11. divize

Kagami
--->Podzemí


Ty zvuky, které Kagami slyšel a které se stále přibližovali, se mu nelíbili. Nějaké hekání a kvílení. Kam to sakra vlezli. Kagami upřímně doufal, že se neobjevěj u někoho v ložnici. Ne...objevili se v doju jedenáctky. Tak teď by si Kagami to objevení v něčí ložnici dokonce i přál. Jeden z těch hromotluků se dokonce i ozval. "Jsme tu na inspekci..." začal Kagami klidně a vytáhl z kapsy blok a tužku a začal si něco poznamenávat. "Vaše sklepní prosty a kanalizace se zdají v pořádku..." pak se rozhlédl po místnosti. "Doju by neuškodilo pár lehkých oprav, ale jinak se zdá také v pořádku..." zase si něco poznamenal. Pak se podíval na Yata s Ginrenem. "Myslím, že tady jsme skončili...." podíval se na jinou stránku v bloku. "Další na řadě je čtyřka...to bude nuda. Snad budou mít alespoň nějaké prošlé léčivo..." dodal a podíval se na ty hromotluky. "Promiňte pánové za zdržení od tréninku. Jen projdeme a můžete se tomu zase naplno věnovat." pronesl a vydal se k odchodu. I tak byl ale připravený povolat svou zanpakuto, zneviditelnit se a zdrhnout, kdyby byla potřeba.

Yato
>>>> Podzemí

Vyšli jsme schody a dostali jsme se ke dveřím za kterýma byly velmi zvláštní zvuky a člověk si nad tím mohl myslet velmi různorodé věci. Takže jsme otevřeli dveře protože jsme už neměli kam jít a že už ten ohavný vzduch byl už k nevydržení. Po otevření dveří jsme se objevily někde a když jsem si tu místnost pořádně prohlédl tak jsem zjistil že to je tréninková místnost pro Dojo. Protože jsme určitě potichu nevlezli dovnitř tak jeden z těch co tam zrovna trénovali si nás všiml a pojmenoval nás "máničky" ... celkem zvláštní když je celkem poznat že jsme mužského pohlaví. Já jsem zůstal v klidu stát a zatím si tam Kagami vymýšlel důvod proč jsme se jim objevily ze sklepa. Celkem dobře vymyslel Kagami to že jsme na inspekci ale ... snad nás ti chlápci nechají v pořádku projít. Takže jsem se dal na odchod stejně jako Kagami ale nenápadně jsem si položil svojí pravou ruku na jednu z mích pistolí co mám na boku kdyby na nás zaútočily nebo by měli malou známku podezření.

Kagami


Tak tohle Kagami nečekal. Byl nabrán stolem, který se zjevil odnikud. Ginren se začal smát. No Kagamimu to moc vtipné nepřišlo a spíš na to koukal dost vykuleně. Pak se nějak vydrápal na desku stolu, aby nejel naraženej na jeho okraji. O téhle legendě už něco někdy slyšel. Údajně prý se takovýto stůl už jednou ulicemi Seireitei proháněl..ale tenkrát sejmul partičku kapitánů, díky kterým pak létaly Bankaie. Velmi zajímavá zkušenost toto. Asi si to napíše do dalšího životopisu. Vezlo je to ale k první divizi, kam mířili, takže nebyl důvod to zatím nijak řešit. Prostě se usadil na desce stolu jako Aladin na svém koberci, pevně se chytil okrajů a jel si jak pán.

Yato

Už to vypadalo že si poklidně projdeme skrz tréninkovou místnost pro Dojo ale ono ne, zničeho nic se přes strop dobyl stůl na kolečkách. Mě, Kagamiho a Ginrena to hodilo na sebe a ten stůl nás někam odvážel skoro bleskovou rychlostí. Ginren a staří lidé co nás viděli se jenom smáli a já nevěděl proč, protože tohle se mi nikdy ale doopravdy NIKDY nestalo. Pevně jsem se chytl stolu a koukal před sebe kam nás to ten stůl veze. "No ... aspoň nás to někam daleko rychle odveze od těch rozzuřených shinigami" řekl jsem si v duchu a velmi rád jsem si oddechl. Jak jsem se koukal kam nás to veze tak kupodivu nás to veze do 1.Divize do které shodou okolností máme namířeno.
Poté jsem se podíval na Ginrena když se smál a zeptal se ho zaujatým tónem "Proč se tak smějete? Vy víte co je tenhle stůl?" hodně mě to zajímalo a doufám že mi mojí otázku Ginren rád zodpoví.

