8. divize

Taidana Eris

Zdálo se že měla smůlu, její lístek k pohodlí byl kdo ví kde a ona tu teď tudíž byla zaseklá s kdo ví kým. Ale byl schopný ji pochválit takže to nebylo až tak špatné! Eris si pyšně založila ruce na hrudi a otočila se kousek do strany aby k němu byla svým profilem mezitím co se její ocas začal kolíbat ještě více a její uši lehce zastříhaly. Fufu~ samozřejmě, přeci jen jsem vzácný a úžasný tvor který musí být ceněn! Když už mohla tak jeho pochvalu ještě trochu roztáhla a pak se na něj opět podívala když zmínil akademii. Ne, už jsem prošla. Odpověděla suše a začala se rozhlížet po placu jestli třeba nenajde dobré místo kde by se mohla položit a prospat se nebo něco takového.

Taidana Eris

Dívka při jeho komentu zavřela oči a až přestal mluvit tak je pomalu otevřela s mnohem ostřejším pohledem, připomínající predátora který se připravoval na ulovení své kořisti. Kdyby to zkusili tak by se mohli udávit na kilu oceli která je můj meč. odpověděla a ukázala svojí zanpakuto kterou má skoro vždy u sebe a kterou celou dobu jakž takž schovávala za zády. Na otázku divize se pro změnu usmála. Ne, proto jsem šla za "kapitánem" který vypadal důležitě. řekla zcela pravdivě a bez váhání. Nevím proč bych jinak pronásledovala cizince o kterém nevím vůbec nic. Dodala a vrátila se k rozhlížení které brzy chlapec také okomentoval. Yup. Strom s pohodlnou větví~

Taidana Eris

Samozřejmě že ne. Ares je pro mnohem víc než parádu~ vysvětlila mu ale to byla tak vše. Už i v akademii byla otrávená vždy když musela vytáhnout svou zanpakuto z pouzdra a to se nijak nezměnilo. Dalo by se čekat od někoho s titulem "kapitán" ... řekla si sama pro sebe když ji chlapec a jeho dav upocených opic vysvětlil jak důležitý tu skutečně je. Ale i bez něj dostala krásnou odpověď kterou potřebovala. Oči se ji rozjasnily a vrhla na něj co nejroztomilejší pohled mohla. Fufu, pokud je vnitřek kasáren velký a pohodlný tak o tom zapřemýšlím~ A cokoliv co je pohodlné postačí. Odpověděla mu ještě na jeho vtip aniž by nějak zaregistrovala že to nemyslel vážně. V mysli si jen představovala jak spí v košíku který vypadá jako postel s načechraným polštářem. Ale na větve stromů jsem zvyklá.

Taidana Eris

Co těmi slovy myslel Eris uplně nedošlo a tak pouze lehce naklonila hlavu do stranu s podezíravým pohledem. Ale zdálo se že jí chtěl ukázat kolem jelikož rozpustil svou skupinu a jeho slova tak zněla taktéž. První krok k novém úžasnému životu. A tak jej začala následovat směrem k budovám mezitím co zvedla ruce do vzduchu a pořádně se protáhla. Ne, zahrady v akademii byly moc malé a stromy co tam byly měly moc malé větve. odpověděla mu a ještě se ohlédla za těmi dívkami které utíkali kdo ví kam. Divné, na akademii bylo drtivě více mužů než dívek... bah... na konci vydala nepříjemně znící zvuk ale pokračovala v chůzi hned za Takumim, jak se před chvílí dozvěděla. Oh... a tvoje hodnost vlastně je...?

Taidana Eris

Hm-hm... zakývala několikrát když vysvětlovat že vskutku vstoupila do té správné divize. Nebo možná takhle byla každá divize, tohle byla první kterou viděla takže nemohla posoudit. V každém případě to tady vypadalo jako spíše jako v obrovské zahradě která byla přilehlá k ještě větší vile než v kasárnách divize která zde sloužila místo armády. Mne příjde normální že se muži ženou do boje více než dívky. odpověděla mu bezmyšlenkovitě na jeho komentář z doby kdy on sám byl v akademii mezitím co se od něj lehce vzdálila protože chtěla z blízka prozkoumat ty jejich placy na ohně a podobně. Alespoň ji ujistil že se nebude muset věčně schovávat před ostatními členy když je to tedy půl napůl.
Když se dozvěděla jeho hodnost tak se na něj opět chvilkově podívala ale brzy se vrátila k ohlížení se všude okolo jako by ji okamžitě přestal zajímat. Ah, důstojník... ne že bych si pamatovala jak tady hodnosti po sobě jdou... řekla si spíše sama pro sebe a pokračovala za ním dokud nedorazily k jedné z budov. I po té co se zastavil si Eris ponechala svou vzdálenost od něj jako by mu stále nevěřila a poté co si všimla vhodně vypadajícího stromu, rychle k němu přiskočila a drápem do jeho kůry vyřízla čárku. Když se ji zeptal na jméno tak se na moment zarazila, téměř jako by nevěděla odpověď nebo jako by přemýšlela zda má nebo nemá odpovědět. Pro Taku-chin to bude Taidana-san. Nakonec odpověděla, otočila se k němu a ukázala mu tak nějak vážnější pohled.

