1. divize

Aki Maki

Aki si vyslechl své rozkazy. Už, už se chtěl taky pustit do protestů, ale začala docela vášnivá debata mezi vrchním kapitánem a kapitánem třetí divize. Každý si mohl podle Akiho úsměvu všimnout, že si tuhle situaci vyloženě užívá. Když už se vše blížilo ke konci, tak i Aki lehce pozvedl ruku a odkašlal si.
Taky mám pár otázek. Za prvé, co mi je po tom, co si ostatní myslí? Svým způsobem je i strach forma respektu. Za druhé, opravdu mám já pořádat nějaké radovánky? Na to je tady nejlepší Ruyichi-taichou, bez jakékoliv urážky samozřejmě..
Pravil Aki s úsměvem a pravou rukou udělal uklidňující gesto směrem ke kapitánovi deváté divize. Každý ho znal, takže věděl, jak to má se zábavou.
Nehodlám pro nikoho organizovat karetní turnaj. Ať se zabaví jak chtějí. Přijímám do své divize všechny ostatní, co vyrazí od vás. Víte jaké to je uklidňovat už poměrně početnou skupinu bývalých členů 11. divize? Věřím, že každý chybuje a zaslouží si jednu, dvě další šance. Takže bych docela ocenil, kdyby jste i na mě s prominutím přestali házet starou špínu a dostal jsem nějaký seriózní úkol.
Pravil Aki s ledovým klidem a úsměvem na tváři. Ale popravdě to neřekl vůbec hezkým tónem. Zřejmě byl lehce podrážděný z jeho posledních osobních problémů. A už ho zřejmě unavovalo poslouchat ty samé řeči a koukat na ty samé pohledy stále dokola. Občas (čti jako často), měl chuť někomu bodnout nůž do krku.

Tomisura Raiden

"No, tak jsme se domluvili. Předěláme historický formát a bude, všichni budou spokojení," byl rád, že našli aspoň trochu klidné řešení s kapitánem 3. divize. Bylo hezké, že nechtěl do čtvrté divize. Taky by ho tam neviděl rád, očekával by, že lék na zlomeninu by pak byla kovadlina.
Hned na to se ještě ozval kapitán 7. divize. Raiden k němu přistupoval stejně jako k Razakimu, naprosto neutrálním pohledem a jakkoliv nezabarveným tónem hlasu. "Je to skvělá příležitost jak se uvést v lepším světle. Strach si nechte pro nepřítele," řekl nejprve. "Klid povede k lepší výkonnosti. A karetní turnaj byl jen příklad. To, že přebíráte členy z jiných divizí vás šlechtí, ale dělají to všechny divize, pokud někdo požádá o transfer. Každý má právo na druhou šanci," u tohohle se už málem zasekl. U Akiho by to už asi fakt nebyla druhá šance. "Ale pokud vám to nevyhovuje, támhle jsou dveře, Haori tu nechte," řekl nakonec. Upřímně, nebylo moc věcí, které by Akimu svěřil s čistou myslí. Věděl, že tenhle člověk z toho chtěl vždycky vydolovat něco víc.
"Pokud k tomu již nikdo nic nemá, tak to pro dnešek rozpustíme. Další porada bude za 14 dní, zhodnotíme si postup. Ještě mi sem, až budete odcházet, pošlete prosím Mei. Mám pro ní úkol, který by mohla zvládnout," požádal ještě ostatní kapitány. Pak mrkl na Kitsune. Doufala, že se mu zatím postará o synátora.

Tomisura Kaoru

Kaoru chápavě pohladil Artemis po hlavě. Byl to jeho věrný kůň z doby před X lety. Musel jí bránit před členy její vlastní divize. Nadruhou stranu, ona moc bránit nepotřebovala. Ne, když jí vylepšil děda o nějakou tu občasnou jiskru.
Chvíli pak sledoval výměnu pohledů mezi Artemis a Rickem, zatímco si kousl do toho toustu. Pak se podíval na Artemis a pronesl: "Jo, taky si myslím, že by měl mít víc koule a zkusit s ní promluvit. Sice ho pak asi zadupe do země, ale tak... co se dá dělat."

