Trénink bankai č. 2 - Hoshi Kitsune (asistuje Ruyichi Yoshiro)

Kitsune byla mnohem rychlejší, než předtím. Konečně se svoje reiatsu naučila ovládat na kapitánské úrovni. Yoshiro se usmál. Slíbil jí ale, že se nebude držet zpátky. No, a když už se bojovalo v tom shunpu. 
Kitsune uviděla, jak kapitána deváté divize rozsekla vejpůl. Jeho zděšený výraz byl plný mrtvé prázdnoty. Netrvalo to ale dlouho a ukázalo se, že to byla jen pokročilá technika shunpa (začínající na U. Nechce se mi to teď hledat. :-D), která za sebou nechává obraz toho, jak by to dopadlo, kdyby zrovna oponent nebyl super rychlý. (Byakuya to dokonce jednou použil v anime). Kapitán Kitsune chytil za límec a pokusil se jí hodit proti vodopádu.

Kitsune

Poznala jsem, že jsem teď mnohem rychlejší než před tím. Už před tím jsem byla rychlá, ale teď jsem byla ještě rychlejší. Rozsekla jsem kapitána na dvě půlky a hned mi bylo jasné, že tak snadné to být nemohlo. Nic totiž není snadné. Kapitán totiž použil Utsusemi a tudíž jsem ho doopravdy nerozsekla. Poté jsem ucítila jak mě chytil za límec - budu se toho límce muset zbavit, aby mě za něj všichni netahali - a snaží se mě hodit vstříc vodopádu. Jak jsem tak letěla, přetočila jsem se ve vzduchu, abych letěla nohama napřed. Pak jsem si pod nohama pokusila vytvořit plochu stlačeného reiatsu, od kterého jsem se nohama silně odrazila a letěla tak zpátky ke kapitánovi s mečem připraveným po něm seknou.

"Heh, klasika," řekl Yoshiro těsně předtím, než hlavou uhnul tak, aby ho mečem nesekla. Ukázalo se ale, že Kitsune je opravdu rychlejší, než čekal. Podařilo se jí totiž seknout bělovlase na tváři. Yoshiro se zranění dotkl dvěma prsty. Skutečně byly od krve. "Hm, působivé," řekl si pro sebe a otočil se, aby se mohl bránit dalším útokům. Do ofenzívy zatím přejít nehodlal. Chtěl vědět, co Kitsune dokáže teď, aby to mohl srovnat s tím, co zvládne pod velkým tlakem.

Kitsune

Uhnul, ale přecijen jsem mu způsobila na tváři škrábanec. Alespoň něco. Něco mi říkalo, že se v mé rychlosti přepočítal. To byl plus pro mě. Navíc jsem ze sebe měla radost. Před tím jsem ho nedokázala ani škrábnout a teď díky mně krvácí. To byl rozhodně pokrok, avšak nepolevovala jsem. Nesmím usnout na vavřínech.
Dopadla jsem na zem za ním a skoro okamžitě jsem se otočila jeho směrem a znovu se ho pokoušela svým mečem seknout.

Tentokrát už to Yoshiro vykryl svojí čepelí. Tlačil na ní dost silně. Tak, aby Kitsune nedokázala uhnout. Byl zvědavý, co v takové situaci udělá. Chtěl si jí otestovat. Co si budeme namlouvat, měla kapitánský potenciál, navíc teď měli tak trochu díry právě v kapitánských postech, takže doporučení někoho takového by mohlo celkem pomoci. 
Kapitán by věděl, jak se z takové situace dostat a ještě ji využít ve svůj vlastní prospěch. S každou další sekundou do toho Yoshiro dával víc síly, aby neměla dost času na přemýšlení. Musela se naučit jednat rychle. Během toho jí Yoshiro samozřejmě sebevědomě hleděl do očí. Byla to taková technika, jak znejistit oponenta.

Kitsune

Kapitán tentokrát neuhnul, ale zablokoval Akamarovu čepel svým mečem. Tlačil proti mé zanpakuto čím dál silněji, takže uhnout nešlo. 
Posunula jsem svou čepel se skřípěním po té kapitánově až jsem Akamarovou tsubou skoro o čepel narazila. Teď jsem na udržení kapitánovi zanpakuto potřebovala méně síly, teoreticky. Pak stačila jen věc zvaná páka k odklonění soupeřova meče. Takže jsem špičkou meče zamířila před sebe a následně šikmo dolů k zemi. Když byla protivníkova čepel dost daleko od mého těla, vystřelil můj meč zpět po kapitánovi.

