Karakura

Zekke (Sasučíček:3)

No, zamotala se mi hlava, upadl jsem do bezvědomí a z ničeho nic se objevil v nějaké divné řiti. První, co se mi stalo bylo samozřejmě to, že mě Kitt nakopl. "Klasika." Pomyslel jsem si a vší silou zadržoval bolest abych mohl hrát spícího. Poté se mě však dotklo to, co řekla přicházející Shinigami. Kdybych jí mohl zabít pohledem, udělal bych to. "No objevili jsme se tu z ničeho nic, já chtěl žít poklidně ve svém světě a ona takhle. Ještě k tomu ty slova o smrti. To Shinigami se zatraceně vetřeli do našeho světa! Jenom v blbé poušti jsem jich potkal devadesát devět tisíc děvět set devadesát devět! Zabíjejí tam naše druhy, aniž by tušili, že jsou na našem území. Už mě to začíná srát.. Bohužel se mi nechtělo bojovat, tak jsem s tím ani nehodlal nic dělat. Akorát, tu holka (Kasumi), zaplatí za bezcitnost a žádnou soudnost. Jednou ano.." Přemýšlel jsem tak v polospánku a otevřel oči. Samozřejmě jsem ze sebe klasicky dělal debila. "A hele, to je ale kráska Kitte. Víte slečno, my se opravdu neprosili o přesun na tohle místo, ale, co to probrat u skleničky? Bohužel nevím kde tady v téhle řiti nalévají, ve svém světě mám své tajné zdroje, jak sehnat kvalitní materiál." Poté jsem pozvedl hlavu a dal si ruku na čelo, docela mě bolela hlava. Pak jsem se chtěl podepřít a vstát, ale zabolela mě ruka, do které mě kopl Kitt. "Au, idiote :-D" Pronesl jsem k němu s usměvavým výrazem. Očividně nám dělalo radost, když jsme si dělali naschvály. Na zemi jsem se otřepal a zkontroloval si zanpakutou. Pak jsem zase položil hlavu na zem a čekal co oba odpoví.

Izanagi

Jasně, hned všechno dává větší smysl. Yoshiro není k nalezení a Hiroshi je mrtvý. Ani jedno se nedá zjistit, protože jsme uvěznění v reálném světě. Jak tomu všemu mám věřit? Příště nás aspoň informujte, než se rozhodnete opustit oblast při krizové situaci. Odpověděl jsem s hlasem, v kterém už nebyl ani náznak vzteku. Moje reiatsu a veškeré mé působení již vystupovalo pouze v podobě chladnokrevného zabijáka. Zasunul jsem zanpakuto zpět na své místo a lenivým krokem se vydal směrem z nádraží. Odcházíme...

Furukawa Yuri

Pohlédnu na toho malého tvora trochu naštvaně. Jsem klidná. Zatím. A rozhodně nepatřím k těm, kteří všechno řeší násilím. Takoví jste přece vy. S těmito slovy natáhnu ruku, ve které svírám své zanpakuto, a špičkou její čepele namířím na ně. Pouze tím chci doplnit svou poslední větu, nemám v plánu na ně útočit a to také potvrdím tím, že zanpakuto zasunu zpět do pochvy. Mezitím se k životu probere postava, která až do teď ležela skoro nehybně na zemi. Vím o jedné velmi dobré hospodě, mají tam skvělé pití. Na chvíli se zamyslím nad tím, kde jsou ve městě nějaká pěkná místa na posezení se dvěma hollow. Pak se však zarazím. Co to tady ksakru plácám? Docela rychle zapomenu na to, co jsem před tím říkala. Proč tady tedy vůbec jste, když se vám tu nelíbí? Optám se a složím ruce na prsou.

