Zelené údolí

Aririki Rick Ginken

Pokýval jsem hlavou, vše co řekla dávalo jistý smysl. Zároveň mě ale napadla jiná myšlenka. Pojďte tudy. kývl jsem a vydal se shunpem hledat nějaké okno. Nevíme, jestli se tu neskrývá něco na spirituální úrovni. řekl jsem. A jestli ano, chci o tom vědět dřív, než to o mě. lehce jsem se otřásl při vzpomínce na ty zmizelé shinigami.

Aririki Rick Ginken

Podíval jsem se po knězi a lehce si povzdechl. Samozřejmě. Jediná bohyně... znechuceně jsem si odfrkl a vytáhl cigaretu. Zatímco jsem kouřil, tak jsem přemýšlel, co by asi řekl, kdyby o nás věděl. Sešli jsme se dnes, abychom přednesli své motlitby Tajemné a ti dva, aby ochránili naše duše. Začali mi škubat koutky.

Kaneyama Inari

Původně měla v plánu do chrámu vtrhnout hlavním vchodem, ale nakonec usoudila, že bude rozumné zkusit najít jiný vchod. A tak beze slova následovala Ricka. Naštěstí se jim podařilo najít okno na střeše chrámu. Bylo sice malé, ale k jejich účelu bylo dostačující. Když se Inari ocitla uvnitř, začala si chrám ihned prohlížet. Vypadal úplně jinak, než čekala. Bylo to více než jen podivné. Zároveň také pozorně poslouchala muže, který zrovna promlouval, a teprve po hlasitém výjevu ze strany publika si začala muže pod nimi lépe prohlížet. Když si Rick zapálil cigaretu, ohrnula nos a ušklíbla se. Pak mu cigaretu prostě sebrala zrovna ve chvíli, kdy si z ní chtěl potáhnout, hodila ji na zem a šlápnutím udusila. "Lezeme oknem, aby o nás nikdo nevěděl a pak si tu zapálíš cigaretu!" Tiše ho okřikla, odvrátila se od něj a sledovala, co se bude dít dál.

Aririki Rick Ginken

Nejdřív mě napadlo zeptat se, kdo by mě viděl, když jsou všichni lidé, ale pak mi to došlo. Sklopil jsem hlavu a tiše špitl: Promiň. Na tváři jsem měl takový ten úsměv, který přesně vyjadřoval mou myšlenku: Já jsem ale blbec.
Pak jsem začal hledat cizí reiatsu, nebo cokoliv jiného zvláštního na spirituální úrovni.

Aririki Rick Ginken

Ten hajzl nás vidí. pomyslel jsem si. Taky se ti zdá, Inari, že tři vteřiny je podezřele dlouhá doba na pohled na náhodné místo, kde nikdo nestojí? zeptal jsem se a na tváři se mi objevil výsměšný úšklebek. Myslím, že tady někoho budem muset zmáčknout.

Kaneyama Inari

Inari z toho pohledu úplně zamrazilo. V první vteřině se chtěla odtáhnout od okna a skrýt se, aby je muž náhodou nespatřil, ale pak se obávala pohnout, aby na sebe pohybem neupozornila. Přesto nevěřila tomu, že je muž viděl, a tak na Rickovu otázku lehce zakroutila hlavou. "Já si nemyslím, že nás viděl. Může tohle dělat při každé modlitbě. Navíc stojíme nad ním. Třeba jen sledoval to okno." Každopádně to bylo více než jen podivné.

Aririki Rick Ginken

Existují případy lidí, kteří jsou schopní vidět na duševní úrovni. pokrčil jsem rameny a stále jsem se na kněze usmíval úsměvem zabijáka. Ať tak, nebo tak, na tomhle mi něco smrdí. Už jen to místo. Kdyby to byly jen pozůstatky z éry anglánů v japonsku. Neřeknu. Ale je to hospoda, chrám... proč to nikdo nepřestavil?

Kaneyama Inari

"Nelíbí se mi tu o nic víc než tobě." Odvětila a pohlédla na něj. Z jejího pohledu bylo znát, že se obává toho, co je čeká. Nebýt těch podivných věcí, tohle městečko by se jí opravdu líbilo. Postupně jí však začalo děsit. Po chvíli odvrátila zrak od Ricka zpátky na muže. "Pokud nás opravdu viděl, určitě se to v blízké době dozvíme. Jsem si jistá, že by tu nenechali dva shinigami jen tak pobíhat okolo. Ale teď už prosím tiše, ať slyšíme ten zbytek." Hlesla k němu a napjala uši.