Chytré. Yoshiro musel uskočit saltem dozadu, aby se nestřetl s Akamarovou ostrou čepelí. Ve chvíli kdy se dotkl země vypustil trochu víc reiatsu, čímž kámen konečně rozpůlil. Oddělení způsobilo to, že se kámen s kapitánem rozjel směrem od Kitsune. Ten s ní se rozjel na opačnou stranu. 
Yoshiro zatočil mečem a uchechtl se. Potom se odrazil a použil shunpo. 
Kitsune mohla vidět, jak něco obrovskou rychlostí prolétává vodopády. Blížilo se to k ní. Nakonec se Yoshiro objevil ve vzduchu nedaleko Kitsune. Letěl přímo proti ní s napřaženým mečem. Tolik k defenzívě.

Kitsune

Vyhnul se mému útoku. A pak se země rozestoupila. Kapitán na své "kře" plaval jedním směrem a já na té své na stranu druhou. Určitě za to mohl kapitán, co tím asi sledoval... dokonce se i uchechtl a pak zmizel. Všimla jsem si, jak něco prolétlo vodopádem a mířilo si to ke mně. Poté se kapitán objevil nedaleko mě a letěl vzduchem proti mně. 
Neuhnula jsem, už jsem tam totiž nestála. Bylo na čase, aby kapitán viděl, že tady není jediný, kdo umí Utsusemi. Jen okamžik před tím, než se má "kopie" rozplynula, jsem se objevila těsně nad ním a sekla po něm.

Na tohle Yoshiro nebyl zvyklý. Neznal moc shinigami, kteří by tuhle techniku zvládali. Když mu došlo, co se děje, bylo celkem pozdě. Stihl se ještě otočit a čepel zastavit, ale byl ve vzduchu, takže ho Kitsune srazila na záda. Přímo na kámen, na kterém předtím stála ona. Pokud na něj dál tlačila, pokusil se její meč odvrátit podobným způsobem, kterým to předtím provedla ona. 
Skoro to vypadalo že tímto tréninkem stvořil monstrum. Skvělé. Kapitánský sbor přesně takové potřebuje.

Kitsune

Tak tohle kapitán podle všeho nečekal, jelikož nestačil uhnout, ale jen otočit, díky čemuž neskončil na dvě půlky. Nemluvě o tom, že byl momentálně ve vzduchu. A tak skončil přišpendlený k plošině, na které jsem před tím stála, mým mečem. Musela jsem uznat, že se mi tenhle chvat povedl. "Takže...až s tímhle skončíme, co bude další bod programu?" nadnesla jsem otázku, když už se zrovna "naskytl" prostor pro komunikaci. Když začal posouvat svou čepel po té mé, došlo mi, o co se pokouší a tak jsem jen trochu víc zatlačila a s využitím své i jeho síly se odrazila kus od něj, odkud jsem po něm znovu vystartovala se svým mečem.

"No, pokud budete chtít, můžu vám pomoci s ovládnutím bankaie," procedil skrz zuby a snažil se přitom nepolevit, aby náhodou neskončil bez hlavy. "Máte čas na rozhodnutí do konce tohoto souboje," uchechtl se a zvedl druhou ruku, kterou Kitsune namířil do obličeje. "Sho," použil první útočné kido k tomu, aby jí odpálil do vody, čímž by se jí konečně zbavil a mohl se zase v klidu nadechnout.

Kitsune

Kapitán vypadal, že má co dělat, aby si udržel hlavu na krku. Bylo zvláštní takhle nějakého kapitána vidět a obzvlášť toho být příčinou.
"To by bylo fajn. Popřemýšlím o tom." odvětila jsem na jeho odpověď. Rozhodně to znělo lákavě. A pak mi do tváře vypálil Sho. Naštěstí jsem stihla zavřít oči, než mě to trefilo, takže mě to nijak neoslepilo. Zpět do vody se mi ale nechtělo a tak jsem si na hladině vody vytvořila plošinku zpevněného reiatsu a přetočením ve vzduchu na ní dopadla nohama. Poté jsem se od ní zase odrazila zpět za kapitánem. Vyhoďte mě dveřmi, vrátím se oknem, dalo by se říct.

