1. divize

Yasuo Tachibana


Jen jsem poslouchal, co řekli ostatní. Jak postupně odpovídali tak se mi na tváři pomalu tvořil úsměv. Nakonec došla řada i na mě. Přikývl jsem "Moje srdce, je nejspíš taky dobré s dobrýmy úmyslily." nevěděl jsem co na to říct, nikdy mi nikdo takovou otázku nepoložil. Nevadí, odpovídal jsem stejně jako ostatní.

Tomisura Raiden

"Ó, nóbl Haori, jo? Mě taky zkoušeli už párkrát překvapit nějakým hezkým úborem. Takže jsem si na ně pořídil pěknou velkou skříň a skladuji je tam. Ať je člověk sebeopatrnější, tak v dnešní době prostě oblečení nepřežije," nahodil pobavený úsměv, který se pomalu vytratil, když Razaki zmínil, že by se zase mělo něco podělat. Bohužel měl pravdu. Především kapitáni na sebe nabalovali tunu problémů. Pomalu tedy dojedl. "Inu, kudy tedy vyrazíme?" zeptal se, zatímco si sundával haori.

Stará babča se zasmála, když promluvil Kuro a pak se trochu se zamračením podívala na Kyoyu. "Ke starým by si měl zachovávat úctu!" zabručela a začala něco lovit v jednom z pytlíků. Pak se kupodivu rychle shunpla k tomu klučinovi a vecpala mu něco do pusy. Začalo to šumět. Byl to nefalšovanej šumák. "A teď jdeme!" rozhodla a vyrazila směr... pryč! Ale šla dost pomalu, asi jí ten kousek shunpem ubral další stovku let.

>>> Klidnější část Rukongaie

Izumi Razaki

"Ano... tak by se to taky dalo popsat. Nepotrpím si sice na takové věci... ale byl to dar... a je velice poholdné... takže..." řekl jsem. Spolu s Raidenem jsem odešel z jídelny a uložil haori na bezpečné místo. "Vyrazil bych někam za Rukongai... tam je dost místa... a především tam není nikdo, komu bychom mohli ublížit..." dodal jsem

Hiiragi Kyoya

Vyplivl jsem šumák na podlahu. "Fuj... chcete mě zabít? Já jsem alergik!" řekl jsem. Neměl jsem nejmenší tušení, zda jsem byl alergický na šumák, ale nechtěl jsem to zjišťovat. Prostě jsem tu babku chtěl jen něčím vytrestat. Radši jsem se ale s ostatními vydal tam, kam jsme měli jít. Už aby tahle mise byla konečně za mnou...
>>> Klidnější část Rukongaie

Wilhelm Gure


Jsou věci, které člověk nepochopí. Nakonec jsem ale vyrazil za babkou a přemýšlel, proč se nás ptala na smysly a srdce. Taky jsem přemýšlel, jak si vysvětlit šumák v ústech chlapce z desáté divize. Ale nakonec... potřeboval jsem to všechno vědět? Asi ne...

--> Klidnější část Rukongaie

Yasuo Tachibana


Nějak jsem neřesil otázku oné ženy. Všichni ostatní se již vydali směrem za ní, tak jsem se i já uráčil přidat se k nim. Ta postarší paní šla trochu pomalu a upřímně řečeno to bylo trochu otravné. Ale co se dalo dělat, mohlo to být ještě horší..
Klidnější část Rukongaie -->

Nekonome Chieko

Kuro se uchechtl, když stařenka vrazila klučinovi z desáté do pusy šumák. Chieko zase ohromila její rychlost. Vždyť ta babča vypadala, že se každou chvílí rozsype na prach a ne, že by byla schopna tak rychlého pohybu jako bylo shunpo. Pak se ale pomalým krokem vydali na cestu. Chieko i Kura zajímalo, o co půjde.