Taidana Eris

Ah tak. Jednoduše odpověděla na to jak se právě okomentoval jako někdo ne moc důležitý. Bohužel pro něj, Eris byla schopna si něco takového zapamatovat a tak pro ní nejspíše zůstane někým kdo není moc důležitý na vcelku dlouhou dobu. Ne, chtěla jsem vědět jak zdraví je. Odpověděla mu na otázku zda si značkovala ten strom. Jsem schopna si zapamatovat každý strom v prostorech této kasárny takže nemusíš bát. A vypadá to že s ním žádné problémy nejsou. Po té co jej ujistila že strom je vskutku zdraví se do něj zaryla drápy jedné ruky a s jedním odrazem po něm v mžiku lezla, téměř jako kočka až do té doby co dosáhla jedné z větví, těsně pod listím. Po pár sekundách manévrování našla liška stabilní pozici v dřepu a začala se rozhlížet směrem ke koruně stromu. Pokud se mi bude Taku-chin dívat pod sukni tak mu Ares neodpustí. Raději jej ještě varovala než se tam nahoře začala pohybovat z jedné větve na druhou. Popravdě, vše co vlastním mám momentálně na sobě. Není potřeba nic stěhovat. A mávat zanpakuto umím, stejně tak jsem si zapamatovala prvních deset hado i bakudo. Podle ni to byl dobrý popis toho co uměla, možná ne kompletní... ale snad dostačující.

Taidana Eris

Překvapivě... dodala Eris jelikož si nemyslela že by tu lidé měli zájem o přírodu. Přeci jen Seireitei bylo jediné co v okolí připomínalo město, pravý opak přírody. A stejně tak byla překvapena že tu jsou jakž takž slušní lidé po té co si všimla že Taku-chin odvrátil pohled od její pozice na stromě po jejím malém komentu. Nemám potřebu vlastnit fyzické objekty, dokáži se bez nich obejít.
Koruna stromu se ji zdála také přijatelná ale momentálně nebyl čas se zabydlet a tak opět seskočila na zem, hned před verandu kde její společník seděl. Nevím co myslíš slovem "spešl" ale mohu pozřít stejná jídla jako kdokoliv jiný, pokud jsi myslel to. Odpověděla mu a začala si z vlasů vytahovat listy které ji tam nahoře uvízly.

Taidana Eris

Jistě. Odpověděla mu i když věděla že toho moc nesní. Přeci jen byla zvyklá věčně hladovět a její žaludek se tak přizpůsobil na mnohem menší dávky jídla. Ostatní je jak vysoké číslo?
A doufám že se jedná o tu dívčí polovinu... Dodala ke své otázce tiše a otočila se směrem od něj. Neměla s jeho plánem žádné problémy ale hned po té co vyrazil jej zastavila zatáhnutím za jeho černé kimono. Vypadalo to jako malé roztomilé gesto které jej mělo zastavilo ale v momentě kdy se směrem k ní otočil tak nejspíše pocítil jak se mu zvedají chlupy z její srčící krvežíznivosti. Nikdy se nedívej dívce pod sukni. V momentu kdy tu větu dořekla byl veškerý úmysl zabít Takumiho pohledem pryč a dívka se na něj jen vcelku mile usmála.

Taidana Eris

Po té co jí řekl přesné číslo se lehce zarazila. S tolika lidmi se seznamovat nechci... řekla v lehce smutném a tišším tónu. Ne že by se lidem zrovna stranila... ale najednou přičíst ke svým 0 přátelům celých 221? To bylo opravdu trochu moc. I když si nebyla zrovna jista jak by se sem tolik lidí vůbec nacpalo.
Omyl může zabít. Bylo jediné co mu odpověděla na jeho upřímnou obranu. Nejspíše se měl snažit aby nic neviděl jelikož pouze nesnažit se vidět nebylo dostatečné. V jídelně se opět začala rozhlížet a opatrně pozorovala všechny ostatní v místnosti, hlavně ty dvě dívky. Zdáli se že by věkově, alespoň na pohled, mohli být k ní samotné nejblíž. U pozorování to ale také končilo. Když ji Takumi na moment opustil tak se ji v kroku objevilo trochu více nervozity a tak jen rychle vzala jednu z ryb které předtím zmínil a rychle se vrátila ke svému průvodčímu. Sedla si naproti němu aby nebylo moc blízko a lehce se zakousla do ryby kterou trochu barbarsky držela v obou rukách místo toho aby si ji položila na talíř a použila příbor.