Už bylo na čase přestat Kitsune podceňovat. Ukázalo se, že už dávno není na úrovni své aktuální hodnosti. V žádném případě. Její síla už byla hodna kapitána. Těsně předtím, než útok Kitsune dopadl na nebohého kapitána deváté divize, Yoshiro použil shunpo, aby se dostal z jejího dosahu. Když už tu machrovali s tím, kdo umí lepší shunpo techniky, kapitán se rozhodl nasadit laťku o něco výš. 
Kolem Kitsune se vytvořilo několik rychlostních klonů. Nedokázala teď určit, který z nich je pravý. A všichni se na ní začali blbě usmívat.

Kitsune

Podle kapitánova dosavadního počínání jsem usuzovala, že si se mnou buďto hraje a zkouší,co dovedu anebo mě podceňuje. Kdo ví, co z toho to bylo. 
A najednou zmizel, zase. Tentokrát se ale objevil hned několikrát a u toho se blbě culil. Trochu mě tím iritoval. Odfrkla jsem si. 
"Fajn, dostal jste mě. Tohle zatím neumím." pronesla jsem a pokrčila u toho rameny. Jen jeden z nich mohl být ten pravý, tedy alespoň jsem v to doufala. Pokoušela jsem se podle reiatsu vycítit toho pravého z nich.

Kitsune nedokázala přijít na to, který z nich je ten pravý. Všichni měli stejné reiatsu.



Všechny klony vyrazily proti Kitsune a začali na ní útočit jeden po druhém. Byli dost sehraní a celkově to bylo dost nefér. Pokud by se ale Kitsune dostatečně soustředila, pomocí své rychlosti by měla dokázat vykrýt většinu útoků. 
Yoshiro během toho všeho vymýšlel plán, jak jí co nejvíce znesnadnit roli v tomto souboji. Potřeboval nutně vidět, jak bude jednat pod obrovským tlakem. Nejdřív ale musel zjistit, co udělá s těmi klony.

Kitsune

Nepoznala jsem, který z nich je pravý kapitán. Všichni ti kapitáni se na mě vrhli a útočili na mě sehranými útoky. Zatím mi to připadalo nefér, jako by jeden kapitán nestačil. Ale až tu techniku jednou budu taky umět, tak už mi to asi ani nepřijde. V hlavě jsem najednou měla prázdno až na svou uklidňující píseň. Mé tělo se hýbalo instinktivně, přidejte k tomu mou nově získanou rychlost a... no, kryla jsem se fakt dobře. Vykrývala jsem útoky klonů a občas si taky sekla. Využívala jsem každé výhodnější situace k útoku, ale převážně se bránila.

Najednou všichni Yoshirové zmizeli a nastal klid. Dokonce i přestalo pršet a v dálce se objevila duha. Pak se kámen, na kterém Kitsune stála, rozletěl na tisíce malých kousků a zpod něj vyletěl bělovlasý kapitán. Chytil Kitsune pod krkem a letěl s ní zase mezi mraky. Nedal jí moc šanci cokoliv dělat. Každý její pokus o seknutí znemožnil tím, že jí svoji druhou rukou zablokoval tu její s mečem. Když už byli hodně vysoko, vypustil svoje reiatsu. Chtěl jí paralyzovat, aby při pádu nemohla cokoliv udělat. Aby z ní dostal všechno. Tohle jí totiž mohlo stát život. Potřeboval, aby to věděla. Pokud chtěla skutečně ovládnout bankai, musela se do takové situace dostat. Nechal jí padat tak, aby viděla, že letí přímo proti tomu druhému kameni. Jediné tvrdé místo. A jediné místo, kde by jí dopad mohl zabít.

Kitsune

Zničehonic byl všude klid, všichni kapitáni byli fuč a dokonce jsem zahlédla na nebi i duhu. Déšť byl taky tentam. Jenže...tady byl nějak moc klid, takovéto ticho před bouří a pak mi to došlo. Kde je pravý kapitán? Bohužel už bylo pozdě. Země mi pod nohama "vybuchla", jak z ní vyrazil pravý kapitán. Chytl mě pod krkem a odletěl se mnou na nedobrovolný výlet do mraků. Snažila jsem se ho seknout, několikrát, jenže všechny mé pokusy vyblokoval svou druhou rukou. Začínalo jít do tuhého. Kapitán v určité výšce, kterou uznal za vhodnou, vypustil své reiatsu a nějakým způsobem mě tak paralyzoval. A pak mě pustil. Padala jsem směrem k zemi a jako na potvoru přímo proti druhé části plošiny, která ještě byla v celku. Tady už šlo o život, o můj život. To už nebyla sranda. Pokoušela jsem se svým reiatsu zbavit oné paralýzy nebo alespoň vyvolat na pomoc svou zanpakuto.

