Trénink bankai - Amaru

Izumi Amaru a Izumi Razaki

Izumi Razaki

Dorazili jsme někam na odlehlé místo, kde široko daleko nebyl nikdo, koho bysme mohli zabít tím, že budeme bojovat. "Tak... tady je vhodné místo k tréninku. Takže... to nebudem prodlužovat." řekl jsem a vytasil Batariela. "Pravidla jsou jasná, žádné kido... budeme se být jen na meče... nebudu tě šetřit, tak se koukej snažit..." řekl jsem a vyhrnul si rukáv, jen abych odhalil pečeť kterou jsem měl kolem ruky. "Tahle hračka pohlcuje značné procento mého reiatsu... takže je teď blíž tvé úrovni... prozatím..." řekl jsem

Amaru

Zívnul jsem a narazil do Razakiho kterej konečně zastavil. No já nevím. Je dobrej trénink prostě snažit se tě praštit mečem? Co mě to má naučit? Já s mečem zase tak dobrej nejsem. Radši používám kido je to mnohem účinější řekl jsem schoval se pod strom abych nemusel stát na slunci.

Izumi Razaki

Vzdychl jsem, protože Amaru byl pořád dost naivní. "Podívej Amaru, bankai je sice "cool" věc ale ve velké míře závisí na tom, jak sladěný jsi se svým zanpakuto. Jak víš, tak já a Batariel sice máme... zvláštní vztah, ale sladění jsme prakticky dokonale. To se bohužel o tobě a Turielovi říct nedá... a protože sedět na místě meditovat můžeš i beze mě, tak tě to naučím tím jednoduším způsobem - prakticky. Myslím, že bych tě mohl naučit základní bankai... časem... ale zdokonalit ho ti bude nejspíš trvat dalších 10 let..." řekl jsem trpělivě...

Amaru

Jasný! Já to chápu nejsem úplný dítě! Prostě já a Turiel nejsme spolu úplně synchonizomovaní. A tím že budem bojovat s tebou musíme zlepšit svojí duševní resonanci a pak se naučím bankai a budu drsnej stejně jako ty nebo kapitán Ruyichi řekl jsem nadšeně. Amaru - důstojník co se naučil bankai. To vůbec neznělo blbě

Izumi Razaki

Vzdychnul jsme. Amaru se až moc příliš zabýval populární kulturou a moc málo se zajímal o své schopnosti shinigamiho. "Ano... to je přesně ono. Musíš zlepšit svojí "duševní rezonanci..." abys byl lépe sladěn s Turielem..." řekl jsem nakonec. "Takže pokud nemáš žádné otázky tak se připrav na boj. A nemysli si, že tě budu šetřit. Tohle není skautskej výlet, chci abys to bral smrtelně vážně, protože tohle může dost dobře skončit těžkými zraněními nebo dokonce smrtí. Samozřejmě máš štěstí, že trénuješ se svojí rodinou... " řekl jsem a protočil Batariela mezi prsty

Amaru

Tohle bylo přesně ono! Naučím se bankai a pak mě konečně budou muset všichni začít brát vážně! Už si ze mě nebudou dělat legraci! Já jsem připravenej! Jdem na to! zakřičel jsem na strejdu a vrhnul se do útoku. Ale teĎ sem se snažil zjistit jak moc to strejda myslí vážně takže jsem zaútočil jednoduše

Izumi Razaki

Vzdychl jsem, Amaru to asi zatím nebral vážně. Tohle nebyla hra... vyrazil jsem dopředu, jedinou velice silou ranou jsem odrazil jeho útok, chytil ho rukou za obličej a hodil s ním do trávy. "A už bys byl mrtvej... gratuluju..." řekl jsem. Naštěstí tu byla celkem měkká zem, proto jsem tohle místo vybral. Na klasickém tréninkovém místě bych mu už mohl ublížit...

Amaru

Mrknul jsem a díval se na oblohu. Neměl jsem ani tucha co se stalo. Mise, spánek, jídlo, trénink, útok. hlavou mi prolítnul celej den. Jasně! Trénink! zařval jsem nahlas a vyskočil ze země a hned jsem zase zaútočil. Jenomže teď jsem naznačil útok zleva. Prohnul jsem se tím směrem ale rychle zaútočil rychlým švihnutím zleva! Protože když jsem naznačil útok zleva tak určitě čekal útok zprava a já přitom zaútočil zleva

Izumi Razaki

Chtěl jsem jít Amarovi na pomoc, když se zvedl a ihned zaútočil. Bylo to sice lehce kreativní a dokonce částečně nečekané, ale díky jeho neschopnosti používat svoje zanpakuto to fakt nebyl takovej problém odrazit. Přesto, když mě omezovala pečeť, tak ta rána byla cítit víc, než jsem čekal. "Hezký, snaž se dál." řekl jsem a zmizel. Objevil jsem se přímo za ním a nakopnul ho...