Ruyichi Yoshiro

"Vážně?" Facepalmoval tam v duchu při pohledu na kapitána sedmé divize. Ten chlap prostě nikdy nemohl na nic přikývnout. Vždycky v tom muselo být něco pro něj. Yoshiro měl radost z toho, že jim kdysi pomohl a občas se snažil, ale tyhle momenty to dost zabíjely. Raiden potom poradu rozpustil. Naštěstí netrvala moc dlouho. Někteří by se tu mezi sebou nejspíš sežrali. Vrchní kapitán pak zmínil Mei. Jeho dceru? Ona byla tady? Yoshiro se podíval na Raidena, pak na Konan. No a pak prostě vyrazil ke dveřím. Neviděl Mei dlouho a teď nemusela dostat šanci vyhnout se mu. Aspoň do té doby, než k ní dojde její kapitán a pošle jí za panem vedoucím.

Pankáč, vlhký syn, vlčica > Najednou Ricka sežrala velká černá kočka.
Ze dveří se jako první vyletěl kapitán deváté divize. Rozhlédl se, a pak konečně uviděl svojí dcerku. Rozběhl se k ní, než uteče a chvíli s ní něco klábosil. (Obsah konverzace nemusím psát, protože hraju za oba a nemám náladu na fan fiction.) Řekl jí ale o oslavě narozenin!

Potom vyrazil co nejdál od téhle divize, která zaváněla povinností.

Rai Eshen

Eshen jen pobaveně přikývl hlavou. A pak už byli rozpuštěni, takže toho využil, a vydal se svižnám krokem směrem z místnosti. Kldině tam nechal ostatní, ať si ještě něco povídají. Aki tam první házel ramena, jak ho nezajímá, co si o něm kdo myslí, a hned vzápětí nechtěl dělat úkol, který byl prý pod něj. Proč? Protože by si o něm někdo něco myslel? Nebylo mu to jedno? Neprotiřečil si tak trochu? Yop. A proto to Eshen prostě hodil za hlavu. Jemu to totiž doopravdy jedno bylo.
Kývl na všechny, co snad stáli v té místnosti předtím, a prostě šel dál, nechtělo se mu s dětmi se zastavovat.
Venku se pořádně protáhl. Prokřupal prsty, zhluboka nadechl. V místnosti s tolika lidmi, co zrovna brali tolik vzduchu, bývalo dost zadýcháno. Eshen se rozhodl, že si ještě venku dá chvilku přestávku, než se někam vyloženě pustí. Takže kdyby někdo chtěl, měl tu šanci ho chytit... než zase zmizí do zákoutí své divize, aby jim předal nové rozkazy.

Rick, Kaoru -> Jo, to byla. Teď už byl na to trochu velkej. Mohl by vozit on jí. 
Artemis si vyslechla Ricka. Celou dobu na něj koukala tím nezaujatým pohledem. Pak už to ale nedala a zavrtěla nad jeho špatností hlavou. Rick z toho poznal, že tím naznačuje, že je Rick idiot...a nebo jenom nechápavej. Ještě pořádně neuměl vlčí řeč dokonale. 
Pak se ozval Kaoru, který jí furt nedal tu druhou půlku sendviče. Artemis se na něj podívala a nahodila zase ten psí výraz s vyplazeným jazykem. 
No a pak vyběhl kapitán deváté, Artemis za ním zvědavě koukala, dokud nezmizel. Pak zas nahodila psí ksicht. 