---> Klidnější část Rukongaie

Tomisura Raiden

"Tož pojďme objevovat krásy za Rukongaiem," pronesl pobaveně Raiden, když s Razakim uložili jejích haori do bezpečí. Snad jim je někdo neukradne a neudělá si z nich... třeba stan. Každopádně... směr za Rukongai. To byla velká oblast, moc velká. Mohli se tam toulat životem spoustu dní, měsíců a možná i let. A to by mohlo být cool! Ale asi by měli stanovit nějaký limity. Každopádně, přípravy skončily, šlo se!

>>> Snad nám PP něco založí

Kioshi Hikaku

Objevil se u hlavního vchodu do kasáren. Pomalu kráčel do jejich frekventovanějších části. Vyhlídl si hezké místo u zábradlí o které se opřel. Přemýšlel o jakou schůzi asi půjde, ale něco mu napovídalo, že půjde o nějakou misi. Přemýšlel s kým bude nucen misi podstoupit. Neměl náladu na nějaké slabší členy, které by musel vést a schytat za ně všechny rány, zase. Doufal v někoho poměrně nadaného. Nehodlal se zase nechat rozsekat na kousíčky kdo ví čím. Při těchto myšlenkách si vybavil veškeré své jizvy a všechny příběhy, které se k nim vážou. Do pravé ruky chytil dva zlaté medailonky na svém krku a oba otevřel. Prohlížel si fotografii své sestry a dívky, kterou nedokázal zachránit před nenasytným a komplikovaným hollow, ze kterého se vyklubal, alespoň na chvíli jeho přítel. Takto mlčky čekal ne své společníky.

Kagami

Kagami po nějaké době dorazil do první divize. Dlouho tu nebyl nebo vlastně spíš nikdy. Bylo to tu rozhodně obrovské a takové jiné než v šestce. Možná to bylo tím, že tohle bylo sídlo velkého šéfa. Nakonec našel ono místo, kam se měl dostavit. K jeho překvapení tam už čekala nějaká osoba a dokonce v kapitánském haori. No..Kagami ho neznal. On se technicky vzato nikdy nezajímal o kapitány, jedině o kapitánky a těch moc nebylo. Cítil se trochu zklamaně, protože by radši s sebou někoho něžnějšího pohlaví..ale zároveň se cítil i klidněji, když věděl, že s ním jde kapitán. Ovšem to také mohlo znamenat, že půjde o život. No a tak se Kagami Hikakovi zdvořile uklonil, jak se to dělává a když se narovnal tak řekl: "Zdravím. Sen Kagami, šestá divize. Pravděpodobně mám jít s vámi na misi."

Sai Kazuma

"Pokud si dobře pamatuju, tak by to mělo být tamhle..." Podíval jsem se před sebe. V dálce jsem zahlédl bílé haori a dlouhé vlasy divné zelené barvy. "Ó... Jestlipak to není Hikacchi..." S ním tam stál ještě jeden chlapík. Toho jsem však neznal. Začal jsem zběsile mávat na Hikaka.
Po chvilce jsem došel k nim. "Čau, dlouho jsme se neviděli..." Pozdravil jsem kapitána. Možná jsem to měl pojat méně přátelský, ale byl jsem prostě nadšený, že ho zase po delší době vidím... A co je hlavní, že ho vidím živého. Po tom útoku hollow jsem o něm nic neslyšel. Otočil jsem se na toho druhého. "A tebe jsem ještě nikdy neviděl... Jsem Sai Kazuma, člen jedenácté divize." Představil jsem se a docela mě zajímalo, jestli je tu také zavolali nebo tu jsou jen náhodou. Podíval jsem na kancelář vrchního kapitána. "Taky jste dostali pozvánku? Nepůjdem dovnitř?"

