Karakura

Minami Isanami

Išla sa už dotknúť tých šiat, ale potom počula hlas. Zastavila ruku a pozrela sa za seba. Prekvapene zamrkala, keď sa na ňu dívala nejaká žena. Pozrela sa okolo seba a potom späť na ňu. Pribehla k nej ako vietor, skočila na pult, na ktorý si čupla a tvár mala pár centimetrov od nej.
“ Ty ma vidíš? “ Opýtala sa, keď bola tak kúsok od nej a dívala sa na ňu.

Lus Ayazaki

Pozorně poslouchám dívku a tak mi neuniknou její slova o nějaké hrozbě, ačkoliv se zdá, že o ní nic nevím. Hrozba? O té ti říkala ta Mima... Mi..nasaki? Optám se. Tohle zní docela zajímavě.

Razaki---> Měl jsi z toho divný pocit, něco se ti tu nelíbilo...byl to takový...pocit...řekněme šestý smysl na průsery, který ti říkal, že se něco musí nutně stát, že jsi nemohl vážit cestu až sem, jen kvůli bandě opilých shinigami. Pak za tebou přišel jeden ze shinigami. Vypadá to, že nám něco úplně doepsalo přijímač...byl...úplně napadrť...myslíte, že to byl nějaký hollow?

Amaru---> Ze své pozice na střeše mohl zahlédnou něco...nějaké divné pohyby...v ulicích. Bylo to vždy jen mihnutí na pár chvil, ale určitě tam něco bylo, něco záhadného, protože jsi odtamtaď necítil žádnou duševní energii nebo podobně. Rozhodně to stálo za prozkoumání.

Prodavačka

Jasně že tě vidím! A teď sakra slez z pultu! To že jsi shinigami nic nemění na faktu, že by ses neměl trochu chovat... Žena vypadala tak ke čtyřicítce, měla rudé vlasy a byla oblečena do riflí a přiléhavého trička. Jinak tě odsud vynesu v zubech holčičko.. Složí si ruce na prsou.

Dívka

No...něco z čeho mají i shinigami obavy, ale co to je to nevím...tak moc mě to zas nezajímá. V tu chvíli se ozval zvonek a na chodbách se ozval zvuk. Za chvíli tu bude...jsme domluveni, že podrbeme. Usmála se šibalsky.

Našpúlila urazene pery, keď sa k nej chovala ako k malému decku, tak jej to oplatila. Zoskočila z pultu a prekrížila si ruky na prsiach.
“Nebuďte taká prísna, oba-chan.“ Nazvala ju naschvál babičkou, keď ju nazvala holčičko, aby jej to oplatila. Potom sa očkom ešte pozrela na tie úchvatné šaty, ale znova po chvíli vrátila ten pohľad k nej.
“A ako je možné, že ma vidíte?“ Opýtala sa jej zvedavo. Táto informácia sa jej nejako vyparila z hlavy.

Amaru

Bejt shinigami mělo i pár výhod. A jedna z nich byla taky to že jsem nemusel chodit po schodech. Takže jsem se rozhodl že se podívám ze vzduchu a třeba zjistím něco užitečnýho. Ale zase jsem se nechtěl příliš vzdalovat od centrály. Divide et impera platilo i tady

Izumi Razaki

"Ano, hollow se sem vkradl, když jste byli všichni namol a místo aby vás sežral, tak zničil vysílač... pokud to neudělal ten váš kamarád, tak to musela bejt sabotáž..." řekl jsem a hrozivě zablískal očima. "Možná by bylo na čase to zjistit, že ano?" zeptal jsem se a vztyčil se do výšky. "Chci tu všechny, kdo tu byl na vaší "párty" a rychle..." řekl jsem bez emocí, ale bylo jasné, že to není žádost...

Lus Ayazaki

Takže něco, čeho se bojí i shinigami? Možná by se mi podařilo zjistit, o co jde. Ne... teď se musím vrátit zpátky do Seireitei a zjistit, zda se moje skupina již vrátila z mise! Pokud ne, měla bych se je jít hledat. Až zjistím něco o těch trhlinách od té dívky, musím se dát nějak do kupy a vrátit se. V tom případě se jí jen optám na to, co potřebuji a vydám se pak vlastní cestou, abych vás nerušila. Odvětím a pousměji se.

