Zelené údolí

Aririki Rick Ginken

Dostali ji! pomyslel jsem si. Není způsob, jakým byste mi VY mohl způsobit bolest. O tom, že tu jsme ví spousta dalších a my jsme poslední malá skupina. A věřte tomu, že větší skupina by vám mohla dost zatopit.
Tentokrát jsem se zle usmál já, ale krom výhružek jsem nic moc dalšího neměl. Jak to, že nás vidí? A mají tyhle pouta? To není normální! Jestli jsme předtím měli pár nezodpovězených otázek, teď jich byla hromada. Hádám, že tomu druhému havranovi jste již pera zacuchaly... Před chvílí jsem měl zlý úsměv. Teď to ale byl úsměv masového vraha.

Kaneyama Inari

Chtěla na ně vyjeknout, že není žádný vyplašený zajíc a že se jich vůbec nebojí, ale na poslední chvíli se zarazila, protože si uvědomila, že by se tím prozradila. Jsou sice dva a s trochou štěstí by se jí možná podařilo je přeprat, ale v tuhle chvíli ji štěstí nehrálo příliš do karet. Navíc by tu zůstaly ležet jejich těla a jejich společníkům by bylo hned jasné, kdo za tím stojí a že je ještě někde poblíž. Rozhodla se tedy zůstat zticha skrytá v koruně stromu a doufala, že se brzy muži vydají zase pátrat dál, aby mohla konečně slézt a vydat se pro pomoc.

Aririki Rick Ginken

Když se otočil pryč, tak jsem měl na asi půl vteřiny zásek. Celou dobu jsem přemýšlel. Jak mohl tak tvrdý fotoaparát tak snadno roztříštit? A jakto, že umí používat kido? Pak jsem si ale uvědomil něco mnohem důležitějšího. Chce ublížit Inari... 
Nohou jsem si nadhodil dvě tyče a obě chytil. Sykl jsem bolestí, kvůli jednomu rameni, ale přesto jsem oběmi tyčemi provedl výpad na hlavu a žebra. Byl jsem napnutý k prasknutí, ale spíš jsem se modlil, aby mi něco neprasklo v rameni.

Kaneyama Inari

Když muži konečně odešli, Inari se ulevilo. Měla štěstí, že je nenapadlo prohledávat koruny stromů. Jenže co teď? Nejvíce rozumné by bylo vrátit se zpátky do vesnice, ze které sem přišli, a sehnat více lidí na záchranu Ricka. To by však už mohlo být pozdě. Začala si vyčítat, že si raději neoblékli gigai, jak navrhoval její společník. Možná by se nic z toho nestalo a Rick by teď byl v bezpečí. Inari nevěděla, co si má počít. Pak jí najednou napadlo, že by mohla využít vysílačku, kterou dostali, a spojit se s Kakudanem. Pokud jí ovšem neztratila. Začala ihned prohledávat své kapsy, zda ji nenajde. A pokud se ji podaří vysílačku najít, zkusí se s Kakudanem spojit.

Aririki Rick Ginken

Padl jsem na koleno a ujel mi výkřik bolesti. Opravdu právě řekl...? Takže shinigami jo? zeptal jsem se.
Opravdu právě řekl, že...?
To jsi musel být asi docela parchant, když ti zničili gigai a kdo ví, co ještě.
Opravdu právě řekl, že Inari...?
Ale jednu věc jsi nedomyslel...
...že Inari je na svobodě?
Že jsem taky shinigami. řekl jsem, zapřel se zdravou rukou a vyslal zdravou nohu proti jeho obličeji. A taky jsi nedomyslel, že jste mi nechali okované boty.

Inari Kaneyama

Signál se jí bohužel chytit nepodařilo. Nechtěla vylézat ještě výše. Možná by to nedopadlo dobře a skončila by na zemi. Navíc neměla jistotu, že by to k něčemu bylo - třeba je její vysílačka po tom pádu rozbitá. Schovala ji tedy zpátky do kapsy, kde byla v bezpečí, a začala znovu opatrně sešplhávat dolů. Snad se jí konečně podařilo dostat se na zem. Nebyla si jistá tím, kudy se vydat, a tak se nakonec rozešla opačným směrem, než kam šli ti dva muži. Nerada by je někde cestou potkala.

Aririki Rick Ginken

Chtěl jsem utéct, ale věděl jsem jednu věc. Ani se svou nadprůměrnou rychlostí si nemohu dělat naděje na útěk před chlapem, který pravděpodobně ovládá shunpo. A tuplem ne s probodnutou nohou. 
Okamžitě bez přemýšlení jsem popadl jednu ze železných tyčí a hodil ji tomu muži do hlavy jako kopí. Hned jsem sbíral další. Moje výhoda teď je, že po tý ráně bude trochu mimo. Nesmím mu dát šanci se vzpamatovat!

