1. divize

Kagami
---->11.divize
Kagami uháněl směrem k první divizi na desce bývalého stolu kapitána osmé divize. Ginren se smál a Yato vypadal dost překvapeně. Mezitím, co se řítili někam bůh víkam a lidi se smáli, uskakovali z cesty a ti mladší se tvářili asi tak jako Yato, jim Ginren pověděl něco málo o tomto legendárním stolu. Kagami si v duchu řekl, že už nikdy neřekne slovo inspekce, a raději vyndal to, co našli ve třináctce, jestli na tom nenajde nějaké vodítko, co a kde mají hledat. Samozřejmě to pevně držel, aby mu to náporem větru neodlítlo.

Firel
Když jsem byl informován o zdevastování mé divize, nevěřil jsem tomu.
Ovšem něco v hlase pravděpodobně nového vrchního kapitána mě donutilo představit si onu scénu.
Všechny ty talentované lenochy, kteří se snažili prodloužit si možnosti studovat, někteří z nich se dokonce dokázali zabývat teoriemi, na které jsem neměl čas.
A teď si někdo dovolil udělat jim to, na co byli právoplatnými experty. Vyhodil je do vzduchu.
Začal jsem azurově zářit.
"Kdy, kde, kdo, jak, proč..." Dostával jsem ze sebe a s každým slovem ze mě vyšlehl proud reiatsu, který se vznášel kolem mě. Po chvíli jsem vypadal jako medůza hledající oběť.
Po půl minutě odmlčení se chapadla začala stahovat a s hlubokým nádechem přestala i záře.
To ovšem nezměnilo fakt, že jsem po celou dobu úkazu, vražedně zíral na osobu před sebou.

Satoshi
Bylo nám oznámeno, že přenesení nebylo zaviněné, to zavánělo zajímavostí. Také nám mimoděk bylo řečeno, že naše divize pravděpodobně lehly popelem. To samozřejmě Firela dopálilo. Vždy měl pro své podřízené slabost, takže když jeho vztek začal prohánět duševní částice kolem, pár jsem si jich uzmul pro budoucí použití a jen tak mimochodem jsem mu pomohl jeho bouření zastavit. Jak šlechetné, vskutku. Klídek. pronesl jsem na stranu Firela Na řešení kdo rozbíjí divize nemám čas, ty anomálie jsou mnohem zajímavější... proběhlo mi hlavou Asi bych měl zjistit jestli destrukce s tím nemá něco společného, a pokud ne, řešit důležitější věci. s těmito myšlenkami jsem se tedy měl na odchodu, abych vypadal jako velmi příkladný kapitán starající se o svoji divizi.

Yato
>>> Kasárny 11.Divize

Na odpověď Ginrena jsem jenom zakýval hlavou tak že ne, nikdy jsem o takové legendě neslyšel. Ale jestli je tohle stůl kapitána 8.Divize tak neštve kapitána že se mu občas zničeho nic vypaří? I když by měl mít asi náhradní, protože nejsme určitě první kdo řekl slovo inspekce. Jak jsem tedy chvíli přemýšlel tak už jsme překonaly pozemek 1.Divize. Já se furt držel pevně abych nespadl a čekal na to co bude dál, vážně se mi teď nechce vystupovat. Kagami se mezi tím díval na něco kde by mělo být vodítko kde hledat další část úlomku.

Kagami

Když je stůl dost nepěkně prohodil zdí, Kagami si tiše zanadával, že je mohl taky nechat vystoupit normálně a ne ničit majetek První divize. Těsně před tím, než je takhle hnusně vyklopil, zjistil, cíl jejich další cesty. Soukyoku. Kagami doufal, že nebudou muset zbourat i ten, aby získali další střep vázy. Tohle by jim asi už neprošlo a Kagami by nerad skončil ve vězení druhé divize, i když by mu dozor dělaly pěkné bachařky, kterých dvojka měla dost. No a tak s celkem zasněným výrazem na tváři stoupal po schodech za Ginrenem.

Yato

Vystoupení z toho velmi rychlého stolu nebylo zrovna nejlepší ale mohlo by to být horší, například by nás to mohlo hodit do rybníka a nebo do bláta. I když ta zeď také nebyla zrovna nejlepší, stačilo abych vypadl trochu jinak stočený a měl bych otřes mozku. Naštěstí jsem na tu zeď vypadl zády. Pomalu jsem se zvedl a když jsem stál pevně na nohou tak jsem si očistil oblečení od toho všeho co z té zdi na mě spadlo. Odkašlal jsem si a potom jsem sledoval jak Ginren vyráží po velmi dlouhých schodech někam nahoru. Trochu podrobněji jsem si prohlídl kam to vůbec ten Ginren jde a potom jsem si vzpomněl že jsem s ostatními lidmi z akademie po těch schodech pár krát šel. Byly to schody na velmi známé místo, Soukyouku. "Už to bude dlouhá chvíle co jsem tu naposled byl" řekl jsem si v duchu a vydal se za Ginrenem a Kagamim který šel také za ním.