Hollow Kittier

My že řešíme všechno násilím? Taková drzost… my jsme přece mírumilovné a neškodné stvoření. Pověděl jsem si sám pro sebe, i když jsem to nemyslel vážně, jelikož se najde jen pár hollow kteří tomu co jsem řekl, odpovídají, třeba takový Zekke, tenhle baka s ní chce dokonce zajít na skleničku. Když shinigami dala své zanpakuto zpět do pouzdra a zmínila se o nějaké hospodě, jen jsem na ní hodil poněkud nechápavý výraz. Ona s ním snad opravdu chce zajít na skleníčku? A co potom? Vezmou se a budou mít male hollowatka křížené se shinigami? Tuhle odpověď, která z ní vyšla, jsem opravdu nečekal. Poté si pravděpodobně uvědomila svá slova a hned změnila téma. Neříkám, že to tu není pěkné… V Hueco Mundo je samí písek, ale to je teď jedno. Mě by však stejně jako tebe zajímalo, co tu vlastně děláme. Procházeli jsme se po Hueco Mundo a najednou bum! Probereme se v lidském. Zvláštní... Když už jsem ale tady mohl bych si zajít na nějakou dobrou rybičku. Poté jsem otočil hlavu na Zekkeho a křikl na něj. Jak dlouho chceš ještě ležet na té zemi, baka!

Daichi -> Matsu-chan jen vrtěla hlavou. Bylo jasné, že tohle ji právě teď nemohlo utišit. Naopak - bylo to, jako bys naznačoval, že její sestřička nepřežije! A tvůj špatný pocit se jen prohluboval. Mohl sis všimnout řetězu, který vedl z hrudi malé dušičky někam ven, nejspíš do operačního sálu, k jejímu tělu.
"Ne, nee! NEEEE!" slyšel jsi nejdřív ufňukaý, ale čí dál zoufalejší křik duše holčičky. Nebyla už tak zářivá, jako před tím. Začala nabývat formy, který ti naháněla strach, i když její vzhled se vůbec nezměnil, prostě to, co z ní vyzařovalo, bylo najednou nějaké mrazivější. Chytala se za hlavu a potom za konec řetězu, který jí vycházel ze srdce. Vypadalo to, jako by se prala sama se sebou a snažila se zabránit tomu, aby se řetěz přerušil a ona odešla od své sestřičky.

Shounagon Sei

"Šla jsem si zařídit vlastní věci, tak mě přestaň štvát těma blbýma kecama!" obořila se na Izanagiho. Bylo vidět, že už je celkem dost nabroušená a taky ji štve, že jí poroučí! To si dovolil dost.

Zekke

"Jsem klidná, neřeším to tak jako vy, řekne a namíří na nás svojí čepel, skvělý." Pomyslel jsem si a stále ležel na zemi. Možná nebylo slušné ležet na zemi při konverzaci s protějškem, ale to bylo fuk žejo. Jakmile zasunula zanpakutou do pochvy, tak jsem se mírně uklidnil. "Uf, přežijeme to." Pověděl jsem si v duchu a pohlédl jí do očí. "Vypadám snad jako nějakej násilník? Nebo snad tady Kitt? Jsme mírumilovní hollow, kteří chcou chovat kozy a prasata, mít plno ženských a nestarat se o blbosti jako jsou souboje." Pronesl jsem k ní celkem humorně. "Jak říkal Kitt. Nechtěli jsme sem, ale když už tu jsme, tak se tu porozhlídnem. Počkat, co to plácám, musíme odsud vypadnout než se na nás sesypou ti bezcitní shinigami a zabijou nás." Pronesl jsem k ní a pohlédl na Kitta, přičemž jsem vstával. "Nojó fuurt, baka.."

Furukawa Yuri

Takže oni netuší, jak se sem dostali? Optám se sama sebe a chvíli se nad touto otázkou zamyslím. Na mé tváři se objeví výraz, který by spíše mohl připomínat vykonávání potřeby na toaletě, než výraz zamyšlení. Z mého přemýšlení mě vytrhnou teprve slova osoby na zemi. Spousta hollow vypadá nevině a při první příležitosti na vás zaútočí. Na chvíli se odmlčím, abych nabrala dech. Tím však neříkám, že vy patříte mezi ně. Jen jsem se ještě nesetkala s přátelskými hollow. Takže se nedivte tomu, že jsem se hned hnala do boje a šermovala vám před očima svou zanpakuto.

