se ho. 
Na to o jeho otci si povzdychla. "Chápu, že tě to štve. Musíš ale pochopit, že to dělá z dobrého důvodu. To, co se před lety stalo...Seireitei se z toho stále úplně nevzpamatovalo... a tvůj táta se bojí, že by se to jednoho dne mohlo opakovat...my všichni se toho bojíme...proto dělá, co může, aby bylo Seireitei připraveno a nestihl ho stejný osud jako tehdy. Chápeš, co tím chci říct?" pronesla k němu a zadívala se na něj.
"Řekni, Kaoru, kým chceš být? Klukem, co pro zábavu vytápí divize, nebo mužem, ke kterému budou moci ostatní vzhlížet?" zeptala se ho. Začínala si připadat jako Eshen.

Aki Maki

Dokráčel si to před kasárny první divize s klidem se svojí věrnou podkapitánkou! Jejich cesta byla klidná a asi bez zbytečných řečí. Aki se nastavil a pohlédl na Sawai.
Jste nervózní?
Pravil a usmál se. Věděl že je drsná, ale právě se chystali za vrchním kapitánem. Dost lidí by asi nervózních bylo.

Akiyama Sawai

Následovala kapitána a počas cesty sa pripravovala na to, že sa stretne s vrchným kapitánom. Našťastie bola prvá divízia ďalej, takže mala na to dostatok času. Počas celej tej cesty neprehovorila ani slovo, ak teda kapitán niečo nepovedal - na čo mu samozrejme nemusela tiež odpovedať. No, každopádne, dostali sa až do prvej divízie, kde sa zastavili.
"Mám k vrchnému kapitánovi rešpekt," odpovedala mu trošku inak, než očakával, ale aj z tejto odpovede bolo jasné, že predsa len nejakú nervozitu cíti.

Tomisura Kaoru

Kitsune už zase začínala. Kaoru si rezignovaně povzdechl. "Jo, asi mám štěstí, že narozdíl od něj mě nikdo nešoupl do Rukongaie, abych tam omylem vypařoval duše. Proč myslíš, že mě furt drží jen téhle hloupé divizi?!" zabručel na svojí obranu, že tady vlastně nemá koho pořádně zranit. Všichni jsou na to zvyklí nebo tu vlastně ani nejsou.
Následovala přednáška o minulosti. Kaoru už tou dobu žil, pamatoval si to. Ne příliš přesně, ale pamatoval. Odklidili ho hned jak Izuna prolezl Senkaimonem. Takže si pamatoval jen ten zoufalý útěk. "Kdyby mě trénoval on, mohl bych třeba příště něco udělat," pokusil se opět odporovat. Byl tvrdohlavý, jak po mamince, tak po tatínkovi. To se stává, když jsou oba kapitány a jdou si za svým. Čert ví kdy bude chtít evakuovat Rukongai.
Napil se vody. Evidentně už byl skoro střízlivý, nebo aspoň dost soustředěný. Na poslední otázku zavrtěl hlavou. "Ani jedno. Nechci obdiv jaký máš ty nebo táta. Nechci být kapitán, ani zástupce. Chci se postarat o své nejbližší a to mi stačí," řekl docela klidným a vyrovnaným hlasem. Na spratka vrchního kapitána to měl v hlavě ještě docela srovnané.

Aki Maki

Aki koukal na Sawai s úsměvem. Poté jí jako poslušného pejska dvakrát spokojeně poplácal na hlavě.
No. Aspoň jeden z nás..
Pravil a rozhlédl se okolo.
Snad ho budete mít za nás oba..
Pravil s hodně rebelským mrknutím oka. Teď to chtělo ještě vrchního kapitána najít. Což, nejvíc logické bude hledat ho v jeho kanceláři. Pokud nebude tam, tak v hospodě. Akimu nezbývalo nic jiného, než se zkusit někoho zeptat. A tak se tedy rozhlédl ještě jednou po okolí, tentokrát ale naopak z důvodu, jestli někoho neuvidí. Předtím se jen ujišťoval, jak moc může mluvit.

Hoshi Kitsune

Kitsune tam v klidu jedla svojí rýži s tím jedním kouskem masa, co jí ta její chlupatá potvora jménem Artemis nechala na talíři. Ano...vlčice sežrala i většinu kapitánčiny porce. Ta na to naštěstí už byla zvyklá, takže se jen krátce na zvíře zamračila a nechala to být. 
No a během toho poslouchala Kaorua. I když to tak možná nevypadalo. Byla žena...multitasking měla v krvi...rozhodně víc jak navigační systém.
Nechala říct Kaorua vše, co měl na srdci. Když skončil, Kitsune se na tváři objevil spokojený úsměv. Jo...něco takového chtěla slyšet. "Co kdybych tě trénovala já?" zeptala se ho.

Kioshi Hikaku

Vyslechl si celkem šokující zprávu. Chtěl se omluvit, ale věděl, že tím by to neodčinil. Myslel si, že pomohl a přitom jen uškodil jiným.Pohlédl na Raidenovo oko a ruku. Vypadal teď celkem dos badass, ale to nic neměnilo na tom, že se za to Hikaku cítil částečně zodpovědný. Cítil se teď dost špatně. Kdyby zůstal, mohl opravdu zachránit víc životů. Hlasitě polykal, bylo mu do pláče, ale to teď nemohl dát najevo.

