9. divize

Aririki Rick Ginken

Zasmál jsem se a kývl na Daikiho. To bys musel být sakra kus chlapa, abys mě dokázal opít. Já mám výdrž jako rus! pak jsem pomalu vykročil směrem z kasáren a opatrně se zeptal: A s kouřením je to jak? Smí se, nebo nesmí se? podíval jsem se mu do tváře s velmi opatrným výrazem. Doufal jsem jen, že ve dvojce nebude nikdo proti kouření, alespoň v mém pokoji.

trochu zaskočilo a ztuhla, když se ozval hlas známého rýpala. Samozřejmě, pořád lepší, než kdybry to byl Okita, ale i tak. Snad neviděl, co před chvílí četla?? Ne, určitě ne. Navíc teď byl už vzduch čistý. A vůbec, proč by se za to měla stydět, ona přece musela projít všechny příspěvky, ať už byly úchylné jakkoli, byla to její práce!
"Hm, ano, kapr nám zas napsal, chcete si ji taky přečíst?" řekla neproniknutelně a nohou posunula super-koš hloub pod stůl.

"Toho si vážím. Ale věřím, že sama svých starostí máte dost. Obzvlášť s kapitánem, který neplní svoje povinnosti," uchechtl se. Yoshiro najednou odbočil do úzké uličky, která vedla na hřbitov. Podíval se na Chieko a hlavou jí naznačil, ať ho následuje. Když šli kolem, rozhodl se, že by se mohl stavit za svými známými, kteří už nejsou mezi živými. Chieko určitě někoho takového taky měla. 

Baru > "Ani ne," odpověděl rychle na její nabídku. "Stačila mi ta o nenaplněné lásce a mluvícím psovi. Nechápu, proč si ten člověk myslí, že budeme takové podivné výtvory zveřejňovat v našem časopise." Hijikatův tón zněl dost podrážděně. 

Nekonome Chieko

"Na Vás si vždy čas najdeme. A práce mi nevadí, alespoň si přijdu užitečně." pronesla Chieko s jejím obvyklým milým úsměvem. 
Pak její kapitán zahl na hřbitov. Chieko netušila proč zrovna tam. Když se nad tím zamyslela...nikdy na hřbitově nebyla. Neměla důvod tam chodit, ale když už se tamtudy kapitán vydal, vydala se za ním.

Yoshiro prošel celou uličkou až ke vchodu. "Vzpomněl jsem si na něco důležitého," řekl Chieko. "Už je to dlouho, co jsem naposledy navštívil několik známých. Byli pro mě velmi důležití. A nejen pro mě. Pro celé Seireitei." Otočil se na Chieko a usmál se. "Chtěla byste, abych vám o nich vyprávěl? Přece jen, žili v časech, kdy jste ještě neměla takovou vysokou pozici a nejspíš jste je znala jen z papírů." Zastavil se u hrobu se jménem - Suzume Suiren.

Nekonome Chieko

Když kapitán na Chieko promluvil, podívala sw na něj a čekala, co že jí to chce říct.. A tak si vyslechla o jeho důvodu návštěvy tohohle hřbitova. "Vyprávějte. Rádi si to poslechneme." odpověděla mu Chieko a Kuro souhlasně přikývl. Chieko opravdu zajímalo, o kom a o čem jí bude vyprávět. Pak se zastavili u hrobu jakési Suzume Suiren. Chieko si pamatovala akorát, že to byla kdysi dávno kapitánka.

Yoshiro se posadil na zem přímo před hrobem bývalé kapitánky třetí divize. "Suzume Suiren. Před lety bývala kapitánkou třetí divize. A já stával po jejím boku přesně tak jako vy dnes po tom mém," usmál se na Chieko. "Měl jsem to ale lehčí, za to ona mnohem těžší. Kapitánka totiž dělala svoji práci a já jsem byl vždycky já," uchechtl se. "Pamatuju si, že jednou jsem zaspal. Měl jsem tenkrát kamaráda, často jsme se spolu opíjeli. Byl to zrovna den, kdy měli přijít nějací lidé na inventuru. Kapitánka byla docela vážná osoba. No a ten den mi vlítla do pokoje, chytila mě za nohy a vyhodila mě ven z postele. Měl jsem už od rána třídit dokumenty, aby v archívu seděly. Ve spánku se to moc dobře nedělalo no. Nicméně, jak jsem letěl, proletěl jsem oknem. Nevím, jestli to udělala schválně, ale rozhodně se jí podařilo trefit přesně. No a samozřejmě jsem dopadl přímo na ty, co k nám přišli dělat inventuru. Kdybyste viděla kapitánčin výraz." Yoshiro se potom odmlčel. "Ehee, to jsem trochu odbočil." Výmluvně se zazubil a podrbal se ve vlasech.