Izanagi

Zastavil jsem se. Nějak mi nedávalo smysl to, co říká. Opustit své podřízené při krizové situaci, aby si pouze doplnila zásoby šumivého prášku? Tohle se rozhodně povinnostem vrchního velení nepodobá. Je tu příliš velká spousta otázek - další otázkou určitě je, proč se objevila s rozemletým kapitánem třinácté divize polomrtvá na chodníku uprostřed Tokia. Bojovali snad spolu?

Připadá vám snad opuštění vlastních lidí za účelem osobních záležitostí jako blbost? Optal jsem se zcela logickým způsobem. Momentálně jsem nebyl tím, kdo byl na ráně, já jsem alibi měl....

Shounagon Sei

jen zavrtěla hlavou a snažila se představit si, co uklidňujícího by jí teď asi řekl Yasumaru. Nic ji nenapadlo.
"Ne. Jsou v pořádku. A pro mě bylo tohle důležité. Izanagi, nevím, jestli máš nějaké blízké lidi, vlastně ani nevím... no, to je jedno. Prostě jsem to musela udělat. A nešla jsem sem kvůli šumáku, jestli si něco takovýho myslíš," zavrčela nakonec, když se vydala kamsi do srdce nádraží hledat jejich spoj do Tokia.

Baru---> Probudila jsi se na střeše jednoho z vysokých domů a neměla jsiponětí, kde to jsi. Cítila jsi nějaká reiatsu, ale v zuto chvíli jsi je nemohla rozpoznat.

Zekke

Jakmile jsem vstal, tak jsem se docela divil tomu, co vlastně dělá, ona s náma totiž mluvila! "Co je s ní? Je to Shinigami..." Pomyslel jsem si a upřel na ní pohled. "Není náhodou její povinností nás zabít? Mno raději se nebudu ptát, nebo to ještě udělá." Pověděl jsem si v duchu. "Jooo máš recht, my takoví nejsme, za to šermování se neomlouvej, přeci jen já ležel a schytal by to Kitt žejo, heh." Pověděl jsem jí a podíval se se smíchem na Kitta. Pak jsem se zase otočil na ní. "Hele nezajdem na tu skleničku? Docela rád bych se něčeho napil." Pověděl jsem jí a v duchu při tom přemýšlel o tom, že cítím nějaká reiatsu. "Není pochyb o tom, že tady jsou nějací Shinigami, ti už možná budou tvrdší, měli bychom zmizet co nejrcyhleji." Pověděl jsem si v duchu a oprašoval si svůj arrancarský oděv a plášť.

Hollow Kittier

Táhle shinigami je zajímavá. Vypadá to, že všichni shinigami nejsou stejní a hned se nevrhají na zabíjení hollow bez jediného důvodu. Ok, hollow sice požírají duše, které tady žijí, napadají lidí s větším reiatsu a příležitostně zdemolují město… chvilka ticha Nechápu, proč se tu s námi ještě vybavuje… Při tomhle rozebíraní situace jsem ignoroval přihlouplé poznámky Zekkeho, ale zpozorněl jsem když se snažil tu dívku sbalit. Teda jestli neznáš nějakou hospodu, kde si mohou dát hollow společně se shinigami které normálně lidi nevidí v klídku skleničku. Doplnil jsem Zekkeho a dál sledoval co z téhle situace ještě vzejde. Nějaké další přítomné reiatsu jsem zaregistroval, ale dělal jsem jako že ne. Nicméně bych ocenil, kdybychom se vrátili zpět do Hueco Mundo, jelikož tam je alespoň klid a mír. Možná ten mír poněkud pokulhává, ale klid se tam najde.

