Zelené údolí

Aririki Rick Ginken
Inari buď neměla toho správného sportovního ducha, nebo byla prostě moc pomalá, každopádně jsem na ní chvíli čekal a (poté, co jsem vše zfotodokumentoval) pohazoval si s gigaiem. 
Omlouvám se, myslel jsem, že budeš rychlejší! Zavolal jsem z dálky, protože jsem se bál, že bude Inari naštvaná: Platit nic samozřejmě nemusíte. mrkl jsem a trochu kysele se usmál: Konec konců, nebyla to tak docela fér hra, protože jsem přeborník přes shunpo.

Inari Kaneyama

"Jeden myslel a pak se z toho... ale radši nic." Odvětila na to jen a pak se zahleděla na schody a brány. Vypadalo to úchvatně!
"Možná bychom se měli napřed tady porozhlédnout, než si oblékneme ty gagaie." Navrhla a čekala, co na to její společník řekne. Když o nich nebude nikdo vědět, bude jednodušší to tu prozkoumat.

Aririki Rick Ginken
Myslím, že to není vůbec špatný nápad. usmál jsem se a gigai schoval do kapsy. Pak jsem se otočil a s fotoaparátem v ruce procházel město. Zároveň jsem se ale koukal po jakýchkoliv zvláštnostech. 
Současně jsem spoustu věcí zaznamenával, ale ne proto, abych měl památku, ale úmyslně jsem se občas úplně otočil s foťákem, abych fotil místa, odkud by mě mohl někdo sledovat a já ho neviděl. 
Cítil jsem se trochu provinile, že se nevěnuji Inari, ale té se snad budu moci věnovat později...

Kaneyama Inari

Když Rick souhlasil s jejím návrhem, nechala svůj gigai prozatím schovaný. Inari pak začala stoupat po schodech nahoru a prohlížela si brány, které se nad nimi tyčili. Vypadali opravdu pěkně - stejně jako všechno ostatní v téhle misi - a některé z nich i docela staře. Ricka nechala s jeho foťákem dělat jeho práci a dál stoupala po schodech nahoru.

Aririki Rick Ginken
Podíval jsem se na Inari a zarazil se. Chvíli jsem přemýšlel o svých citech... Pak jsem jen zaklepal hlavou. Já jsem hajzl! Parchant! Sukničkář! Mě se tyhle věci netýkaj! Navíc ji sotva znám! přesto v mém pohledu byla vidět jakási poddajnost. Vytáhl jsem cigaretu, ale zarazil jsem se.
"... Když to nebude foukat na mě..." vzpomněl jsem si na její odpověď ohledně cigaret. Pustil jsem zapálenou cigaretu na zem a zašlápl ji.
Pak jsem se vydal dále nahoru.
Po krásných schodech.
Za krásnou ženou...
Zaklepal jsem hlavou. Co to se mnou je? podíval jsem se na zašláplou cigaretu. Otočil jsem se zpět a doběhl Inari. Cítil jsem ze své zanpakuto vztek. Máš smůlu démone.

Kaneyama Inari

Inari stále stoupala pomalým - skoro šnečím - nahoru. Když se ohlédla po Rickovi, zjistila, že teprve před chvílí začal vyšlapávat schody.
"Kde se flákáš?" Křikla na něj z vrchu, zatímco se zastavila a otočila na něj.
"Já vím, že všechno strašně rád dokumentuješ a zaznamenáváš, ale nemáme na to celý den." Opáčila a pokračovala v cestě nahoru. Nezněla však naštvaně a ani se netvářila, že by jí to loudání vadilo. Spíš se těšila, až uvidí celé městečko zblízka. Nechtěla se však od Ricka příliš vzdalovat, když nevěděla, co tu na ně číhá.

Aririki Rick Ginken
Samozřejmě. Jdu za tebou. zahlásil jsem a vyběhl jsem jen pár kroků za Inari. Fotodokumentaci jsem zredukoval, abych každý detail nefotil několikrát. Nanejvýš dvakrát. Rozhlížel jsem se okolo a hledal nějaké znaky hollow aktivity. Něco ty lidi přece žrát muselo. A na příšery úplně nového druhu jsem nevěřil. Nebo jsem věřit nechtěl...?

