1. divize

Tomisura Raiden

Našel ho kupodivu rychle! Což bylo dobré, protože dnes neměl náladu na přílišné hledání osob, jenž chtěl vyřídit rychle. "Ale tak znáš to... kufr plný peněz v neoznačených bankovkách, každý týden..." zkusil nejprve, protože mu bylo jasné, že i tohle by dokázal kapitán 1. divize někde sehnat. Ale pak přešel na trochu vážnější notu. "Inu, popravdě... jak se vede? Co Amaru? Co opravy v ostatních divizích? Já už si dnes odmakal v divizi to, co jsem si zadal, pomohl jsem zprovoznit konstrukci hlavní budovy a tak mám volno. A hledám někoho, s kým zabít čas," přiznal se a podrbal se ve vlasech, přičemž si musel chytat svůj slaměný klobouk. Ve tváři měl přátelský úsměv.

Izumi Razaki

Poškrábal jsem se na bradě. "No... bohužel nemám dost kufrů." řekl jsem smrtelně vážně. Sehnat kvalitní kufr bylo docela obtížné. "Nicméně opravy jdou podle plánů... Amaru je v pohodě... celkem... byl zraněný při útoku, ale je v pořádku..." dodal jsem stále trochu zmatený. Netušil jsem, co tu pořádně chtěl. Dokud to neřekl. "No... já jsem pracoval 2 dny v kuse... docela by se mi hodilo volno... ale co je u tebe "zabít čas"..." zeptal jsem se

Tomisura Raiden

"Inu, to je smutné," odpověděl smrtelně vážné na špatnou situaci kufrů v Seireitei, ale nakonec jen pokrčil rameny, protože... co by vlastně dělal s takovou spoustou peněz? Fond divize měl zatím dostatek všeho, tak proč hromadit něco dalšího. Copak byli nějací úředníci. "To je dobře, zdravý Amaru je lepší než zraněný," usmál se Raiden při této dobré zprávě a pak už se trochu začal dostávat k tomu, proč tu byl.
"Inu, řekněme, že hledám parťáka. Poslední dobou už není tolik "starých" známých v dosahu, takže mi samozřejmě chybí pořádný trénink a tak podobně. A já bych těm zelenáčům nerad ublížil. Takže... co by si řekl na trochu drsného potrénováníčka, spojeného s příjemnou procházkou?" vyložil mu prostě a jednoduše svůj plán. Takže pokud měl volno, mohli si sbalit plavky a vyrazit třeba na pláž v Hueco Mundo.

Izumi Razaki

Poslouchal jsem Raidena. Chvíli jeen tak hloupě mluvil, nebylo to nic důležitého. Zkrátka chtěl začít rozhovor. Velice rychle se ale dostal k důvodu, proč je vlastně tady. "Aha... chápu. A copak chcete trénovat? Nebo prostě chcete jen vypustit trochu páry?" zeptal jsem se. Jistě měl nějaký plán, ale prozatím se nedostal k jádru pudla.

Tomisura Raiden

Zdálo se, že ho pochopil... a to se hodilo, alespoň nebude muset svůj úmysl dlouze vysvětlovat. "Jo, něco takového. Víš, kdysi mi jeden kapitán, už nevím který, je to takových sto let, povídal, že každý Shinigami, by měl umět bojovat bez zanpakuto. Chtěl jsem zkusit prostě vyrazit... bez zanpakuto kamkoliv. Aspoň trochu výzva. Přidáš se?" dokončil svůj návrh a pobaveně se usmál. Samotnému se nikam moc nechtělo. Pak by byl obviněný z maximálního masakru.

Izumi Razaki

Zvědavě jsem zvedl obočí. Tohle mě trochu překvapilo. Raiden chtěl dobrovolně trénovat. "No... pracoval jsem na jednom... projektu, který fascinující shodou okolností nepotřebuje zanpakuto... takže... je to teoreticky možné..." řekl jsem. Měl jsem podežření na to, že Raiden nemyslí zrovna trénink kida. Přeci jen... tam nebylo moc co trénovat.

Tomisura Raiden

Raiden se pousmál, vypadalo to, že Razaki rozuměl tomu, že nepůjde jen o trénink kidů a podobně. "Výborně, v tom případě jsme domluveni," rozhodl krátce a sundal si ze zad zanpakuto. "Zavřeš mi jí tu někde do bariery? Ne, že bych věřil na zloděje v naších řadách, ale duchovní cikáni jsou všude," požádal kapitána, který tu byl nejvíc přes obranné kidy. On tu byl zase přes ty destrukční. "Navrhuji vyčistit daleké oblasti za Rukongaiem, čert ví, co se tam za ty dlouhé roky usídlilo," nadhodil jako možný směr, kudy by se mohli vydat.

