Karakura

Ken


Cítil jak ho někdo tahá za límec a než stačil zareagovat, ten někdo jim mrskl o zem. Při padání si všiml že to byl ten bělovlasý chlápek. Postavil se a oprášil ze sebe veškerý bordel. Během toho si rozmýšlel jak tomu postaršímu šampónovi odpoví. "Poslal přímo ke mě?" Začal z lehka. Naštvaný kapitán to není zrovna dobrá partie. "To mi nedává smysl, Kdyby vás poslal za mnou, tak by jste šli asi ke mě domů ne? Váš zdroj, asi řekl něco jiného a vy jste to jen možná blbě pochopil." Pak chvíli mlčel a čekal, jestli tomu muži naskočí žíla nebo tak něco. Ten druhý se zdál být zatím v klidu. "K těm útokům. Jistěže o nich vím, vždyť o tom mluví všichni. Pěkný magor, ten co to udělal. Já, já bych se bal za bílého dne vystrčit nos z domu, natož někoho zabíjet. Opravdu nejsem magor. A příště si prosím odpusťte toto chování, stačilo se mě slušně zeptat. Myslím že tady váš přítel na to možná i pomyslel, narozdíl od vás."  Tím narážel na Genmovou reakci, která mohla přijít dřív.

Satoshi
Vydal jsem se směrem, který Jiten nahodil, ale spíše vycházkovou rychlostí. Přece jenom mi Jiten nebodl informace o lokaci skladu a svůj ME3.0 čítač paměti jsem nechal pro výslechy svědků ve 2 divizi. Měl jsem si vzít portabilní verzi. pomyslel jsem si Jak je daleko? zeptal jsem se

Nechápavo sa dívala jej smerom, pretože jej vôbec neodpovedala. Buď to brala ako samozrejmosť alebo radšej tajila kto je. Nič nepovedala, nechcela to ďalej rozmazávať. Skôr ju zaujali tie hlasy. Po ich rozhovore sa Sayuri zdala, že ju už strach prešiel, pretože už pomaly začala veriť, že ich prídu zachrániť. Popravde toho kapitána vôbec nepoznala. Nevedela sama či tomu veriť alebo nie, ale každopádne museli počkať. Nechcela tu len tak sedieť, tak sa zadkom šúchala po miestnosti, aby skúsila nájsť niečo... niečo použiteľné. Popritom premýšľala ako zodpovie Sayurinu otázku. Desiť ju viac by bolo naozaj zbytočné.
"Uvidíme." zhrnula svoje úvahy, ktoré jej prelietali hlavu do jedného slova. Každopádne, nevedela, čo s nimi majú v pláne. Možno ich tu držia kvôli nemu, takže im nič nespravia alebo niečo úplne iné. Mala trochu strach, že aj keby ich prišli zachrániť... len aby nebolo neskoro.

Jiten

"Za městem," informoval Satoshiho a vyrovnal s ním krok. Teď byli zhruba v centru, takže je pár desítek minut chůze čekalo, pokud půjdou tímto tempem, ale to Jitenovi nevadilo, on nikam nespěchal.

Satoshi
Kdybych město rozbil, už by nebyl za městem. zafilosofoval jsem a přidal jsem do kroku, bylo mírně záhodno, aby všichni nezmizeli, než tam dojdeme, protože jdeme vycházkovým tempem a užíváme si scenérii, kterou jsem chtěl desintegrovat.

Jiten

"Ale Satoshi-sama, co byste měl z toho, kdybyste město rozbil?" usmál se jemně Jiten, protože představa zpustošené Karakury byla velice poetická. "Věřte mi, že mnohem zajímavější věci tady uvidíte, když město stojí tam, kde je. Ale byl jsem tu tak dlouho, že mi možná uvikají novinky! Jak se věci mají u vás v Soul Society a v Huecu Mundu?" optal se, i když nebylo úplně jasné, jestli opravdu neví, vzhledem k tomu, jak byl detailně informován o tom, co se dělo tady.

