Zelené údolí

Aririki Rick Ginken


Na akademii mě učitelé chválili za obrovskou rychlost a kárali za obrovský nedostatek týmového ducha. Nyní jsem předvedl obojí, když jsem vyrazil tak rychlým shunpem, jak mi má poloamatérsky vyléčená noha a mé nadprůměrné shunpo dovolilo. Bylo mi jedno, kolik lidí nechám za sebou, ale jedno jsem věděl- poběžím tak dlouho po stopě Inarina reiatsu, dokud jí nedoběhnu. Ať je v pořádku. Prosím. Prosím! zněl mi neustále v hlavě můj vlastní hlas.

Aririki Rick Ginken


Za běhu jsem zašeptal: Trhej kosti, lam svaly, Zachary! když jsem probíhal okolo houfu, tak jsem špitl: Hřích sedmý: Lenost. A vypustil do houfu dál od muže pořádnou dávku jedovatého plynu. Pak jsem sprintoval dál za Inari. Je v pořádku! pomyslel jsem si nadšeně. Zatím. vecpalo se mi slovíčko, na které jsem radši ani nechtěl myslet.

Kaneyama Inari

Při vstupu do chrámu se zastavila a pohlédla na muže i na postavu. Nebyla si jistá, zda tu najde Ricka, ale zřejmě našla něco jiného - najednou před sebou měla odpovědi na všechny jejich otázky ohledně tajemné, stačí je jen odkrýt. I přes prvotní obavy ji přemohla zvědavost a pomalými kroky se vydala do vnitřku chrámu směrem, kde stála tajemná. Ve své pravé ruce svírala rukojeť své zanpakuto, připravená se kdykoliv bránit.

Aririki Rick Ginken


Když jsem ucítil reiatsu toho parchanta, vydal jsem ze sebe veřejně nereprodukovatelnou nadávku, sprostou obdobu "do háje". 
Pak jsem jen zvyšoval rychlost a doslova vletěl do chrámu. Kde je ten hajzl? zařval jsem, celý od cizí krve, s cigaretou v ústech, obří rudou čepelí v jedné a středně dlouhým bojovým nožem v druhé ruce. 
Tak nějak mi nedocházelo, že jsem se tím stal terčem pozornosti. A nebo přesně to byl účel... Já jsem tady teď důležitej! blesklo mi hlavou: Inari si nevšímejte! Buďte hodní záporáci a hlídejte si toho velkýho nabušenýho!

Kaneyama Inari

Tichým a nenápadným krokem postupovala dovnitř do chrámu, když tu najednou se ozvalo hlasité vrznutí. "Kruci..." Inari hleděla k zemi, jako by čekala, že svým pohledem vrznutí utiší. Když pak vzhlédla vzhůru spatřila ještě více tajemný pohled Tajemné. V tu chvíli ji polil mráz po zádech, ztuhla na místě a jen hleděla na černě oděnou postavu. Z jejího tranzu jí vyrušil Rick, který z ničeho nic vtrhl do chrámu. "Ricku!" Křikla překvapeně a chvíli na něj hleděla. Byla ráda, že je stále naživu.

Aririki Rick Ginken


To byla opravdu rychlost. Netušil jsem, co se děje, ale postoupil jsem trochu blíže k Tajemné. Díval jsem se přímo na ni a zároveň jsem ukročil trochu dál od Inari, aby se Tajemná mohla když tak dívat pouze na mě. Kdo... nebo co...? pak jsem radši zmlkl, protože jsem měl příliš sucho v ústech.

Inari Kaneyama

Celá ta scéna, která ji právě předběhla před očima, jí naháněla husí kůži. Neodvažovala se ani promluvit nebo jen pohnout. Alespoň ne do té doby, dokud kolem nich nezačala procházet. To se Inari nelíbilo už vůbec. Sebrala svou poslední odvahu a když kolem ní Tajemná procházela znovu, vykročila dopředu a zatarasila jí cestu. "Co jste zač?" Tázala se a hleděla Tajemné do tváře.