Raiden ho šokoval otázkou, respektive ho poprosil aby si sám zpečetil osud. Zamyslel se a odvrátil pohled od Raidena. Pořádně se nadechl a prošel po místnosti. "Dobře víme, že jsem zmizel už víckrát. Teď to však bylo opravdu k něčemu. Když pominu ty zachráněné životy, ..." Usmál se, protože se mu hlavou prohnala myšlenka. "... dost jsem zesílil a myslím, že víc než si jen umíš představit." To ovšem pořád nebyla odpověď na Raidenovu otázku. Proto hned navázal. "Normálně bych ti řekl, ať mě zavřeš a přijal plnou zodpovědnost, ale věř mi, pokud by nastala podobná situace jako s tím šípy metajícím magorem, byl bych schopný posílit ne jen sebe, ale většinu našich jednotek. A udělal vše pro to abych je ochránil" Trochu se rozohnil a Raiden mohl cítit, že z něj srší pořádná dávka reiatsu, kterou si ani on sám neuvědomoval. 

"Dávám ti tady tedy slib. Budu vždy stát při všech bratrech v boji a nikdy! Nikdy už nezmizím z vlastního rozhodnutí." Pak se na něj podíval a s úsměvem na tváři pronesl. "Pokud bych to nedodržel, bez otázek mě můžeš zabít, ale jen a pouze ty taichou." Řekl to rád, protože už neměl v úmyslu nikdy zmizet. Uvědomil si co pro něj seireitei, Raiden, ostatní kapitáni a vůbec všichni znamenají.

Tomisura Raiden

Raiden poslouchal Hikakovu úvahu o svém osudu a nijak do toho nezasahoval. Jen se mu u pár věcí mírně pousmál. Jakmile domluvil, tak se chopil slova on: "Síla... všichni se za ní pořád honí, ale co je to síla?" zeptal se nejprve. Hikakovi trochu nahnalo body, že zmínil, že by dokázal posílit i další. "Ano, taky se snažím zesílit, stejně jako všichni tady. Ale není to, co by nás mělo motivovat. Kolektivní síla vždy přemůže tu individuální. Proto Izuna nevyhrál, i jeho vlastní lidé se proti němu postavili," z nějakého důvodu, když tohle říkal si přišel hrozně starej.
Teď k tomu důležitému. Raiden si byl samozřejmě vědom, že tam Hikaku upouštěl nějaké to reiatsu. Nebral to na lehkou váhu, ale z koho tu nesršelo reiatsu. I když... Hikaku si mohl všimnout, že z Raidena momentálně téměř žádné nevyzařovalo. "Sliby mi jsou k ničemu. Uděláme to jinak..." řekl nakonec a zvedl se.
"Chceš zpátky Haori? Najdi si dva kapitány, co se za tebe zaručí. Dones mi důkaz, že jsi jim pomohl, každému zvlášť. Poslední práci pak pro tebe budu mít já sám," řekl vážným hlasem a přešel k jednomu z oken. "A ne, že mě zklameš. Ve hře je Haori, které jsem nosil já sám," řekl ještě.
"Nějaké další otázky?" dodal.

Tomisura Kaoru

Kaoru ještě chvíli koukal na Kitsune s otevřenou pusou, když mu vyslovila svojí nabídku. Málem mu z toho vypadly hůlky z ruky. "Jsme sice jak oheň a voda, ale proč ne!" řekl nadšeně. S Kitsune-sensei vždycky trénoval rád. "Dostanu tu cool Omnitsukido uniformu? Našel jsem jednu u táty, ale jeho mi je trochu velká," řekl zklamaně. Byla pravda, že Kaoru byl o něco menší jak Raiden. Ne o moc, ale byl.

Aki & Sawai -> Problém byl, že první divize neměla téměř nikoho, koho by si mohl potkat. Většina lidí měla buď své úkoly nebo byla převelena do jiných divizí. V tom se před vámi zajiskřilo a zjevil se Raijuu. "Akimoto-taicho, jsem ve své kanceláři," ozvalo se Raidenovým hlasem.

Hoshi Kitsune

Mezitímco Kaoru zíral s otevřenou pusou, ona dojedla v klidu oběd. Celkově byla celou tu dobu v klidu. Bylo to takové důstojné a cool. 
Kaoru nakonec i něco řekl. "Proč ne?" zopakovala. Čekala trochu nadšenější reakci, i když Kaoru nadšeně vypadal no. Čekala spíš něco jako Super! Díky! Jasně! Vážně?!  a dostala jen Proč ne!.
Pak se jí zeptal, jestli dostane tu cool Onmitsukido uniformu. A taky vypadal zklamaně z toho, že je mu ta Raidenova velká. "No...když si jí zasloužíš, tak by se pro tebe nějaká možná i našla." odpověděla a pobaveně se pousmála.