Amaru

Můj meč jenom zazvonil o jeho obranu a než se stihnul nabrat zase rovnováhu tak strejda zmizel. Takže určitě chtěl zaútočit zezadu nebo z boku. Nečekal jsem na nic a rychle seknul mečem naslepo za sebe v širokým oblouku. Takže pokud se objevil někde poblíž tak měl průšvih. Já ho teda šetřit taky nebudu

Izumi Razaki

Lehce jsem svedl období když mi Amarova čepel prosekla hadry a lehce se mi svezla po noze. Kdybych byl trochu míň ostražitej už bych taky nemusel mít nohu. "Fajn... tohle bylo fakt dobrý... instinktivní a trochu riskantní, ale ve finále docela funkční..." řekl jsem. Bylo dobré vidět, že má Amaru naději. "Tak jdeme... budem bojovat dokud jeden z nás nepadne!" řekl jsem a vrhl se do útoku. Rozdával jsem rychlé a slabší rány. Můj malej meč mi dovoloval bejt daleko obratnější než Amaru se svým obřím mečem, ale zase jsem musel dávat bacha, měl samozřejmě i daleko větší dosah...

Amaru

Hehe. Povedlo se mi to daleko líp než sem čekal. Ale strejda mi to nedaroval a zaútočil na mě a já sem měl co dělat abych se stihnul krejt. Tak takhle ne! Zatemni Turieli! řekl jsem a najednou sem tam nestál jednou ale hned třikrát. A všichni moje já začali kroužit kolem strejdy kolem dokola. Ještě jsme nechtěl zaútočit jenom jsem ho chtěl plíst aby nevěděl kterej jsem já

Izumi Razaki

Uprostřed mého útoku tu najednou byli 3 Amarové. Jako trik to bylo pěkný... ale bojové využití to mělo spíš proti lidem, kteří netušili že takovou schopnost má. Přesto mi ale moje snížené reiatsu neumožňovalo rozeznat jeho trik včas. "Fajn! Vypař, Batarieli! Pekelný plamen!" zarazil jsem meč do země před sebe. Výbuch pohltil jak mě, tak všechny klony Amara... ačkoliv byl o hodně slabší než jsem byl zvyklej stejně jsem to nejspíš trochu přehnal...

Amaru

Obcházel jsem kolem se svejma klonama a čekal na chvíli k útoku jenže mě strejda zase předehnal. Hned jak udělal shikai tak sem věděl co chce udělat. Nisshoku použil jsem svojí nejsilnější schopnost a zaútočil skrz plameny. Turiel taky nebyl žádný ořezko! Nějaký plameny vydržel. A já tak dostal možnost zaútočit. Jenomže teď jsem nemohl Turiela držet na uzdě takže to ještě mohlo bejt fakt zajímavý!

Izumi Razaki

Amaru mě nepřestával překvapovat. Jakmile se oheň a dým rozptýlil napůl jsem čekal, že na zemi uvidím čoudícího Amara jak si líže rány a místo toho na mě skrz oheň vyletěl ve stavu, ve kterém jsem ho ještě nikdy neviděl. A to jsem si myslel, že znám všechny jeho finty. Nestihl jsem včas vytáhnout Batariela ze země takže jsem musel použít shunpo abych se útoku vyhnul. Posunul jsem se stranou, vytasil opět meč. Problém byl, že na jeden z mých útoku bylo potřeba abych použil poutací kido, další nebyl důvod používat, zatím... a ten poslední na něj v tomhle stavu neúčinkoval dostatečně. Vrhl jsem se na něj tedy, zaútočil tak, aby to dokázal snadno odrazit a pak jsem mu druhou rukou prostě vrazil loket do břicha...

Amaru

Strejda zmizel. Asi sem ho fakt překvapil když musel použít shunpo. Z nějakýho divnýho důvodu jsem se musel smát od ucha k uchu. Tenhle boj jsem si anjednou užíval víc než bych měl. Jen chvíli. Hned jak jsem bloknul další útok tak jsem dostal pořádnou ránu ale nebolelo to tak moc. Turiel mě asi bránil! Takže jsem mohl zase hned zaútočit. Cítil jsem tu sílu a rychlost co mi Turiel půjčil tak jsem mohl rozpoutat baráž útoků

Izumi Razaki

Jedno jsem mu nechal. Byl sice zbrklej a moc toho neplánoval dopředu, ale udělal na mě dojem. Netušil jsem, kolik se toho v něm skrývá. Rozhodně byl rozhodnutý mi ukázat co v něm je a já jsem mu k tomu chtěl dát šanci. Prozatím jsem se ale jen bránil. Už jsem to taky musel brát daleko vážněji, protože Amaru v témhle formě měl opravdu pořádnou ránu! Odrazil jsem ještě 2 útoky dokud jsem neviděl svojí šanci na protiútok. Okamžitě jsem přešel do protiútoku a dával do ran daleko větší sílu, než bylo nutné. Amarovi drobné ruce snad nemohli takovou zátěž snášet příliš dlouho...