Hoshi Kitsune

Všichni přijali své úkoly z klidem...jen Aki se začal dohadovat. Kitsune nad tím protočila oči. Tohle bylo směšné. Raiden se tím naštěstí nenechal vyvést z míry a argumenty mu oplácel. Dokonce mu řekl něco v tom smyslu, že když se mu nelíbí jeho rozkazy, může odevzdat haori. No..hustý tohle. On už zněl sice směšně ten úkol..chtít po Akim, aby dělal zábavu. 
No a pak přišlo vysvobození! Mohli jít a vrátit s sem až za dva týdny. Taky si všimla Raidenova mrknutí. Well...tak ne tak úplně vysvobození. Když už to ale jednou slíbila...
Kitsune tedy vyšla ven, ke pořád byl Rick. Pořád si ho nevšímala. Artemis k ní přiběhla a Kitsune si to kráčela ke Kaoruovi. Dala mu jednu ruku kolem krku a vedla ho tak někam s sebou. "Tak jo, prcku...hezky si popovídáme..." řekla mu s úsměvem. Nebyl to ale ten milý, spíš děsivý. Kaoru už asi tušil, že má průser. Rick to tušil taky. Ten výraz znal.

Aki Maki

Aki se stále s úsměvem koukal na Raidena. Bylo mu jedno co říkal, nehodlal tady pro někoho něco chystat. Jestli bylo lidem málo, že jim tady zachraňoval prdel, tak jim jí příště nechá spálit dalším nasraným Quincy. Už nic ale nenamítal, nechtěl se tady hádat, stejně by to schytal akorát od ostatních. Poté se Aki otočil na Yasumara a vydal se klidným krokem k němu. Což zřejmě nemuselo znamenat nic hrozného, ale přeci jen to mohl být docela zajímavý pohled.
Kuchiki-san, vím co jste říkal, ale na slovíčko. Prosím..
Pravil Aki, když byl tak dva metry od Yasumara. Nechtěl se moc přibližovat, aby ho nevyděsil jako kolouška v lese. Aji radši stejně jako na zvířátko lehce pozvedl levou ruku a pokusil se o nějaké uklidňující gesto. Aki musel riskovat, i když něco slíbil, ale prostě musel.

Aririki Rick Ginken

Rick se jen díval do země a byl skleslý. Nevěděl moc, co dělat. Pak vstal a s povzdechnutím nadhodil Kaoruovi: To mám v plánu... chtěl pokračovat, ale pak se otevřely dveře a proletěl Yoshiro. Pak vyšla Kitsune a odcházela s Kaoruem. Rick se jí za zády uklonil a okamžitě, než se dostala z doslechu, řekl: Vracím se do plně aktivní služby Hoshi-sensei. Chtěl bych si zasloužit zpět svoji důvěru, dáte-li mi možnost. v úkloně expodkapitán zůstal, dokud mi Kitsune buďto neodpověděla, nebo neodešla. Prosím... Kitsune-sama... alespoň TEĎ mi odpovězte. blesklo mu jenom hlavou. Potil se. To bylo špatné, tak mohla poznat jako moc nervózní z toho je...

Hoshi Kitsune

Kitsune si to tak kráčela s Kaoruem ve svých spárech, když za sebou uslyšela Ricka. Zdálo se, že panu Ginkenovi narostly koule. 
Jeden koutek rtů se jí zvedl o pár milimetrů, jak se velmi mírně pousmála. Neotočila se na něj, jen zvedla ruku. 
"Zkus to." houkla za ním, jelikož šla dál a už byli docela daleko. 
Rick se mohl přestat potit, odpověděla mu. Za to by se měl zapotit prací a dřít jako mezek. A hlavně...nedělat problémy.

Aririki Rick Ginken

Rickey se narovnal a těžce vydechl. Není to tak zlé, jak jsem si myslel. Ale růžové to taky nebude. ozval se mu v hlavě jeho vlastní hlas. Jen se otočil a s úsměvem vydal zpátky do druhé divize. Nebylo ni tak jednoduchého potěšit kapitánku Kitsune. To nebyly nějaké věnečky či sbírka. To byla hromada tvrdé práce. Rick si dal ještě před pozemky první divize jednu rychlou cigaretu a vyrazil do druhé divize.

