8. divize

Mayuri Aoi

Její obava byla potvrzena když široko daleko nebyl jediný shinigami který byl součástí divize, natož to někdo s vyšší hodností. Něco ji však pozdravilo, míč který byl obyčejně používán ke hrám a sportům. A hned za ním nejspíše jeho majitelé. Aoi na ně moment hleděděla a pak se rozhodla, nejspíše jako kdokoliv jiný, kopnout jim ten míč zpátky. A tak tedy udělala. Byla to už nějaká doba co ona sama do takového balonu kopala denně.

Mayuri Aoi

Když ji poděkovali tak se i tato na povrch kamenná dívka mírně usmála a kývkla jejich směrem hlavou. Jaké to příjemné vzpomínky když si i ona pobýhala po Seireitei bez jakýchkoliv obav. I když ona nikdy uniformu shinigami nenosila... vždy měla raději své vlastní obleky nebo ty co ji udělala její máma. Ti malí ale zjevně neměla zájem nechávat Aoi v jejich myšlenkách jelikož směrem k ní ten míč opět kopnuli. Což bylo pro Aoi dost jasné. A spíše než jasné "ano", dívka udělala krok a začala kroutit hlavou. N..ne... já... Trochu nervózní protože nevěděla jak s dětmi pracovat se je snažila nějak odmítnout.

Mayuri Aoi

Najednou to vypadalo jako by Aoi ty dva kluky pořádně zklamala. Byla to smůla, nebyla zrovna do týmových sportů. Nebo hraní si s dětmi. Alespoň to vypadalo, že ti dva chápali a nesnažili se ji přemluvit nebo něco. Kapitána... nebo jeho zástupce. Oznámila jim. Jednoduše hledala osobu která tu měla alespoň nějakou autoritu.

Mayuri Aoi

Chápu... Odpověděla jednoduše a prostě. Vypadalo to, že má dnes smůlu. Samozřejmě tu mohla na někoho zkusit počkat... ale pokud byly všichni pryč například na nějaké misi, kdo ví kdy se mohou vrátit. V každém případě na kluky ještě jednou kývnula. Děkuji. A s tím slovem se k nim otočila zády a pohleděla směrem k nebesům. Nezbývalo nic jiného než čekat. A třeba se i objeví něco co to čekání zkrátí. Mohla pouze doufat.

Mayuri Aoi

Nějakou tu dobu se nikdo noví neobjevil a Aoi měla hned při několika příležitostech chuť odtud odejít a vyrazit jinam, přijít zpátky později. Ale pokaždé si řekla, že už možná brzy někdo příjde a tak zůstala. A nakonec měla pravdu, její nudné čekání se skutečně vyplatilo když si všimla hned několika osob které se blížily k budově 8. divize. Vypadali však docela potlučeně. Nejspíše se vraceli z mise která neproběhla zrovna perfektně. Ještě nějakou chvíli vydržela stát na místě než se skupinka dostavila blíže a když uviděla jak si ji někdo všímá tak se směrem k nim uklonila aby možná získala jejich pozornost.

Mayuri Aoi

Nějakou pozornost dostala, i když to vypadalo, že byli všichni mírně zmatení. A s jeho oslovením se Aoi opět vzpřímila. Ano, kapitána Tomisuri. Je někde poblíž? Zeptala se přímo a bez žádného hrabání okolo. Když se vraceli tihle tak mohl vracet i kapitán což by bylo ideální. Pořád tu však mohl být nějaký zástupce kapitána pokud se nevracel.

Mayuri Aoi

Opravdu to znělo jako mise která nedopadla tak jak měla. Dokonce i kapitán byl silně zraněn, to bylo více než jen překvapivé. Naštěstí to ale také vypadalo, že byl už v provozním stavu. Shinigami však potom řekli něco trochu zvláštního? Nevíte? Kdo jiný by vás ošetřil než členové čtvrté divize? Zeptala se ho ještě. Přeci jen ta divize sloužila jako zdejší obdoba nemocnice a její členové fungovali jako doktoři a sestřičky. Proč by si mysleli, že je ošetřoval někdo jiný než oni?

Mayuri Aoi

Zatím to znělo jen jako by podceňovali své kolegy a kamarády. Když byli uzdraveni tak by měli být spíše rádi než aby si s tím lámali hlavu a něco podezírali. Ale to byl jen názor Aoi a její vcelku nevinné mysli. A raději mu na to vše moc nereagovala, nerada by vyvolala větší zmatek nebo ještě hůř, začít se s ním hádat o tom jak by si měl vážit ostatních shinigami víc a jak by jim měl možná trochu více věřit. Aoi od rodičů vždy slyšela pouze dobré věci o čtvrté divizi, možná až na to že nebyli zrovna ti nejlepší v bojových situacích.
Je třeba aby mé jméno bylo zapsáno do listu členů divize. Odpověděla mu tišeji a trochu znepokojeně. Jedině že by tato divize již měla dostatek členů?

Mayuri Aoi

Aoi na jeho slova pouze několikrát kývla. Bohužel si nebyla uplně jistá co myslí tím co říkal... ale možná se to později dozví. Když ji vyzval tak se za ním reluktantně vydala a rozhlížela se okolo. Důstojník... opakovala po něm než se na něj opět mírně zahleděla. Mayuri Aoi. Odpověděla mu jednoduše s neměnícím se výrazem. Alespoň byl tenhle důstojník příjemný. Možná proto měli její rodiče tuto divizi rádi?