Kaneyama Inari

Když zaslechla ten hlas, na chvíli zůstala stát jako přimrznutá. "Kruci..." Ihned se však vzpamatovala a a dala se ihned na útěk. Vyrazila opačným směrem, než odkud šel hlas, který před chvílí zaslechla. Doufala, že se jí podaří je setřást. Byla teď však příliš snadným cílem a tušila, že jim jen tak snadno neuteče. Její pohmožděná noha jí to příliš neusnadňovala. Snažila se bolest v noze ignorovat, ačkoliv to šlo těžko, a běžet jak nejrychleji mohla. Jediné, nad čím v tuto chvíli uvažovala, bylo to, že jim musí utéct.

Aririki Rick Ginken

Poté, co do místnosti vtrhli další chlapi, tak jsem ze země shrábnul asi pět tyčí a začal jsem je házet jako kopí, jak oni běželi na mě. Zároveň jsem se jakýmisi pajdavými poskoky přesouval po spirále k tomu shinigami. Musel jsem po spirále, abych dokázal v klidu odskočit při nějaké čertovině z jeho zanpakuto. 
Poté, co jsem hodil tři tyče (po každém jednu) tak jsem se ještě z ničeho nic otočil na místě, v půlce otočky hodil "kopí" zase po shinigamim a plynule se otočil zpět k chlapům. Chytil jsem svou tyč jako meč a přemýšlel jsem, jak je zabiju.

Kaneyama Inari

Běh jí připadal nekonečný. Cítila se jak nějaká kořist, za kterou se honí lovci doufajíc, že to budou právě oni, kdo ji ukořistí. Když najednou vrazila do nějaké postavy, leknutím málem vykřikla. Naštěstí se zarazila, nechtěla na sebe totiž upozornit. Bylo to však k ničemu, protože muž ihned upozornil své druhy. V tu chvíli Inari rychle vyskočila na nohy a pohotově tasila zanpakuto. Pak vykročila k muži a švihnutím zaútočila na mužovu hruď doufajíc, že ho tím buď umlčí nebo zraní natolik, aby se za ní při dalším pokusu o útěk nepustil.

Aririki Rick Ginken

Dobře, teď bych mohl problesknout za jednoho, zlomit mu vaz... blbý pouta! pomyslel jsem si askočil dozadu, abych nebyl obklíčen. Boj zády ke stěně je udržitelný i proti přesile. Přesto jsem doufal, že přijde nějaká podpora. Pro mě!
Hop! najednou jsem hodil tyč, kterou jsem měl v ruce a nohou si do rukou nadhodil tu, která se prve zastavila o stěnu.

Kaneyama Inari

Úspěšně zasáhla muže, který následně hlasitě zavyl a tím svým druhům přiblížil místo, kde se právě teď nachází. Navíc ho to nezastavilo, spíše naopak. Držel teď její zanpakuto v ruce a Inari nemohla utéct - pokud nechtěla přijít o svého partnera. Když navíc v dálce uslyšela kroky, začala se cítit bezmocná a v pasti. V záchvatu paniky a pudu sebezáchovy muže kopla do jeho citlivých míst nejsilněji, jak mohla v naději, že její zanpakuto pustí a ona se bude moct pokusit o útěk. V tuto chvíli byl útěk nejspíše její jediná naděje. I kdyby porazila tohoto jednoho muže, přišli by další.

Aririki Rick Ginken

Teď byla moje příležitost. Rychle jsem přiskočil k jednomu chlapíkovi a ukázal mu tyč pěkně z blízka. Možná jsem to trochu přehnal se vzdáleností oka a špičky tyče (žádná), ale to nevadí, aspoň jsem měl možnost zjistit, že okno není oko do duše, ale někam jinam. Rychle jsem mu vytrhl katanu a otočil se.

Inari Kaneyama

Jakmile byla volná, ihned se i se svou zanpakuto v ruce dala na útěk. Bolest v noze se jí zdála být čím dál tím větší a velmi těžko ji ignorovala. Neuběhla však daleko. Někdo nebo něco ji stáhlo do křoví. V tu chvíli se domnívala, že vběhla přímo do pasti a chtěla se nahlas rozkřičet. Jenže dotyčný ji dal ruku před pusu. Svým křikem by stejně pomoc nepřivolala. Chtěla se znovu pokusit o útěk a byla připravená pro to udělat cokoliv. Když však spatřila známou tvář, trochu se uklidnila. Při druhém pohledu ji však tolik známá nepřišla. Muž před ní vypadal jako velmi nepovedená kopie kapitána čtvrté divize. Zatímco osoba vylezla z ven, Inari zůstala ukrytá v křoví. Zvuky které následně slyšela jí na klidu nepřidaly. Chvíli se bála podívat, co se děje a zda její zachránce ještě žije, ale nakonec přeci jen vykoukla opatrně z křoví a rozhlédla se.