  > 2.divize

Izanagi

Jen stál a pozoroval poradu ostatních kapitánů. Vůbec nechápal, proč je tolik negativní diskuze okolo raidenova nápadu. Chápal ho tak, že Razaki zaučí z ostatních divizí v orientaci ve formulářích. To nemohlo nikomu uškodit, právě naopak. Mít možnost vyplňovat formuláře jako pravý místr, hned by se Izanagi přihlásil. Naštěstí už se mu rodilo v hlavě, jaké lidi ze své divize vyšle. Když Aki začal protestovat, na jeho tváři se vykouzlil úsměv. Měl rád lidi, kteří se nebáli jít proti proudu a Aki byl ukázkový rebel. Tak trošku převzal jeho roli, kterou měl v časech prvních porad. O tom, že spousta členů opouštěla 11. divizi k 7. divizi věděl. Také se kvůli tomu kupilo dost problémů a Aki s nima měl spoustu práce. Taková byla daň za jeho hrdinskou činnost. Izanagi kývnul na Raidena a začal odcházet. Nebylo mu moc po chuťi, že pro ni má nějaký úkol, byla to jeho divize a on ji potřeboval daleko víc. Nehledě na to, že tím porušoval spoustu pravidel, protože rozkazy mají chodit přes kapitána. Rozhodl se, že tentokrát počká v čekací místnosti on na Mei.

Konan

Porada začala. Vypadalo to, že bude obsahovat jen několik základních bodů. Což na jednu stranu bylo skvělé. Prostě jenom nějaké obyčejnější úkoly.
První bod: Konan zapřemýšlela, zda Izanagi-taicho najde vůbec nějaké schopného člena z divize. V chvíli si musela v duchu vynadat, nad jakou kravinou to přemýšlí. Vždyť má v divizi plno schopných lidí a hlavně tam má Mita. Tam spíše nastane problém, pokud se do té skupiny dostane i Hikaru a Mei. Viděla to přímo před očima..... Ka-bůůůům!
Druhý bod: Bylo by to sice hezké na někoho hodit svou práci, ale ostatní kapitáni, kteří se k tomu vyjádřili měli pravdu. Mnohé dokumenty byly plné tajných informací, které mohl znát pouze kapitán dané divize. Ovšem to zaučení některých členů ohledně administrativy znělo dobře a Razaki-taicho s tím souhlasil. Toho, koho tam Konan pošle, bude muset rozhodně vybavit nějaký nahrávacím přístrojem, protože by se také mohli vrátit ze školení a prd si pamatovat. Jen doufala, že bude Razaki-taicho souhlasit s nahráváním svého výkladu.
Pak najednou zaslechla své jméno a věnovala svou pozornost vrchnímu kapitánovi, který pro ni měl úkol. Konan neměla ani tušení, že v léčení je nejlepší z kapitánu. No aspoň v něčem, jen doufala, že se bude opravdu jednat o pouhou výpomoc. Aby jí pak neskončila 4. divize na krku. "Aha?! Rozumím, vrchní kapitáne." přikývla Konan.
Pak se tam rozjely debaty, které pomalu přecházely v hádky. Do tohohle Konan rozhodně zasahovat nechtěla. Jí její úkol nevadil. Výpomoc 4. divizi nezněla tak špatně. Třeba se i něco nového naučí, ale stále platí to, že nechce 4. divizi vést. Desítka jí skvěle vyhovuje.
Po veškeré diskuzi porada skončila a Konan mohla konečně odejít. Ovšem zarazila se, když kapitán 1. divize vyslovil jméno její dcery. Střelila po vrchním kapitánovi pohledem. Sice věřila v jeho úsudek a ve schopnosti, které Mei měla, přesto se v jejím pohledu jaksi mísilo něco ve stylu - Jestli se jí něco stane, tak si mě nepřej!, ale nahlas nic neřekla. Myslím, že stačil ten pohled. No a pak konečně odešla z místnosti.
Rozhodla se, že rovnou zaskočí do 4. divize povědět jim tu novinku a poptat se, zda tedy nepotřebují s něčím pomoci.
Venku ještě mávla na Mei a pak v klidu odešla.