Prodavačka

Najednou jí naběhla žíla. Hrozivě se na tebe podívala. Tak za tohle tě přísahám vážně prohodím výlohou... Zasyčela potichu, že to Mina nemohla moc slyšet, pak se napřímila. Jsi snad v Karakuře poprvé? Asi jo, jinak bys věděla, že existují lidé, které mimo jiné i vás, černé vrány, mohou vidět.

Amaru---> Ze své pozice ve vzduchu jsi měl perfektní rozhled nad celou Karakurou a zdálo se, že ti nemůže nic uniknout. No na druhou stranu ten zvláštní pohyb jsi většinou zahlédl až na poslední chvíli, když mizel někde za domem, nebo se ztrácel v temné uličce. Pak se ti to na chvíli podařilo zahlédnout, vypadalo to jako...shinigami? Nebo snad ne? Pak jsi na ulici zahlédl něco černého, co se válelo jen tak na ulici.

Shinigami

A-ale někteří hollow jsou strašně chytří a...a...možná nás třeba jen chtěli postrašit... Řekl jeden, ale druhý mu dla pohlavek, aby radši mlčel. Bylo tu hodně lidí Kapitáne, některé jsme ani neznali, protože přišli jako doprovod těch co jsme znali...možná...bychom je mohli najít podle tváří...jeden z nás fotil... Na to se jeden z nich rozběhne do vedlejší místnosti pro fotoaparát, který v onu chvíli začne zapojovat do velké obrazovky. Možná...třeba poznáte někoho i vy...někoho...z té...Séjší...nebo jak se jmenují ti co vyvraždili minulou hlídku.

Lus---> Ozvalo se zvonění a ani ne za 5 minut dorazila dívka. Přistoupila k té co už tu byla a kamarádsky ji objala. Jsi tak hodná, žes na mě čekala...hodina byla dneska příšerná a cotadyksakruděláona už jsem ráda, že jsem vypadla. Dívka ji nato v rychlosti vysvětlila, co se tu stalo a pak odešla na hodinu a nechala vás s Minasaki o samotě.

Minasaki

Takže...jste vypadla z trhliny...podobné těm co tu byly předtím...zajímavé...oni říkali, že už byly všecky zavřené...no každopádně, kousek odsud je patrola shinigami, můžu vás tam vzít, včera se tam slavilo, tak je stejně musím zkontrolovat, jestli se neudusili vlastními...však víte čím... Mávla rukou.

Izumi Razaki

"Vám stále asi nedochází, že jste porušily snad všechna pravidla... takže byl ocenil, kdyby jste začali situaci brát vážně..." řekl jsem. Byl jsem naštvaný, že si tihle lidé říkali shinigami, ožrali se ve službě, nechali si zničit vysílač a mysleli si, že jde o vtip? "Fajn, ukažte to... třeba tam někdo známej bude... " řekl jsem nakonec. Nemělo cenu na ně dál řvát...

Nedívala sa na ňu, ale znova sa pozerala na tie šaty vo výlohe, ale keď sa na ňu zle pozrela, tak jej prebehol mráz po chrbte. Pozrela sa potom späť na tu babku za pultom a zavrtela hlavou.
"Som tu prvý raz a je to tu naozaj skvelé." Povedala nadšene a obzrela sa po obchode. Nielen vo výloha, ale všade boli nejaké krásne šaty. Už nestála pred pultom, ale behala okolo tých šiat a všetky si nadšene obzerala.

Lus Ayazaki

Prohodím něco na pozdrav dívce, která přijde a pak se rozloučím s první dívkou. Dívka, která právě přišla, se nezdála být nějak nadšená z toho, že mě vidí. A nebo má jen tendenci prohazovat bezvýznamné výkřiky mezi řečí. No ty trhliny tu byli před měsícem, ne? Nejsem si jistá, zda spolu nějak souvisí. Do té trhliny jsem se dostala před... Pak se zarazím. Jak dlouho jsem v té trhlině vlastně byla? Je možné, že jsem spadla do jedné z těch trhlin, které tu byli předtím a dostala jsem se z ní až teď? Navíc si nepamatuji, že by jsme měsíc před misí měli nějaké problémy s trhlinami. To by ovšem znamenalo... ne, to je blbost. Budu vám vděčná, když mě tam zavedete. Ti by mi snad mohli pomoct. Snad to není daleko.

