Zelené údolí

Kaneyama Inari

---> Takatoku

Když se konečně dostatečně nabažila, vyrazila tentokrát již pomalým krokem. Nebylo kam spěchat. Pozorně si prohlížela okolí a naslouchala zpěvu ptáků. Nesledovala však jen okolní přírodu, ale zároveň dávala pozor, zda nenarazí na něco divného nebo nějakou stopu.
"Co vlastně někdo jako ty dělá v deváté divizi?" Optala se, když zjistila, že jsou až příliš dlouho ticho.
"Ne že bych měla něco proti deváté divizi, to rozhodně ne. Myslím, že novinařina je určitě zajímavá práce. Neměla bych soudit knihu podle obalu, ale od někoho jako ty bych spíše čekala, že se přidá třeba k jedenáctce nebo jiné divizi, která se zaměřuje spíše na boj než na slova."

---> Takatoku
Aririki Rick Ginken
Cestou jsem fotil vše, co se dalo. Bylo to nádherné. Ačkoliv jsem byl tvrďák a zachovával jsem si výraz typu: Fotím to jen z nutnosti, byl jsem uchvácen. Pak přišli otázky.
No. Opravdu tak nevypadám a upřímně- až na pár maličkostí z mé osobnosti ani nejsem. Miluji boj, vyžívám se v něm, ale... podíval jsem se jí do očí.
Mým velkým snem je... stát se básníkem. Uznávaným a známým. Ale... nikomu ani slovo! Nebo vás budu muset umlčet! zatvářil jsem se drsně, ale hned jsem se rozesmál: To byl jen vtip. Ale vážně bych byl radši, kdyby to nikdo nevěděl... Pak jsem schoval foťák a vytáhl svůj bloček. A začal psát...

Kaneyama Inari

"Básníkem?" Vydala ze sebe překvapeně a očima si ho přeměřila. Chvíli přemýšlela, zda to myslí vážně nebo si z ní jen dělá srandu, ale když dodal, že by byl vážně rád, kdyby to nikdo nevěděl, tak usoudila, že si z ní nejspíše nestřílí. Těžce zadržovala svůj výbuch smíchu a tvářila se stále překvapeně. Pobavilo ji, že muž jako hora, kterého by se soupeři mohli snadno zaleknout, chce být básníkem. Je však pravda, že jeho tvrdý zevnějšek neříká nic o jeho nitru a v hloubi duše může být křehký jako skořápka.
"Neboj, nikomu to neřeknu. Nejsem žádná drbna a nic bych z toho neměla. A navíc tak trochu chápu, proč nechceš, aby to někdo věděl." S těmito slovy se odvrátila na druhou stranu, protože jí při představě, jak recituje báseň o malém ptáčátku, který vypadl z hnízda, začali trochu cukat koutky.

Aririki Rick Ginken
Zatímco jsem psal, tak jsem po očku pozoroval Inari a samozřejmě mi neušlo, když jí začaly cukat koutky. A to je přesně důvod, proč nechci aby o tom někdo věděl. Všichni se začnou nenápadně usmívat... a já pak mám chuť je praštit.
Odfrkl jsem si a pak jsem jen lehce kývl: Poezie není jen o květinových loukách a podobných sladkých pí***inách! zvedl jsem hlavu. Poslouchej:
Tento zpěv,
není o tom, že tě mám rád.
Prosím slev,
pro mě ze svých svobod a práv,
Rudá krev,
mi nyní ze srdce teče
a moje duše se peče.

Krutý strach,
plní mě jiskřivým chladem.
Jsem jak prach,
jednoduchost je mým kladem.
Citů vrah,
nepokračuj, prosím dost,
nebo příjde lhostejnost.

Často krop,
květ lásky, nebo uschne, víš?
Odraz-hop,
na lásce přece nešetříš?
Temný hrob,
tam mé city pádem míří
z křídel lásky zbylo chmíří...
podíval jsem se jí znovu do tváře. Je to možná sladký jak bonbon, ale má to určitou hodnotu, ne?

Kaneyama Inari

"Počkej... vždyť nic takového jsem neřekla!" Opáčila, když pozvedl hlavu a začal nadávat. Pak jí začal recitovat báseň, kterou právě napsal. Inari ho ze začátku moc nevnímala, ale pak začala bedlivě poslouchat.
"Páni..." Řekla, když skončil. Básníci kolikrát pracují na svých básních dny, týdny... někdy i měsíce a on to složil za pochodu během chvíle.
"Musím uznat, že jsi v tom vážně dobrej." Pak se na chvíli odmlčela. "Promiň, pokud jsem se tě nějak dotkla, ale... jsi chlap jak hora a poezie k tobě na první pohled prostě nejde. Ale to mě neomlouvá... já bych nedokázala složit ani žádnou primitivní dětskou říkanku." Vlastně není nic, co by dokázala. Talent na něco jí jaksi scházel nebo ho ještě neobjevila.

