Palác Zelené Lady

Palác je možná trochu vznešené slovo pro obrovské a rozlehlé ruiny, které se táhnou stovky metrů kolem. Kdysy snad tato stavba mohla soutěžit s velikostí Las Noches. Zarážející je však to, že uprostřed vyprahlé krajiny se nachází nádherná zeleň. Popínavé rostliny obrůstají sloupy, kolem jsou keře, stromy... všechny nádherné, ale přesto je na nich něco zvláštního. Ačkoliv jsou podobné existujícím rostlinám, jsou přesto odlišné. Jako kdyby je vytvořil někdo, kdo si květiny jen matně pamatoval... kolem je poměrně příjemné mikroklima, jako uprostřed lesa. Obvykle tu není nikdo vidět, ale mnoho osob je zde cítit...

Hayato

Hayato tak nějak nevěřil svým očím. Již pochopil, že se na téhle výpravě pravděpodobně dozví něco nového, ale tohle doopravdy nečekal. Tady to prostě vypadalo, jakoby se někdo rozhodl, že má zatraceně rád zahradničení, a tak si vzal svojí zahrádku domů.. ale, uprostřed zatracené pouště. A to mohlo znamenat jen to, že ten někdo, kdo si tu zahrádku utvořil, musel být zatraceně mocný. Hayatova zvědavá a objevitelská duše zapulzovala nadšením. Tohle bylo úžasné, a Hayato měl problémy, aby udržel ústa úžasem.
"Působivé." pronesl jediné slovo, ale bylo z něho slyšet, jak moc vážně to myslel. Vlastně ho ani nikomu neříkal, jen si tak ulevil. Protože.. tohle bylo, jak se říká - "Hustý".

Gascar neříkal nic, ale bylo vidět, že si vaše překvapení celkem užívá. Dovedl vás jen kousek, ale i tak se vám otevřel širší pohled do ruin. Skrze většinu ruin jste uviděli něco, co vypadalo jako mramorem dlážděná cesta. A po ní přicházeli dvě osoby. První musela jistě být ona záhadná Zelená Lady. Byla to vysoká žena, velice štíhlá, oděná v rozevlátých bílých šatech. Měla dlouhé zelené vlasy, prakticky až k pasu. Jediná ozdoba, kterou nosila vypadala jako žalud zasazený do stříbrného náhrdelníku. Vyzařovala z ní veliká moc. Po její pravici šla zahalená postava. Gascar přišel před vás a klekl si na jedno koleno. "Má paní, velice se omlouvám, že ruším vaši procházku, ale tito shinigami se s vámi chtěli setkat. " řekl. Z jeho hlasu byla slyšet nezměrná úcta. Lady nevypadala překvapeně. Udělala pár kroků dopředu. "Vážně? No není to pěkné? Děkuji drahý Gascare, nech nás prosím o samotě..." řekla. Gascar jen sklonil hlavu a zmizel. její druhý společník se ani nepohnul. Měli jste divní pocit, že vás velice důkladně pozoruje. "Pojďte, pripojte se ke mě při mé procházce palácem, cestou můžeme jistě probrat všechno důležité." pokynula vám

si rychle prohlédla oba nové příchozí, ale nechtěla na ně zírat, takže se uklonila na pozdrav. I potom měla problém necivět na ně, zelené vlasy rozhodně přitahovaly její pohled, stejně jako podezřelost zahalené postavy. Zelená Lady budila respekt, ale vůbec nepůsobila jako hollow. Nezačala jim vyhrožovat smrtí, naopak, byla velmi milá a zdvořilá, i když Baru se snažila i dál zůstat ve střehu.
"Děkujeme za pozvání," přikývla Baru, když je Lady vyzvala, aby se k ní připojili. Byla poněkud vyvedená z míry vývojem událostí, takže nevěděla, čím začít konverzaci s touto mocnou ženou.

