Trénink bankai č. 2 - Hoshi Kitsune (asistuje Ruyichi Yoshiro)

Po celkem dlouhé cestě se Kitsune s Yoshirem dostali na zvláštní místo. Důstojnice nikdy nic takového neviděla. Bylo to jezero, do kterého ze všech stran tekla voda z vodopádů. 
Byl to krásný pohled. Zároveň to ale vypadalo dost nebezpečně. Ze všech stran tam tekly velmi silné proudy vody a kamenná plocha uprostřed nebyla dostatečně velká na to, aby se na ní oba udrželi, kdyby došlo na souboj. 

Oba dva stáli ve vzduchu na plochách vytvořených ze stlačeného reiatsu. Yoshiro jako první skočil dolů a přistál právě na kamenné ploše. 

_______________________________________________



"Tak pojďte!" zakřičel a mávl rukou směrem k sobě. Potom se na chvíli začal věnovat svému okolí. Radostně se zasmál. Otočil se o tři sta šedesát stupňů a rozpažil ruce. Byl to skutečně nádherný kus světa. "Moc lidí o tomhle místě neví. Vlastně by mě vůbec nepřekvapilo, kdybychom byli jediní." Musel mluvit dost nahlas, aby přeřval zvuky dopadající vody. "Vždycky jsem si říkal, že celé tohle místo vlastně nemá žádnou logiku. Všude kolem nás je samá voda. Dokonce i nahoře. Dávno by to mělo být zaplavené." 

Kitsune

Dobře, čekala jsem skoro všechno a tohle se přesně vešlo do toho skoro. Jezero kolem nějž jsou jen vodopády. Jak bylo něco takového možné. Opravdu šílené místo. Ještěže jsem nechala Artemis doma. Teď jsem se sice musela spoléhat jen sama na sebe a své "zvířecí" instinkty, jak tomu říkával strýček. Doufala jsem jen, že jeho schopnosti nemají co dělat s vodou nebo blesky.
Seskočila jsem dolů ke kapitánovi a rozhlížela se kolem. "Tohle je hodně zvláštní místo. Nikdy by mě nenapadlo, že něco takového existuje." pověděla jsem. Už teď mi bylo jasné, že ta plocha, na které stojíme nám bude malá. Zároveň mě ale zajímalo, kam asi všechna ta voda teče. Třeba byla na dně díra nebo tak něco.

"Tak, teď mi řekněte, co všechno jste dělala s Raidenem? Tedy, v rámci tréninku samozřejmě." Pokud náhodou s kapitánem osmé divize dělala něco osobnějšího, to byla její věc a on to vědět nepotřeboval. A nechtěl, aby to tak vyznělo. Potřeboval samozřejmě vědět informace potřebné k tréninku. Mezitím si dál prohlížel místo a snažil se přijít na to stejné co Kitsune. Kam teče ta voda? No, třeba to zjistí.

Kitsune

To, jak se při té otázce opravil, jsem nechala být. Nic jsme spolu nedělali kromě tréninku a pikniku, takže stejně nebylo, co řešit.
"No..měli jsme souboj. Postupně jsme vyzkoušeli asi všechno. Boj s mečem, Kido, Hakudo, shunpo, shikai a pak použil i Bankai. Takže od všeho něco,řekla bych." pověděla jsem a raději vynechala tu část s naší malou  svlékací hrou. To rozhodně vědět nepotřeboval. 
Při tom jsem se pořád dívala okolo a snažila se nějak si zapamatovat terén. Vždycky je lepší znát své prostředí.

"Dobře," řekl zamyšleně, pravou rukou se chytil za levý bok a levou ruku si o ní opřel tak, aby si mohl podepřít bradu ve dlani. 
"Tenhle trénink bude jiný," začal. "Tak nějak jsem čekal, že průběh vašeho prvního tréninku byl tak nějak všeobecný. Většinou se to tak dělá. Tedy až na ten bankai, ale to je taková Raidenova specialita." 
Yoshiro si najednou sundal i druhou půlku haori, kterou měl před tím navlečenou a poté si rukama chytil spodek svého černého přilnavého trička a přetáhl jej přes hlavu. 
"Trochu se namočíme," řekl a debilně se uchechtl.