Inari Kaneyama

Městečko se zdálo velmi poklidné. Vlastně se ani nezdálo, že by tu hrozilo nějaké nebezpečí. Možná však ono mizení dělalo tohle místo tak tichým. Když začali procházet městem, Inari si všímala nejen okolí, ale také lidí - zda jí třeba nepřijdou nějací divní.
"Co myslíš... měli bychom si obléknout naše gigaie hned po tom, co to tady všechno prohlídneme, nebo vyčkat, zda se třeba něco nepřihodí? Nebo by si možná gagai mohl obléct pouze jeden z nás a ten druhý být v záloze, kdyby se náhodou něco dělo. Ale možná by vypadalo divně, kdyby se tu člověk začal potulovat sám a bavit se se svým stínem. Přemýšlím, zda není nebezpečné se takhle brzo odhalovat... ale na druhou stranu od těch lidí můžeme získat spoustu informací." Pronesla se zamyšleným výrazem ve tváři. Spíše to vypadalo, že přemýšlí nahlas, než že se svého společníka ptá, jak si myslí on, že by měli pokračovat.

Aririki Rick Ginken
Myslím, že by bylo fajn vzít si gigai. Ale jen jeden. Ale ten z nás, kdo si vezme gigai bude dost znevýhodněn. A v nebezpečí... zamyšleně jsem se na Inari podíval. 
Na druhou stranu může být napadena i osoba bez gigaie a to v situaci, kdy ten druhý nebude moci pomoct. Ještě se tu rozhlédneme a pak se dohodneme. Zatím mám pocit, že je vše riskantní.
celou dobu jsem pochodoval vedle ní a zamyšleně škrtal podrážkami o dlažbu. Odletovaly jiskry.

Aririki Rick Ginken
No. Uvidíme co nám poradí zdejší myslitelé. usmál se Rick, který moc dobře věděl, jak funguje většina hospodských rozhovorů. Jeden je hned expert na to a druhý zas na ono... ale občas se dají zjistit i vcelku užitečné informace. Vešel jsem do hospody a chvíli poslouchal, jestli neuslyším něco, co by nás mohlo zaujmout.

Inari Kaneyama

Inari jen mlčky následovala Ricka do zapadlé hospody na konci světa. Nemyslela si, že by jim nějaké opilecké řeči pomohli v jejich pátrání. Stejně zatím nevěděli, kde hledat první stopy, a tak nic nenamítala. Pokud nic nezjistí zde, mohli by se podívat do toho chrámu, který viděli tyčit se společně s tímto městem mezi horskými údolími. Pak by už možná mohli využít jejich gigai. Inari se však obávala toho, že by mohli vyplašit případného pachatele svým příchodem.

Aririki Rick Ginken
Byl jsem již zvyklý na hospody a jejich prostředí, tak mi stačilo jen vejít do dveří a rozhlédnout se. V klasické hospodě je spousta pivních expertů na všechno a (což bylo důležitější) chlapů vyprávějících klepy ostatním. Stačilo mi jen začít poslouchat jednotlivé útržky hovorů a najít někoho, kdo vypráví o něčem nadpřirozeném či děsivém. ...a kdo není úplně na mol.

Aririki RIck Ginken
Tohle začíná být zajímavé. Inari, já vím, že se skoro neznáme, a že je to tudíž lehce předčasné, ale asi spolu budeme muset k oltáři. spiklenecky jsem mrkl a čekal co bude dál. Kdo je Tajemná? A co se asi stalo chudákovi Ibikovi? má mysl běžela na plné obrátky, ale nenapadl mě žádný plán, jak to zjistit, krom vstupu do chrámu.

Inari Kaneyama

"K oltáři?!" Vyhrkla ze sebe trochu zaskočeně. Teprve pak ji došlo, jak to vlastně myslel. "Tohle se mi vůbec nelíbí." Začala přemýšlet nad tím, kdo je asi ta Tajemná a co za zázračné požehnání tu rozdává lidem ve městě. "A všiml sis, jak ten jeden na toho druhého hrozně spiklenecky mrkal, když mluvil o těch horách... že ho zkrotí? Zajímalo by mě, co tím myslel." To však nebyla jediná věc, která by jí zajímala. Po tomto krátkém rozhovoru, který zaslechli, měla v hlavě více otazníků než při zkoušení na akademii.