Nekonome Chieko


Gascar nás zavedl do vnitřku ruin na nějakou cestu, pravděpodobně z mramoru. Udiveně jsem se rozhlížela kolem a připadala si jako Alenka v říši divů. Potom mi Kuro šťouchl tlapkou do tváře. "Dívej." řekl a ukázal směrem kam vedla cesta. Po mramoru kráčely dvě osoby, zelenovlasá žena v bílých šatech, podle všeho Zelená Lady, a nějaká zahalená osoba, která se Kurovi nezdála. Podezíravě si jí přeměřoval. Zelené vlasy Zelené Lady, mě nijak nezarazily, přecijen já měla vlasy modré. Když k nám došli a Hiboru-sama se zdvořile uklonila, následovala jsem jejího příkladu a také se uklonila.
Gascar na Ladino vyzvání odešel. Poté nás pozvala na prohlídku ruin a Hiboru-sama její nabídku přijala. Tohle místo mě fascinovalo. Vsadila bych se, že jsme první shinigami, kteří narazili v Hueco Munro na rostliny, které by nebyly hollow.

Zelená lady se usmála. "Jsem ráda, že se konečně mohu setkat se zástupci ze Společenství duší... je to velice vzrušující." řekla. Její společník jí mlčky následoval. "Dobrá, tak pročpak jste mě vyhledali?" zeptala se. Bylo to zvláštní, nikdo jí neřekl, že jste jí hledali. Že by hádala?

Hayato

Z Hayata pořád ještě neopadlo překvapení, a především, nadšení, z tohohle místa. Bylo to něco "jakože fakt hustýho", ehm. Každopádně, pak to přišlo.
Objevila se i samotná Paní. Vypadala jako doopravdy Paní s velkým "P", ne snad jen proto, že by byla vysoká, ale síla z ní sálala už z dálky. Hayatovi se líbila, vypadala.. tak nějak klidně, mírumilovně. Ten grumpy tichák vedle sice už takovým působivým vzhledem neoplýval, a Hayato se trošku zamračil, když ho viděl, ale Lady to prostě dokázala svým vzezřením umlčet. Gascar je představil, a zmizel - Hayato se hned při představení poměrně hluboko uklonil. Tohle bude zajímavé..
Baru začala konverzaci, a Hayato s tím i počítal, ale protentokrát nechtěl vůbec zůstat pozadu. Prostě ho tahle celá věc až moc zajímala. Proto, když padla otázka od Lady, Hayato to protentokrát vzal na sebe. "Vlastně zvědavost. Příběhy o tomhle místě neputují jen po Hueco Mundo, Paní." pronesl zdvořilým hlasem, ale otočen s pohledem kamsi do toho haluzního paláce.

Vypadalo to, že teď se konverzace ujal Hayato-san. Baru po něm střelila rychlým pohledem, nezvolil zrovna vysvětlení, které by použila ona, ale na to teď už bylo pozdě. Teď bylo důležité se tvářit, jakože je to tak, a čekat, jak hollow, která si říká Zelená Lady, zareaguje na informaci o tom, že o jejím paláci vědí shinigami.

Nekonome Chieko

Myslela jsem si, že se slova opět ujme Hiboru-sama, přeci jen věděla, co říkat. V mluvení byla dobrá. Jenže jí předběhl Hayato. To, co říkal mi nedávalo moc smysl, vždyť jsme o tomhle místě nevěděli, dokud nás sem Gascar nevzal. Raději jsem se  do toho nepletla, protože jsem nechtěla nic pokazit. Kurovi se to také nezdálo, jelikož se mu na okamžik na tváři mihl takový podivný výraz. Jakoby se nechápání spojilo s podezřením a možná ještě něčím. Nic ale neříkal, stejně jako já. Oba jsme jen tiše poslouchali celý rozhovor a rozhlíželi se kolem.