Kitsune

Odtrhla jsem pohled od okoí a sledovala kapitána. Přemýšlel. Pak se ale rozpovídal. Jiný? Jak jiný? pomyslela jsem si. Nenapadalo mě, jak by mohl být trénink Bankaie jiný. I když...je pravda, že shikai se asi taky běžně nezískává hraním shogi. 
Já to tušila. blesklo mi hlavou, když pronesl, že Bankai je specialita Tomisury-taicho. 
A pak se začal svlékat. Další svlékací hra nebo co? napadlo mě. Zmohla jsem se jen na překvapené mrkání. 
Vůbec mi nedocházelo  co jde. Takže jsem jen pozvedla jedno obočí a naklonila hlavu do strany. "Cože? Co tím myslíte?" zeptala jsem se ho.

"Co tím myslím? No," zamyslel se nad odpovědí, a nakonec jen pokrčil rameny s tupým výrazem. "Prostě se namočíme. Budeme mokří. Vidíte ten silný proud?" ukázal na vodu. "Je dost nevyzpytatelný a neustále se mění. Tohle bude převážně fyzický trénink. Pokud chcete ovládnout bankai, musíte mít dostatečně silné tělo, aby dokázalo vydržet ten silný duševní tlak." Pokusil se o jednoduché vysvětlení. Vzpomněl si přitom, jak tu málem umřel, když s ním proud hodil o plochu, na které teď stojí.

Kitsune

"Áha." bylo to jediné, na co jsem se zmohla. Ten proud vypadal zabijácky. Najednou jsem nevěděla, jestli raději chtít souboj než tohle. 
Po tomhle budu vodu určitě nesnášet. A za chvíli budu jako Kiryu, nesnášet skoro všechno. přesně tohle se mi honilo hlavou. Ta plocha, na které stojíme tady taky není zrovna nejbezpečnější. No co, tréninky nebývají bezpečné. A tak jsem si začala sundavat boty i ponožky a rukavice. 
Jak tohle celé dopadne...? pomyslela jsem si. Doufala jsem ale, že mu nejde jen o to, vidět mě zmáčenou.

Yoshiro nakonec sundal i to haori. Pak i boty. Kalhoty si ale nechal. Nechtělo se mu moc ukazovat Kitsune svoje trenýrky s Hello Kitty. Ne že by to nebylo dostatečně mužné, ale některé věci by si měl člověk nechat pro sebe. 
"Potřebuju nejdřív zjistit něco o vaší síle," řekl a tasil zanpakuto. "Začneme s jednoduchým střetem čepelí," usmál se bojovně a připravil se do obraného postoje. "Zasáhněte mě tak silně, jak vám to vaše tělo dovolí."

Kitsune

Nakonec si sundal všechno kromě kalhot. Přeci jen nebylo zrovna důstojné, aby kapitán ukazoval svoje spodní prádlo. 
Poslouchala jsem, co říkal. Vyučování začalo. Tak přeci jen dojde i na boj. I když jen na chviličku. blesklo mi hlavou a tasila jsem i svojí zanpakuto.
Zasáhnout co nejsilněji. Fajn, jdu na to. pomyslela jsem si. Na tváři se mi objevil bojový výraz, takový ten s úsměvem, ne naštvanej nebo tak něco.  Vyrazila jsem proti kapitánovi a když jsem byla dostatečně blízko, sekla jsem po něm, jak nejvíc jsem mohla. Dala jsem do rány, co možná největší sílu.

