Karakura

Tsuyu

se ještě chvíli rozmýšlela, ale nakonec začala.
"Daichi, asi udělám nejlépe, když začnu úplně od začátku. Vždycky jsi věděl, že jsi zvláštní, že vidíš věci, které ostatní lidé nevidí. Je to proto, že jsi součástí velice vzácného rodu - jmenuje se Quincy. Zdědil jsi to po mně, avšak kam dál v naší rodině tohle dědictví sahá, to nevím. Žádný z mých předků u sebe tenhle talent nepěstoval, aspoň o tom nevím. I Kokuchou-sama a Mebataki... chci říct, Idomizu-san, i oni jsou Quincy jako ty a já," usmála se na tebe. Všiml sis, že toho druhého muže označila jakousi přezdívkou... Vypadalo to, že v tomhletom se orientovat bude ještě náročné. "Quincy byli na světě od nepaměti a jejich poslání je stále stejné, i když se doba mění - chránit lidi před nestvůrami, kterým se dnes říká Hollow. Jsou to, dá se říct, zlé duše mrtvých lidí, které se nedostaly dál, do světa po životě, ale zůstávají tady a zužují živé. Ty nejhorší dokonce mohou i zabíjet... a od toho jsme tu my, abychom tomu zabránili." Oba muži nic nedodávali, jen poslouchali a nebo se aspoň tvářili, že poslouchají.

Zekke

Mé nohy mě dovedly samozřejmě správným směrem, jak jinak. Našli jsme onen keř, kde mělo tělo ležet. Byla tam však nějaká páska, připadalo mi to jako bariéra, ochrana, nebo něco, přes co se prostě nesmí projít. "Co to proboha?" Otázal jsem se Jitena a hleděl na ty vozidla, která byla mimochodem stejná. Ty uniformy byly taky stejné, bylo mi hned jasné, že ať jsou ti lidé kdokoliv, tak pracují pro stejnou organizaci. O ničem jako je Policie jsem bohužel neslyšel, vzpomínky z lidského světa už jsem v sobě dávno neměl. "Nějaké nápady? Nevidí nás, můžeme si to tělo prostě sebrat, ale je jasné, že to způsobí velký povyk.."

Jiten

"Hmmm..." zamyslel se. "To je pravda, bude to pro ně asi velká záhada... Ale proč jim nedat historku, která se bude povídat ještě roky?" usmál se lišácky a jeho papoušek zakrákoral. Jeden nebo dva z policistů za tím zvukem neurčitě zvedli hlavu, ale zase se vrátili k práci. Zrovna se chystali tělo zabalit do černého pytle.

Nobu
Chvíli viděl rozostřeně po náhlem návalu světla.Když konečně viděl normálně a viděl že se nachází v ledové jeskyni.Jediné slova na které se zmohl byli. "Ty krávo."Po těchto slovech dále jenom mlčel a kochal se tím co viděl kolem sebe.Moc velká zima mu nebyla přeci jen na sobě měl svůj obviklí oděv včetně bundy.

Lorenzo

"Jojo," reagoval na Nobuovu poznámku. Očividně byl s jeho vyjádřením spokojený, protože se usmíval. "No, dobře, takže asi začnem, ne? Co teda vůbec víš o tom, co jsi nebo nejsi a co umíš nebo neumíš? Musíme na to od začátku, chápeš..." kývl na tebe hlavou.

Nobu
"Podle toho co vím sem členem rodu Quincy.Máme moc zničit Hollow ale narozdíl od Shinigami je neposíláme někam,přesně nevím kam ale posíláme je přímo do pekla.Díky tomuto vznikl spor mezi námi a Shinigami.To je vše co vím ale je toho asi více co bych měl vědět."Vyhrkl na něj v rychlosti...

Lorenzo

povytáhl překvapeně obočí.
"Po pravdě... tipoval jsem, že budeš vědět míň. No, to je dobrej začátek!" Přemýšlel, jestli se tohle dozvěděl Nobu od nějakých svých předchůdců, ale bylo to v podstatě irelevantní, takže se v tom dál nehrabal. "Vzhledem k našemu tréninku, na kterej bysme se asi měli soustředit, se teda zeptám - a víš, jak ty hollowy můžeš ničit?" zeptal se skoro záludným tónem.

Nobu
Zamyslel se."No nevím ale když sem byl malí tak sem na vlastni oči viděl svého dědečka vystřelit z luku,který se mu jakby z ničeho objevil v ruce.Možná nějakým podobným způsobem?"Řekl a podal mu otázku...