Zelená lady se zasmála. Její společník opět neřekl absolutně nic. Lady pokračovala v mluvení. "No, je pěkné, že se slovo o nás rozšířilo i za hranice našeho malinkého ráje..." řekla. Její společník se na ní otočil. Zřejmě jeho pohled pochopila. "Aha, jistě. Už dlouhou dobu jsem se chtěla setkat se shinigami. Mohu znát vaše jména?" zeptala se

Hayato

"Malinký, ale vskutku působivý." pronesl Hayato s upřímně obdivným úsměvem. Tohle byl víceméně malý zázrak.. a taky to říkalo, jak moc budou muset býti opatrní.
Hayato tohle viděl docela jasně - buďto teď půjdou jako velcí, a nebo domů. Proč? Tahle ženská byla silná. Měla moc, to bylo jasné. Pravděpodobně se o ní v Hueco Mundo vědělo. Dokázala víceméně nemožné. A zprávy Shinigami o ní? Žádné. Začátek mise byl "Objevili se zvěsti." Hayato pochyboval, že by se tady tohle objevilo přes noc, a i kdyby ano, jen by to podtrhávalo sílu téhle.. ženy. Říct jí, že o její existenci neměli ani tušení? Kdyby byla nepřátelská vůči Seireitei, mohlo by to dost jednoduše znamenat kupu problémů. Ukázalo by se, jak křehké a zranitelné jsou divize Gotei 13. Protože, ona si tady buduje ráj a v Seireitei jsou o tom "zvěsti". Achjo.
Ale ještě byla šance. Oni víceméně sami vešli do jejího paláce, jejího opevnění, a ani nijak zvlášť vystrašení. To samo o sobě by mohlo naznačovat sílu a sebevědomí, které neměli. Hrát je by ale mohlo hodně pomoci.
"Mé jméno je Iesada Hayato." pronesl zdvořile, a čekal, až se představí i jeho společnice. Naschvál vynechal jakýkoli titul, nebo divizi. Protože žádný titul neměl. Achjo dvakrát.

"Hiboru Baru," uklonila se, když se jednoduše představila. Doufala, že tím, že prozradí tomuto hollow svá jména, nic nezkazí.
Když poslouchala Zelenou Lady, divila se čím dál víc. Ráj v Huecu Mundu? Výsměch. Hollow je hollow, ať už má rád kytky nebo ne. Pořád je to monstrum bez srdce, které touží jenom po jednom - pohlcovat slabší duše.
Baru nevěděla, jestli je zvědavá nebo se obává zjistit, proč se s nimi Zelená Lady chtěla setkat. Tedy... asi ne přímo s nimi. Upřímně, pohled na jejich skupinku určitě úctu nebo důvěryhodnost nevzbuzoval. Vypadali spíš jako exkurze ze střední školy než cokoli jiného. Nicméně stále do hovoru příliš nezasahovala. Uvažovala, jestli si Hayato domýšlí, že toto je onen silný hollow, o kterém měli něco zjistit. Pravda byla, že zatím o tom nebyly žádné důkazy.

Nekonome Chieko

Hayato dál konverzoval se Zelenou Lady a ani já, ani Hiboru-sama jsme se do toho nepletli a nechali ho mluvit. Kuro stále sledoval zahalenou postavu. Dalo by se říci, že jí hlídal.
Poté se Lady zeptala na naše jména. Hayato odpověděl jako první a Hiboru-sama jako druhá. "Nekonome Chieko...a Kuro." představila jsem sebe a mého kocoura a zdvořile se při tom uklonila. Pomalu jsem začala zapomínat na to, že máme co do činění s hollow. Pár hodných hollow jsem již potkala, ale patřila tahle Zelená Lady mezi ně? To jsem nevěděla jistě. Nejvíce mě ale zajímalo, proč se Lady chtěla setkat s shinigami a co je zač ta zahalená postava. Třeba to je ta pravá Zelená Lady a ta před námi je falešná. Ale to je jistě jen má fantasie.

Zelená lady se zastavila a podívala se na vás. "Dobrá, těší mě, že vás poznávám..." řekla. Pak rozpřahla ruce do trochu dramatické pozy. "Copak vidíte, když se podíváte po Hueco Mundo?" nečakal na vaší odpověď. "Je to mrtvá pustina... svět, ve kterém nikdo nechce žít. Jeho obyvatelé se vraždí v nikdy nekončícím kruhu... " řekla. Na chvíli se zatvářila opravdu ztrápeně. "Naštěstí, někteří z nás už nepotřebují vraždit všechno kolem sebe... a někteří z nás dokáží ocenit i věci jako je estetika... krása a mír..." řekla Zelená lady a mávla rukou. Ze země se před vašimi zraky začala rodit květina. Nejprve ze země vyrostl pupen, který praskl a z něj vyrostl stonek s nádhernými modrými květy. Květina trochu připomínala růži, ale její stonek byl spíš jako tulipán? "Jistě se musíte ptát sami sebe, proč jsem se chtěla setkat se shinigami, ale odpověď je myslím celkem jasná. Nejde nám o útoky na nevinné duše, nemáme zájem pronikat do světa tam nahoře... byla bych ráda, kdyby mezi vámi a naším malým společenstvím mohl zavládnout mír. " řekla. Její společník opět neřekl vůbec nic. Stál tam, zahalený ve svém plášti jako nějaká socha...