Ve chvíli, kdy se její čepel měla střetnout s kapitánovou, Yoshiro pustil Tenshi. Ta dopadla na zem a kapitán útok důstojnice z druhé divize vykryl rukou. Byla to celkem machrovina. Yoshirovi se vůbec nic nestalo. Bylo to kruté. Jak od něj, tak od GM. 
"Myslel jsem si," řekl, pustil její meč a sebral ze země ten svůj. "Nebojte se, slibuji vám, že až trénink skončí, tak příští seknutí bude bolestivé." Udělal několik kroků dozadu a zatočil se svým mečem. 
"Řeknu vám, proč mi to neublížilo. S vaší zanpakuto můžete mít výborný vztah. Dokážete spolu spolupracovat jako tým, nicméně. I přes to jsou ti duchové dost tvrdohlaví a nechtějí nás často nechat využít jejich plný potenciál. Proto každý shinigami nedokáže ovládnout bankai. Aby jste to dokázala, musíte získat plnou důvěru ducha vaší zanpakuto. Až překročíte tenhle most, budete schopná dokonce zranit kapitána pouhou čepelí. A až to zvládnete, můžete přejít do finální fáze tréninku bankaie." Doufal v to, že jeho vysvětlení není moc chaotické. Nikdy nebyl moc dobrý ve vysvětlování a učení.

Kitsune

Trochu mě vykolejilo, když svou zanpakuto prostě pustil na zem a vykryl můj útok vlastní rukou. A jako zázrakem se mu nic nestalo.  To všichni kapitáni takhle machrují? Co kdyby mu to tu ruku useklo, co by pak dělal? Na jednu stranu se mi ulevilo, že jsem nepřipravila kapitána o ruku, ale zároveň mě deprimoval fakt, že mu to neudělalo ani škrábanec.
Jeho slova mě ale potěšily.Znamenalo to, že zase o něco zesílím. Poté na mě zaútočil pro změnu on. Tentokrát mečem. Vykryla jsem jeho útok svojí čepelí a pozorně poslouchala, co říká. Takže Akamaru mi plně nedůvěřoval. Upřímně, nedivila jsem se mu. Chápala jsem, co mi tu říkal, nebo jsem si to alespoň myslela. Proto jsem jen přikývla, že rozumím.
"Finální fáze? Co je finální fáze?" zeptala jsem se nakonec. Zajímalo mě, co mě ještě čeká na mé cestě za Bankaiem.

"Popravdě, těžko říct," odpověděl jí zcela upřímně. "U každého jedince se to liší. Třeba já jsem se musel utkat se svojí zanpakuto na její vlastní půdě. To je velmi časté. Nebudeme ale předbíhat. Ještě nás tu čeká spousta práce," řekl. Sotva domluvil, ozvala se hrozivá rána. Yoshiro se otočil a uviděl, že se k nim blíží dost ošklivé černé mraky. "Hmmm, zdá se, že váš trénink se trochu zkomplikuje. Ideální." 

Kitsune

Vlastní půda zanpakuto...to znamená vnitřní svět. Takže mě pravděpodobně čeká souboj s Akamarem ve vnitřním světě. No, mohlo to dopadnou i hůř, asi. 
"Dobře." Byla to pravda, musela jsem ještě trénovat a zesílit. Na přemýšlení o budoucnosti byl zatím čas. Teď mě čekal souboj s vodou okolo. Už teď jsem tušila, že až tu skončíme bude mě pravděpodobně všechno pěkně bolet. 
A do toho se ozval ten zvuk. Pořádná rána. Stejně jako kapitán jsem se tím směrem podívala. Bouřka. Bezva. pomyslela jsem si ironicky. Voda a bouřka, ideální smrtící kombinace.

"Věděla jste, že díky duševní energii můžeme posunout své limity fyzických sil?" zeptal se Kitsune. "Spousta shinigami však neumí správně používat duševní energii. To je další důvod, proč jste mě nedokázala zranit, když jsem váš útok vykryl rukou," vysvětlil. "Jste připravená naučit se ovládat svoje reiatsu na vyšší úrovni?" položil další otázku a opřel se o svoji zanpakuto.