Amaru

Běhal jsem sem a tam a trochu si připadal jako Tom co se marně honí za Jerrym a čeká jenom na to kdy padne do nějaké hrozivé pasti. Nebo něco takového. Když už jsem měl týhle hry na kočku a myš plný zuby tak jsem si všiml něčeho černého a tak jsem rychle ubral výšku abych si to mohl prohlídnout z blízkosti. Snad to nebyla ta hrozivá past

Prodavačka

Povzdechla si. Jo...to je...i když někdy se objeví někdo, kdo tu idylku zkazí... Zamračí se a pak se podívá na tebe. Každopádně, jestli ty šaty chceš, tak budeš potřebovat peníze, protože mezi zákazníky vyjímky nedělám, i kdyby byli třeba Izanagi nebo třeba Amaterasu. Jo a taky tělo, přeci jen jako duše ty věci moc nevynosíš. Posadila se za pult a pokračovala v tom co dělala předtím.

Amaru---> Sestoupil jsi dolů a našel jsi....kus shihakusho. Byl odtržený a jen tak se válel na zemi. Celá situace nevypadala jako past, ale tak člověk si nikdy nemohl být dost jistý, ale kdo by koho lákal na roztrhané shihakusho?

Minasaki

Jo...byly tu před měsícem...tehdy taky skoro roztrhaly realitu, teda co říkali ostatní. Mávla na ni aby ji následovala a když byli ze školy, pokračovala. Co jsem slyšela, tak je pozavíraly, ale ne úplně a ještě dnes se někdě nějaká dočasně otevře...myslím že říkali něco i o jedné trvalé nebo tak nějak...No ale víc vám asi řeknou oni, bydlí tu nedaleko a hlídají okolí. Včera měli oslavu, tak je musím zkontrolovat...pozdě k večeru se to krapet zvrtlo.

Shinigami

D-dobře pane....omlouváme se. Sklonili se pokorně a pak začali s promítáním fotek. Jeli celkem rychle, aby nemohl Razaki vidět vše co tu dělali. Pak se ale zastavili u jedné fotky, byla na ní dívka. Stála v rohu místnosti a nevypadala, že by se nějak bavila, pouze hleděla do svého mobilního telefonu. To by nebylo tak divné, kdyby o pár fotek dál již na svém místě nebyla a hlavně, že nikomu nepřišla povědomá.

Lus Ayazaki

Ačkoliv mi pohyb v tuto chvíli příliš nesvědčí, jelikož mi způsobuje bolest, vydám se kupředu a doženu dívku. Pozorně ji poslouchám a přemýšlím nad těmi trhlinami. Pokud by tu hrozilo něco jako roztrhání reality, nejspíše bych se o tom dozvěděla, alespoň o těch trhlinách určitě ano. Muselo to tedy začít v době, kdy jsme byli na misi. Možná právě ta trhlina, do které jsem spadla, byla jedna z prvních, které vznikly. To by znamenalo, že jsem byla měsíc uvězněná v trhlině, která se teď na nějakou dobu otevřela, a během té chvíle jsem z ní vypadla. To by i vysvětlovalo, jak jsem se ze Soul Society dostala sem. Měsíc... to je opravdu velmi dlouhá doba. Odvětím, jako bych tomu nemohla uvěřit. A tohle všechno víte od nich? Možná se ta dívka spletla a není to měsíc a nebo nemá správné informace. Každopádně, pokud je má teorie správná, zajímalo by mě, zda mě už prohlásili za mrtvou a uspořádali mi pohřeb.

Razaki

"Fajn... máte přesně 2 hodiny na to, aby jste přišli na to, co se tu děje, protože jinak vás pošlu obratem zpátky do akademie... chci po vás jenom vaší práci... takže rychle!" řekl jsem. "Možná vás to překvapí, ale všechny problémy za vás nebudou řešit kapitáni" doda jsem a uvědomil si, že oba dva moji podřízení jsou daleko... "Za hodinu jsem zpátky..." dodal jsem a zmizel. Amaru se o sebe dokázal postarat, šel jsem tedy najít Minami

Obzerala si tie šaty. Keď sa posádzala, tak sa asi na ňu nedívala, ale mohlo sa jej zdať divné, že jej nejako neodpovedá. Keď sa pozrela predavačka okolo, tak Minami nikde. Ani známka po nej. Dokonca aj tie šaty z výlohy zmizli. Asi ju nejako nepočúvala, zobrala si ich a odkráčala s nimi preč. Minami sa túlala zatiaľ niekde po meste a spokojne držala tie šaty v ruke. Asi si neuvedomila v tej chvíli, že ich ukradla. Hold, tá holka je celkom divná.