Aririki Rick Ginken

Kdo jste? zeptal jsem se opatrně ve stejnou chvíli jako Inari. Měl jsem strach. Postavil jsem se mezi Tajemnou a Inari a meč měl celou dobu čepelí k zemi (s aktivovaným shikaiem by šlo špičku k zemi, leda bych stál alespoň metr ve vzduchu). Celou dobu jsem přemýšlel: Má to masku. Je to hollow? Ne- vycvičilo to shinigami... nebo aspoň vojáky s shinigami powers. CO je to?

Tajemná

Pokračovala v chůzi kolem vás a stále si vás prohlížela. Bylo to divné, proč nemluvila? Kdyby přece byla na vaší straně tak by se nechovala tak podivně, na druhou stranu, pokud by byla proti vám, proč se na vás už nevrhla? Vždyť toho chlapa zabila tak rychle, že se ani nestihl bát. Bylo to velmi velmi zvláštní. Když už se najednou zastavila a vypadalo to, že i promluví, ozvalo se něco z venčí.

Hmm...tak jo, vypadá to, že musíme použít moment překvapení. Dobrá....jdem na to! Leeeeeeeeeeeeeeeeroy Jenkins!!! Část chrámu najednou vyletěla do povětří a kusy zdiva a dřeva se navalily k protější stěně. Do toho všeho zmatku vběhli dovnitř Ginsei a Stein.
Hele, vypadá to že jsme tu právě včas!

Aririki Rick Ginken


Ve chvíli, kdy se tohle všechno vzalo, zmizel jsem i s Inari a objevil jsem se s ní v náručí za Steinem. Tentokrát to ale bylo jiné, než když jsem si ji přehodil přes rameno ve městě. Tentokrát, i přes moji obrovskou rychlost, byla v tom pohybu určitá něžnost. Postavil jsem Inari na nohy a pak se postavil mezi zbylé dva muže. Je neuvěřitelně rychlá. Rychlejší než já. A taky nemilosrdná, pokud se rozhodne zabít.

Kaneyama Inari

Záchrana přišla v ten nejhorší okamžik, jaký mohla... a než se Inari nadála, byla v náručí Ricka. Neměla tušení, proč má furt nutkání ji chránit, ale jelikož se při něm cítila bezpečně, neměla mu ani co vyčítat. Tentokrát na něj ani nezačala křičet, aby ji postavil hned na nohy... navíc se hned objevila zpátky na nohou a ani na to nebyla nejvhodnější chvíle. Zatímco všichni tři muži se postavili do první linie, Inari zůstala mlčky stát v pozadí a bedlivě pozorovala Tajemnou.

Stein a Ginsei přikývli a postavili se do bojových pozic. Oba připravili své kosy pro případ, že by se Tajemná rozhodla útočit.

Inari pak uslyšela hlas. Byl ženský ale svým způsobem zakřáplý, jako u nedomýkavých hasivek(pro představu). Zněl těsně u Inari, takže ho syšela jen ona.
Je mi to, skoro až líto... Pak jí ústa zacpala ruka v kožené rukavici, zatímco druhá ji chytla kolem hrudníku. Když zůstaneš mlčet, možná to i přežiješ. Řekl hlas.¨

Tajemná se ztratila mužům z očí.

Aririki Rick Ginken


Začal jsem se rozhlížet a hledat. Pak mi to došlo. 
Inari? zeptal jsem se a rychle se otočil. Strašně jsem se bál, že by Tajemná zajala Inari. Ale ne- to by přece neriskovala. Přece by neriskovala, zůstat tam. Přece by nebyla tak vypočítavá...
Přeci by nezaútočila na někoho, koho... mám hodně rád.

Kaneyama Inari

Najednou ucítila na svých ústech koženou rukavici a něčí ruku na jejím hrudníku. Chtěla vykřiknout, ale ruka pohltila veškerá její slova, takže z ní vyšlo jen tiché zamumlání. Ten hlas jí naháněl větší hrůzu než slova, která postava řekla. Pokusit se vysmeknout? Bránit se? Zkusit zaútočit? Příliš by toho však nesvedla, navíc se bála, že by tím mohla ohrozit kromě sebe i ostatní, a tak zůstala v klidu stát.