Kitsune

"Upřímně, ne." odpověděla jsem mu popravdě. I když...k shunpu také potřebuji duševní energii a zvyšuje mi rychlost. Zajímalo by mě, jestli se tam také počítá. 
Spousta shinigami neumí správně používat spoustu věcí...ale to bylo jedno. Chtěla jsem umět správně ovládat tuhletu duševní energii. Pak budu moci zranit i kapitána. Ne tedy, že bych z toho měla nějakou radost nebo tak. 
"Ano!" pronesla jsem rozhodně na jeho otázku nevědíc, do čeho přesně jdu. Jedno ale bylo jisté, dnes se už nebudu muset sprchovat.

Ve chvíli, kdy Kitsune řekla 'ano', Yoshiro zmizel a důstojnice ucítila, jak do ní něco narazilo. Náraz byl dost silný na to, aby jí to odpálilo o několik metrů dál. Až do vody. Okamžitě se potopila. Proud by skutečně silný. Táhl Kitsune přímo proti kamenné ploše, na které se znovu objevil Yoshiro. Už to vypadalo, že Kitsune narazí, ale najednou se proud změnil a ona teď mířila na druhou stranu. Problém nastal ve chvíli, kdy si uvědomila, že ve vodě ztratila zanpakuto.



"Držím palce, Kitsune!" zakřičel Yoshiro a posadil se na zem. Uvědomil se, že když se blížila ta bouře, tak vůbec nezáleželo na tom, jestli na sobě svoje oblečení má nebo nemá. Stejně mu zmokne. No, s deštěm nepočítal. Možná by to mohlo trošičku zkomplikovat ten trénink. Doufal v to, že se Kitsune nic nestane. Tedy, byl si jistý tím, že se jí něco stane, ale snad ne nic extra vážného. Bylo by to smutné. Velmi smutné. Škoda, že si nezabalil svačinu.

Kitsune

Ani jsem nestačila říct cokoliv dalšího, ono sice nebylo co, ale i tak, a kapitán zmizel. Poté do mě něco/někdo vrazil tak silně, že jsem se proletěla vzduchem. Dopadla jsem do vody. Určitě to pěkně žbluňklo, ale to byla teď má nejmenší starost. Byla jsem pod vodou a proud se mnou uháněl k té kamenné ploše, nebo co to bylo, na které jsme před tím stáli. Už už jsem se viděla rozmáznutá o tu plochu jako moucha na předním skle, když proud změnil směr. Teď jsem se místo přibližování oddalovala. A pak mi to došlo. Cítila jsem se nějaká lehčí. Ve vodě je to sice běžné, jenže mě má zanpakuto netáhla ke dnu. Ona ani nemohla, jelikož byla pryč.  Málem jsem překvapením otevřela pusu. To by ale nebyl zrovna dobrý nápad, pokud jsem se tedy nechtěla utopit. Docela by mě zajímalo, co by kapitán dělal, kdybych neuměla plavat. Zajímalo by mě to, kdybych se zrovna nesnažila vyplavat na hladinu pro vzduch a při tom v mysli nevolala Akamara. Snažila jsem se vycítit, kde je. Jestli ho nenajdu, tak mi Bankai bude opravdu k ničemu.

Kitsune

Vyplavala jsem na hladinu a pořádně se nadechla. Stále jsem se snažila vycítit svou zanpakuto, což se mi nakonec více méně povedlo. Byl někde tam dole pod vodou, ale, kde přesně, jsem nevěděla. Nevzdávala jsem to a snažila se dál. Však já tě najdu, jen počkej a nezrezni mezitím. vyslala jsem k němu nebo si to alespoň pomyslela. 
Poté jsem se ještě jednou pořádně nadechla a potopila se zpět pod vodu. Stále jsem zkoušela Akamara vycítit a tentokrát se po něm dívat i očima.