Ryu Suzuki

Procházel jsem se Seireitei ve velmi dobrém rozmaru, jelikož jsem obdržel konečně svou promoci na shinigamiho a získal jsem místo v jedné z divizí. Potkal jsem za ten den nespočetné množství shinigami, ale nezkoušel jsem s nimi zatím navazovat žádný kontakt. Neměl jsem však vůbec žádný nápad, jak bych měl tento důležitý den oslavit, tak jsem se rozhodl jít poprvé do hlavní kasárny 11. divize, abych se trochu seznámil s tím, jak to tam chodí. Slýchával jsem často různé pověsti o tom, že kdykoliv tam někdo vejde, je okamžitě přinucen k boji se zanpakuto, takže jsem byl velmi ostražitý a připravoval jsem se na to, že by k něčemu takovému mohlo dojít, ale zachoval jsem si svůj klidný postoj. Pomalými kroky jsem vešel do kasáren 11. divize a díval se, zda tam někdo je a zda po mně někdo instantně zaútočí, s plnou připraveností vykrýt případný útok. Hmmm... tohle bude v každém případě asi dost zajímavé.

Ryu Suzuki

Tomu, co jsem viděl na vlastní oči, jsem nemohl ani uvěřit. Nejenže mě nikdo nevyzval hned na souboj (to mi však ani tolik nevadí), ale ani si mě nevšimli. Co víc, vypadalo to, jako kdyby je nějaký shinigami okrádal o peníze. V ten moment mi přišlo, že všechny pověsti o 11. divizi o tom, jací jsou to hrozní barbaři, jsou pravým opakem skutečnosti. Nebyl jsem si zcela jist, zda shinigami okrádající 11. divizi měl špatné úmysly, ale zatím jsem nic unáhleného nedělal, jen jsem se trošku nenápadně připlížil, a sledoval, co se tady vlastně děje.

Ryu Suzuki

Po té, co jsem se připlížil, jsem pochopil, kvůli čemu bylo to vybírání peněz. Hmm, tak nakonec tu nějaká tradice ohledně bojů je. Možná jsem jen trochu podcenil situaci, ale přesto to zatím není hrozný, jako se to traduje v těch pověstech. Všiml jsem si boje dvou shinigami. Jeden z nich byla velká horda masa, zatímco druhá byla modrovlasá žena. Nebyl jsem si úplně jistý, zda ona modrovláska vyhrávala kvůli rozdílu reiatsu, pokud mezi nimi nějaký byl, ale jednou věcí, jakožto mistr meče jsem si byl jistý - její šerm měl co do sebe. Přiblížil jsem se k tomu shinigami, který ještě předtím okrádal 11. divizi, abych se jej mohl zeptat na jistou věc. Omlouvám se, mohl bych se zeptat? Kdo je ta žena s modrými vlasy, která umí tak půvabně šermovat? Nebyl jsem si jistý identitou onoho shinigamiho, ale mohl jsem se spoléhat jen na to, že mi odpoví.

Ryu Suzuki

Byl jsem rád, že mi ten shinigami odpověděl, jenom mě trošku zmátl tím, co řekl pak. Nejvyšší hodnost? to znamená, že má hodnost kapitána? Nebo snad... Po té jsem se podíval znovu na modrovlasou ženu a otočil se zpět na toho shinigamiho. ...Funguje jako náhrada za kapitána? Potřeboval jsem poněkud objasnit tento fakt. Pokud by nebyla opravdovým kapitánem, jak asi silný by mohl být kapitán 11. divize?

Ryu Suzuki

Čtvrtý důstojník, huh? Fakt, že tato divize nemá kapitána ani vice-kapitána nebyl moc uklidňující. Pravděpodobně i 3. důstojník by mě v tomto ohledu víc ubezpečil, ale na druhou stranu, dává nám to příležitost se na vrchol hierarchie dostat bez toho, aniž by nám někdo blokoval výstup. Rád bych na Tatsu taky vsadil peníze. Jak jsem řekl, tak jsem i učinil. Vsadil jsem na ní zhruba tolik, co ten týpek předtím, jelikož jsem neměl u sebe moc peněz. Možná jsem sotva nový rekrut, ale dokážu poznat, kdo s mečem umí zacházet. Její šerm je tak úchvatný, že o její prohře pochybuju.