Izumi Razaki

Vztal jsem si jeho zanpakuto, chytil jsem ho, přejel přes něj rukou. Nakoncentroval jsem reiatsu a chytil ho mezi dlaně. Spojil jsem ruce a zanpakuto zmizelo. "A je fuč... a nikdo kromě mě ho nenajde..." řekl jsem. To samé jsem udělal s Batarielem, ačkoliv tak jsem přidal ještě pečeť na blokování reiatsu, tu samou kterou jsem měl na Akiově zbrani. "Myslím, že bych mohl obětovat chvíli času na... odpočinkový trénink..." řekl jsem nakonec.

Tomisura Raiden

Jakmile zmizely obě zanpakuto, znamenalo to, že mohli vyrazit. "Dáme si ještě svačinu nebo jdem rovnou? Zanechal jsem rozkazy, co a jak, takže času mám dost," ujistil se ještě, kdyby byl třeba Razaki přepracovaný a podobně. Samozřejmě, ještě by bylo dobré určit ten směr. Na jihu určitě najdou jen město bez obchodu s plnou populací, ale co třeba sever, západ nebo východ? Tam by mohlo být něco zajímavého!

Izumi Razaki

"Technicky nemám moc co dělat... zadal jsem spousty příkazů... a teď čekám, až se dozvím, jak to všechno dopadlo. A i vrchní kapitán potřebuje občas trochu odpočívat..." řekl jsem. "Pokud máš hlas, tak si můžeš dojít ještě do jídelny... sehnal jsem celkem decentního kuchaře pro 1. divizi..." řekl jsem mu. Nebyl to sice šéfkuchař klanu Izumi... ale byl velice solidní... a byl zvyklý vařit pro hodně lidí.

Tomisura Raiden

"Hmmm... kuchař? Super, zajdem do jídelny, trochu posilnění, čert ví, co si najdem po cestě. Kořínky a bobule jsou sice fajn, ale toho jsem si užil dost kdysi," zasmál se při vzpomínkách na mládí a mise u Omnitsukido, když hledali uprchlíky a podobně. Ach, to byly časy. Nemusel řešit nic krom vlastní jednotky. Teď musel řešit celkový světový mír a podobně. Plus vychovávat spoustu služebně mladších. Vždyť byl druhý nejstarší kapitán.
"Takže... mě veď," vyzval ho, aby ho vedl do oné skvělé jídelny v první divizi. Tam snad ještě nikdy nejedl.

Izumi Razaki

Kývnul jsem na Raidena a vedl ho směrem do jídelny první divize. Od mé kanceláře to nebylo zrovna daleko. Bylo tam sice poměrně živo, ale ne tolik jako před útokem hollow. Bohužel první divize byla také zasažena a měla své mrtvé... a mnoho dalších hlídalo po Rukongai. "Tak, kapitáne... vítej v jídelně 1. divize..." řekl jsem, jakmile jsme vešli dovnitř. Kývnul jsem rukou na svoje shinigami, aby se příliš nevzrušovali jejich příchodem.

Wilhelm Gure

Bezvýznamné náměstíčko-->

Do první divize jsem šel na misi. Po těch dvou dnech to byla úleva. Akira mi hned jak jsem to řekl málem usekla hlavu a pak si mě vzala pěkně do parády. Každodenní ranní tréninky, ale ne ty, které člověka posílí... ale ty, co ho vyšťaví a co jdou za onu mez poškození svalů. Pak do nejtěžších prací na stavbě. Ano, to byl trest od Akiry a na vše samozřejmě osobně dohlížela. Kdybych neuměl léčit, tak už nejspíš dávno přijdu o jakoukoliv svalovinu. Nyní jsem ale šel na misi, takže jsem si mohl dovolit pořádné jídlo a odpočinek před misí a trochu zregenerovat. Přesto mi nebylo dvakrát hej...

Tomisura Raiden

"Moc hezké," okomentoval jídelnu první divize a pozdravil se s přítomnými členy, samozřejmě, že civilně: "Nazdar mládenci, dobrou chuť přeji." Nepotrpěl si přeci na formality, obzvlášť, když měl hlad. A tak se vydal k výdeji jídla. Musel si zjistit, co mají dnes v menu. Aby si dal tak nějak všechno, dlouho nejedl v jiných divizích, musel trochu porovnávat, aby mohl zlepšit to vaření v osmičce. Tam sice měli excelentní kuchaře, protože jak známo, k chlastu potřeba něco dobrého k zakousnutí, ale zlepšovat se vždycky dalo. Když měl naloženo, sedl si někam na volné místo.
"Víme, proč se už odehrál ten útok? Myslel jsem, že je s Hueco Mundo uzavřena prozatimní dohoda o neútočení?" zeptal se zcela vážně Razakiho.