Najednou se odnikud zjevil jeden z poskoků vrchního kapitána. Malé oválné brýle měl posunuty na špičku nosu a v ruce držel desky s papíry.
Dobrý den, kapitáne, Kazuma-san, Kagami-san. Oceňuji váš brzký příchod, tato záležitost je delikátní a neodkladná. Prosím následujte mě. Pokynul vám a vyvedl vás po několika schodištích, prošli jste několika zavřenými dveřmi a nakonec jste se ocitli v tmavé, nejspíš kulaté místnosti s kulatým stolem a židlemi. Muž vám pokynul aby jste se posadili. Sám zůstal stát.
Toto je Minoru Kakuchi. Mávnul a někde se rozjel projektor. Uviděli jste obrázek. Bývalý důstojník Gotei 13. Poslán do záloh díky svým kontroverzním názorům a radikálním postupům. Sledovali jsme jen, nicméně po nastálém zmatku spojeném s invazí hollow se mu podařilo zmizet a následoval jej blíže neznámý počet Shinigami...odhady jsou několik stovek...to ale není ten hlavní problém.... Popošel a prolistoval si papíry. K našemu štěstí se jednomu z našich špehů podařilo přidat k jeho...armádě... Řekl to slovo s jistou...nevolí.
Zanechal nám zprávu před vstupem do Dangaie, že Minoru hledá něco...v Pláni Tisíce Lebek. Nevíme kde ani co to je, ale rozhodně to nezní, jako obchod s medvídky.

Kioshi Hikaku

Chtěl se přivítat s příchozími, ale než dokázal něco říct, vynořil se odněkud ten šprt. Uvítání tedy bylo nutno nechat na později. Byli uvedeni do místnosti podobné té, kde zasedali rytíři krále Artuše a následně obeznámeni s úkolem. Pohlédl na Saie otráveným pohledem. Oni dva a schopnost najít někde něco, to prostě nešlo dohromady. Oběma ale v hlavě určitě utkvěla myšlenka množství protivníku. Po Saiově boku měl Hikaku větší chuť do boje a ten nový mladík nevypadal taky jako nějaké nemehlo. "Pokud je to vše," začal hovořit po přednášce brejlouna "rytíři kulatého stolu se ihned vypraví plnit poslání jejich vůdce." Usmál se a pomalu začal vstávat.

Sen Kagami

Chtěl přivítat i nově příchozího a zároveň čekal na reakci kapitána, když se objevil nějaký chlápek v brýlích. Kagami tušil, že je má informovat o misi. Proč by jinak chtěl, aby šli za ním. To ale také znamenalo, že kapitán a ten druhý, který se představil jako Sai, jsou jeho jediná společnost na téhle výpravě. Zase žádná holka, no co se dalo dělat. Následoval tedy brejlouna do kulaté místnosti a poslechl si, cože to vlastně mají za úkol. Trochu ho zarazilo, když brejloun zmínil armádu shinigami a upřímně doufal, že zbavit se jich není jejich mise. Naštěstí doufal dobře. Brejloun tedy pokračoval. Pláň tisíce lebek? No, to neznělo přívětivě, spíš smrtonosně. Co se ale Kagamimu líbilo ještě míň byl fakt, že ani nevěděli, po čem pátrají.Nezbývalo tedy než doufat, že to poznají, až uvidí.  "A my to něco tedy máme najít..chápu to dobře?" ujišťoval se raději. 
Když kapitán zmínil rytíře kulatého stolu, Kagami se uchechtl. Jo, tohle sedělo. Navíc...vždycky chtěl být rytířem a zachraňovat panny v nesnázích

Sai Kazuma

Objevil se brejlatec a já dostal odpověď na svou otázku. Evidentně se za vrchním kapitánem nepůjde. Vydal jsem se tedy za nově příchozím do... uvidíme kam.
Po zdolání mnoha schodů a dveří jsme dorazili do místnosti s kulatým stolem a židlemi. Posadil jsem se na jednu ze židli a poslouchal co má zadavatel mise na srdci. Stejně jako Hikaku na mě i já jsem se na něj podíval otráveným výrazem. Bylo to vlastně téměř ve stejnou chvíli. Při zmínce o množství zběhlých shinigami se mi na obličej vloudil menší úsměv. Nicméně se mi opravdu nechtělo hledat nějaké místo, o kterém nikdo neví, kde je nebo jak vypadá. Kdoví jestli vůbec existuje. A určitě tam navíc nehledá ten magor něco neškodného.
Byl jsem prozatím ticho a čekal, jestli nechce onen člen první divize ještě něco dodat.