Ryu Suzuki

Opět mě překvapilo to, co ten shinigami řekl. Kdybych v ten moment něco pil, asi bych to úspěšně vyprskl na zem. Tenhle týpek... Možná nakonec všechny pověsti o 11. divizi byly pravdivé, ale aspoň vám o budoucí bitvě řeknou předem, což je určitě velká výhoda pro nově příchozí. Ehh.. Když už je to můj první den, nevím, jestli chci zrovna bojovat, ale mé jméno je Ryu, Ryu Suzuki. Hmm.. ukazovat své schopnosti hned první den.. nevím, jestli je to dobrý nápad, ale na druhou stranu, možná tím někoho ohromím. Nejedná se sice úplně o situaci, kdy je každý případ kompletní výhra, ale nejspíš tím ani nic neriskuju.

Ryu Suzuki

Tradice, huh? No, alespoň pravidla boje jsou mi vstřícná, i když je pro mě používání meče lepší varianta než pouhá hakuda. Ačkoliv bych se pořád chtěl vyhnout boji, zřejmě se nedá nic dělat... Pravděpodobně můžu jen doufat v to, že někoho ohromí mé umění s mečem. Byl jsem mírně nervózní, ale opravdu jen mírně. Myšlenky na prohru mi nenaskakovaly, ale nebyl jsem ani příliš rozpálený do boje. Pak se mi shinigami představil a natáhl ke mně ruku, pochopil jsem to tak, že si se mnou chce potřást ruce, tudíž jsem mu podal ruku a potřásl si s ním. Shimura říkáš? Rád tě poznávám. Hmmm, tak dokonce je tato divize plná gamblerů? To je něco, co se z obyčejných pověstí jen tak nedozvíte, ale nejspíš to k této divizi jednoduše patří...

Daisuke

Vycházkovým krokem pomalu došel až do kasáren 11.divize.
Bylo to zajímavé, ale asi tady nikdy nebyl. Všechno tu pro něj bylo nové a plné tajů, tajů které jako krypl nemohl snadno prozkoumávat. Chůze...to bylo něco co Daisukemu učarovalo, když o to byl tak dlouho ochuzen.
Pak si všiml hloučku lidí...přemohla ho zvědavost a vydal se pomalu ke shromáždění.

Ryu Suzuki

Nakonec se Shimura nezdál být jako špatný týpek, dalo by se říct, že je ideálním mentorem pro tuhle divizi. Jsem rád, že i takoví lidé se tu dají najít. Po tom všem, kdyby tu byli jen ti, co jsou bojechtiví maniaci, pravděpodobně by to tu vypadalo jako na jatkách. Po té jsem si však všiml příchodu kapitána čtvrté divize, který mě svým způsobem zmátl. Hmmm? O co tu jde? Tenhle určitě nepochází z 11. divize... Než abych se unáhloval, raději jsem se zeptal Shimury. Poslyš, nevíš kdo je tenhle shinigami? A ukázal jsem na kapitána 4. divize. Nejedná se doufám o někoho z čtvrté divize, že ne? To by bylo.. umm, ne moc dobrý. Potom všem, 4. divize je to, co bych snesl jako poslední. Jediný případ, ve kterém by mi 4. divize tolik nevadila by byl pouze ten, ve kterém by mě léčili, a to jen z toho důvodu, že kaido je jediná forma kido, kterou uznávám.

Daisuke

Zápes! Nechápal proč, ale nyní mu lámání si nosů navzájem přišlo jako skvělá kratochvíle. Jindy by mu dělalo starost, proč mu bezdůvodné násilí přijde jako zábava, ale dnes byl tak šťastný, že to jeho svědomí odšťouchlo někam do pozadí. Cítil se tak plný energie, tak živý. Bylo to jako by ten divný kulhavý chlápek nebyl on...bylo to jako by byl znovuzrozen...nebo to byla jen ta tráva...bylinky.
Pomalu se prodral davem až k chlápkovi, co vypadal, že vede sázky.
Jaká jsou pravidla? Zeptal se zaujatě.

Daisuke

Se zájmem poslouchal slova toho chlápka a občas pohledem uhnul k zápasníkům. Bez kido a schopností...takže souboj hrubé síly... Nevěděl proč, ale něco se mu na tom líbilo. Bylo to svým způsobem...fascinující.
Já zkusit? Podíval se na něj překvapeně. Ptal se, aby měl lepší vhled do zápasu, ale když se ho zeptal, srdce mu začalo bušit pod náporem adrenalinu.
A kdybych chtěl? Zeptal se zvědavě.