Aririki Rick Ginken

Napadla mě poznámka, jestli se jí nelíbí situace, nebo to, že bych jí vzal k oltáři, ale radši jsem se neptal, ještě by mi odpověděla. Radši jsem jen pokrčil rameny: Nezjistíme, dokud nespatříme. Bude to určitě zajímavé... Tajemná... takže ženská. S těmi jsou problémy vždycky. 

Kaneyama Inari

Na jeho poznámku o tom, že s ženskýma jsou problémy se na Ricka trochu nehezky ušklíbla. Mohla si to taky brát osobně, když je taky ženská. Zatím co oni stáli a přemýšleli, muži se zvedli a během chvíle byli pryč z hospody. "Odcházejí! Musíme hned za nimi!" Vyhrkla, chytila Ricka za jeho shihakusho a začala ho rychle táhnout za sebou ven z hospody. Doufala, že se jim muži neztratí, aby je mohli sledovat i nadále až k Tajemné. Už brzy snad zjistí, co je zač.

Aririki Rick Ginken


Jak mě Inari začala táhnout, tak jsem jen pokrčil rameny, chytil jí v pase a přehodil si ji přes rameno. Běžím! křikl jsem a shunpnul až k chrámu. 
Jsme tu. usmál jsem se na Inari a opatrně ji postavil na zem. Jistě bylo krásné, že jsem se k ní teď choval jemně, ale to shunpo na mém rameni (s mojí rychlostí) asi nebylo nic příjemného.

Kaneyama Inari

"Uááá." Vyjekla, když si ji Rick přehodil přes rameno a rozběhl se shunpem kupředu. Rozhodně to nebylo nic příjemného a pohodlného a Inari se to vůbec nelíbilo. Během chvíle její stupnice rozčílenosti vystoupala dost vysoko. Snad ho několikrát během té cesty i švihla pěstí, aby jí pustil. "Tohle už nikdy nedělej!" Vyjekla nasupeně, když se její nohy konečně ocitly na zemi. "Jestli tě zdržuji svým šnečím tempem, tak si běž příště radši sám." Odvětila rozhořčeně, odvrátila se od něj a založila ruce na prsou. Hned je však spustila zase zpátky podél těla a začala se rozhlížet po okolí. V té rychlosti museli ty muže určitě předběhnout. Ale možná už tu byli jiní, kteří také mířili do onoho chrámu.

Aririki Rick Ginken

Jen jsem se provinile usmál a špitl: Promiň. Byl jsem jako malý kluk, který prostě udělal rošťárnu a furt na tom neviděl ten problém. Pak jsem se jen rozhlédl a podíval se po lidech okolo. Připojíme se k nějaké skupince? Nebo do chrámu půjdeme nějak netradičně? díval jsem se na různě průchody chrámu. Určitě tam jsou desítky místností... stovky... tisíce!

[i]Z chrámu se už rozléhal hlasitý chrámový zpěv, musela tam být aspoň stovka lidí a všichni se společně modlili a zpívali. Rezonance jejich hlasů zněla naprosto úchvatně, ale také trošku děsivě. Slovům jste nerozuměli, ale to zatím nebylo potřeba. Do chrámu přicházeli ještě další, vstupovali velkým hlavním vchodem a dost pospíchali, aby už nepropásli více z mše. Nyní bylo na vás kudy a jakým způsobem vejdete./i]

Kaneyama Inari

"No já nevím. Pokud bychom si oblékli gigai, tak bychom byli příliš nápadní. I mezi tolika lidmi by si určitě všimli, že tu nepatříme. A kdo ví, jak tu přijímají nezvané hosty." Odvětila a pokrčila rameny. Už jí taky napadlo, že by mohl být problém i s tím, že by je někdo mohl vidět i tak. Ti shinigami, kteří tu byli před nimi, se tu okolo mohli taky promenádovat bez gigaie a už o nich nikdo nikdy neslyšel. "Každopádně to vypadá, že to už začalo. Měli bychom si pospíšit." Odvětila a zamířila rychlejším krokem ke vchodu do chrámu.