------> 4. divize

Rai Eshen

Eshen byl rád, nejen, že už porada skončila a že to bylo rychlé a vcelku bezbolestné, ale i, že si pak po ní nechal nějakou malou chvilku na to, aby poskládal svoje myšlenky tam kam patří po jeho hlavě. Neslyšel křik, bankai ani jiné známky ničení z místnosti, kterou před chvilkou opustil, a tak nějak tušil, že Aki buďto vzal svojí úlohu, a nebo že se prostě nějak jinak dohodli. Celkově, i kdyby se tam dělo něco zajímavého, pokud na to ostatní kapitáni nehodili bankai, tak to nebylo dostatečně zajímavé, aby to stálo za řeč.
Každopádně, Eshen se v klidu vydal pryž z kasáren První. Už tu neměl co na práci, a naopak v jeho vlastní divizi teď měl nějaké úkoly, které bude potřeba rozdat.

>>> Kasárny 6. Divize

Yasumaru

Jako by toho nebylo málo, začal protestovat i Maki-taichou. Stačilo, aby Yasumaru slyšel ten jeho chladný hlas, a už mu přeběhl mráz po zádech. Opět si potvrdil, že nemá kontroverzního kapitána rád. Vůbec nechápal, jak je důležité, aby shinigami měli šanci se nějak odreagovat, když zatím ani lázně 4. divize nebyly z kapacitních důvodů obnoveny.
Yasumara už začínalo z těch všech konfliktů bolet břicho a to nejhorší mělo teprve přijít - Aki ho oslovil. A chtěl s ním mluvit. Yasumaru nejspíš zbělel jako křída, když uslyšel z Akiho úst svoje jméno. Podíval se skoro proti své vůli na něho a musel se hodně přemáhat, aby zůstal stát a nezdrhl někam hodně daleko.
"A - ano?" zmohl se pouze na jedno nejisté slovo.

Aki Maki

Víte, já..uh..
Aki se najednou zarazil a prohlédl si Yasumara. Poté pozvedl levou ruku a lusknul mu s ní před obličejem.
..je vám dobře? Nepotřebujete vodu..? Nebo někam do chládku?
Zeptal se Aki skoro až starostlivě. I když mu bylo docela dost jasné, co se děje. Navíc od Akiho skoro vše znělo falešně, takže člověk nikdy nemohl vědět, jestli něco myslí vážně, nebo ne.
No každopádně, proč jsem vás oslovil. Moc dobře víte, že jsem měl určité zalíbení ve vaší sestře. A proto bych se vás jen rád zeptal, jak se jí daří..
Pravil Aki klidně a na chvilku uhnul pohledem. Právě se pokusil zahrát něco jako stud a city, aby si Yasumaru myslel,. Že toho opravdu lituje a že mu jeho sestra opravdu chybí. Což samozřejmě chyběla, ale ona byla taková jedna z mála, co v něm umělá číst.
Víte, i když se to zdá nemožné..chybí mi..
Pravil nakonec Aki a jakože nervózně, a s trochou studu, se poškrábal ve vlasech.

Yasumaru

byl tak na nervy, že když mu Aki lusknul před obličejem, úplně sebou trhl, jako by snad na něj útočil. Na otázku, jestli nepotřebuje do chládku, nic neřekl, jen chabě zakroutil hlavou a na sucho polkl. Když se pak Aki rozhovořil o jeho sestře, Yasumaru se úplně oklepal. Představa jeho sestry s tímhle mužem ho naplňovala pocitem, jako když po něm leze armáda odporných dlouhých stonožek. Nejradši by Akimu jednu vrazil už jen za to, že si dovolil o ní mluvit, ale ovládl se. No, ve skutečnosti se spíš bál a navíc to nebylo vůbec důstojné.
"Daří se jí dobře." Yasumaru si musel odkašlat, aby vůbec dokázal promluvit. V duchu se začínal zlobit. Ne ani tak na Akiho jako na sebe, cítil se jako malé, bezmocné dítě. "Ve skutečnosti se bude vdávat." Tak nějak si říkal, že bude lepší zabít jakékoli naděje, které by tenhle slizký člověk snad mohl mít.