Aririki Rick Ginken
Po její reakci jsem se usmál a řekl. Děkuji. A nevadí. Je asi dobře, že to na mě není na první pohled poznat. Upřímně, přemýšlet jsem nad tou básní začal už před půl hodinou.
Poškrabal jsem se za uchem. A navíc se mi kvalitní báseň povede třeba jen jednou za týden, za dva. Podle toho, jak přijde, nebo nepřijde inspirace. Vytáhl jsem znovu foťák a začal fotit. Není to ani zdaleka tak, že si sednu, řeknu 'jdu psát báseň na téma' a za pět minut si jdu dát kafe a báseň mám sepsanou.

Poznámka:

Kaneyama Inari

"I tak je půlhodina skoro nic..." Třeba na ni pracoval déle a jen se chtěl pochlubit, jak je dobrý! Ale na druhou stranu je fakt, že jsme šli snad hodinu v tichosti a tady v okolí má opravdu úžasnou inspiraci, tak si možná s tím časem ani nevymýšlí.
"A kolik těch lepších básní, s kterými jsi spokojen, jsi už napsal? Už je to na sbírku?" Optala se a tázavě na něj pohlédla. Možná by zvažovala, že by si takovou sbírku i zařadila do své knihovny - pokud by jí tu knihu věnoval, kupovat něco takového by jí ani nenapadlo. Existují lepší věci, za které se dají utrácet peníze.

Kaneyama Inari

"Takže až vyjde v rubrice poezie nějaká anonymní báseň, tak budu vědět, kdo v tom má prsty." Odvětila a zazubila se.
"Už jsi byl někdy v reálném světě?" Optala se a začala znovu sledovat okolí. "Přijde mi, že je to tu krásnější, než u nás. Všechen ten klid a ta příroda... sice v Soul Society se i taková místa najdou, ale prostě....tady je to takové jiné!" S těmito slovy si utrhla nějakou květinu, kterou viděla poprvé v životě, a strašně se jí zalíbila. "Ale možná mi to tak přijde, protože je to tu pro mě neznámé." Pak se na chvíli odmlčela. "Je hrozné, že se na takovém pěkném místě dějí takové strašné věci."

Aririki Rick Ginken
Fotil jsem dál a chvíli jen poslouchal Inari a okolní ticho. Musel jsem s ní souhlasit- opravdu to tam vypadalo tak nějak lépe, než v Soul Society. Je to tu nádherné! Ale jedna věc mi tu přece jen chybí. Opět jsem schoval fotoaparát a prohlédl si Inari. Nevypadá špatně. A smysl pro humor taky zřejmě má.

Kaneyama Inari

"Chybí?" Optala se tázavě spíše sama pro sebe a zatvářila se zamyšleně. Napadlo ji pár věcí jako například jeho oblíbená kniha, čisté spodní prádlo nebo nějaká ta flaška saké, ale po chvíli přemýšlení usoudila, že ani jedna z těchto věcí to nebude.
"Jaká věc?" Zeptala se nakonec zvědavě, když usoudila, že sama na to nepřijde.

Aririki Rick Ginken
No... jak to říci, abyste se neurazila? nervózně jsem se usmál. Byl jsem na tom sílou tak, že se mnou mohl zamést každý druhý shinigami. A odpověď 'nějaká svolná ženská' by sice mohl vyvolat tu reakci, kterou jsem si představoval, ale taky ne...
Řekněme, že to vyřešíme, až dokončíme misi. zastavil jsem se, podíval se jí do očí a z kapsy vytáhl cigaretu. Třeba vás v Soul Society pozvu na kapku saké. Nebo třeba ještě tady. rozhlédl jsem se po okolí a pak se znovu vydal po cestě. Kouř jsem foukal tak, aby to na ní netáhlo.

Inari Kaneyama

"Nejsem člověk, který se urazí kvůli každé blbosti." Pokud to tedy nebylo vysloveně něco proti ní. "Ale tak pokud mi to nechceš říct, nebudu tě nutit..." Odvětila a pokračovala dál. Když pak řekl, že jí třeba pozve na kapku saké, překvapeně na něj koukla.
"Pozvat na kapku saké?" Vydala ze sebe trochu rozhozeně.
"A jak víš, že.... vůbec piji saké? Třeba jsem abstinent." Odvětila nakonec. "A nevykej mi... nejsem bůhví co, aby jsi mi musel vykat. Pokud ti to teda nějak extra nevadí, že by jsi mi měl tykat nebo že já tykám tobě..." Při těchto slovech trochu zrychlila krok.

Aririki Rick Ginken
Pokud nepiješ saké, mohu tě pozvat i na čaj, Inari zasmál jsem se a srovnal krok. Samozřejmě, pokud nebudeš chtít, nenutím tě. odvrátil jsem pohled a kontroloval okolní lesy. Pak jsem mlčel. Možná to trochu přeháním. Navíc... ať má čas se nad tím zamyslet.