Satoshi
Řekl bych větší prostor pro manévrování a jako bonus vyvrácení tvé pravdy, což je vždy dobrá zábava. pousmál jsem se mírně, ale bylo jasné, že vše bylo ironicky Co říct... těžko říct, že bys o situaci nebyl informován jen abys mohl být informován o světě lidí. mírně jsem si rýpnul V Hueco Mundo zatím klid, sensory nic nezaznamenávají, takže asi bez vůdce nikdo nechce nic provést. narazil jsem na to, že hlavní vůdce hollowů z Las Noches se tady prochází v reálném světě s kapitánem Gotei 13 A u nás se nedá koupat v Onsenu, protože to má nepříjemné důsledky no a proto jsem tady.

Yoshiro přivřel oči a hluboce se nadechl. Chvíli na toho kluka pokukoval a přemýšlel nad tím, co by mu měl říct. Momentálně existovaly dvě možnosti. Buď to prostě jenom hrál a byl to onen viník a nebo to byl nějaký "nevinný" člen skupiny Remei. Tak jako tak ho mohl zabít a nejspíš by tím nikomu neuškodil.
Otočil se na Genmu, pokrčil rameny, potom se zase podíval na toho shinigamiho. "No, ale předpokládám, že jsi od Reimei nebo nějaký sběhlý shinigami, protože žádní jiní, kromě několika skupin, momentálně neoperují ve světě lidí."
Odkašlal si a pročistil si krk. "No, tak jak to s tebou je?" zeptal se nakonec.

Kaneyama Sayuri

Odpověď od Ib nebyla ani povzbudivá, ani přesvědčivá, ale Sayuri to její víru nesrazilo. Jen nadějně vzhlédla tam, odkud se ozýval dupot, který už též potichu dozníval, až zcela utichl. Své fialové oči stále upírala tím směrem a kdyby k tomu ještě zvedla výš ruce, jen by řekl, že se modlí. A nebyl by daleko do pravdy.
Když si tak mnula ruce, něco jí napadlo. Kdyby nad tím chvíli přemýšlela, určitě by dospěla k názoru, že to není dobrý nápad, jenže ona měla nutkání udělat něco teď hned. Tak ve zlomku vteřiny zdvihla svázané ruce snaživší se je namířit na padací dvěře. "Hadō #1. Shō!" vyslala kido ke svému cíly.

"Takže," začal Yoshiro rozvážně, očima přejel někam do strany, chvíli tam civěl, a pak se znovu podíval na Kena. "Právě jsi se přiznal k tomu, že jsi pracoval pro Reimei, hnutí, které v minulosti vyhlásilo válku Gotei 13, zaútočilo na jejich město, povraždilo tisíce nevinných lidí. A teď jsi odpadlík, který si jen tak pobíhá po světě lidí a vůbec se nemíchá do žádných sporů, jo?" zeptal se spíš jen řečnicky, protože na tuhle otázku odpověď ani moc znát nechtěl.
Pravou rukou se chytil za levý pas a loktem levé paže se o ní opřel tak, aby si mohl promnout bradu. "Nejsem si jistý tím, jak moc znáš zákony Gotei 13 a navíc je ti to asi jedno, když je neuznáváš, ale tvoje existence je teď tak trochu nadbytečná. Jinými slovy, kdybych tě teď na místě zabil, nejspíš bych za to dostal pochvalu."
Nechal svoji bradu být a obě ruce zastrčil do kapes kabátu.
"Vždycky jsem byl tak trochu rebel. Když se nastolily nějaký pravidla, byl jsem první, kdo je porušil, protože pravidla jsou často dost na nic, nemyslíš, eh?"
Několika krátkými kroky se přiblížil k lavičce, na které Ken seděl, vytáhl levou ruku z kapsy a opřel chytil se opěradla.
"Tak mi řekni, chlapečku," poslední slovo řekl dost vyzývavým způsobem. Dal Kenovi jasně najevo, kde je jeho místo a to, co si o něm myslí. Neviděl v něm vůbec žádné nebezpečí. Byl to jen maličký patetický odpadlík z Reimei. Šváb, kterého stačilo zašlápnout a byl by od něj pokoj. "Co mi brání v tom, abych tě zabil stejně jako jsem to udělal s tím, kdo se kdysi prohlašoval za tvého vůdce, hm?"

