Palác Zelené Lady

Isco

Vysedával si na jednom poraženém sloupu, samozřejmě i on slyšel o několika zmizelých hollow. Ovšem u něj nešlo o strach z toho něčeho neznámého, co zabíjelo jeho druhy, ale spíše ho doráželo, že Zelená Lady se ještě nerozhodla něco podniknout.
Měla by zmasakrovat všechno poblíž..
Pravil a trošku ďábelsky se uchechtl.

Ariadna

Zrovna se, v hlubokém zamyšlení, vydala na jakousi procházku. Palác byl pochopitelně mnohem pohlednější, než zbytek té zatracené pouště, a rychle si Ari na tohle místo zvykla. Bylo jí tu příjemně.. už jen proto, že ne všichni tady se jí snažili zabít. Ale pár by jich taky určitě bylo.
Každopádně, přemýšlela o těch mrtvých. Bylo jí jich moc líto. Nedokázala si představit, že by je dokázala ubránit, ale doufala, že je třeba ještě šance, že jsou někteří naživu..
Uslyšela mluvit poblíž jednoho z hollow. Věděla, že mu všichni říkají Isco. Zajímalo jí, jestli to někomu povídal, nebo vedl úplně normální konverzaci sama se sebou. Každopádně, jakožto velká služebnice lady, nelíbila se jí Iscova slova. Líčka jí zčervenala, jak jen to šlo, ale i tak se odvážila promluvit.
"To by.. to by ale přeci nebylo správné.." špitla potichu z místa někde za Iscem. Byla celá červená studem, a všechny její nohy byly sotva stabilní. Nesnášela konverzace, ale přece tohle nemohla nechat jen tak..

Pedro

Jeho garganta se otevřela nedaleko paláce, ne však příliš blízko. Pomalu se z ní vypotácel...vypadal velice...rozhozeně.
Tohle je...nepříjemné.... Blesklo mu hlavou.
Cítil, že při invazi do Seireitei přišel o hodně sil, ale kdo by si pomohl...tolik shinigami..měl rád jídlo, které se snažilo bránit.
Tentokrát na něj bylo jídlo až příliš ostré...natolik, že ho to skoro zabilo.
Co všechno zas budu muset sníst....abych se dostal do formy...nejchutnější by byla Zelenka...ale....v tomhle stavu...se budu muset spokojit s nějakou rychlovkou...
Zavřel za sebou Gargantu a pohlédl k paláci.
Bude to chtít dobrou lež....no...je čas si zahrát...
Vydal se pomalu k paláci, věděl, že Lady ví, že je tady...teď jí ale musel vysvětlit co se stalo...a to vysvětlení nebylo jen tak...
Své reiatsu utlumil co nejvíce, aby nebylo tak patrné, že o tolik přišel.

Isco

Všiml si nějakého podivně jemného hlásku.
Hee..?
Zahrčel a otočil se směrem ke zdroji toho hlasu. Byla to nějaká holka. Isco se zasmál.
Nebylo správné? A co by bylo správné?
Zeptal se té hollow slečny. Znal ji jen tak od pohledu, Isco vždy manipuloval lidi okolo a soudil jejich sílu a vyhledával ty nejslabší, byl to jeho instinkt. A tohle něco bylo v jeho hledáčku. Isco se moc nezabýval tím, že vzhled může klamat. Byl to prostě Isco.

Ariadna

Ari byla ráda, že Isco teď přes masku nemůže vidět její obličej, protože byla tak červená, že by si mohl myslet, že se chystá v blízké době vybuchnout. Kroutila nervózně těmi předními končetinami, kterým tak hrdě říkala "ruce", a snažila se v sobě najít ještě nějaký ten dech.
"No.. tře-třeba se podívat po přeživších!" pronesla ještě energeticky, ale pak v tu ránu sklopila hlavu. Uvědomila si, jak se stydí, ale také hlavně ten fakt, že ve veliké pravděpodobnosti žádní přeživší nebyli..
.. Hueco Mundo je nikdy moc nezanechávalo.