sledovala Lady a uvažovala, zda jí věří. Bylo to až příliš absurdní na to, aby to byla pravda. Hollow, který chce mír...
"Nepřišli jsme sem s násilnými úmysly, pokud myslíte tohle," odpověděla a snažila se u toho zdvořile usmívat, což se jí dařilo. "A pokud nebude nikdo z vašeho... společenství ohrožovat shinigami či duše ve světě lidí nebo v Soul Society, nevidím důvod, proč by mír být neměl," dodala. Tak to přece bylo. Shinigami nepořádali lovecké výpravy do Hueca Munda, zabíjeli pouze ty hollow, kteří se chovali nevhodně tam, kde neměli co dělat, a to se rozhodně měnit nebude. Jiná věc by byla, kdyby Lady řekla "spojenectví"... ale neřekla, řekla mír. "Pokud se mohu zeptat, jak malé je vaše malé společenství?" pokusila se Baru podat svou otázku co nejvíc ležérně, aby nebylo poznat, že jde o cílené zjišťování a ne o zdvořilou konverzaci. Pokud bylo opravdu malé, tato hollow nejspíš nebyla tím, kvůli komu tu jsou. Na druhou stranu pokud by jejích následovatelů bylo hodně a opravdu chtěli mír, usnadnilo by to shinigami práci. Dokud by se něco nezvrtlo.

Nekonome Chieko

Pozorně jsem poslouchala slova Zelené Lady o Hueco Mundu, změně chování hollow a míru. Bylo to zvláštní. Pro shinigami mají hollow přeci být nepřátelé a teď tu jeden z nich mluví o míru. To mě donutilo vzpomenout si na Červíka a jeho nové přátele v Hollowtownu. Ti byli přeci výjimkou a ukázkou toho, že i hollow mohou být dobří, nebo ne? Překvapeně jsem se podívala na prapodivnou květinu, která za pomoci moci Zelené Lady vyrostla ze země. Neznala jsem tuhle rostlinu, připomínala mi něco mezi růží a tulipánem. Zvláštní, stejně jako jabkodub. Nic jsem neříkala, jelikož se slova chopil asi ten nejlepší diplomat mezi námi, Hiboru-sama. Znovu jsem dávala pozor a když Hiboru-sama, že by mír být mohl, souhlasně jsem přikývla.

Hayato

Hayato dost pozorně poslouchal, a užuž chtěl něco pronést sám, když se opět hovoru ujmula Baru. Normálně by to považoval za normální a super, ale teď byl trochu zklamaný. Každopádně, on tam byl ten nejníže postavený.. i tak ho to ale mrzelo. Navíc, některé "vyslýchací" techniky Baru se mu zdály průhledné jako sklo. Prostě.. myslel si, že by to mělo jít nenápadněji. Ale co se dalo dělat. Prozatím to nechal být. Spíš svojí pozornost přesunul na člověka vedle lady. Nezdálo se, že by mu někdo moc pozornosti dával, a Hayata osoba zajímala. Kdo to byl? Proč tam byl? Jak vlastně vypadal? A tak poslouchal, a nenápadně sledoval nenápadnou osobu.