Tomisura Raiden

Aki nic nenamítal a ani neodevzdal Haori. No, uvidíme jak tohle dopadne, hlesl si Raiden v myšlenkách, ale bylo mu jasné, že na příští poradě to bude malér. Na 90% si byl jistý, že se na to kapitán 7. divize vybodne.
Raději se vrátil k Mei, která se dostavila dovnitř. "Jo, stačilo, dobrý," pravil k ní, aby se už konečně zase narovnala. Všechny děti kapitánů a dalších znal od plenek, většina mu říkala strejdo, taky byl kmotr jednoho dítě Akia, takže se mu zase uklánět nemuseli.
"Měl bych tu úkol pro někoho tvého kalibru. Je to jednoduchá mise doručení dopisu z bodu A do bodu B. Vyber si k ruce dva nebo tři shinigami, viděl bych to na někoho z druhé nebo třetí divize," sdělil jí a zvedl pravou ruku. Kolem ní se zajiskřilo a objevila se obálka. "Chraňte jí a doručte jí. Jméno a lokaci příjemce máš na ní," oznámil jí klidným hlasem a natáhl k ní ruku s dopisem.

Tomisura Kaoru

Kaoru samozřejmě dal poslední zbytek sendviče Artemis, i když mu u toho solidně zakručelo v břiše. Během toho kolem profrčel nějaký rychlík a pak i většina kapitánů. K ním si to rovnou vydala Kitsune. Nasucho polkl. To zase bude kázání. Nahodil tedy pohodový obličej, jakože to má na háku, i když se mu ve skutečnosti chtělo trochu zvracet a soustředil se, aby nevypadal jak nalitej. I když byl.
Na její slova jen kývl, zvedl se a vydal se za ní. Mezitím měl i Rick svůj... proslov? Když zmizel, neodpustil si poznámku: "Měla jsi ho víc podusit."

Aki Maki

Aki stále klidně stál a koukal na Yasumara, jak ze sebe pomalu, ale jistě dostává odpovědi. Lezlo to z něj ale jak z chlupaté deky, ale furt to byl úspěch, Aki ani nečekal, že mu odpoví. Aki párkrát s úsměvem přikývl.
Jsem tedy rád, že potkala někoho, s kým je šťastná..
Odpověděl a přiložil si pravou ruku na bradu a na chvíli uhnul pohledem, jako by se zamyslel. Poté vrátil ruku do původní polohy a podíval se zpět na Yasumara.
Většina velkých rodů nepřežila nedávné katastrofy. Tak to musí být dozajista sňatek z lásky. Jsem rád, že se nedržíte starých tradic a něco takového jste dovolil. Jste dobrý bratr a muž..!
Pravil Aki a pravou rukou chlapácky poplácal Yasumara po rameni. Což, nebylo příjemné ani jednomu. K Akimu takové chování nesedělo a mno..Yasumaru byl Yasumaru.
Pardon, nechal jsem se unést..
Okamžitě se omluvil a udělal něco jako lehčí úklonu na znamení omluvy. Yasumaru nemusel vědět, že to byl celý jeden velký plán a mohl si takovým malým gestem maličko napravit reputaci. Nebo aspoň Yasumara trochu přesvědčit o tom, že se polepšil.

Hoshi Kitsune

Kitsune se na Kaorua jen lišácky pousmála. "Neboj...však on se ještě podusí...." odvětila mu a při tom se trochu uchechtla. Kaoruovi jistě došlo, že to pro Ricka bude ještě těžké. Moc dobře věděl, že naštvat jí není dobrý nápad. 
"No a teď i trochu popovídáme my dva, jo?" začala. "Nejdřív ale naval." řekla mu a čekala, až jí podá tu flašku, co schovával. "Kolik jsi toho sakra vypil?" zeptala se ho. Jí nic neunikne. Možná to bylo tím, že byl cejtit chlastem.