Aririki Rick Ginken

Inari zatím myslela podobným způsobem, jako já, což bylo fajn. Protože kdyby nemyslela, znamenalo by to, že myslí špatně (Rickova skromnost). Když mi navrhla, že bychom mohli dál poslouchat toho chlapíka, jen jsem kývl. JÁ jsem schopný dělat dvě věci najednou. JÁ ano. A pak, že je to schopnost ženských....

Kaneyama Inari

Rick ji poslechl, takže mohla bedlivě poslouchat, co kněz říká, a v klidu sledovat veškeré dění v chrámu. Nádoba, ze které se začal valit prapodivný kouř, ji zaujala. Brzy se však kouř dostal až k nim. Inari se najednou cítila, jako by probděla několik nocí. "Ten kouř... Vím, že na to není vhodná doba, ale... mám chuť si na chvíli zdřímnout." Řekla tiše již skoro v polospánku a promnula si oči. Hlava se jí motala tolik, že se bála, aby nespadla dolů, a tak se instinktivně natáhla k Rickovi a chytila ho za rukáv shihakusho. Při tom rychlém pohybu mu však spadla přímo do náruče a začala se uvelebovat na jeho hrudi. V duchu si přitom začala opakovat, že nesmí usnout.

Aririki Rick Ginken

Poslouchal jsem chlapíka a v duchu si opakoval věci o falešnosti víry a podobně. A v tom se začal valit dým. Nejdřív jsem se jen lehce usmíval, ale pak jsem to ucítil... potřebu usnout. Nesmím... najednou mi Inari padla do náruče a mě se vykolejilo myšlení. Jak by bylo krásné jí políbit, obejmout, nebo vedle ní prostě... usnout!
Myšlenka opět naskočila a já jsem udělal tu věc, kterou jsem byl zvyklý dělat vždy, když jsem byl v nebezpečí, které nešlo vyřešit pěstí. S Inari v náručí jsem shunpnul na střechu chrámu a tam padl na koleno. Doufal jsem, že efekt kouře zmizí. Protože jestli ne, tak budu brzo také mimo.

Kaneyama Inari

Snažila si mermomocí zůstat vzhůru, ale spát se jí chtělo čím dál víc. Začala si znovu protírat oči a prsty držela své oči otevřené. Když pohlédla na Ricka, viděla na něm, že se mu chce také spát. Chytla ho pevně za shihakusho a začala s ním třepat. "Neusínej!" Vyhrkla na něj ospale. Pak ho trošku propleskla, aby ho probudila. Když už by usnula ona, on nesmí. Doufala, že ten účinek brzy pomine.

Kaneyama Inari

První, čeho si Inari všimla, když se začala postupně probouzet, byla bolest v její noze. Chtěla si nohu přitáhnout k sobě a zjistit, co jí tu bolest způsobuje, ale něco jí v tom bránilo. Začala mžourat očima kolem sebe. Chvíli si myslela, že ještě spí a má zavřené oči, protože skoro nic neviděla, ale postupně začala kolem sebe rozeznávat listy a větve. Byla v koruně stromu a to, co jí bránilo v pohybu, byli nejspíše větve. Začala šmátrat rukama ve tmě a snažila se dosáhnout na některou z větví, mezi kterými byla uvězněna její noha, když v tom zaslechla nějaké hlasy. Inari ihned zpozorněla. Otevřela pusu dokořán a chtěla zavolat o pomoc, ale v poslední chvíli se zarazila a pozorně poslouchala. Poslední účinky kouře z ní teprve vyprchávali a tak jí trochu trvalo, než pochopila, že jí hledají. Když se muži nakonec rozdělili a začali se od ní vzdalovat, oddechla si. Měla štěstí, že je nenapadlo hledat mezi větvemi. Znovu se začala rozhlížet kolem sebe a pátrat ve tmě. Na jedné z větví zahlédla svou zanpakuto. Nenašla však to, co hledala, a tak dál očima těkala z jedné větve na druhou. A teprve pak jí to došlo... všechna slova, které ta osoba řekla. "I toho druhého... oni... oni ho dostali!" Inari najednou přepadl strach. Teď se však nebála jen sama o sebe, ale i o Ricka. Co když mu něco provedou? Nebo už provedli? Nechtěla ani pomyslet na to nejhorší! Musí mu pomoct... sehnat posily... hlavně se nenechat zajmout, protože pak by mu už nepomohla. Nejprve se však musí dostat z toho stromu. Když už si tedy byla jistá, že jsou postavy dostatečně daleko, začala se znovu natahovat k větvím, které drželi její nohu. Pokud se jí to podařilo, přitáhla se k nim a pokusila se svou nohu uvolnit. Rukama se snažila držet co nejpevněji, aby pak nesletěla dolů.