Baru

sledovala oblohu. Viděla, jak se na ní prohánějí mraky. Také slyšela svištění větru kolem. Neviděla žádné stromy, to tedy znamenalo, že je docela vysoko. Soukyoku? Nějaká věž? Zvedla se na loktech a rozhlédla se. Architekturu nepoznávala, rozhodně nebyla v Seireitei. Mohlo to být někde jinde v Soul society? Ne. To, co vyzařovalo z celého tohoto místa, se nepodobalo Soul Society. Baru se s námahou zvedla na nohy a rozhlédla se kolem. Budovy, parky, lidé... Byla ve světě lidí. Facepalm. Z bláta do louže. Zatím se nikam nepohybovala, musela si to rozmyslet, protože se zdálo, že je sama. Nezbývalo než doufat, že Razaki a Amaru jsou v pořádku, jen někde jinde.

Izanagi

Bylo mu divné, že o něm kapitánka nic neví. Jasně, že nikoho neměl, veškeré jeho zájmy spadaly pod ochranu Soul Society. Jeho veškerá osobnost byla potlačena, aby mohl vzniknout dokonalý zabiják ve službách Gotei 13. Na tom nezáleží, neztrácejme čas. Hlesl a vydal se hledat vlak, i když tušil, že to nebude nejrychlejší řešení. Navíc se mu zdálo, že v okolí se pohybovalo zvláštní reiatsu, které muselo svou působnost odhalit teprve nedávno.

Baru---> Najednou se ti před obličejem začala matně rýsovat postava. Tvůj mozek si hned určil podobu a tu také nabyla. Mizuki stál před tebou v jakési mlhavé formě, ani duše ani nic s čím jsi se dosud setkala.

Mizuki

Rozhodně bych nečekal že vás to hodí zrovna sem...tak blízko...cítím to.. Otočí se k tobě a ty sis všimla, že je část jeho obličeje nějaká světlejší. Není už moc času...avšak Baru...nedaleko jsou cítit stopy reiatsu silného shinigamiho...pro vaše dobro by jste měla jít a najít je.. Chvilkama se ti obraz Mizukiho jakoby ztrácel...jako špatně naladěná televize.

Furukawa Yuki

Hollow na zemi se konečně rozhodl vstát ze země. Tvářil se trochu překvapeně. Poté se vrátil k jeho nabídce ohledně skleničky. Nejsem si jistá tím, že je to dobrý nápad. V okolí budou určitě také další shinigami, kteří vás určitě nenechají sedět v baru nebo nějaké hospodě popíjet. Navíc... Na chvíli se odmlčím a pátrám ve své mysli. Neznám zde žádnou hospodu, kde by nalili i vám dvěma. Pronesu a kouknu na malé stvoření. Možná tak u mě doma. Ačkoliv mi tahle myšlenka probleskla hlavou, nijak jsem se jí nadále netrápila. Nepřipadá v úvahu, abych si domů zvala někoho, jako jsou oni. Vlastně bych tam nejspíše nepozvala nikoho. Měli byste radši přemýšlet nad tím, jak se odtud dostat, dokud si vás nikdo nevšímá. Pak už by mohlo být pozdě. Pohlédnu z jednoho na druhého.

Zekke

Kitt to docela vystihl, ale to, co řekl nebyl vůbec žádný problém. "Tím lépe ne Kitte? Podívej se na to z té lepší stránky, nemusíme platit tím divným platidlem za pití a .. můžem šahat ženám pod sukni, aniž by nás viděly, to je potěšující ne?" Pověděl jsem mu a ještě dodal. "Škoda že nás Shinigami můžou vidět, heh." Tímhle jsem mohl naznačit lecos, buďto jsem mohl navázat na to, co jsem řekl předtím, nebo jsem tím myslel to, že bych je všechny mohl snadno zabít. Samozřejmě jsem myslel tu perverzní možnost a narazil jsem tím na tu holku, co je tu s námi. "Nevypadáte na to, že tu hlídkujete a zabíjíte hollow, máte dovolenou nebo co? Měli bychom se hnout z místa, jdeme někam jinam? Mimochodem, jmenuji se Zekke krásko.." Pověděl jsem jí trochu škádlivě a při tom se zasmál.