Izumi Razaki

Razaki ještě chvíli čekal. Většina lidí se už pomalu rozcházela. Aki se vrhl na chudáka Yasumara, ale ten statečně odolával. Mei se hádala s Raidenem. Razaki Raidena skoro litoval. Dělal co mohl, aby vedl 1. divizi a každý se s ním jen hádal. Pro něj tu asi nebylo už co dělat. Razaki se zvedl a pomalým krokem se vydal pryč. "Přeji všem příjemný den." popřál všem hezký den.
Pokud mu nikdo nic nechce tak -> 3. divize

Tomisura Raiden

Raiden si trochu povzdychl. Kéž by každé dítě dnešní Seireitei bylo takhle disciplinované. "Inu, asi mělo, ale takhle to bude rychlejší. Je to vcelku urgentní záležitost. A nedám to na starost někomu takovému jako je Kaoru, ne?" usmál se poprvé za celou poradu. Teda, ono už bylo po poradě, takže se to taky vlastně nepočítalo. Ale jen tak pro ten pocit. Smutné bylo, že Raiden vlastně neví, co je v dopisu, pro koho byl a tak. Mohl by o tom povídat víc. Takhle mohl kulový. "Ale jestli je to problém, dojdu ven z místnosti a povím mu to," nadhodil ještě.

Tomisura Kaoru

Kaoru trochu zamrkal. Bylo mu jasný, že před zkušenou alkoholičkou nic neskryje, ale i tak. "Hele, to není fér! Měl jsem jen tři doušky, fakt!" zahuhlal a zamával jí flaškou Kyouheiovice před obličejem. Díky tomu mohla Kitsune získat představu proč vypadá tak jak vypadá.
"A dát ti to nemůžu. Pak se zleješ taky a budu mít trauma, že jsi umřela. Jako když jsem byl malý!" začal protestovat. Ještěže tu už nebyl Rick, třeba by to taky pochytil a mohly by být problémy.

Hoshi Kitsune

Kaoru se bránil, že měl jen tři doušky. "Ale vypadáš, jako bys vypil celou flašku." odvětila mu. Pak konečně uviděla, cože to pil. Well. Pověstná Kyouheiovice. Tak to věřila těm třem douškům. 
Pak jí tají tam začal povídat něco o traumatu z dětství, kdy si myslel, že umřela. Cože? Co to zase mektal? A proč z ní každá Raidenova postava dělá opilce, co se opije do němoty a má kocoviny jak hovado, když to není pravda....šupák.
"Nemel a naval." nenechala se odbít. A také mu neřekla, že tehdy to jen hrála, aby jí dal na chvíli pokoj.

Yasumaru

nechápal, jak to Aki dokáže, že jakkoli špatně se Yasumaru cítí, donutí ho cítit se ještě hůř. Takhle si kamarády nenadělá.
Yasumaru se pěkně smažil ve vlastní šťávě, když Aki mluvil o tom, jak jeho sestra určitě bude šťastná, a tím v něm jistě zcela záměrně vzbuzoval všechny jeho výčitky a pocity viny. Jeho matka měla v těchhle věcech jasno a nejspíš by ho nenechala rozhodnout jinak, ale on byl přece hlava rodiny, mohl si dělat, co chtěl. Když se jednom pokusil jednou navrhnout, že by třeba nemuseli tu prestiž tolik řešit, sama Hikari se postavila na matčinu stranu. Věděl, že se jí ten sňatek nelíbí a viděl, jak je ochotná vyměnit svoje štěstí za prospěch její rodiny. Jeho rodiny. Bylo mu to hrozně líto, ale nedokázal najít slova, kterými by ji mohl přesvědčit, že to tak být nemusí. Však ani sám se nedokázal matce vzepřít, tak jak by to mohl chtít po ní. Obdivoval její smysl pro povinnost a celkově si myslel, že je Hikari stokrát statečnější než on, i když třeba nikdy nestála na bojišti sekundy od možné smrti.
Mihlo se mu hlavou, zda se Aki opravdu tak zajímá o jeho sestru, nebo to všechno jen hraje. Ale co by tím mohl sledovat? Yasumaru nechápal, proč s ním vůbec Aki mluví. Byl by rád, kdyby ho už nechal na pokoji a nesahal na něj.
"No... já... nezbývá mi než doufat, že to tak je." Ale věděl, že není. Snažil se jen o jediné, neotočit se na patě a neutéct někam daleko.