Taidana Eris

Doufám že to nebylo směrováno na mě... Odpověděla Takumimu, lehce znepokojena. Omyl může být zabit, jistě... problém byl že každý mohl lehce vidět ji jako nějaký omyl přírody a kdo ví, třeba jí už někdo i chtěl vidět přivázanou k dřevěnému kříži a připravenou na to jak bude upáleno zaživa jako nějaká čarodějnice.
Při jídle občasně zvedla oči od stolu aby se podívala co její momentální společník vůbec dělal, alespoň do té doby než její uši lehce zastříhaly protože zachytily podezřelí pohyb za jejími zády. Netrvalo dlouho a bylo ji vcelku jasné o co jde, otázka byla pouze zda s tím něco udělat, či ne. Její pohled se rychle změnil na vcelku otrávený když se rozhodla nijak nečinit. To že na ni ty dvě skončili nějak přežila ale to že ji nazvaly plyšákem už ne. Rychle vyskočila na stoličku na které seděla a s dalším obratným saltem ve vzduchu změnila směr tak aby byla zády k Takumimu a pohledem k těm dvou. Jak drzé! Alespoň se pokuste odlišit živého tvora od vycpané hračky! Něco takového nechci slyšet ani od roztomilých dívek! Možná to co řekli vzala až moc doslovně...

Taidana Eris

To co ji odpověděl ji zrovna nepotěšilo jelikož ho to označilo jako osobu která Eris možná viděla jak monstrum, omyl nebo něco ještě horšího. Vcelku velký propad v jejich vzrůstajícím přátelství, pokud se to tak dalo nazývat.
Nyní však měla ještě větší problémy ve formě dvou dívek které nad ní hodlaly převzít nadvládu. Nebyla si zrovna jista zda byla dostatečně silná na to aby je přemohla když ji dokázali takhle srazit k zemi a co víc, rozhodně by dívkám jako jsou tyhle nechtěla ublížit. A tak se rozhodla použít jednu ze starších taktik která ji vždy posloužila v Rukungaii když potřebovala od někoho vyžebrat něco k jídlu nebo tak. V očích se ji objevili náznaky slz a její pohled se změnil v pohled zraněného kotěte. Zírala přímo na ty dvě. Ne... prosím... přestaňte... Přeci jen to vypadalo že o ni měly zájem v dobrém smyslu, nikoliv špatném takže by neměly chtít ublížit ji.

Lus Ayazaki

Zamířila do své kanceláře, kde ji čekalo na stole nějaké to každodenní papírování. Cestou stihla seřvat pár shinigami, kteří flákali svou práci, pokecat si několika lidmi, které dlouho neviděla, a ztratit svou oblíbenou gumičku do vlasů. Když konečně dorazila do kanceláře, uvařila si jeden ze svých oblíbených čajů a pustila se do papírování. Naštěstí toho dnes neměla moc, něco stihla udělat již včera, a tak se snad později bude moct věnovat knize, kterou si nedávno půjčila z knihovny a ještě ji nestihla ani otevřít.

Ayazaki Lus

Roztřídí několik papírů a jednu hromadu odnesu kapitánovi na stůl. Jedná se o nějaké dokumenty, které vyžadují jeho podpis a následné zaslání do vyšší míst. Když pak znovu usedne za stůl, pustí se do další hromady papírů. Právě v této hromadě narazí na zprávu, která se tvářila, že už tam nějakou dobu je. "Kruci..." Musela jí nejspíše omylem přimíchat k papírům, které si nechala na později. Takové zprávy by jí měli předávat osobně do ruky nebo jí je rovnou oznámit tváří v tvář. Pak by se nestávalo, že něco najde ve chvíli, kdy už je možná pozdě. Nechá další papírování na později a vyrazí ze své kanceláře k centrále. Cestou přemýšlí, co tak po ní můžou tak nutně potřebovat... nebo možná už nepotřebují.

---> Centrála 46

Taidana Eris

Alespoň nedošlo k tomu že by je ze sebe musela dostávat násilím. Chvíli po té co z ní slezli se její obličej vrátil do normálu a lehce si povzdechla mezitím co na ty dvě mávala rukou v znamení že je vše v pořádku. Nakonec to byl právě Taku-chin který se doteď pouze bavil kdo to vše ukončil a poslal je kdo ví kam. Mohl jsi jim říci něco dříve... zastěžovala si Eris trochu ale nehodlala z toho dělat nic velkého. Dokud jsem populární mezi dívkami tak je to v pořádku... i když bych byla raději kdybych byla postavena do agresivní role já. Řekla si ještě spíše sama pro sebe. Když Taku-chin zmínil její jídlo tak se podívala na svojí rybu které ležela na ne zrovna čistém stole a lehce se ji zkřivil její pohled. Myslím že jsem měla dosti... ale... papírování. Je něco takového opravdu nutné? Pokud se ji do něčeho nechtělo tak to byla práce.