Sei

"Přesně," zamrmlala. Bylo dost těžké tady spolu rozebírat své niterní záležitosti, když jeden o druhém nic nevěděli. Sice Izanagi patřil k jejím nejvěrnějším, ale na nic se nikdy nevyptávala a on nic nikdy neřekl, takže opravdu nic nevěděla. Zamířila na jedno z nástupišť, na kterém stál rychlovlak. Ukázala na něj prstem, skoro slavnostně.
"Není to do Tokia zrovna blízko! Tohle nám ušetří síly, které možná budeme potřebovat. Jsem zvědavá, jak jsou tam daleko s úkolem, co jsem jim dala..." dodala spíš k sobě. Jiných reiatsu si nevšímala, i když je cítila. O ně se může zajímat, až bude jisté, že celý svět neumře.

Baru

ignorovala druhou část Mizukiho prohlášení.
"Tak blízko čeho?" zeptala se tiše místo odpovědi na něco o silném shinigamim. Nezajímal ji. Něco jí říkalo, že takovouhle příležitost už podruhé mít nebude a že možná tohle všechno se vůbec neděje náhodou a neměla by to zahodit. Chtěla se dozvědět co nejvíc.

Mizuki

Upřeně se na Baru podívá. Chvíli mlčí a pak přejde k ní...stále se tak trochu rozmazává a docela doostřuje. Víte Baru...to že jsem mrtvý nebyla a není tak docela pravda... Přejde na kraj nemocniční střechy a ukáže do dáli, kde se tyčí zasněžený vrcholek hory. Hádám, že jste viděla mé vzpomínky...že jste viděla ty shinigami se znakem vycházejícího slunce...že jste viděla tamtu horu... Jeho obraz opět zabliká. Před dvěmi lety jsem byl vyslán na misi sem do Karakury. Před dvěma lety jsem zde potkal jisté shinigami s krapet jiným smýšlením...před dvěmi lety mě ti lidé zajali a před těmi samými dvěmi lety něco podělali...chtěli armádu, chtěli vlastní svět, chtěli mé schopnosti...vše co se jim podařilo bylo jen to, že téměř zničily světy stávající a odsoudili je k jistému konci, pokud to nikdo nezastaví. Pak se na Baru otočí a zahledí se jí do očí.

Baru...jste ochotna podstoupit obrovské riziko, při kterém můžete přijít o život a jehož jediným výsledkem bude zachránění mé osoby? Promluví s maximální vážností.

Hollow Kittier

Má pravdu určitě tu bude několik dalších shinigami kteří se nás budou snažit sprovodit ze světa jen co nás zahlédnout z dálky. Sice já kdybych měl hodně velkou sílu, dělal bych to samé, ale samozřejmě bych útočil na shinigami… Možná i na hollow jestli by mě naštvali. Pomyslel jsem si při poznámce shinigami dívky. Poté se Zekke zmínil, jak skvělé by se dalo využít toho, že nás jen tak někdo nemůže vidět. Hele Zekke jestli sis nevšiml jsem kocour! Mě je fuk jestli se mužem dívat holkám pod sukni… kočky žádné nenosí, takže mám výhodu. Pověděl jsem mu, aby bylo jasné, že jsem kocour tělem i duší a jsem tak trochu na jiné samičky než on. Poté jsem svůj pohled směřoval zpět na shinigami dívku. Počkal jsem, jestli odpoví na Zekkeho otázky které jí kladl.

Baru

mu také zírala do očí. Hlavou se jí toho hnalo hodně, je tohle skutečné? Nebo je to nějaká past? Nějaký trik? Nebylo to jedno? Nakonec stejně přišlo na tu otázku - je ochotna? Ne, to nebylo to správné slovo. Ona nebyla ochotna. Ona chtěla.
Pomalu přikývla, nejdřív váhavě, ale potom kývla ještě několikrát, mnohem rázněji, dokonce se i usmála. Svět je podle všeho na pokraji zániku a ona chce přivést zpět k životu muže velice důležitého pro ni a pro mnoho dalších lidí. Možná jen proto, aby zase navždy zahynul i se všemi a se vším ostatním. Ano... zdálo se jí, že takové poslání se k ní dobře hodí. Možná se nezdála, ale vždycky byla velice hluboko ve svém nitru naivní romantik.