Zahalená postava opět lehce pohla hlavou směrem k lady. Ta se jen usmála. "Naše společenství je... " řekla. V tu chvíli jste uviděli, že ze zeleně kolem se začaly vynořovat hollow. Většina z nich měla víceméně humanoidní tvary, ale ne všichni. Viděli jste možná 3 tucty různých osob. "No, není nás málo..." řekla. Neviděli jste zřejmě ani všechny, protože ruiny se táhly ještě dál. "Podívejte se, dokážu si představit, že jste skeptičtí, ale máme svých nepřátel víc než dost tady. Nepotřebujeme řešit problémy jiných světů." řekla. Její společník jen zakroutil hlavou. "Brzy se strhne bitva o Hueco Mundo... a až vyhrajeme, opravdu byste chtěli být naši nepřátelé?!" zabručel.

se dívala na zástupy hollow. Lady byla očividně nadšená pro svou věc, Baru byla tedy mnohem skeptičtější, ale raději si to nechala pro sebe. Možná na své straně měla tato podivná hollow i jiné věci než jen počet následovatelů, který oproti všem ostatním hollow v Huecu Mundu nebyl zas tak úctyhodný. Momentálně ji stejně víc zajímalo, aby byla zadobře s těmito hollow právě teď a tady než po nějaké bitvě o kdoví co. Co bylo vůbec na Huecu Mundu tak úžasné, aby se o něj museli prát? Teď jen aby potom ten, kdo vyhraje, nechtěl pokračovat v podobném duchu v dalších světech.
"Ano, to je velice zajímavé a váš počet je úctyhodný, nemáme žádný důvod být s vámi v nesváru." Kromě toho, že jste hollow, takže až začnete útočit na duše, stejně vás zabijeme. "Kdo ale stojí proti vám? Nebo jste to vy proti všem ostatním?" Celkem ji zajímalo, kdo je vlastně iniciátorem té údajné bitvy, která se chystá.

Nekonome Chieko

Trochu mě vylekalo, když se kolem začaly objevovat různé postavy. A bylo jich hodně. 
Náhle promluvila tajemná osoba. Zajímalo by mě, kdo to je. Celou dobu to vypadalo, jakoby musel dávat Lady svolení říkat některé věci. Kuro si v duchu myslel, jestli třeba není nějaká šedá eminence stojící za Zelenou Lady.
Celá tahle situace se začala pomalu dostávat do bodu 'jste s námi nebo proti nám' a to se mi moc nelíbilo. Ani Kuro na mém rameni nevypadal nadšeně. 
Nepletla jsem se do debaty ze dvou důvodů. Za prvé, abych to celé ještě nezhoršila a za druhé bych ze sebe asi nedostala jediné slovo. Nechala jsem tedy mluvit Hiboru-sama a pozorně dávala pozor, co se bude dít. Jediné v co jsem doufala bylo to, že vše proběhne v míru.

Zelená lady mávla rukou a její společník se stáhl. "Jak jsem řekla, nepřátel máme dost tady v Hueco Mundo... proč bysme útočili na nevinné duše, když máme plno nepřátel tady? A naši nepřátelé jsou všichni hollow, kteří se nechávají ovládat instinktem, ne rozumem... nemohou si pomoci, ale to je neomlouvá..." řekla. Všichni hollow kolem se stáhli zpět do stínů a zeleně. Najednou nikde nikdo...

Hayato

Hayato si tak nějak prohlížel všechny kolem, a i když konverzaci pozorně poslouchal, nezapojoval se do ní. Tak nějak moc nebyl důvod, Baru to zvládala v rámci možností dobře.. a Hayato se tady pořád cítil jako ten, který by měl umřít, kdyby šlo něco špatně, a tak radši prozatím držel pusu.
Každopádně, co se týkalo nepřátel, Hayata napadla jednoduchá otázka: Jak vlastně nepřátele likvidují? Ne, že by ho zajímalo sekání hlav či ničení končetin část po části, dokud oběť neomdlí bolestí - Hayato si ale vzpomněl na Quincy. Na způsob, kterým odváděli Hollow.. nebo spíš ničili, což vlastně byla jediná věc, kterou dělali špatně. Hayato neměl odvahu se přímo zeptat, ale v hlavě mu to tkvělo dál.
Všichni zmizeli, i když Lady mluvila dál, jakoby se nic nedělo. Kdyby kolem byla velká spousta Shinigami, Hayato by se i bez nebezpečí rozhodl sledovat toho slizkého společníka, ale takhle.. doopravdy ne. Jeho nervozita ale rostla. Nějak nevěřil tolik, i když se pořád usmíval, jako na začátku.