Kitsune

Nic jsem neviděla. Z důvodu pořádné hloubky, na kterou nebylo možno dohlédnout a také z důvodu silného proudu, který si se mnou házel jako s hadrovou panenkou. Ten proud byl celkově dost otravnej, nejen, že si se mnou házel, ale ještě mi stěžoval zadržování dechu. Vyplavala jsem znovu na hladinu pro vzduch, který ze mě ten proud vyrazil. V mysli jsem se snažila přijít na způsob, jak Akamara najít, nebo se alespoň vypořádat s tím proudem. Mohl mi dát aspoň nějakou nápovědu. pomyslela jsem si a přehrávala si v mysli celý náš rozhovor. Pak mě něco trklo, jako myšlenkově. Použití reiatsu pro posunutí limitů fyzických sil. Že by o tomhle byl tenhle trénink? Mám se naučit ovládat reiatsu v bojových podmínkách? Takže prostě musím ustát ten proud a najít Akamara. Jo a hlavně při tom neumřít. Soustředila jsem se na své reiatsu. Pokoušela jsem se jím zpevnit a posílit své tělo, aby ustálo ten proklatý proud, a znovu se potopila. A pokud to nevyšlo napoprvé, čemuž nevěřím, zkoušela jsem to dál.

Kitsune > Zdálo se, že to celkem funguje. S každým potopením to bylo opravdu lepší. Tělo Kitsune dokázalo odolat nárazům, kvůli kterým předtím musela na hladinu. Začala si uvědomovat, že díky téhle situaci, do které jí kapitán deváté divize dostal, si opravdu dokáže lépe uvědomovat, jak kontrolovat svoji sílu a soustředit jí přesně tam, kam chce. 



Yoshiro ucítil, jak mu na rameno padla první dešťová kapka. Pak hned druhá, třetí a najednou lilo jako z konce. Podíval se nahoru a rukou si trochu zakryl oči. "Tohle nevypadá dobře," řekl a vstal. Přišel až ke kraji a podíval se na Kitsune, která se potápěla pod vodu. "Zdá se, že jí to začíná docházet," otočil se a podíval se na černé mraky. "Doufám, že to nebudeš moc ztěžovat," oslovil bouři ve své hlavě a odhrnul si mokré vlasy z obličeje. 

Kitsune


Čím víc jsem se potápěla, tím víc mi přišlo, že na to jdu správně. Ovládat své reiatsu, aby dělalo přesně, co chci, bylo najednou mnohem snadnější. Proud mi už potom ani nevyrážel dech jako předtím a já se tak mohla potápět hlouběji do temných tajemných hlubin. 
První problém a cíl tréninku byl tedy splněn, stejně jsem se potápěla dál, dokud jsem onen pekelný proud ani necítila a ještě párkrát potom, pro jistotu. Do toho začalo pršet a to pořádně. Jen jsem doufala, že do tý vody nepraští blesk. Jak je známo voda a elektřina pohromadě bývá smrtící kombinace. 
Teď už zbývalo najít Akamara. Znovu jsem se svou zanpakuto pokusila vycítit. Když už jsem uměla lépe manipulovat s duševní energií, mohlo by mi jeho vycítění jít lépe.

Kitsune > Čím hlouběji se Kitsune potápěla, tím hůř jí začalo být. Nejspíš kvůli vyššímu tlaku. Pokud by chtěla ještě hlouběji, musela by kontrolu nad svým reiatsu navýšit na další úroveň. To by vyžadovalo pořádnou dávku soustředění. 
A mimochodem, čím dál byla, tím víc se jí zdálo, že se od ní Akamaru vzdaluje. Že by se potápěl ještě níž? 






Yoshiro se přestal cítit úplně bezpečně, když celkem nedaleko udeřil blesk. Bylo to dost hlasité a nepříjemné. Kapitán deváté divize měl ale jednu obrovskou výhodu nad ostatními členy Gotei 13. Jako jeden z mála, možná i jediný, by se blesku nejspíš dokázal vyhnout. A není to žádné vytahování, ale holý fakt! 
O sebe si tedy zase až takovou starost nedělal, ačkoliv tam nějaká byla. Adrenalin no. Spíš se bál o Kitsune. Ta teď ale měla jiné problémy.