Minasaki

No víceméně...jsou hodně sdílní...ke kamarádům... Zrovna jste zahýbali za roh, když se zastavila. To je...divné...je tady někdo další....počkat...někdo silný...hodně...a pak dva už né tak silní... Přihmouří oči a zrychlí směrem k budově.

Shinigami

A-ano pane... Zasalutovali a vypadali krajně vystrašeně. Jakmile jsi odešel začali pracovat na 120%. Ty ses vydal hledat Minami, což nebyl takový problém. Její reiatsu jsi cítil nedaleko. Nic vzdáleného pro kapitána.

Prodavačka

Zatracení shinigami! Zaklela, když si všimla že ta holka zdrhla i se šatama. Zašátrala v šuplíku a vytáhla z něj něco co hned schovala do kapsy. Pak zavřela obchod a vyběhla ven, hledat onu holku což-....nebylo vůbec těžké...

Ono totiž když se ulicí vznášejí bez zjevné cizí pomoci šaty, mnoho normálních lidí to vyděsí, což způsobilo slušný povyk na ulici,kterou Minami kráčela.

Prechádzala sa spokojne po ulici a všimla si nejakých ľudí, čo sa na ňu dívajú. Prekvapene sa dívala do strán na nich, pretože nechápala, prečo tak na ňu pozerajú. Prišla k jednému a na tiahla ruku.
"Ja som Minami, teší ma." Zvolala, ale všimla si, že sa tak veľmi nepozerajú na ňu, ale na tie šaty. Dala tie šaty do strany. "Ee, na tie šaty tak nepozerajte." Nafúkla líca a potom pokračovala ďalej v ceste. Ani by ju nenapadlo, že sa tá predavačka za ňou vyberie.

Lus Ayazaki

Když se dívka zastaví, zastavím se taky a přemýšlím, co se asi děje. Poté zamumlá něco o tom, že tu jsou nějací další tři. Nejspíše má na mysli shinigami... Určitě jsme již blízko a brzy se snad i dozvím více o tom, co se stalo. Pokud teda alespoň někdo z nich toho bude schopný. Přeci jen... ne každý je po párty schopen normálního života.

Minami---> Stalo se to co se dalo čekat, neviděli tě, takže když jsi se začala představovat, člověk s řevem začal utíkat, neboť se mu šaty začaly vznášet před nosem...to přitahovalo hodně pozornosti...kolem tebe se začali kupit lidi a ukazovat na šaty. Někteří zvědavě, jiní vystrašeně a někteří to dokonce natáčeli na kameru.

Minasaki

Raději pojďme...za hodinu mám hraní na šamisen. Pobídne tě a zavede do budovy kousek od školy. I když jsi cítila máloco, vycítila jsi, že se v budově nachází nějaká reiatsu, která se ukázala býti shinigamijská, když Minasaki zaklepala na dveře a obejvila se hlava shinigami.

Shinigami

Co to? Ha! Minasaki?! Co ty tu děláš...včera ses vytratila brzo...ale co to melu...neměla bys tu být..je tu kapitán Razaki a on...on je nebezpečný...dozvěděl se o naší párty a skoro nás zabil pohledem...když tě uvidí tak budou trable a....kdo je toto? Koukne na Lus.

Izumi Razaki

Objevil jsem se přímo před Minami. Podíval jsem se na ní ne zrovna přátelským pohledem. Chytil jsem jí za ruku a beze slov opět zmizel. Tohle si pak vyřeší někdo jinej, já jsem nebyl nikdy dobrej v mazání vzpomínek. Navíc jsem měl vlastní misi, kterou bylo třeba vyřešit. Shunpem jsem si to zamířil zpět do outpostu, chudák Minami za mnou vlála jako prapor a neměla moc na výběr, dokud jsem nezastavil v cíli, kde jsem si opravdu důležitě odkašlal...

Amaru

Tohle sice bylo divný ale asi jsem byl stejně už moc daleko, takže jsem se radši otočil abych se mohl vrátit zpátky do té pozorovatelny. Ale bylo to dost podezřelý na to abych to nahlásil strejdovi hned jak se uvidíme.