naslouchala Zelené Lady a její úmysly jí nebyly o moc jasnější než před chvílí. Když na ni civěla trochu déle, než se jí zdálo přijatelné, lehce se zasmála.
"Omluvte mě, je pro mě velice neobvyklé slyšet hollowa mluvit takovým způsobem." Takže toto by opravdu mohl být hollow, o kterém měli zjistit informace, pokud tedy mluvila pravdu, což bylo nejisté. Vypadalo to, že jiné skupiny nejsou organizované a žádný zvlášť silný vůdce kromě Lady se neobjevil, tedy aspoň nikdo, koho by ona považovala za nebezpečného. Chtěla tedy Hueco Mundo pro sebe a pro své přívržence. Nebudou se možná živit dušemi, dokud tu budou jiní hollow, které budou moct likvidovat. Ale nechat je vyžrat všechny ostatní hollow nebylo podle Baru moc moudré. Nakonec se stejně budou muset vrátit k duším, až na to, že budou tentokrát mnohem silnější, o všechny hollow, které zlikvidovali v Huecu Mundu. To nevypadalo moc dobře. Ale co by čekala v Huecu Mundu?? Ráda by zjistila něco víc o jejich metodách, jenže si nemyslela, že by bylo bezpečné se jen tak vyptávat na to, jak hodlají ostatní hollow vyhladit. Během přemýšlení se baro rozhlížela okolo sebe.
"Lady... promiňte, že měním téma, ale hrozně mě fascinují vaše stromy! Jsou opravdu úžasné a zdá se nemožné, že by něco zeleného mohlo růst v Huecu Mundu. Mohu se zeptat, jak se vám podařilo je tu vypěstovat?" jen částečně předstírala čirý zájem. Většina byla upřímná, opravdu ji to zajímalo, i kdyby se ukázalo, že to strategicky není důležitá informace.

Nekonome Chieko

Trochu se mi ulevilo, když všichni ti hollow, kteří před tím vylezli odnikud, zase zmizeli. Ulevilo by se mi i víc, kdybych nevěděla, že tam někde stále jsou a je jich hodně, možná i víc, než jsme doposud viděli. Hiboru-sama pokládala dobré otázky. Také mě zajímalo tajemství jabkodubů a ostatních podivných rostlin, které má na svědomí právě tato Lady. Zároveň mě také zajímalo, čím se tihle ti hollow vegetariáni živí, když ne dušemi. Kanibalismus mě ani nenapadl. Kura možná ano, ale mě ne. 
A když už je řeč o Kurovi....ten mi seděl na rameni a zarýval mi do něj drápky. Nejspíš si to ani neuvědomoval, jak byl napjatý. Nevěděl totiž, co od téhle situace, místa a jeho obyvatel čekat. Nejhorší na tom bylo, že ani my ne.

Zelaná lady se usmála. "A co je ve světě obvyklé? Žijeme ve světě plném divů. Jistě jste již vyděla mnoho zvláštních věcí... " řekla. Udělala pár kroků od vás a dotkla se mladé sazeničky, která byla kousek od ní. Dotkla se jí jemně, skoro jako kdyby to bylo její dítě. Zašeptala pár slov a sazenička začala růst. Během několika chvil byl před vámi mladý stromek, který stále rostl, dokud vás nezastínila koruna vzrostlého stromu. Podívala se na tebe tak trochu kriticky. "Je mi jsné, že se snažíte zjistit co nejvíce, ale to nevadí. My se nesnažíme cokoliv skrývat." řekla. "Vy, shinigami, žijete ve světě, který je váš vlastní. Máte tam mír a žijete své životy jak uznáte za vhodné. My se tu snažíme o to samé. A moje schopnosti mi umožňují pomalu přeměňovat tento mrtvý svět v něco hezkého. V místo, ve kterém se dá žít..." dodala. Podívala se na vás všechny. "Vy byste snad chtěli žít v mrtvém světě, kde každý den je bitvou? Kde si nikdo není jistý toho, zda dožije zítřka?" zeptala se.