Nekonome Chieko

Když si kapitán sedl před hrob, Chieko si kousek od něj dřepla a rukama si objala kolena. Pak už se jen zaposlouchala do kapitánova příběhu. Když se na ní usmál, oplatila mu to vlastním úsměvem. Přišlo jí hezké takhle si posedět a poslouchat vyprávění o starých časech. O časech, kdy byl její taichou ještě podkapitán jako právě teď ona. Když uslyšela, že ho tehdejší kapitánka vyhodila oknem, zděšeně si dala ruce před pusu. Nepřišlo jí to k smíchu(mně ano), spíš by o něj měla starost. Kdyby se to tedy nestalo tak dávno. Ale stejně zastávala názor, že lidé by se z oken házet neměli...
"V pořádku. Jen mluvte dál." pověděla s úsměvem, když si uvědomil, že odbočil od tématu.

Yoshiro se usmíval. Na chvíli se jako by zamyslel, načež jeho úsměv zmizel a proměnil se ve smutný úšklebek. "Nedokázal jsem dorazit včas, Chieko," řekl Yoshiro a falešně se na ní usmál. "Bylo to před sedmi...Nebo osmi lety? Už začínám ztrácet pojem o čase. To bylo když kapitánka umřela. Přesněji, byla zabita v akci." Yoshiro vzdychl. "Nějak si už nemůžu vzpomenout na lepší, zábavnější příhody. Pojďme dál, chtěl bych se ještě podívat za vrchní kapitánkou," plácl Chieko po rameni a vstal.

Nekonome Chieko

Chieko si všimla, že kapitán při dalším vzpomínání zesmutněl. Nelíbilo se jí vidět ho takhle. Její kapitán byl přece veselý a optimistický člověk...tak ho alespoň viděla ona. Na jeho tváři neměl smutek, co dělat. Ale na druhou stranu, ukazuje, že je i citlivý a že není bezcitný stroj, kterému je smrt ostatních k smíchu. "To je mi líto." pověděla, když skončil vypravování. Myslela to vážně a i když je to klišé věta...nevěděla, co jiného říct. Když vstával, přikývla na to, že půjdou dál a zvedla se taky. Poté ho následovala k dalšímu hrobu.

pokrčila rameny.
"Možná bychom měli být trochu otevřenější, moderní poezie má mnoho podob..." zadívala se na šuplík, do kterého strčila papír s básní. "No, už jsem dneska viděla hodně... je na čase oddělit zrno od plev, abych tak řekla!" zvedla se potom ze židle, sehla se pod stůl pro super koš a symbolicky jím zatřásla, aby Hijikata pochopil, že ho jde vysypat do drtiče papíru. Z těch kousků se potom dělal nový, recyklovaný papír a na něj se tiskla Ban-Kai... bylo to krásné! Vláčným tempem se vydala ke dveřím redakce a potom ven z nich.

(teď mě tak napadlo, že bychom možná mohli psát do tématu Hřbitov, když už tam jsme :-D - tento post nepočítat do reiatsu, slouží jen k přesunutí do jiného tématu. ) 

---> Hřbitov

Baru > Hijikata Baru samozřejmě uhnul. Nechtěl se jí stavět do cesty. Pokrčil rameny a šel pryč. "Prej moderní umění. pche," odfrkl si. 

Konan Ruyichi

Dneska jsem přišla do kasáren o něco později a měla jsem sebou i své děti. Z nějaké důvodu se o ně už v Pink Fluffy Unicorns nechtěli starat. Když je chůvy zahlédly, všem se strachy rozšířily zorničky. Přitom toho zas tolik neprovedly. Bohužel práce nepočká, a tak šli děti semnou.
Hikaru mi z očí zmizel, jen co jsme vešli do redakce. Mito zmizel zanedlouho po něm. Jediná Mei semnou vydržela až ke stolu. U stolu už měla své pastelky a papíry, takže si v klidu začala malovat. Začala jsem pracovat. Věděla jsem, že těm dvou se nic nestane. Snad.

Mito se objevil u Baru. Přesněji na místě kde obvykle sedí. Trochu ho překvapilo, že tam není. Zatím si tedy sedl na její židli a prohlížel si její stůl.

Hikaru mezitím nenápadně jako stín procházel chodby celé divize, jestli tu náhodou nenarazí na nějakého padoucha.

Izumi Tadashi

Mladý hnědovlasy chlapec v úboru shinigami došel do 9. divize. Chvíli trochu nesvůj pobíhal kolem, vyprával se lidí... a nechal se směrovat směrem ke kanceláři zástupkyně kapitána. Došel ke dveřím a zeklepal na ně. Klep... klep...