Bylo krásné hřejivé odpoledne a v Karakuře foukal jemný větřík. Alespoň se to tak zdálo zpoza okna v učebně, ve které Shinichi učil. Na dnešní den měl mít připravenou přednášku o iracionálních číslech, o kterých samozřejmě neměl ani ponětí. Hrstka studentů však "horlivě" čekala, co se bude dít, což Shinichiho docela znervózňovalo, přeci jen chtěl dělat, že umí matematiku.

-------------------------------------------

O pár ulic dál stála pizzérka, která snad dělala tu nejlepší pizzu v celé Karakuře. Všichni se ptali, co může za to, že jejich jídlo je tak výborné, avšak kuchař odmítal odkrýt ingredience. Torio zrovna dostal adresu, kam měl odvést tři krabice plné pizzy.

Ken

Pracovní den jako každý den. "Udělej tohle, udělej tamto." Ken vyloženě nesnášel tyto rozkazy, nejradši by svého šéfa sprovodil ze světa a jeho tělo pak dal Shinichimu jako dárek. "Ty máš na práci snad něco lepšího." Řekl po pomyšlení na Shinichiho. "Proč si stěžuješ? Sám sis to vybral." Nesnášel když se jeho světlá stránka projevovala. "Protože musím vydělávat. A vůbec ... Drž hubu." Po tom co se sám se sebou pohádal vyšel ven a nasedl na svůj moped, na který nasednul a pořádně dupnul na plyn. Rychlostí 30 km/h si to mířil přímo na danou adresu. Znal to místo velice dobře a to tlusté prase, které tam bydlelo taky.

Shinichi Manabu

Stal jsem ve třídě oblečen v černé košili, v černých kalhotách a také botách. Na očích jsem měl brýle, které vypadaly jako dioptrické, jenže ve skutečnosti nebyly. Připadal jsem si v nich chytřejší. Můj pohled směřoval na strom, který se tyčil za oknem třídy, ve které jsem v tuhle chvíli měl vyučovat látku matematiky, o které jsem jako vždy neměl absolutně představu, co by tak mohla znamenat. "Měl jsem se stát učitelem tělocviku..." Pomyslel jsem si, ale na takové myšlenky už bylo docela pozdě. Nicméně jsem svého rozhodnutí nelitoval, a dokud mě nevyhodí, zůstanu učitelem matematiky i nadále. Když jsem přijímal práci učitele, žádné jiné místo nebylo volné. Potřeboval jsem peníze a krytí, abych přežil v lidském světě. I když nejsem člověk, pořád musím jíst a patřím k uprchlým shinigami, a také jsem se dozvěděl o různých vymoženostech lidského světa, jež se dají sehnat... všechna ta moderní technologie... "Takže co to tady máme..." Jen slova "iracionální čísla" ve mně vzbudila pocit naprosté nevědomosti, což se mi velice nezamlouvalo. Podíval jsem se na svou třídu, kde několik studentů netrpělivě čekalo, až ze sebe konečně vymáčknu své naprosto strhující vědomostí. Měl jsem vcelku chuť pár žáků zavřít v temné místnosti a ukázat jim tam o čem je pravý život... Nicméně jsem se zhluboka nadechl skrze nos a začal hodinu. Přívětivě jsem se usmál a položil třídní knihu na svůj stůl. "Zkontrolujeme si docházku..." Začal jsem vyjmenovávat jména ze seznamu, a pokud někdo neřekl své jméno, zapsal jsem ho jako nepřítomného. Mezi tímhle jsem si v hlavě promítal všechny poznámky, které jsem včera narychlo vytvořil do svého poznámkového sešitu... Po dokončení kontroly jsem sebral do ruky křídu a přistoupil k tabuli. Napsal jsem na ni nadpis a otočil se na třídu se sešitem s poznámkami v ruce. "Iracionální čísla jsou reálná čísla, která nejdou vyjádřit jako zlomek. Tedy podíl dvou celých čísel... Příkladem je třeba..." napsal jsem na tabuli číslo 3,14 a tři tečky "číslo pí. A jen pro zajímavost člověk, který na tohle přišel, se jmenuje Hipasus..." Napsal jsem jeho jméno na tabuli a doufal, že je to správně. Všechny informace o tomhle učivu jsem sehnal na internetu v internetové kavárně. Poté jsem pokračoval dál ve výkladu... Vše jsem říkal naprosto s přesvědčením, že je to správně, kdybych na sobě nechal znát, že si tím nejsem jistý, zůstali by v nejistotě i ostatní. Asi čtvrtinu toho, co jsem zde prezentoval, jsem si vymyslel...