Tajemná

Stála tam, když se Rick otočil a stále držela Inari. Do tváře jí vidět nebylo, ale vzrůstem nebyla o moc vyšší než Inari. Když se na ní upíraly pohledy tří mužů, konečně svým chraplavým hlasem promluvila nahlas, i když se s ním příliš nahlas mluvit nedalo.
Hmm...tak myslím, že mlčení nemá více smyslu.
Hádám, že nikdo z vás nechce umírat, takže se vás na něco zeptám a vy mi klidně odpovíte...pak možná přežijete...

Aririki Rick Ginken


Už jsem téměř nakročil, ale pak jsem si uvědomil, jak moc bych tím Inari ohrozil. Do háje! pomyslel jsem si, ale nahlas jsem promluvil potichu a s velmi dobře hraným klidem v hlase: Jste neuvěřitelně rychlá. Tak proč jste neuprchla, když jste mohla? Proč držíte rukojmí? Co tím sledujete?

Kaneyama Inari

Přemýšlela nad tím, o co jí vlastně jde. Nejprve tu přímo před jejich očima zabije jednoho z jejích mužů, pak jí tu drží, všem vyhrožuje a nakonec nás chlácholí historkami, že to možná i přežijeme. Doufala, že nikdo z těch tří neudělá žádnou hloupost... možná kdyby teď všichni tři bleskurychle vzali nohy na ramena, možná by jí dokázali utéct i přes její rychlost. Bohužel jim to neměla jak říct... Očima zavadila o ty tři a pohledem se na chvíli zastavila u Steina. Určitě si zas myslí něco v tom smyslu, že je úplně nemožná a že nikomu nezachraňuje život jednou, natož třikrát. Při této myšlence protočila oči a tiše si povzdychla. Ten strop má opravdu zajímavou výzdobu. Třeba to bude zrovna Stein, kdo navrhne útěk jako první.

Inari měla však to štěstí, že byla na misi s třemi, až do morku kostí hrdinnými, muži. Nikdo z nich nevypadal, že by se dal na útěk, Stein dokonce začal pohupovat kosou jako šílenec.

Tajemná

Sklonila se k Inariinu uchu a zašeptala. Kamarád není nejbystřejší, není liž pravda. Pak zvedla pohled k Rickovi a promluvila. Útěk byl tak nějak vaše možnost...doufala jsem, že vám to dojde, no...asi ne...

Aririki Rick Ginken


V tu chvíli mi škubl koutek a já začal vypouštět své reiatsu. Tmavě modré shinigamiho... skrz které ale plápolalo rudé reiatsu démona. Jestli je útěk naše možnost, tak mi řekni jednu věc... Proč nám ho tolik předhazuješ? Proč nás radši držíš v šachu a za každou cenu se nás snažíš donutit k myšlence útěku. Čeho se bojíš? 
Pak jsem naklonil hlavu a usmál se, až to luplo. Hlavně... JÁ BEZ INARI NIKAM NEJDU! postavil jsem se do bojové pozice a do úst vložil cigaretu. Jestli chceš, abychom utekli a jednoho ti tady zanechali... mile rád si tu s tebou počkám. Ale ji nech jít!

Tajemná

Pomalu sklonila hlavu k Inaria potichu zašeptala.
Kamarád je tak trochu blbec, že?
Co se stalo pak byla v podstatě otázka vteřin. Tajemná udělala úkrok a pak jedinou přesnou ranou do zad srazila Inari k zemi. Rána ji nezabila, pouze vyrazila dech a krapet otřásla.

Tajemná udělala pár kroků k Rickovi. Zbytečně excentrické výstupy, drsné řeči a přehnaná jistota...to mi zodpovídá mou otázku...Gotei 13... Pak zmizela Rickovi z očí a když kolem proletěl bezvládný Ginsei, tak jsi pochopil kam zmizela.
Bez Inari nikam nejdete? No...myslím, že to nebude třeba...

Aririki Rick Ginken


Tak nějak jsem doufal, že napadne mě a ostatní budou mít příležitost uprchnout. Tahle situace se mi ovšem ani zdaleka nezamlouvala. Skočil jsem dopředu a dopadl jednou rukou na své zanpakuto (v těchto chvílích jsem byl rád, že nemám ostří i po onom "boxeru" rukojeti) a druhou popadl Inari. Hřích #7: Lenost! zamumlal jsem a vypustil obrovské množství jedovatého plynu. Pak jsem vzal Inari do náručí, aby byl dopad 100% na mé tělo... Au...