1. divize

Myamoto Usagi

Takže v té hospodě přeci jen nelhali...Izumi-san se opravdu stal vrchním kapitánem.........
Když ale nad tím tak přemýšlím, tak se to k němu vlastně docela hodí...
Přejela jsem pohledem přes ty ne zrovna nejbystřejší stráže v Seireitei.
Samozřejmě, abych se mohla opět zapojit do služby. Být na seznamu mrtvých či pohřešovaných se mi zrovna nezamlouvá.

"Můžete se posadit a počkat. Jsem si jistý, že kapitán se brzo vrátí..." řekl ti strážný. Ten druhý ztratil zájem o konverzaci. Moc ti nepomohli...

Myamoto Usagi

Brzo se vrátí...to určitě... Povdechla jsem si.
Jistě, počkám u kanceláře. Prohodila jsem, když jsem kolem nich prošla. Cesta ke kanceláři vrchního kapitána se nezměnila a tak jsem už za chvilku postávala před dveřmi.
Čekat ale bylo to poslední, co se mi zrovna chtělo a tak jsem se raději zaměřila na okolní reaitsu, jestli tu není někdo silný, kdo by mohl mít nějakou vyšší funkci.

Izumi Razaki

Objevil jsem se ve své kanceláři. Dostal jsem se tam oknem jako vždycky. Odvázal jsem si provizorní obvaz z nohy a ránu vyčistil. Následně jsem si ho obvázal čistým obvazem. Opláchl jsem se a převlékl. Pak jsem vyšel ze své kanceláře ven. "Sháněl mě někdo?" zeptal jsem se.

Myamoto Usagi

Nebyla jsem tu ovšem ani desetiletí a už se tu objevilo reiatsu, které jsem zrovna potřebovala nejvíce. Jak moc se nám asi bývalý zástupce kapitána 3.divize změnil? Doufám, že moc né... Otevřela jsem oči a napřáhla jsem ruku, abych mohla zaklepat, když vtom se dveře sami od sebe otevřeli a v nich stál Razaki. Pozorně jsem si ho s vážnou tváři od hlavy k patě prohlédla.
Popravdě ano. A přesněji řečeno jsem vás sháněla já, Izumi-sotaichou.
Promluvila jsem a již s mírným úsměvem na tváři jsem se uctivě uklonila.

Izumi Razaki

Než mi stihli shinigami z mojí divize cokoliv říct, tak se ozval někdo sám. Na zlomek vteřiny jsem možná vypadal trochu zaraženě, ale pak sem se jen usmál. "Zajímavé, vás bych tu opravdu nečekal." řekl jsem. "No, pojďte dál..." řekl jsem. Ačkoliv jsem se snažil být v dobré náladě, tak jsem byl poměrně unavený a hlavně mě po čertech bolela noha. "Posaďte se" nabídl jsem jí místo a sám se posadil, abych nohu zbytečně nezatěžoval

Myamoto Usagi

To asi nikdo. Odpověděla jsem a následovala jsem ho do kanceláře.
Vypadá nějak vyčerpaně, že by z přepracování...nebo že by to bylo z něčeho jiného?
Moje velká novinářská fantazie se automaticky rozběhla na plné obrátky a tak jsem se raději posadila a dala jsem se do řeči. Prvně bych vám asi měla pogratulovat k povýšení. Takže gratuluji. Upřímně jsem se usmála. Když na něj tak koukám snad to pro něj není dvousečná sekera...to by byla škoda. A za druhé...ehm ráda bych se samozřejmě opět zapojila do řad shinigami, pokud je to možné...

Izumi Razaki

"Děkuju, doufám jenom, že to nebude nad mé síly... nevěřila byste, kolik má vrchní kapitán papírování..." řekl jsem. Zřejmě mi nebylo souzeno být jedním z těch vážných kapitánů. "No, myslím, že proti vašemu zařazení zpět do Gotei 13 nebude mít nikdo námitek, ale rád bych věděl, co se s vámi stalo..." zeptal jsem se.

Myamoto Usagi

To určitě ne, pokud si dobře pamatuji...papírování patřilo vždy k vašim silným stránkám. Obzvláště v porovnání s ostatními... Rozhodně si myslím, že vybrali dobře. Pak přišel dotaz, který jsem čekala, ale i tak mi nebyl úplně příjemný. Vrátil sebou pár vzpomínek na které jsem se snažila všemožně zapomenout.
Ano...to. Zvážněla jsem. Je to velice dlouhý příběh a tak to zkrátím na potřebné minimum. Jistě si ještě pamatujete na ony trhliny, které se tu objevily po nepovedém pokusu Reimei vědců...
Bohužel mě jedna taková trhlina stáhla. Když jsem se konečně probrala, zjistila jsem, že nejsem v Soul Society, Hueco Mundu ani světě lidí. Vlastně ani ted nevím, co přesně za místo to bylo, ale určitě to budu muset prozkoumat...ehm takže trhlina se za mnou uzavřela a já jsem tam tak zůstala bez možnosti návratu. Naštěstí mé roky strávené v 12.divizi nepřišli nazmar a já jsem tak byla schopna postavit zařízení, které mě dostalo zpět do meziprostoru. A tak jsem zde.
Hluboce jsem se po tom proslovu nadechla a překřížila jsem nohy.
Snad mu bude toto vysvětlení stačit...