Rucio

Rucio ležel pod jedním stromem, o které v paláci Zelené Lady nebylo nouze. Jeho bratr seděl poblíž něho a možná si i zpíval(to záleží na Vildovi :-D). Díky svému zvířecímu sluchu slyšel, jak se ostatní mezi sebou baví. Zaslechl i to, jak se ta pavoučice, Ariadna tušil, že se jmenuje, baví s tím Ciscem nebo jak to bylo na téma ztracených hollow. Podívat se po přeživších? Akorát se ztratíš taky. pomyslel si Rucio a lehce se pro sebe zasmál. Znělo to, jako by si vzpomněl na něco vtipného. Nikdo nemohl vědět, že je poslouchá. Jeho pudy souhlasili s nápadem Isca, ale jeho rozum byl proti. Říkal si, že jestli se něco dokázalo zbavit takové spousty hollow, posílat tam další není dobrý nápad, nemluvě o tom, že většina lidí tady byla mírumilovná a tudíž šlo vraždění mimo ně.

Isco

Zíral na Ariadnu a poslouchal. Hned co něco řekla, tak se začal smát. Po nějaké chvíli přestal.
No...
Začal se zase smát.
Počkej, to ještě není všechno..
Zvedl ukazováček na pravé ruce na znamení "Čekej" a ještě se takhle pár vteřin smál.
No dobrý..
Zhluboka se nadechl a vydechl.
Žádní přeživší nejsou. A posílat tam další je blbost, akorát taky zdechnou. To se musí čistit od středu, tudíž od tohoto paláce. Postupně postupovat a ničit metr po metru..
Pravil jak jinak než s úsměvem. Skoro jako by se mu blesklo v očích, při slově ničit.

Ririgo

Seděl jsem kousek od bratra a zpíval. Zpíval jsem píseň o ztracených domovech a... Copak? nadhodil jsem jemně ke svému bratrovi, když se uchechtl. Neměl jsem sice tak dobrý sluch jako on, ale moc dobře jsem věděl, že bratr rád poslouchá cizí rozhovory. Co se děje tentokrát? optal jsem se tišeji. Doufal jsem, že se neformuje další militantní skupina, která by chtěla jen zabíjet věci okolo. Nevyšlo to ani jednou. Přesto se občas nějací blbci co to šli zkusit objevili znovu.

Rucio

Užíval si zpěv svého bratra a když na něj promluvil, podíval se na něj. "Víš jak hollow mizí poslední dobou v poušti...No tak pavoučice by chtěla pátrat po přeživších, zatímco ten vedle by chtěl začít masakrovat všechno od paláce dál...Nic zvláštního..." vysvětlil bratrovi potichu a ušklíbl se tak, jak to s liščím ksichtem jde a zase si položil hlavu na přední tlapy.

Ririgo

Jen jsem pokýval a odvětil: Z toho by Lady neměla radost. pak jsem začal zpívat znovu. Po očku jsem pozoroval bratrův ocas... Je tak... hebký... blesklo mi hlavou. Proč nemohu mít ruce, kterými bych se ho mohl dotknout? A... proč musí být on tak háklivý. Kdyby na mém ocasu nebyly ostny, taky by si mohl šáhnout. přemítal jsem chvíli a pak jsem si řekl, že jsou možná i lepší věci na přemýšlení, než bratrova srst.

-> Pedro
"Podívejme se, kdo se rozhodl, že se vrátí domů..." ozvalo se za tebou, jen co jsi ušel pár metrů k ruinám paláce. Jen kousek od tebe stála zahalená postava, pravá ruka Zelené Lady, hollow, který se představoval jako Aoshima. Neříkal nic jiného, stál tam a díval se na tebe

-> Zbytek
Váš rozhovor náhle přerušil zvuk. Praskavý zvuk, který se linul jen kousek od vás. Pokud se někdo vydal podívat se, co se děje, tak mohl spatřit Zelenou Lady v doprovodu Gascara. Ruku měla přiloženou na mladém stromku, který rostl do výšky. Zvětšoval se a jeho stín zakrýval okolí. Strom vydával praskavé zvuky... kolem Lady se také rozrůstaly šlahouny popínavých rostlin s modrými květy. Některé z nich se jí obmotávaly kolem rukou a lehce zářily...