Ken

"Jistěže jsou mi ony zákony známy." Odpověděl nejprve suše a až pak se dal do něčeho hlubšího. "Vy asi myslíte toto pitomce, jakže se to jmenoval? To je asi vedlejší." Roztáhl ruce do šířky a opřel je o zadní část lavičky. "Útok na Gotei říkáte? Jo tak to byla pěkná volovina. Vidíte tohle?" ukázal na roušku na ústech. "Díky tomu souboji tohle nosím. Tenkrát jsme se do toho neměli pouštět. Náš naivní vůdce byl magor, vlastně je dobře že jste ho zabil. Gratuluji." Pak zbývala už jenom odpověď na poslední z otázek. "Nevím proč by jste mě měl nechat žít. Ale už jen to že o tom pochybujete mi říká že odtud odejdeme oba.. všichni tři zcela v pořádku."

"Nejspíš ano. Odejdeme odtud všichni tři. Ale stejným směrem. Rovnou do Seireiteiského vězení, ze kterého se s obrovskou pravděpodobností už nikdy nedostaneš."
Yoshiro se posadil vedle Kena, lokty se opřel o svoje stehna a podíval se mu do očí.
"Ale mohlo by to jít i jinak. Zdá se, že máš docela dobrý smysl pro vyjednávání a nejsi úplný blbec, takže by tě mohla být škoda. Co mi nabídneš za to, když tě nechám žít?" zeptal se Yoshiro. V jeho očích byla taková podivná jiskřička štěstí. Mohl mít několik informátorů v Karakuře. A není nad to mít spojence i za nepřátelskými liniemi.

"Ano. Samozřejmě." Yoshiro se narovnal a odkašlal si. "Tohle naše malé spojenectví bychom mohli začít třeba tím, že mi řekneš, kdo ve skutečnosti stojí za útokem na členy Gotei 13. Taky mi můžeš říct, kde najdu základnu Reimei, pak jména všech důležitých osob ve skupině. A pak..." Ohlédl se na Genmu, který už určitě celý rudl z toho, jak Yoshiro neustále navazuje kontakt s nepřáteli Seireitei. Potom se naklonil ke Kenovi a zašeptal -
"Co víš o Hiroshiho nástupci?"

Jiten

pokýval hlavou.
"Tak to zní velice nepříjemně... I když přiznám se, že horkým pramenům jsem zatím na chuť nepřišel. Přece jen, vychovala mě poušť a na to se jen tak zapomenout nedá..."
Nějakou chvíli šli, až konečně došli na konec města.
"Vidíte támhleten strom?" ukázal Jiten na jeden z nejspíš nejstarších stromů v okolí, podle jeho úctyhodné velikosti. Byl už suchý a nebylo na něm žádné listí, nicméně stále tu byl. "Mezi jeho kořeny je vchod a pod ním je ukryté sklepení."


Genma

opravdu nevěděl, jestli ho nemámí smysly. Rázně připochodoval k Yoshirovi a obořil se na něho.
"Ruyichi, děláš si srandu? Snad se s ním fakt nechceš bavit! To, že si tady vymyslí nějakého údajného viníka nic neznamená, je z Reimei a kdoví co plánuje, musíme ho vzít do vězení a to teď hned! Je to nepřítel!" strčil do Yoshirova ramene, aby upoutal jeho pozornost a probudil ho z toho oblouznění, které ho nejspíš posedlo.


Sayuri -> Tvoje hado nebylo špatné, ale nebylo ani dost přesvědčivé. Dveřmi to zacloumalo, nicméně je držel asi hodně silný zámek, protože se neotevřely. Ale trochu povolily. Venku se nikdo neozval, zřejmě tam opravdu nikdo nebyl.