Mizuki

Usmál se a přešel k ní. Ruku jí položil na hlavu, jako když otec chválí své dítě, ale ona nic necítila, žádný dotek nebo tak. Jeho obraz opět zablikal. Sice jsem věděl, že se ani nemusím ptát...jste nejobětavější člověk kterého znám...ale člověk má mít vždy možnost volby. Pak ukázal ruko una horu. Mohla být asi kilometr za městem...pět kilometrů i s cestou přes město, ale to se dalo zmáknou městskou veřejnou dopravou. Na vrcholku té hory...držte se cesty...na vrcholku...je laboratoř těch shinigami..tam jsem i já...tam mě najdete Baru...já..teď...musím jít...nemám už moc energie nazbyt. Jen co domluví, tak opět zmizí.

Furukawa Yuri

Lidé, shinigami, hollow... všichni mužský jsou bez výjimky perverzáci! Na mé tváři se objeví nechápavý výraz. Brzy tuto masku sundám a radši se tvářím, že jsem nic neslyšela. Ani jeho dvojsmyslný dodatek. Žádná dovolená. Dalo by se říct, že jsem dala výpověď. Už je to nějaká doba, co nemá s Gotei 13 nic společného. Odvětím na jeho dotaz. A nejsem žádná kráska ale Yuri! Takhle se jmenuji. Yuri Furukawa! Opáčím trochu naštvaně a pro jistotu to jméno ještě zdůrazním. Poté pohlédnu na druhého hollow. Ti dva se hledali, až se našli. Tiše si nad jejich slovy povzdechnu. A ty jsi Kitte, že? Pohlédnu znovu na malého hollow kocourka. Původně jsem sem šla proto, abych ukončila váš život, ale zdá se, že nejste nebezpeční. Takže se asi vrátím do města a vy si jděte kam chcete. Ačkoliv to pronesu stylem takovým, že je mi jedno, kam se vydají, vyčkávám na místě, zda se náhodou nerozhodnou dělat mi společnost při cestě do města.

Sei

Izanagi nejevil žádnou aktivitu, tak jen pokrčila rameny a vyskočila na právě se rozjíždějící rychlovlak. Na střechu, tak jak to dělala vždycky. On ať se do Tokia dostane, jak chce... Dala si do pusy jeden šumák. Nějak ji vystresoval, prevít jeden!

Baru

Byla to zvláštní chvíle.
Docela ji narušila zmínka o laboratoři. Nečekala, že to bude něco takového. Ale na tom nezáleželo. Teď už měla poslání v tomto světě, do kterého nepatřila ani tu nechtěla skončit.
Podívala se dolů z budovy. Byla dost vysoká! Mohla by sejít po stlačeném reiatsu, ale raději si ho šetřila. Zhluboka se nadechla a šla hledat schody. Hezky postaru až k hoře a pak na ni... Co když bude svoje shinigami síly, kterých nějak momentálně neměla nazbyt, potřebovat později?

Zekke

"Blábláblá, je zase nějak moc chytrej." Pomyslel jsem si a vyslechl si, co říkala. "Je nějaká namyšlená ne? Ukončit naše životy, Kitt by jí protočil dřív, než by řekla.. cokoliv..teda doufám." Pověděl jsem si v duchu a trochu se podivil tím co řekla. "Výpověď? Jů, tak to vysvětluje to, proč jsi nás hned nezabila, nebo ne?" Řekl jsem jí a podrbal se ve vlasech. "Yuri, to je pěkné jméno. Co blbneš, já se tu rozhodně nechci s Kittem potloukat sám. Určitě je tu spousta Shinigami z Gotei 13. Nemáš tu nějakej úkryt nebo tak? Docela rád bych zašel na tu skleničku.." Pověděl jsem jí a čekal na odpověď.