Amaru

Docela se mi dařilo. Strejda se musel bránit a já jsem byl zatím fakt v pohodě. Jenomže jak začal sekat silnějc tak mě z toho fakt začali docela rychle brnět ruce. Sice jsme znal pravidla ale hej, říkal že to mám brát vážně! Hadō #33. Sōkatsui vykřik sem a z blízkosti vystřelil kido.

Izumi Razaki

Lehce jsem se pousmál. Plán fungoval dobře. Amaru byl schopný všechny mé údery odrazit, ale při každém zazvonění čepelí jsem si všímal jak křečovitě sevřel jílec. Tohle nemohl vydržet dlouho. Bohužel ani nemusel. Naprosto překvapený jsem odletěl pár metrů dozadu a pocítil jsem nepříjemnou bolest na hrudi. "Fajn, když chceš hrát tvrdě, tak budu hrát tvrdě!" řekl jsem. "BAN-KAI!" bohužel s pečetí co pohlcovala moje reiatsu jsem zvládl jen nedokolanou verzi bankaie. Vyskočil jsem do útoku a začal sekat...

Amaru

Fijalově se mi zablesklo v očích. Tak bankai jo? Tohle ještě bude legrační souboj. Počkal jsem až se dostane dost blízko ke mě a zatím jsem si něco mumlal. Hadō #63. Raikōhō zakřičel jsem a vypálil jsem blesk v plný síle! Na chvilku mě napadlo zda to už fakt nepřeháníme ale hned jsem tu myšlenku zatlačil někam dozadu. Tohle byla bitva a v bitvě na tohle nebyl čas!

Izumi Razaki

Rozmáchl jsem se kosou a použil ji jako štít proti kidu. I tak to ale bolelo jak čert. Použil jsem shunpo a přesunul se těsně před Amara. Zaútočil jsem a ve stejnou chvíli jsem zařval: "Dvojitý plamen!" a ohnivý plamen obtočil Amara a začal ho pálit.
V tu chvíli jsem ucítil ten nejdivnější pocit - radost. To jsem nebyl já... a najednou bylo vše jasné! Jak jsem sakra mohl bejt tak hloupej. Tím, že jsme si zablokoval velkou část reiatsu nademnou začal získávat převahu Batariel. Stejně tak Amaru když použil tu svojí schopnost povolil Turiela. A tu chvíli se oba naši démoni začali předhánět. A to mohlo dopadnout jedině špatně. Okamžitě jsem zrušil bankai i ohnivý útok. Složil jsem z prstů pečeť a tím zrušil pečeť která mi blokovala reiatsu. To by mi mělo pročistit hlavu.

Amaru

Kido strejdu zasáhlo ale neporazilo. Začal jsem odříkávat další jenže strejda mě chtěl seknout! Bloknul jsem ho ale byl to jenom trik. Všude byl anjednou oheň a strašně pálil. Ani Turiel mě nemoh ochránit před bankaiem. Jenže strejda najednou přestal. I když popálenej tak jsem toho že nebojoval hned využil a seknul ho mečem

Izumi Razaki

Moje teorie se potvrdila hned vzápětí, kdy jsem ucítil ještě horší bolest. Během ostranění pečetě mě Amaru sprostě bodl svým zanpakuto. To už Turiel dost přehnal. Uvolnil jsem dost reiatsu na to, aby to bylo cítit ještě někde v Seireitei a vrhl se dopředu to celý skončit. Vší silou jsem praštil do Turiela a hned na to jsem Amara nakopl. Než stihl dopadnout na zem chytil jsem Amara za hlavu. "Bakudō #79. Kuyō Shibari" použil jsem Kido a spoutal Amara, aby se nemohl ani hnout...

Amaru

Další úspěch co mi nevydržel dlouho. Tíha reiatsu na mě dolehla docela dost. Ale ani tak sem se nechtěl vzdát! Jenže už sem toho nemoh moc dělat. Strejda mi jednou rukou vyrazil meč z ruky a pak mě nakopl. A pak už sem vůbec nevěděl co se dělo dalšího. Používání tolika schopností mě hrozně unavilo a ten kopanec byl poslední věc co jsem si pamatoval.