--->Bezvýznamné náměstíčko(neexistující posty v 9.)

Nekonome Chieko

Dorazila do první divize, odkud měla vyrazit na další misi, jak jí vyřídil pekelný motýl. Chieko netušila, co je to za misi a dokonce ani, kdo na ní má s ní jít. Poté si všimla Wilhelma a nějakých dvou dalších shinigami, z nichž jeden vypadal jako dítě. Chieko ho ale nepodceňovala, přeci jen podkapitán trojky taky vypadal jako dítě a u shinigami věk nehraje roli. Všem se uctivě uklonila na pozdrav a na Wilhelma se pousmála. Kuro Wilhelma pozdravil pokývnutím. Docela se nabízela myšlenka, co podělaj tentokrát.

Izumi Razaki

Shinigami z první divize nereagovali příliš na přítomnost 2 kapitánů. Tak nějak byli zvyklí na přítomnost kapitána 1. divize. "S tím Hueco Mundo to není tak absolutní. Mám dohodu se "Zelenou Lady" která je jen jednou z mnoha. Každý, kdo ovládne hrstku hollow se může prohlásit za vládce Hueco Mundo. Lady přísahala, že o tom nic neví... nevím co na tom je...." řekl jsem. Nicméně, lady slíbila, že pokud na něco přijde, tak mi dá vědět.

Hiiragi Kyoya

Přišli další lidé, nejspíš také na tu misi. Samí divní lidé. Vypadali, jako kdyby brali mise hrozně vážně. To bylo fajn. Oni mohli udělat většinu práce a já se zatím budu nádherně flákat. "Ahoj vespolek... já jsem Hiiragi Kyoya... z 10. divize... " představil jsem se všem. Chtěl jsem udělat dobrý dojem, pak byla větší šance, že mi projde lenost. Měl jsem v tom praxi. A většinou to fungovalo docela dobře.

Tomisura Raiden

"Inu, pokud o tom nic neví, tak asi nic neví... aspoň tedy oficiálně, že," pokrčil rameny. Co se týkalo důvěry v Hollow, byl kapitán 8. divize značně skeptický. Ano, narazil na pár hollow, které by mohl považovat dokonce i za přátele, ale stále převažovala větší část těch, kterým se nedalo věřit absolutně nic. Takže toto jednání nechal plně v rukou kapitána 1. divize a raději se pustil do jídla. "Doporučuji tu nechat Haori, myslím, že nebudou potřebná," nadhodil jako další téma hovoru.

Skupina na POZOR! -> Tak jste se konečně sešli. Už vás očekával jakýsi pohlavár z 1. divize, který měl desky a študoval nějaký papír. "Výborně! To jste myslím všichni," odškrtl si vás tak, jak jste přicházeli a mírně se usmál. Jinak měl stále ten přísný výraz byrokrata. "Jste si vědomi, že se jedná o misi, která rozhodne o budoucnosti Seireitei?" zeptal se vás zcela vážně. V překladu to znamenalo, že se ptal, jestli jste připraveni a podobně. Pokud vyslovíte ano, už nebude cesty zpět.

Yasuo Tachibana


Jeho mírný úsměv jsem mu opětoval. "Já jsem připraven." řekl jsem a lehkým gestem ruky jsem to navíc zdůraznil. Podíval jsem se na ostatní, kteříí se tu sešli. Vůbec jsem je neznal. Měl jsem povědomí, že jeden z nich by měl být členem 3. divize, stejně jako já, ale byl to spíše jenom pocit, který záhy zase zmizel. A pak tiše sledoval jejich reakce.

Wilhelm Gure

Lehce jsem se ostatním uklonil a odvětil: Wilhelm Gure, třetí divize. pak jsem se ještě usmál na Chieko a Kura a lehce zamával rukou. Pak se objevil teepek za první divizi a začal to dramatizovat: Ano. Jsem připraven. prohlásil jsem a i jemu se lehce uklonil.

Nekonome Chieko

Nejprve se představil ten shinigami, který vypadal jako dítě. Takže, Kyoya-san... pomyslela si Chieko, aby si zapamatovala jeho jméno. Pak se představil i Wilehlm. Chieko se také uklonila. "Nekonome Chieko, devátá divize." představila se. "A tohle je Kuro." představila i kocoura na svém rameni. Ten na ostatní jen zdvořile kývl. Poté se ozval shinigami z první divize. "A-ano." odpověděla mu Chieko. Jestli byla opravdu připravená, to nevěděla ani ona sama, a já už vůbec ne.