Kagami

Vylézt ty schody bylo skoro jako utrpení. Dlouhé a dlouhé chození po schodech. Připadal si skoro jako při nějakém tréninku nohou. Nakonec se ale dostali nahoru, kde sebou chtěl Kagami plácnout na zem, ale naštěstí mu dřív došlo, že hned za ním jsou ty schody a že by se mu znova vycházet nechtěli, kdyby se z nich skutálel a tak se raději rozhlédl kolem. Les a šutry. Na plánku nebylo nic ohledně přesnější lokace a tak byl Kagami celkem v koncích. Naštěstí Ginren vypadal, že ví, kde hledat. Byl jejich spása. Když jim ukázal znamení na ruce,první, co Kagamiho napadlo, bylo au. Pak si ho raději zapamatoval. "Dobrá." řekl s přikývnutím a vydal se do lesa. Prohlížel si každý strom, na který narazil a hledat na něm symbol.

Yato

Cestu nahoru jsem si snažil užívat protože tohle bylo dost vysoké místo v soul socienty, takže jsem si mohl vychutnat krásu všech kasáren ze shora. Trvalo to celkem dlouho než jsem se dostal nahoru ale dostal jsem se tam bez jakékoliv úhony a doufám že ostatní taky. Moc jsem je nesledoval, spíš svoje okolí. Prošel jsem tím zvláštním lesem a potom tam byla jenom pustá planina s popravištěm pro kriminálníky kteří udělaly velmi vážné činy. Tak a teď přišel čas hledat ten úlomek pro který jsem si sem přišly, ale hlavní otázkou bylo kde začít hledat. Chvíli jsem tam stál a přemýšlel, ale Ginren už měl zřejmě tušení kde hledat. "Ok" stručně a rychle jsem odpověděl. Zapamatoval jsem si ty znaky co měl zřejmě vypálené na ruce a vydal jsem se hned potom do toho zvláštního lesa. Začal jsem prohledávat všechny stromy a raději i zem po které jsem chodil.

Kuchiki Ginren

Jak jste tak postupovali lesem, všiml si Yato oné značky. Byla na jednom opravdu velkém stromě. Problém byl, že pak zakopl o kořeny, které byly u stromu... a hýbali se. A začali ho stahovat do země. Asi by měl volat opravdu hlasitě o pomoc.
Na Kagamiho rameno zatím dosedl... papoušek.

Kagami

Kagami procházel lesem a hledal značku. Jenže nic nenašel. Vůbec nic. Ty stromy mu už dokonce začínaly splývat dohromady. A ten les také nebyl nejmenší. Mohli tu být klidně až do noci nebo i několik dní. Už se to chystal vzdát, zastavit se, sednout si a až by si odpočinul, tak jít domů...ale vzpomněl si, proč tohle všechno podstupuje. Na cíl jejich cesty. Představil si sám sebe sedícího v důležitě vypadajícím křesle obklopen osobním harémem krásných slečen a dam. Jen tato představa mu dodala novou energii a on se tak z novou vervou vrhl na hledání symbolu. A v tom mu na rameni přistál...papagáj. Kagami netušil, že tu žijí papoušci. Chvíli na toho ptáka jen tak koukal. "Ahoj...?" pronesl.

Yato

Důkladně jsem prohledával každý strom na který jsem narazil a když jsem zrovna narazil na velmi velký strom který se lišil od pohledu od ostatních tak jsem na něm uviděl onu značku kterou nám Ginren ukázal na své dlani. Šel jsem k tomu stromu blíž abych si tu značku mohl prohlédnout ale v tu chvíli jsem o něco zakopl. Když jsem padal tak jsem ještě před sebe stihl dát ruce a skrčit nohu tak abych se na zemi nerozplácl jako palačinka. Už jsem se chtěl začít zvedat ale v tu chvíli jsem si všiml že jsem zakopl o kořen a dokonce se ten kořen i další okolo toho stromu začali hýbat. Jak se hýbaly tak mě chytily za nohy a táhly mě do země. "Sakra!" celkem hlasitě jsem zakřičel. Rychle jsem si vytáhl pistole z pouzder co jsem měl na svém boku a začal jsem střílet do vzduchu aby mohly, Kagami a Ginren, vidět mojí pozici. Když jsem vystřelil asi 10 krát z obou pistolí tak jsem se snažil aby moje tělo bylo v naprostém klidu, mezi tím jsem řval do lesa "Heeeeeeeeeeeeeeeeeej, potřeboval bych pomoc!!!". Doufal jsem že mě najdou dřív než mě ty kořeny pohřbí do země.

Kagami

Tvářil se překvapení, když po něm ten pták chtěl sušenku. "Ale jistě." pronesl nakonec Kagami a z kapsy vytáhl sušenku. Měl ji sice ke svačině, popřípadě kdyby potkal nějakou slečnu se psem nebo kočkou, jak už bývalo v Seireitei zvykem. Rozhodl se sušenku obětovat neznámému papouchovi. Kdo ví, co by s ním jinak udělal. "Tady." podal mu jí, aby mu přestal řvát do ucha.