Kitsune

Ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, mé tělo mě stále neposlouchalo. Nemohla jsem nic, jen padat a padat. Stále níž a níž. Země naopak byla stále blíž a blíž. Už to vypadalo beznadějně, když tu začal Akamaru zářit naším stříbrným reiatsu. Celým se jím obalil a poté ho poslal mně. Najednou jsem se mohla znovu pohnout. Konečně. Vyslala jsem v duchu k Akamarovi své díky. Přetočila jsem se ve vzduchu a pod nohama si začala vytvářet plochu stlačeného reiatsu pro zbrzdění a zastavení pádu. Chvíli jsem si opravdu myslela, že se o ten kámen rozmáznu. Oklepala jsem se, jak se říká, z toho šoku. Teď nebyl čas na to, abych se tu složila.
Svým reiatsu jsem si posílila nohy pa ořádně se od plochy odrazila zpět nahoru, odkud mě kapitán poslal na "výlet". Jak jsem tak letěla nahoru, dostala jsem se pomocí shunpa, až nad kapitána, kde jsem se po něm ohnala mečem. 

Yoshiro tam stál, rýpal se v uchu. Najednou se Kitsune objevila nad ním. Znovu jí podcenil. Seknutí jejího meče mu způsobilo jedno velmi nepříjemné zranění. Sečnou ránu na hrudi. Pořádnou. Yoshiro se levou nohou odrazil od země, aby uskočil o několik metrů dál.
"Au," řekl ublíženě a podíval se na zranění. Potom zase na Kitsune a zas na zranění. "Říkal jsem, že mě na konci tréninku seknete."

Kitsune

Kapitán tam jen nekrytě stál a věnoval se ušní hygieně. Zase mě podceňoval. Proto se není čemu divit, že to mým mečem pěkně schytal.  Povedlo se mi ho seknout přes hruď. To byl rozhodně velký pokrok od předtím. Normálně bych se asi zeptala, jestli je v pořádku nebo tak něco, ale tentokrát mi to bylo jedno. Ještě před chvílí se tu dloubal v uchu, mezitím, co jsem se blížila k blízkému setkání s plošinou a mohla umřít. Jen jsem stála ve vzduchu opodál a sledovala ho, při tom jsem ze sebe setřásala zbytky šoku ze střemhlavého pádu.
"A tak se taky stalo. Znamená to, že je konec tréninku?" pronesla jsem, když konečně promluvil.

Yoshiro hlasitě vzdychl. "Doufal jsem, že by se to mohlo obejít bez hlubších ran," zamumlal si pro sebe, aby to Kitsune neslyšela. Nicméně, kapitán deváté divize už ve svém životě schytal tolik ran, že mu tahle nemohla nadělat žádné velké trápení. Rozhodl se, že se později radši svěří do Genmovy péče. Ten se o to postará. I o to trápení. 
"Ano, trénink je u konce. Dokázala jste ovládnout reiatsu na kapitánské úrovni. Gratuluji," usmál se na ni.

Kitsune


Kapitán si pro sebe něco zamumlal. Neslyšela jsem, co přesně říkal a rozhodla jsem se po tom nepátrat. Kdyby mi to chtěl říct, řekl by mi to. 
I když jsem se svou ranou byla spokojená, nevypadala moc dobře. Ale při tréninku se musí očekávat cokoliv, hlavně u Bankai-tréninků jak jsem stihla zjistit. 
"Opravdu? Děkuji." pověděla jsem a oplatila mu úsměv. V duchu jsem skákala radostí a děkovala bohu, že jsem i tenhle svůj druhý trénink přežila. Pak jsem se znovu podívala na ránu, kterou jsem způsobila. "Měl byste si to nechat ošetřit." řekla jsem ještě.

"Přesně to mám v plánu, hned jak se vrátíme," odpověděl Kitsune. Nakonec použil shunpo, aby se dostal nad hladinu vody, na které plavalo jeho kapitánské haori, které si předtím sundal. Pořádně ho zmáčkl, aby z něj vyteklo co nejvíce vody, a pak si ho přehodil přes rameno.
"I vy byste si měla dát pauzu. Pojďte, vrátíme se do Seireitei. Bankai ještě chvíli počká. Kdyby jste se o to pokusila teď, mohlo by se vám to krutě vymstít."