Mayuri Aoi

Vzal ji až do nějaké kanceláře. Když ji pobídl aby se usadila tak na něj kývnula a usadila se. I když si předtím musela ze zad sundat svou zanpakuto, s něčím tak velkým na zádech se opravdu posadit nešlo. Okamžitě na ni však vyhodil hromadu informací které ji nehcaly zatuhlou a pouze se zmateným mrkáním na Takumiho. M..Mayuri Aoi... malá pauza a jedno nervózní polknutí. N..nemám jednu oblíbenou barvu, ještě jsem nedosáhla věku kdy bych mohla pít alkohol, skončila jsem mezi nejlepšími deseti... Než pokračovala tak se opět na moment zasekla aby zapřemýšlela. Z blízka... nejspíše? Ráda se dívám na hvězdy, ale... To že chtěl vědět její oblíbenou činnost bylo trochu zvláštní. A proč museli vědět její cíle do budoucna? Co přesně mu měla říct? Nakonec se rozhodla na tu jednu otázku neodpovídat. Moje zanpakuto je moje jediná rodina. Odpověděla mu ještě mezitím co si vzala svůj meč do rukou za kožené popruhy které jej obmotávaly.

Aoi -> Takumi se mile usmíval, zdálo se, že tohle nezažívá poprvé, nechal ti spoustu prostoru, aby si řekla cokoliv, co jsi chtěla. Už dokončoval poslední kolonku, i když o něco smutněji, když v tom byl najednou přerušen čímsi hlasem: "To není pravda..."

Tomisura Raiden
>>> 1. divize

Raiden se do osmé divize dostal poměrně rychle. Přeci jen, nepatřil mezi nejpomalejší. Každopádně, zamířil do kanceláře, kde podle tónu hlasu Takumi vyplňoval s někým dotazník. Vypadalo to na nějakou slečnu, dle jejího hlasu. Téměř neslyšně vešel ve chvíli, kdy zodpovídala poslední otázku. Její odpověď ho trochu zaskočila a tak to trochu opravil: "To není pravda, celá divize teď bude jako tvoje rodina," pravil směrem k dívence s úsměvem. Pak mávnutím pozdravil Takumiho a vzal si od něj vyplněné papíry. Důstojník se zvedl, rozloučil s Aoi a odešel. "Hmmm..." zamumlal Raiden, když to četl. "Těší mě, Aoi. Já jsem Tomisura Raiden, kapitán 8. divize. Když na to tak koukám... tak neboj, patřičného věku dosáhneš, pokud bojuješ zblízka, tak tě požádám, aby ses držela u mne. A na hvězdy se někdy můžeme podívat společně, bude to krásný odpočinek. A ..." udělal krátkou pauzu, aby jí nechal nadechnout. "... nemáš cíle do budoucna?" na tuhle otázku byl vždycky docela zvědavý. No, škoda. Počkal až ho trochu rozdýchala a nakonec se jí zeptal: "Co by si řekla na malý výlet?"

Mayuri Aoi

Když se ozval ten druhý hlas za zády Aoi, chudák děvče v tom křeslě mírně vyskočila jak se lekla. Nechápavě a vyděšeně se za tím hlasem otočila a koho neviděla... kapitán divize. A znělo to, že měl hned ze začátku pár věcí co chtěl říct. Já... bych raději všem hned nevěřila. Odpověděla mu upřímně. To že byla součástí divize okamžitě neznamenalo, že byla součástí nějaké rodiny.
Netrvalo dlouho než Takumiho vyhnal tak se s ním také rozloučila a její pohled padl zpátky na Raidena. Raději ho zatím pouze poslouchala a pak zabodla svůj pohled do země. Nemám. A právě jsem dorazila. Odpověda mu trochu nevěřícně.

Tomisura Raiden

"To taky netvrdím, ale je lepší mít velkou rodinu než jen svojí zanpakuto? Podívej se na mě, pro mě je tato divize taky moje rodina a položil bych za ní i svůj život," pronesl k ní vážným tónem, ale i přesto se na Aoi usmíval. Byla roztomilá, mladá, nezkušená, ale roztomilá a podle výsledků v Akademiii i velmi snaživá. "Nevadí, třeba svůj cíl časem najdeš. Hmmm... chápu, takže chceš nejprve trochu lenošit a až pak se zapojit do aktivit divize?" optal se jí zvědavě. A zrovna ona by byla výborný adept na tu misi, i kdyby nebral jen její výsledky.

Mayuri Aoi

Rodina je rodina. Nezáleží na tom kolik má členů. Odpověděla mu ještě a vstala z toho jejich křesla aby se mu mohla pořádně uklonit. Podle toho co ji její rodiče řekli, kapitáni byli většinou milí a chápavý. Nějak se ji však Raidena nedařilo pořádně zařadit. Na jeho poznámku o nějakém životním cíly tak tedy pouze kývnula a naopak, když dokončil svou další větu tak hlavou zavrtěla. Lenošení bylo čas od času hezké, ale v této situaci se zrovna nehodilo. Když už něco tak by se měla seznamovat s tím jak to v divizi chodí a podobně.

Tomisura Raiden

"To je pravda, ale i přes to znám každého člena své divize, zakládám si na tom, aby tu byli všichni spokojení," informoval jí, že i jí si dobře zapamatuje. Taky, kdo by si nezapamatoval tak kawai slečnu, jakou byla ona, že?
"Inu, obávám se, že momentálně na to lenošení nebude ani příliš času. Byl jsem pověřen jedním úkolem a mám si sestavit tým. Rád bych toho využil, abych se s tebou lépe seznámil. Ještě pak máme další adeptku, bude se ti líbit, má liščí ocásek a ouška. Docela překvapení i pro mě," pokusil se jí povzbudit, že na akci nebude spolu s ním jediná.