Rucio

"To by neměla no..." odvětil na slova svého bratra. Pak protočil očima, když se Ririgo začal tiše litovat a ztěžovat si na to, jak vypadá. "Víš..rád bych, aby mi ten ocas zůstal..." poznamenal. Pak si ale povzdychl a chtěl ještě něco říct, jenže v tom je vyrušil nějaký praskavý zvuk. Rucio se podíval po zdroji toho zvuku a ucítil z toho směru Zelenou Lady a Gascara. Určitě zase zahradničili...

Ririgo

Pozoroval jsem Lady s obdivem v očích: Taky bych chtěl umět tvořit něco... živého. pak jsem jen naklonil hlavu ke straně a začal zpívat jednu píseň, kterou jsem si pamatoval ze světa lidí... byla o přírodě. O lese a lesním potůčku. Voda mi tu chyběla, jen co je pravda. A nebýt Lady, tak tu nejsou dokonce ani stromy.

Pedro

Zastavil se hned, jak slyšel onen hlas.
Aoshima...koukám, že velký bratr má své oči všude.
Nebylo zbytí než začít svou malou nevinnou lež.
Vracím se z mise...na kterou mě Lady poslala...nesu urgentní noviny...a skoro jsem při tom umřel...rád bych ji informoval jak jen to půjde...než tu zapustím kořeny...
Řekl naléhavě...a ona to i byla pravda...zatajil jen jeden malý fakt a to, že ty komplikace způsobil on.

-> Pedro
Aoshima nehnul ani brvou. Jak to tak občas bývalo.
"Na misi? Opravdu? Nenechte mě čekat a povídejte. Lady se zrovna věnuje něčemu důležitému... rád si vás poslechnu..." řekl Aoshima. Mluvil ale naprosto bez zájmu.

Pedro

S tebou ale mluvit nechcu... Pomyslel si.
Ah tak...inu...ta skupinka radikálních hollow, kam mě Lady poslala, se ukázala být tím, čím jsme se obávali.
Odmlčí se. Jeho výklad taky nebyl nic moc protkaný emocemi, byl čistě popisný.
Při pokusu infiltrovat se mezi ně jsem se dozvěděl, že plánují invazi do Seireitei...než jsem stihl cokoli udělat...tak to i započalo...můj pokus je zastavit nevyšel, co víc, musel jsem konfrontovat Shinigami, kteří mě pochopitelně považovali za nepřítele...
Než jednu velkou lež, vplétal do pravdy malé nepřesnosti, tudíž se mnohé navzájem krylo.
Jen stěží se mi podařilo se dostat zpět, myslím si ale, že toto povede k jistým odvetným akcím...ze strany shinigami....nesázel bych na to, že budou rozlyšovat...kdo je vinen a kdo ne...

Zelená lady ještě chvíli dělala cosi se stromem, dokud strom nedosáhl plné velikosti. Pak se šlahouny začaly stahovat z jejích rukou a vracet se do země. Lady si oddychla a otočil hlavu k vám. "Ah... zdravíčko... dnes máme krásný den, že?" zeptala se a usmála. Vypadala trochu ustaraně...

-> Pedro
"Opravdu? Zvláštní... Lady mi o tom nic neřekla... " řekl. Chvíli vypadal zadumaně. Nakonec se lhostejně otočil. "Fajn... " řekl nakonec a zmizel, jako kdyby tam snad ani nikdy nebyl

Isco

Samozřejmě zbystřil, když se něco začalo dít. Seskočil ze sloupu a vydal se směrem k centru dění. Zde spatřil Zelenou Lady, jak vytváří nový velký strom. Isco vůbec nechápal proč to dělá, ale ptát se jí na to nechtěl, nebyl přece blázen. Opřel se tedy o blízký sloup a pozoroval, co se asi bude dít dřív. Zatím to vypadalo docela zajímavě. Ovšem k jeho zklamání, přišel pouhý pozdrav. Isco se nezatvářil zrovna hezky.
Pěkný den k tomu, aby se tam venku ztratili další..
Odfrkl si a pohlédl naštvaně do země.