Aririki Rick Ginken
Cvak, cvak, cvak... řekl jsem si potichu, zatímco jsem bral fotky nádherné horské přírody a samozřejmě- města! Tak nádhernou scenérii jsem opravdu hodně dlouho neviděl, pokud vůbec.
Je to úchvatné. povzdechl jsem si a jemně drkl loktem do Inari. Co myslíš? Může se v tom chrámu fotit? lehce jsem se zasmál té představě, že by mnich viděl shinigamiho. To byl přece nesmysl.

Kaneyama Inari

"Já si to ještě rozmyslím." Řekla nakonec, když se zmínil, že nemusí chodit, pokud nechce. Inari cítila, že se trochu ochladilo, ale zatím jí to nijak nevadilo. Dokud nemrzne, není zima. Když ušli další kus cesty, objevil se před nimi nádherný obraz. Shinigami to s úžasem pozorovala a přestala vnímat okolí... dokud do ní její společník nešťouchl loktem.
"No... já nevím. Můžeš se někoho zeptat, ale pochybuji, že ti odpoví."

Akkaku Naito
Usmál jsem se a rozeběhl se. Pojď, chci tam být co nejdřív! To místo je úžasné! neustále jsem zrychloval, že mi Inari ani nemohla stačit a pak zas náhle zastavoval a fotil každý nový úchvatný pohled. Je to úžasné. běhal jsem okolo jako malý kluk, ale ve výsledku jsem se přece jen posouval k městu. Focení, nejenom, že mi šlo, ale dokonce mě i bavilo.
Když už to vypadalo, že mám fotek dost, podíval jsem se na Inari a nenápadně jednou vyfotil i ji. Úmyslně jsem byl postaven tak, aby za sebou měla krásný pohled dolů do údolí. Tak zas půjdeme?

Inari Kaneyama

Rick se najednou rozběhl kupředu. Inari jeho nadšení tolik nesdílela. Okolní krajina se jí líbila a tak se jí chtěla co nejvíce nabažit. Šla tedy jen tak rychle, aby Ricka neztratila z očí, což nebylo zas tak složité, když se snad každý metr zastavil, aby si všechno vyfotil. Zdálo se, že ho to opravdu baví. Možná nevypadá na devátou divizi, ale povahově tam opravdu patří.
"Jasně... čekám jen na tebe." Odvětila, když se jí optal, zda půjdou dále a vyrazila kupředu.

Aririki Rick Ginken
Usmíval jsem se. Jednak byla opravdu nádherná okolní scenérie, druhak... mám fotku Inari a ta si toho nevšimla. Otočil jsem se k městečku a pomalu se tam vydal. 
Víš co je další důvod, proč jsem v deváté divizi? Protože miluji krásné věci. usmál jsem se a vytáhl cigaretu. Přírodu i architekturu. Zvířata i rostliny. Malby i literaturu. Samozřejmě nejlepší je pohled na překrásnou ženu, přejel jsem po Inari pohledem, ale to už je jiná kapitola.

Kaneyama Inari

Pokračovala k stejně jako Rick pomalu k městečku. Čím více jí o toho o sobě Rick říkal, tím více nevěděla, co si o něm myslet. Když ho poprvé viděla na Senkaimon, udělala si o něm na první pohled obrázek, který se teď vůbec neshoduje s tím, co říká. Inari sledovala cestu před sebou, takže si jeho pohledu ani nevšimla.
"Jen aby krásná příroda nebyla to poslední, co uvidíš. Co je krásné, ještě nemusí být dobré." Prohodila i sama k sobě. Příliš dlouho se kochala touto přírodou a málem už i zapomněla, že tu jsou vlastně na misi a kdekoliv na ně může číhat nebezpečí.

Aririki Rick Ginken
Půjdeme do města trochu rychleji. Krásná příroda je fajn, ale té se budeme moci pokochat až nakopeme pár zadků. No... poslední ve městě platí pití! Tři, dva, jedna... teď! křikl jsem a vystartoval. Mé shunpo bylo mistrovské a to jsem se měl v plánu ještě hodně zlepšit. A překonat Akiho. A možná i mého kapitána... údajně nejrychlejšího shinigamiho v SS.

Inari Kaneyama

Hej.... počkej! Než ho stačila zastavit, už byl fuč. Inari si jen tiše povzdechla a protočila očima. Neměla ráda tohle soupeření. Soutěžit o to, kdo bude platit pití, může s přáteli v hospodě a ne s ní na misi. Inari však nezbývalo nic jiného, než se za ním co nejrychleji vydat. Její shunpo však nebylo tak rychlé jako to jeho. Pokud se jí chtěl ztratit, tak se mu to začínalo úspěšně dařit.

Netrvalo dlouho a oba jste dorazili k masivním staře vyhlížejícím schodům, nad kterými se tyčilo několik bran torii. Vypadalo to nádherně, některé z torii mohly být i několik set let staré, tedy alespoň dle vzhledu. Nyní bylo asi na čase se rozhodnout, zdali chcete obléct gigaie, nebo ne.

Vypadá to, že nám Shinichi odpadl.