Izumi Razaki

"No, děkuju vám, snad máte pravdu..." řekl jsem a urovnal jsem si nějaké složky na stole. Spíš mimoděk. Pak jsem si vyslechl její vysvětlení. Bylo přinejmenším neuvěřitelné. "No... dobře, že jste si poradila..." řekl jsem. Nevěděl jsem co na to říct. Kdyby mě vcucla trhlina, tak bych do ní mlátil dokud by mě nepustila. Nebo bych jí zničil jinou tupou silou. "Nu dobrá... dejme tomu a jakou karierní cestu máte na mysli?" zeptal jsem se

Myamoto Usagi

Opět jsem se vrátila ke svému lehkému tónu. Moji ehm...kariéru bych ráda opět uvedla na více věděckou vlnu. Přeci jen mám ted hodně dat, co potřebuji probrat a 9.divize si beze mě vede evidentně dobře...Takže bych se chtěla vrátit ke svým kořenům....
Už je to dávno, co jsem ve dvanáctce by jen navštívila...obzvlášt Sakuru...musím to napravit. ..........což znamená do 12.divize. Dodala jsem nakonec pro jistotu.

Izumi Razaki

Byl jsem trochu překvapený. Očekával jsem, že půjde zpět do deváté divize. Říkal jsem si, že pak by možná vyšlo nějako nové číslo bankaie. Místo toho chtěla do 12. divize. No, to možná taky nebylo tak špatné, alespoň bude ve 12. divizi někdo, kdo by mohl... dohlédnout na todo šíleného cvoka, co to tam vedl. "No, pokud je to vaše volba, tak proti tomu nic nemám." řekl jsem. Vytáhl jsem nějaké papíry a udělal do nich pár poznámek. "No, hotovo..." řekl jsem jí a podal jí 3 kopie. "Podepsat tady, tady a tady... pak tady, tady a tady... leda byste používala parafu, pak prosím parafu tady, tady a tady... a tady podpis, že je to vaše parafa..." řekl jsem

Myamoto Usagi

Ano, to je. Odpověděla jsem zatím co se Razaki začal již věnovat papírování.
Vracet se ted do mé divize by....prostě by to nešlo... Vzala jsem si kopie a rychle, ale pozorně jsem si prohlédla. A pak že mu bude papírovaní dělat problémy... Podepsala jsem se na patřičných místech. Tak jsme hotovy nebo potřebujete podškrtnout ještě něco?
Proti autogramiádě nikdy nic nemám.

Izumi Razaki

"Nene, to bude všechno, tuhle kopii vám vracím, pochybuju sice, že si Satoshi dělá papírování, ale předejte mu tenhle papír... " řekl jsem. "Nicméně rád bych vás o něco požádal... kdyby se ve 12. divizi dělo něco... divného... dáte mi vědět?" zeptal jsem se. Všichni jsme věděli, že Satoshi dělá různé věci...

Myamoto Usagi

Natáhla jsem se pro papíry, které jsem měla předat v 12.divizi, ale přitom jsem už nedokázala skrýt úsměv nad Razakiho poslední otázkou. Něteré věci se zkrátka nikdy nezmění...
Jistě, pokud se tam budě dít něco mimo normální divnost, dám vám vědět.
Vstala jsem ze židle. Pokud je to všechno... Uklonila jsem se. ...tak bych ráda s vaším dovolením odešla, so-taichou. Mám toho ted hodně, co zařizovat a vy jistě také.
I když jsem to řekla stejně jsem s vědomím, že jsme skončili, zamířila rovnou k východu, abych neztrácela svůj a neutrácela cizí drahocený čas. Než jsem ale zmizela ve dveřích, ještě jsem se na okamžik zastavila. Možná by jste si měl s tou nohou zajít k doktorovi.
Řekla jsem spíš jakoby sama pro sebe a hned na to jsem již konečně vyšla.

Izumi Razaki

"Děkuju, nerad bych, aby nám někdo vytvořil další trhliny, klony nebo vytvořil virus, který sní celou čokoládu v Seireitei..." řekl jsem. "Nicméně už nic nepotřebuju, kdyby měl náš přítel Satoshi problém s vaší přítomností ve 12. divizi, tak si s ním půjdu promluvit. Prozatím vám přeju mnoho zdaru..." řekl jsem

Sídlo rodu Izumi
<-----------------



Konečne sa dostala do 1. divízie. Nikdy v nej ešte nebola, preto bol pre ňu problém sa tam dostať. Hľadala ho všade a samozrejme, že ho našla v poslednej miestnosti, v ktorej vôbec nehľadala. Namiesto toho, aby tam vošla ako každý iný so slušným zaklopaním, tak tam vletela, neubrzdila to a urobila pár kotrmelcov, ktoré zastavila stena na druhej strane miestnosti. Najviac creepy bolo, keď bola Minami vo svojom tyrkysovom pyžame s hnedými medvedíkmi. Pomaly sa postavila a pozrela sa na Razakiho.
"Raziii-chaaaan!" zvolala natešene s nadšeným rozžiareným výrazom a skočila po ňom s roztiahnutými rukami a kvetinkami a hviezdičkami okolo hlavy.