Potom co do něj Genma strčil, Yoshiro zavřel oči a zamračil se. Když je otevřel, tvářil se dost zabijácky. Nejdřív se podíval na Kena, usmál se, potom na Genmu, vstal, chytil doktůrka pod krkem a zvedl ho do vzduchu. Nezdálo se, že by v okolí někdo byl, bylo celkem pozdě, Yoshiro tedy vypustil trochu reiatsu, ale udržoval ho jen na takové hladině, aby dal Genmovi najevo, že se nemá míchat do jeho záležitostí a Kenovi ukázal fragment jeho skutečné síly.
"Nesahej na mě," řekl drsně Genmovi vyhodil ho do vzduchu, tasil meč a sekl po něm tak, až byl za chvíli celý od Genmovy krve. Když doktorovo bezvládné tělo dopadalo k zemi, ještě do něj vší silou kopl a poslal ho o pár desítek metrů dál, kde narazil do stromu a podél něj sjel někam dolů.
Yoshiro se zhluboka nadechl, schoval meč zpět do pochvy, kterou měl připnutou na zádech a znovu se otočil ke Kenovi.
"Takže ten nástupce. Chci o něm vědět všechno. A ty jména. Hned teď."

"Fakt nic?" zeptal se trochu naštvaně. "Ani jak vypadá? Jméno? Tsk," zasyčel a otočil se. Podíval se na místo, kam před chvílí odpálil Genmu.
Už jen ten fakt, že to s Kenem ani nehnulo, znamenalo, že je na zabíjení zvyknutý. Byl to zabiják. To mu už ale stejně vyčetl z očí.
"Pokud chceš, abych ti věřil, tak budeš muset ty věřit mně." Znovu se otočil. Tentokrát čekal nějaké odpovědi. Byla to Kenova poslední šance na to, aby si získal Yoshirovu důvěru.

Satoshi
Pod stromem...? Chytrý, ale trochu podivný úkryt. Jsem zastáncem podzemních prostor, ale kořeny dosti zavazí. zhodnotil jsem funkčnost úkrytu a začal jsem přemýšlet, jak se probojovat do úkrytu nejlépe nepozorovaně a... vtom přiletěl do stromu zkrvavený Genma, což starý strom vychýlilo z jeho polohy. Podíval jsem se směrem odkud Genma přiletěl Hmm... Yoshiro. konstatoval jsem Tak pojďme dovnitř, když nám byla otevřena cesta. ano, klasický Satoshi nestarajíc se o to, že před něj přiletělo polomrtvé tělo

Satoshi -> Jitena to taky příliš nerozhodilo a když viděl, že se tím nezabýváš, následoval tvého příkladu a šel dovnitř. Pod stromem byla veliká místnost, ovšem pár metrů od vchodu už tam byla úplná tma, takže nebylo nic vidět. Ta část, kterou jsi viděl, nebyla moc zajímavá - jen hlína a kořeny ve stěnách, nic víc.

Ken

"Vážně nic. Mimochodem pěkné tamto." Ukázal na Genmu. "Já vám věřím, nemám sebemenší důvod vám nevěřit, tudíž doufám že do budoucna mi dáte pokoj. Ne jen vy myslím tím Gotei. Já.. mám své důvody proč se Gotei straním, nejsem jako jeden z tamtěch." Tím měl na mysli ostatní členy reimei. "Vlastně teď když říkáte cokoliv. Noooo možná si vzpomenu na to co říkal Shinichi o tom jak vypadá." Tuto informaci však měl z papíru, který našel v Shinichiho bytě. Řekl tedy Yoshirovi pár drobností a v mnoha si nebyl jistý, tedy byl ale přece nevyzradí úplně vše.

Satoshi
Tma. Zhodnotil jsem zřejmé a nasadil IRCLX0 (Infrared contact lens) Tohle by mělo pomoci trochu lépe vidět. Tak se podíváme, co je dál. pronesl jsem a podíval jsem přes infra vidění

Satoshi -> Vypadalo to tam opravdu opuštěně. Bylo tam pár beden a bedýnek a různé úlomky čehosi, nevšiml sis na první pohled ničeho zajímavého.