Yato

Vypadá to že si nikdo mého znamení nevšiml což může mít několik příčit a to že jsou asi nějak zaneprázdnění a nebo dokonce se jim stalo to samé co mě. To asi teď nezjistím a pokud se z téhle bryndy nedostanu tak se to nedozvím asi už nikdy. Takže můj prvotní plán upozornit na nebezpečí ostatní selhal ale co už. Hluboce jsem se nadechl a velmi přesně jsem zaměřil na kořeny které jsem viděl na povrchu. Vysoce doufám že mi to nějak pomůže. Když jsem už zaměřil což pro mě nebylo nijak těžké protože jsem byl v klidu, tak jsem začal zběsile střílet na všechny kořeny co jsem viděl se hýbat, takže na všechny.

Yato

Les:

Díky mé zběsilé a celkem přesné střelbě jsem pár kořenů zničil čímž jsem se uvolnil, takže jsem si udělal šanci na útěk. Jak jsem ještě střílel do zbylých kořenů tak jsem jsi všiml že nade mnou něco je, když jsem se podíval nad sebe tak jsem tam uviděl listy. Normální listy by byly v pohodě ale když jsem uviděl že některé na zemi vyřízly kus půdy tak jsem si uvědomil že to budou dost nebezpečné listy. Nebylo moc času na přemýšlení takže jsem se rychle uvolnil na zbylých místech a použil shunpo. Po použití shunpa jsem se objevil na jednom ze stromů kolem a sledoval to místo kde jsem před tím byl skoro pohřbený zaživa.

Kagami

Mezitím, co papagáj baštil sušenku se dal Kagami zase do pohybu hledat značku. Pak si ale papoušek řekl o další a zase mu řval do ucha. "Dobrá, dobrá. Ale tohle je poslední, víc jich nemám."pronesl Kagami a vytáhl ještě jedu sušenku, kterou papagájovi podal. Najednou dostal pocit, že se za ním něco pohlo, prudce se otočil, ale nic neviděl. I tak se mu to ale nelíbilo. A tak přidal do kroku. "Nevíš, kde je v tomhle lese strom s vyřezaným divným znamením?" zkusil se zeptat ptáka.

Firel
Děda řekl, že seireitei ÚSPĚŠNĚ napadla armáda hollow smíšená s NĚČÍM. To něco mohlo hrát klíčovou roli.
"Dobře. Dobře... Konečně něco, co můžu vymazat z existence za nesmírnou drzost..."
Řekl jsem si pro sebe a poté začal přemýšlet...
Neznámá armáda, složená z hollow a něčeho dalšího... Je možnost že nás napadla armáda hollow využívající přeživších exemplářů pro doplnění slabin. Nebo nás napadla další organizace zběhlíků využívající armádu hollow....
"Co za armádu si sakra jen tak vejde do seireitei, vymlátí několik divizí. Dvě z toho relativně klíčové pro jisté zaměření seireitei a poté si jen tak zmizí..."
"Řekl že většina dvanácté divize je v troskách, to znamená že z ní zbylo minimálně několik klíčových místností pro základní fungování."
"Budeme potřebovat informace... něco se nás pokouší buď vyhubit, nebo minimálně velice silně omezit. Vzhledem k té zatracené, částice vysávající anomálii od které jsme byli teleportování zpět do seireitei, se přikláním k té druhé možnosti. V tom případě chci vědět co a proč se nás pokouší vyřadit ze hry. Další možnost je pokus o vyhubení... Což je po všech těch letech už trochu klišé..." Řekl jsem dědovi a poté následoval Satoshiho "Kapitáne Satoshi, myslím že by bylo dobré, zmobilizovat zbytky našich divizí a žačít přemýšlet nad tím, co máme." Poznamenal jsem a poté následoval Kapitána 12. divize. Přeživší z našich divizí můžeme buď navštívit osobně nebo ty použitelné povolat.

Satoshi
Na Firelovu poznámku jsem pouze pokynul a vyrazil jsem.

Kagami

Kagami mu sušenku nedal a tak schytal klovnutí a ještě ho ten pták mlátil po hlavě křídly. Instinktivně se začal bránit rukama. Váza? blesklo Kagamimu hlavou. "Dobře, dobře...dám ti ještě jednu, když mě přestaneš mlátit a dovedeš k váze..." zkusil to Kagami. Tohle mohla být jeho šance získat další kus vázy. Jo a taky, aby ho ten papagáj přestal mlátit křídly po palici.

Yato

Jenom jsem vykulil oči na to co jsem zrovna viděl. Strom který ... chodí! Hýbací kořeny by nebyly tak zvláštní, protože to může být nějaké kido ale prostě chodící strom! Hned bych si ho zkusil ochočit ale nevypadá že jde ke mě aby si popovídal. "Nemůžu bojovat na zemi, kdo ví kde má všude kořeny ... ale i větve stromů můžou být nebezpečné ale je to bohužel nejbezpečnější místo" řekl jsem si pro sebe a sledoval jsem jak se ke mě ten strom řítí. Pořádně jsem uchopil své pistole a namířil jsem je na ten strom. Pořádně jsem se nadechl a začal střílet. Asi po 50tém výstřelu jsem přestal abych uviděl jaké jsem mu udělal škody.