Inari Kaneyama

Když vyhlédla z křoví a rozhlédla se, spatřila... no... něco, na co zrovna nebyl příjemný pohled. Její zachránce byl celý od krve, takže se nejprve domnívala, že je zraněný. Ale po chvíli ji došlo, že tak krev nejspíše jeho nebude. Bylo to dost děsivý. Pak k ní přišel a ochutnal její krev, což jí přišlo dost nechutný - mohla být však ráda, že jí tu krev nezačal olizovat přímo z hlavy. Když ji podal sušený list, dost nedůvěřivě na něj hleděla. Hlavou se ji začaly honit myšlenky, zda ji ten šílenec nechce ještě více zdrogovat. Sice ji zachránil, ale vypadal jako někdo, kdo by svou oběť zachránil jen proto, aby ji mohl následně umučit k smrti svými experimenty. Dlouhou dobu se přemlouvala k tomu, aby si list od něj vzala a strčila ho do úst. "Eh... d-díky." S těmi slovy se postavila se na nohy. Neustále si muže trochu nedůvěřivě prohlížela. Děsil jí.

Aririki Rick Ginken

Rozhodně jsem neměl v plánu hrát si na Ramba, který se bude prosekávat hordami nepřátel, zburcovaných poplachem, a tak jsem rychle vzal nejbližší tyč a hodil jí do hlavy strážného. 
Pak jsem se koukl na ruku. Měl jsem jí od zasviněnou od... koukl jsem na hlavu z které jsem tyč vytáhl a otřel ruku do jeho vlasů. Od čeho že mám tu ruku jsem radši nepřemýšlel.

Dr.Franken Stein

Když sis od něho vzala list, tak se rozhlédl okolo. Takže...nejspíš by jste mi mohla v rychlosti říct co všechno se tu dělo...jsem tu jako zbytek vašeho týmu, takže by bylo dobré vědět proč tu musím krájet nějaké pošuky uprostřed noci v lese, mimochodem, nemáte zač... Řekl a jeho úsměv se roztáhl ještě víc, takže to vypadalo, že má snad neomezené usmívací rozpětí. Zatímco čekal na tvou odpověď tak začal se zmenšováním kosy do miniaturního stavu.

Rick zasáhl strážného do hlavy a ten rozletěl hlavou napřed dveřmi. Když sis utřel mozek a ten sliz v němž plave ze své ruky, vydal ses dveřmi ven. Za dveřmi seděl na židli překvapený hlídač. S údivem a strachem hleděl na mrtvolu s tyčí v zátylku. Když jsi prošel dveřmi, tak se podíval na tebe, vyskočil ze židle a zvedl ruce nad hlavu. Prosímvás...já..já nic...tady máte..... Hodil rychle na stolek na němž leželo tvé zanpakuto i klíče, nepochybně od pout. Jen, jen mě prostě nechte žít....

Inari Kaneyama

Když se jeho úsměv protáhl, vypadal ještě šíleněji a ještě více ji děsil. Chvíli přemýšlela, kde vlastně začít, než se konečně rozmluvila. "No... když jsme přišli do vesnice, snažili jsme se najít něco, čeho bychom se mohli chytnout při našem pátrání. V hospodě jsme narazili na muže, kteří se bavili o nějaké Tajemné. Ale nepodařilo se nám zjistit, o koho vlastně jde. Každopádně... mluvili o mši a o požehnání tajemné a že se někomu stalo něco špatného, když neměl její ochranu a tak se oba dva nakonec vydali do chrámu, kde se měla mše konat. Následovali jsme je a našli si okno, kterým jsme viděli, co se děje uvnitř. Mysleli jsme si, že o nás neví... jenže v jednu chvíli se kněz podíval nahoru... vypadalo to, jako by se díval přímo na nás. Nevěřila jsem tomu a myslela si, že to byla náhoda. Ale asi jsem se mýlila. Pak nějací muži donesli obrovskou černou nádobu, říkali tomu kadidlo noci nebo tak nějak. Když to zapálili, začal se z toho valit hustý zelený dým. Zaplnilo to celý chrám a nám se najednou chtělo strašně spát.... pak už si jen pamatuji, jak jsme padali dolů. Probudila jsem se zaklíněná v koruně stromu, nejspíše proto mě nenašli. Ani nevím, jak dlouho jsem byla mimo. Doufala jsem, že je tu Rick taky někdě. Rick je ten druhý shinigami, který tu byl se mnou. Jenže pak přišli oni a začali mě hledat. Došlo mi, že ho dostali." V chvíli, jako by se probudila z nějakého šoku. "Musíme ho najít, než mu něco udělají!" Vyhrkla a rychle se vydala kupředu. Nebyla si ani jistá, zda jde správným směrem. Prostě chtěla jít a zachránit Ricka. Dokonce při tom zapomněla na svou bolavou nohu.