Nekonome Chieko

Poté, co dokončila "obchůzku" s kapitánem, vrátila se Chieko spolu s Kurem do divize. Za ten čas, co byli pryč, se jí na stole znovu nahromadila hromada dokumentů a tak se do nich hned s Kurem pustila. Po nějaké době se ozvalo klepání na dveře. Chieko vzhlédla od faktury za kočičí žrádlo a zadívala se na dveře. "Dále." zvolala směrem ke dveřím. Určitě jí přinesli nějakou další práci...

Izumi Tadashi

Za chvíli se ozvalo "dále" a tak Tadashi vstoupil do místnosti. "Dobrý den..." řekl slušně. "Já vás opravdu nerad ruším, ale kapitán Izumi doufal, říkal... že uhm..." řekl a zasekl se. Nervozně se hryzl do rtu.

Nekonome Chieko

Na vyzvání do místnosti vešel mladý hnědovlasý shinigami. "D-dobrý den..." oplatila mladíkovi pozdrav a pousmála se na něj. Kuro sedící na stole se na mladíka zadíval a čekal, co z něj vypadne. Klučina pak začal něco říkat o Vrchním kapitánovi Izumim, jenže to nedořekl a zasekl se. Chieko si všimla, jak se nervózně kousl do rtu. Moc dobře chápala, jak se tento mladý shinigami cítí. "T-to nic, není proč být nervózní...Chcete to raději..napsat?" pronesla směrem k němu a mile se pousmála. Při tom k němu natáhla ruce, ve kterých držela papír a tužku. I Chieko vypadala trochu nervózně. Celkově celá ta situace vypadala komicky. Dva nervózní lidé se pokoušejí domluvit..

Izumi Tadashi

Tadashi se zhluboka nadechl. "Kapitán Izumi vás chtěl požádat, zda byste nevedla misi do Hueco Mundo. Prý se to týká nějaké zelené paní... " vychrlil ze sebe rychle. "Prý ste tam už byla... tak zda byste si nesestavila tým a nepostarala se o to... nebo tak nějak..." řekl ještě. Po chvíli zamyšlení došel k tomu, že asi na nic nezapomněl

Wilhelm Gure

3. divize-->

Přišel jsem docela volným krokem a pomalu si prošel celou divizi. Nešlo o to, že bych snad chtěl obdivovat její osobité zařízení, či speciální úpravy pro kočky, jako dvířka a průlezy. Ne... já prostě jen hledal ty dveře s nápisem zrovna jsem je našel a tak jsem na ně rovnou i zaklepal.

Nekonome Chieko
Chieko si vyslechla slova mladého shinigami. Ale nemohla jim uvěřit. Ona a vést misi? To se musel někdo splést...vždyť ona si neuměla vybrat ani jídlo v restaurací, natož vést misi...Také jí z jeho slov došlo, že se jedná o Zelenou Lady. "Ch-chápu.." pronesla Chieko. Poté někdo zaklepal. "D-dále." zavolala ke dveřím, trochu se bála, co dalšího se na ní chystá.

Wilhelm Gure

Vstoupil jsem dovnitř s jedním ze svých zasněných úsměvů. Kývl Tadashimu na pozdrav a pak se uklonil zástupkyni. Dobrý den. Jsem Wilhelm Gure ze třetí divize. Mám vás doprovázet na nadcházející misi a také mi k ní nejspíš máte dát nějaké informace. řekl jsem s pokorně skloněnou hlavou a celou dobu jsem vypadal, jako bych byl duchem absolutně mimo.

Nekonome Chieko

Do místnosti vstoupil jakýsi shinigami se zasněným pohledem i úsměvem. Chieko ho nepoznávala, naštěstí se jí ale představil jako Wilhelm Gure z trojky. "Dobrý den...Nekonome Chieko a tohle je Kuro." představila i sebe s kocourem sedícím na stole. Pak se vrátila zpět k mladíkovi, co jí přišel informovat o misi. "N-neřekl kapitán o té misi...ještě něco?" zeptala se ho Chieko. "Třeba jako, proč tam jdeme, co tam máme dělat a tak?" dodal ještě Kuro.

Wilhelm Gure

Podíval jsem se na kocoura. Byl zvláštní a mluvil. Ah. Vás jsem ještě nepozdravil. Dobrý den. prohodil jsem jen tak bokem a postavil se tak, abych viděl i na stůl s kocourem a zástupkyní i na Tadashiho. Jednak jsem chtěl také vědět o co na misi jde... druhak jsem nechtěl z očí spouštět mluvící zvíře.

Izumi Tadashi

Tadashi se ještě zamyslel. "No... jsou tak nějaké trable? Nebo tak něco... prej vám víc řekne nějakej... chlap jehož jméno si nepamatuju..." řekl ještě. Asi nebyl nejspolehlivějším poslem. Kdo ví, na co všechno zapomněl, nebo co řekl špatně...