Izumi Razaki

Klid a mír mé kanceláře náhle narušil vetřelec. Podle toho, jak vlétl do místnosti a... rozbil se, tak to mohla být jedině Minami, nebo Amaru. Po akustickém doprovodu už to mohla být jen Minami. "Ahoj, Minami. Copak potřebuješ?" zeptal jsem, aniž bych hnul brvou. Na Minami jsem byl již vysoce rezistentní

Zavesila sa naňho, keď sa vôbec nebránil a spokojne sa k nemu túlila hlavou.
"Nič, len som ťa prišla pozrieť. Bwuaaa!" zvolala natešene a spokojne sa k nemu túlila hlavu. Potom sa pozrela na Razakiho a zamračila sa. "Razi-chan, si zlý!" povedala s nafúknutými lícami a pacla ho jemne po hlave a potom mu začala strapatiť vlasy. "Prečo si odišiel z divízie. Ty už nás nemáš rád, že jo?" povedala smutne a hneď na to zdvihla s úsmevom ruku s čokoládou. "Dáš si čokoládu?" opýtala sa už normálnym natešeným hlasom a vlastne mu ju strkala už priamo do tváre.

Izumi Razaki

Vzdychnul jsem. "Podívej Minami... samozřejmě, že vás mám stále všechny rád... jsme přeci rodina... bohužel bylo potřeba, aby někdo dohlédl na Gotei 13. A centrál se rozhodla, že ten někdo bych měl být já... nebylo to něco, co jsem si vybral." řekl jsem a jemně jí odstrčil ruku s čokoládou. "Nene, děkuju, už jsem jedl..." řekl jsem jí. "Sama dobře víš, že být shinigami není jen zábava. Stejně jako Amaru odešel na misi, protože to byla jeho povinnost, tak i moje povinnost je postarat se o Gotei 13..." řekl jsem jí

Nafúkla znova líca, ale počúvala ho a prekvapivo mu neskákala do reči.
"Mooo! To znie tak hrozne nudne vážne! Ja sa chcem zabávať!" zamumlala nespokojne a potom sa sama zahryzla do čokolády a spokojne chrúmala. "Poďme sa nejako zabaviť! Nu ták!" zvolala a znova mu strkala to čokoládu späť k ústam. Nedala si pokoj. Druhou rukou, ako ho držala, strapatila mu vlasy. "Aj my ťa máme všetci radi, aj ja! Aj my!" povedala natešene a pritúlila sa k nemu viac.

Izumi Razaki

"Jsi dost stará na to, abys věděla, že život není vždycky jen samá zábava." řekl jsem jí. Nechtěl jsem jí příliš zachmuřit, ale musela pochopit, jak to funguje. "A ty musíš dobře vědět, že i já vás mám rád, na tom se nic nemění." řekl jsem. Čokoládu jsem ignoroval, opravdu jsme neměl chuť. Vlasy jsem si stejně nečesal... "A copak bys tak chtěl dělat Minami?" zeptal jsem se jí.

Nafúkla líca ešte viac, že by za chvíľu praskla a položila mu prst na čelo. "Ňe! Zábavu! Chceme zábavu!" povedala rozhodnuto a potom stiahla ruku späť k sebe. Potom sa naňho usmiala. "A prečo nie? Môžeš nás potom mať viac rád! A tak!" povedala zamyslene a stiahla čokoládu k sebe a spokojne ju zjedla. "Niečo zábavné!" zvolala nadšene a energeticky skočila na zem.

Izumi Razaki

"No, nějakou chvíli bych si najít mohl..." řekl jsem nakonec. Čas na rodinu jsem si musel najít vždycky, protože, ačkoliv jsem tomu začal věřit až nedávno, tak rodina byla opravdu to nejdůležitější. "Tak mi ale pověz, co bys ráda dělala, protože "zábava" je široku pojem..." řekl jsem

Rozžiarili sa jej oči, keď sa jej rozhodol venovať a šťastne poskočila.
"Huráá! Razi-chan!" zvolala natešene. Keď sa však spýtal, čo by rada robila, tak sa zatvárila strašne vážne a zamyslene sa pozrela do strany. "Budeme sa hrať na schovávačku, ale len v tejto budove! Otoč sa, zatvor oči a počítaj do desať! A nahlas!" zvolala a otočila sa a premýšľala kam sa mu schová.