Izumi Razaki

"Není to zrovna tajemství... ale asi to není ani všeobecná známost... nicméně věřím, že ta Lady má svých problémů dost i bez toho, aniž by válčili s námi, takže vycházím z toho, že nepřítel našeho nepřítele... není při nejmenším náš nepřítel..." řekl jsem Raidenovi. Vzal jsem si něco skromného k jídlu a posadil se ke stolu. "Haori je hezká reprezentativní věc... ale do boje se absolutně nehodí..." souhlasil jsem s Raidenem...

Hiiragi Kyoya

"Když řeknu "ne" můžu jít domů?" zeptal jsem se. Když jsem se stal shinigamim, nečekal jsem, že budu muset dělat mise tak často. Vzdychl jsem, protože mi tohle asi neprojde. "Jojo... naprosto připraven... mise... yay..." řekl jsem a ani se nesnažil předstírat zájem. Naštěstí jsem tu měl dost šílenců, který to jistě rádi udělej za mě...

Tomisura Raiden

"Aspoň takto se shodnem. Doufám, že se ta situace vyřeší co nejrychleji," ukončil nejspíše tuto debatu a dál se věnoval svému jídlu. "Očekáváš snad velký odpor?" zeptal se s pobaveným úsměvem. Byla pravda, že za Rukongaiem žily monstrózní bytosti, to ano. Třeba Raidenův otec... ale on byl hodný! Ale ta další stvoření, co se tam objevila během stovky let... bude sranda! "Každopádně je necháme tady, ještě by se umazala a kdo má platiti čistírnu, že?" zkusil zapůsobit na Razakiho byrokratické střevo.

Netrvalo to dlouho a ke skupince na misi dorazila ... stará vrásčitá žena, která byla oblečená jak jeptiška. V ruce nesla něco, co vypadalo jako pytel peněz a v druhé ruce svírala hůl a menší pytlík. "Ach, tak toto jsou ti odvážní? Ti, co se pokusí zachránit budoucnost?!" zeptala se s jistou dávkou teatrálnosti. "Než vyrazíme, musím se vás zeptat... jsou vaše srdce dobré? A smysly neomylné?" vypadalo to, že svůj/váš úděl brala smrtelně vážně. Zajímavé bylo, že z jistého pohledu připomínala jednu bývalou kapitánku - Sei.

Wilhelm Gure


Chvíli jsem se díval na ženu. Sei jsem nikdy naživo neviděl (leda neherně, jak někde probíhá kolem) a tak jsem si tu podobnost nijak zvlášť neuvědomil. Ale měla vtipné otázky. Srdce bych dobré měl, ale oklamat jdou všechny smysly, pokud víte jak na to. prohlásil jsem s úsměvem. Bylo to sice skoro až zlé rýpnutí, ale já to v tu chvíli tak nemyslel. Jen jsem se na ni dál mile a lehce zasněně usmíval. Respektive jakoby někam za ni.

Nekonome Chieko

Po nějaké době přišla jakási jeptiška. Chieko s Kurem si zvědavě prohlíželi ty pytlíky, co žena nesla. Vypadaly jako by v nich byly peníze, ale to nemohli vědět jistě. "No..mám zvířecí smysly a veterinář při poslední návštěvě žádná srdeční onemocnění také nehlásil...a tady Chieko má také srdce na správném místě." poznamenal Kuro a olízl si spokojeně tlapku. Ta první  a třetí věta byly pravda..ta druhá už ne..Kuro nechodil k veterináři. Chieko se jen mile usmála a raději se k tomu nevyjadřovala.

Izumi Razaki

"No... dostal jsem tohle haori darem. Prej se nehodí, aby hlava klanu Izumi a vrchní kapitán Gotei 13 nosil obyčejné šaty... takže jsem dostal tuhle šílenost. Je to nějaká vzácná tkanina... nehořlavá... ručně vyšívaná a bla bla bla já nevím co ještě... je dělaná tak, aby sem jí nedokázal znišit... ale testovat to nebudu... a upřímně? Ještě jsem nešel za hranice Seireitei, aby se něco nepodělalo..." řekl jsem Raidenovi.

Hiiragi Kyoya

"Moje srdce je v pohodě... nedávno jsem byl ve 4. divizi a řekli mi tam, že moje srdce je perfektně zdravý... a moje smysly fungujou bezvadně... o tom si vy můžete nechat jen zdát..." řekl jsem fosílii. Pokud s tou misí měla co dočinění stařena, tak to nemohlo dopadnout dobře. Už teď jsem měl obavy