Rucio

Dál ležel vedle svého bratra a sledoval Zelenou Lady při práci. "A co tvoje zpevňování reiatsu...můžeš z toho dělat třeba sochy nebo tak něco..." poznamenal na bratrova slova. Poté se vrátil k sledování Lady a poslouchání Ririgovy písně tentokrát o lesních potůčkách a tak podobně. Rucio by tu také bral nějakou tu vodu, ale to by chtěl na poušti trochu moc. Chvíli tam tak tedy ležel, když tu přišla Lady blíže a promluvila na ně na všechny. Rucio zvedl hlavu a kývl Lady na pozdrav. "Lady.." pronesl jako pozdrav k tomu pokývnutí. To, že je pěkný den nekomentoval. Všechny dny na téhle poušti mu přišly stejné poslední dobou.

Ririgo


Podíval jsem se na bratra a kdybych měl koutky úst, tak bych jimi nejspíš sykl, takhle jsem se musel spokojit s šeptáním: Jo, ale leštit by se musely diamantovými kartáči v celokovových rukavicích. pak jsem se otočil k Lady a kývl: Zajisté madam. usmál jsem se k ní a obdivně se podíval na rostliny okolo ní. Bylo to kouzelné.

Zelená lady se trochu zamračila. "Ano... je pravda, že v okolí zmizelo několik našich... hlídky ale nic neodhalili... mám ale jisté podezření. kdo by za tím mohl stát..." řekla lady. Kývla na Gascara, který se lehce uklonil a zmizel. "Myslím, že by bylo moudré to rychle vyřešit... co myslíte vy?" zeptala se lady.

Biriberu


Biriberu se lehce vznášela nad palácem a všemi stromy kolem. Fascinovala jí Zelená Lady, ona dokázala udělat krásné a klidné i místo jako bylo toto. Zprávy o zmizelých druzích jí velice trápily. Nakonec se rozhodla vrátit. Přistála mezi ostatními hollow v paláci Lady. Na všechny usmála a řekla "Netvařte se všichni tak kysele!" , respektive tak z lehka pískla. Svůj úsměv směřovala i k dvoum nevrlým bratrům. "Není s vámi žádná zábava!" výskala jako malé děcko. Pak se do rozhovoru přidala Zelená Lady, Biriberu zvedla hlavu aby na ní viděla. "Ahoj Lady." řekla směrem k ní. Neslyšela totiž její otázku, proto neodpověděla a jen zdvořile, tedy jejím způsobem, pozdravila.

Ririgo


První z "nevrlých bratrů" se jen podíval na Biriberu. Jen jsem si povzdechl. Někteří lidé nedospějí ani kdybyste je zabili. Tedy... ani kdybyste je zabili podruhé. pomyslel jsem si, jen se naklonil k bratrovi a nadhodil: To netvařte se kysele bylo asi na tebe. Hlas se mi přitom trošku třásl smíchem. Pak jsem si povzdechl a dál poslouchal, jestli nám Lady řekne něco zajímavého.

Rucio

Když Ririgo poznamenal, jak by musela probíhat údržba jeho soch, Rucio se uchechtl. Pak se s nimi ale Lady dala do řeči. "Myslím, že by bylo dobré alespoň vědět, co se děje. Akorát tu vznikají různé drby..." poznamenal. Ti zmizelí hollow mohli být buď zabití, ztracení a nebo se prostě rozhodli přestat s abstinencí a jít si někam udělat párty..a jeho jen zapomněli nepozvali...možné bylo všechno. Do toho přilétla Biriberu. Ruciovi občas lezla na nervi. "Nemůžu za to, že jsem se s tímhle ksichtem už znovuzrodil.." odvětil směrem k bratrovi s pobaveným úšklebkem a také poslouchal, co jim ještě Lady poví.