Aririki Rick Ginken

Chvíli mi trvalo, než jsem se dokonale dostal k sobě, ale pak jsem pomalu začal analyzovat. Nemám zanpakuto... to znamená žádná pomoc od Zacharyho. Žádné kido... ne, že by mi to vadilo. ŽÁDNÝ CIGÁRA!
Chvíli jsem uvažoval a během toho jsem se zamyšleně zkoušel, jestli mám spoutaný jen ruce, nebo i nohy a jestli nejsem připoután ještě k něčemu. Pak mi ale došlo to hlavní. Kde je Inari?! Začal jsem se bát. Co když ji zabili a mě si nechali, aby ze mě dostali nějaké informace?

Aririki Rick Ginken


Postavil jsem se a zamyslel se. Byl jsem schopný bojovat na sto padesát možných způsobů, když na to přišlo a i bez reiatsu jsem byl stále kompetentní k tomu jich s rukama za zády sejmout klidně deset.
Ale v hlavě se mi zároveň honily pochybnosti. Inari byla krásná a z nějakého důvodu jsem jí otevřel svou duši... a ona ji přijala. Je v pořádku? A když se budu vzpouzet, neohrozím jí tím? 
Začal jsem se hrabat ve věcech v rohu. Třeba tam bude něco, co půjde zneužít v případě, že bych jich musel složit víc. Inari musím zachránit. Ne nad ní sentimentálně přemýšlet!

Kaneyama Inari

Inari se rozhlédla, zda pod ní není nějaká větev, na kterou by mohla bezpečně stoupnout či sednout, aniž by spadla dolů a pokud ne, vyšplhala se nahoru a sedla si na větev, na které předtím visela. Potřebovala vědět, jak je na tom její noha. Doufala, že nebude zlomená, i když bolest tomu nasvědčovala. Ať už má s nohou cokoliv, celou situaci to ještě více zkomplikovalo. Teprve ve chvíli, kdy věděla, jak je na tom její noha, se natáhla pro svou zanpakuto - pokud nebyla na dosah její ruky, tak k ní vyšplhala nebo slezla. Než začala sestupovat dolů, ještě se rozhlédla po koruně stromu, zda někde nezahlédne Rickovi věci a pak konečně zamířila k zemi doufajíc, že se vyhne dalšímu pádu a případné zlomenině.

Aririki Rick Ginken

Havrani létají v houfu a často hledají své ztracené bratry a sestry. řekl jsem a postavil jsem se. Jak jsem prohrabával věci, tak než jsem vstal, tak jsem dvě ocelové tyče nechal na své noze (mám své boty?).
Mohu se zeptat, co jste udělali s tím druhým havranem? zeptal jsem se a na tváři se objevil milý úsměv. Na povrchu byl opravdu nevinný, ale kdyby uměl číst myšlenky (což byl jediný způsob jak to prohlédnout) tak by slyšel všechny ty hrozby.

Kaneyama Inari

Když spatřila v dálce blížící se světlo, začala trochu panikařit. Pokud zůstane na stromě a oni ji najdou, bude v pasti. Pokud by se spustila na zem a začala by utíkat, byla by příliš snadným cílem. Neměla však příliš času na rozmýšlení, a tak se nakonec rozhodla zůstat na stromě. Vyšplhala opatrně o něco výše a našla si to nejlepší místo, ze kterého by se mohla nenápadně přesunout na jinou větev v případě že se by si dotyčný chtěl strom prohlížet. V tichosti pak začala pozorovat blížící se světlo.