Kioshi Hikaku

"Jak dlouho se podle vás budeme muset obejít bez posil?" Zvedl se a podíval se na své dva společníky. "Pokud kolegové nemají žádné otázky, můžeme vyrazit ihned." Hlavou mu vrtala myšlenka, že to co Kakuchi hledá může být nějaký nebezpečný předmět, proto chtěl co nejrychleji vyrazit v takových případech je každá minuta výhodou.

Sen Kagami

Karakura? To jméno už Kagami někdy slyšel. Nebylo to náhodou město ve světě lidí? No, Kagami ve světě lidí ještě nebyl. Podle popisu mise, Kagamimu nějak došlo, že ti dva, co s ním jdou jsou bojovou složkou týmu, zatímco on je tu spíš na léčení, podporu a další podobné věci. Ne tedy, že by bojovat neuměl..spíš jen cítil, že tihle dva to umějí mnohem lépe. "Žádné." přisvědčil na kapitánova slova ohledně otázek.

Sai Kazuma

"Nic mě nenapadá." Podle mě to bylo docela jasné. Musíme prostě najít to místo, jehož název jsem už zapomněl, porazit všechny nepřátele, kteří se nám postaví do cesty a překazit plány vyšinutého shinigamiho. Co se jen může na tomhle pokazit...
Vstal jsem ze židle a popošel dopředu připraven vyrazit na misi. Teď bychom měli jít do Karakury, kde jsem sice už byl hodněkrát, ale není to zrovna mé nejoblíbenější město. V lidském světě jsou mnohem zajímavější místa, nežli tohle. To je ovšem vedlejší. Snad mám sebou dost energetických drinků...

Brýlatý muž se na Hikakua podíval. Alespoň den...dát dohromady dostatek lidí v současném stavu není lehké, budu dělat maximum. Pokynul vám a vy jste se mohli vydat na cestu.


//Napište třeba do Karakury

Firel
Když jsem vyšel ze senkaimonu, zamířil jsem přímo do kasáren. Kde mě všichen personál až podezřele pouštěl dovnitř...
Když jsem došel do kanceláře kapitána. Normálně jsem zaklepal a vešel.
"To už musí být opravdu velký bordel, když se člověk nemůže ani v klidu vzpamatovat po nečekané teleportaci."

Satoshi
Tsche, nejdříve vynucená teleportace a teď summon do první divize? zhodnotil jsem nadešlou situaci a následoval Firela Co může být důležitější, než můj výzkum... Ach ta byrokracie.

Satoshi
Tak dokonce jenom nějaký minion místo kapitána, to je věru přivítání. Pokud bychom něco našli, těžko bychom tak rychle přišli. jednoduše jsem odpověděl. Jednoduše se tedy dá dedukovat, že ne.

Firel
Dorazil jsem tedy do kanceláře kapitána první divize. Už mě ani nepřekvapovalo, že tam na mě čeká zase někdo jiný.
Malý dědeček nevypadal na prvního kapitána, ovšem definitivně to byl nějaký poslíček současného prvního kapitána.
Nebo to vskutku je, první kapitán a nám se opět mění vedení?
"Neřekl bych, že jsme bádali. Spíše jsme narazili na anomálii blíže neurčitého původu. Před bližším prozkoumáním jsme byli přemístěni před senkaimon."
Podíval jsem se na dědečka a po chvíli uvažování pokračoval.
"Pokud jsme byli přemístěni zpět do seireitei na povel vrchního kapitána, pak lze předpokládat že zmiňovaná anomálie je stále nedotčená, a v klidu si rozkládá živé bytosti kolem sebe na duševní částice. Nebo jsme spustili nějaký obraný mechanizmus anomálie, či jí náhodou opravdu zničili. Chtělo by to ověřovací průzkum. K čemuž by měla stačit klasická detekce dvanácté divize."