Zekke

Nevěděl jsem, co mu mám na otázku odpovědět. Myslel jsem si spíše, že kdybychom tu udělali povyk, tak se tu nahrnou Shinigami. Pak bych nebyl schopen najít Kitta, byl by to problém. "No, jak to chceš udělat?" Otázal jsem se ho a díval se na policisty, kteří pozvedli hlavu, naštěstí se zase obrátili. "Dávají její tělo do nějakého pytle!" Měl jsem pro ní slabost, už předtím, Jiten to mohl poznat samozřejmě, najednou ve mně něco povolilo a já jsem se rychlým během přiblížil k policistům. Pak jsem stlačil ruce v pěst a přemýšlel, jak to udělat. Nakonec mě napadlo, jak tuhle prekérní situaci vyřešit. Přistoupil jsem blíže k policejnímu autu a začal nabíjet malé cero, opravdu malé, tak aby to mělo malý výbuch. To jsem vystřelil do nádrže, auto bouchlo a já jen čekal až se policisté otočí. Hned poté jsem použil po DLOUHÉ době sonido a to hned několikrát. Byl jsem docela rychlý, a tak mezitím co se dívali na hořící auto, jsem sebral pár větví z křaku, nacpal ho do pytle, vytáhl tělo a dostal se do bezpečné vzdálenosti za Jitena. To vše jsem udělal během několika sekund. "Snad si ničeho nevšimli.." Pomyslel jsem si a nevěřil tomu, že jsem po takové době použil své schopnosti. Tělo jsem držel v náručí.

Lorenzo

"Hmm... luk, proč ne. Takže ho asi neumíš vytvořit, hádám. No." Lorenzo si zamlaskal a začal chodit kolem tebe. "Tak nejdřív trocha teorie. Vy Quincy jste děsně dobrý v práci se spirituálníma částicema. Víš, co to je?" zarazil se otočil se na tebe na patě.

Jiten

"Tedy, to byl mistrovský kousek, příteli Zekke!" pronesl a bylo vidět, že ho to dost pobavilo. "Dobrá. Půjdeme nebo si počkáme ještě chvíli na tvého kolegu? opravdu rád bych ho poznal..." zeptal se a mířil rychle pryč od události, mezi stromy, aby si nikdo nevšiml těla levitujícího nad zemí.

Zekke

Zřejmě jsem ho nějak pobavil, to se mi docela zamlouvalo. Pak se mě zeptal na kitta, byl jsem rozhodně pro to, ho co nejrychleji najít a pak nejspíše zmizet do Hueco Mundo. Mířil jsem tedy za ním pryč od toho všeho, taky jsem nechtěl, aby někdo viděl to tělo. "No, myslím si že raději půjdeme nejprve pro kitta, není hloupý, ale byl bych opravdu nerad, kdyby se mu tady něco stalo, mou vinou. Jenom, kde ho najít? Měl by být někde u vstupu do města.." Pronesl jsem s k němu a pokoušel se soustředit na jeho reiatsu, jestli bych náhodou nenašel nějakou stopu.

Nobu
"S čím?... Ne to teda nevím o co go."Skákal mu v průběhu do řeči.Nemohl si odpustit mluvit stylem kterým mluvil on.Zamyslel se nad tím co říkal.Duševní částice......"Hádám že to bude něco jako energie, kterou dokážeme zhmotnit nebo vyučít k danému účelu?"Odmlčel se.

Jiten

"Hmm, dobrá, chápu. Navrhuju tohle - jdi ho hledat, já budu někde hlídat tohle umělé tělo, aby ho zase neobjevili lidé. Pomůže ti můj papoušek..." S tím máchl jemně paží a papoušek, který mu seděl na předloktí, se se zakrákoráním vznesl. Čekal, než mu předáš tělo, tedy pokud budeš s jeho plánem souhlasit.

Lorenzo

"Nejsi blbej! I když asi není zas tak těžký si tohle domyslet. Jo, v podstatě jo. Všechno duševní je ze spirituálních částic. Duše, shinigami, i hollow, všechno. Tady ale nejsme ve spirituálním světě, takže volnejch, který můžeš ty použít, je tady celkem málo, no ale jsou tu. Tady v naší jeskyni to ještě jde, venku už to budeš mít horší, ale nepředbíhejme. Až se naučíš s nima zacházet, budeš z nich nejen moct dělat zbraně, ale taky pomocí nich rychlejc chodit a podobně, no, k tomu se dostanem." Chvíli se odmlčel a otočil se na tebe se založenýma rukama. "Tak, vidíš hollow, to je dobrej začátek. Takže bys měl mít nějakou podvědomou schopnost pracovat se spirituálníma částicema, ani o tom nevíš. Zkusíme, jak na tom jsi... Pojď za mnou." Nedaleko od místa, kde jste stáli, byly ve sněhu dva nízké špalky a nějaké ohniště nebo co to bylo. Oheň tam nebyl. Lorenzo si sedl na jeden ze špalků a ukázal ti, abys udělal to samé naproti němu.

Nobu
"Spirituální svět.V astronomii jsme se bavili o životě na jiných planetách ale nikdy jsem neslyšel nic o nějakém spirituálním světě."Prolétlo mu hlavou.Následoval Lorenza ke doum špalkům.Když mu lorenzo pokynul aby si sedl tak to taky udělal.Seděl a přemýšlel nad tím co posledních pár dní týdnů ..... buede dělat.

Zekke

Přišel s docela zajímavým plánem, sice méně otravným, protože jsem si myslel, že ho budeme hledat oba, ale nijak mi to nevadilo, protože mi nabídnul pomoc svého papoucha. Zajímalo mě, co ten papoušek umí, když už mi ho půjčoval, tak by asi měl umět pěkně stopovat nebo tak něco. "Dobře, tady máš tělo.." Pronesl jsem k němu a podal mu ho. Pohlédl jsem na papouška a pak zase na Jitena. "Eh? Co teď? Mám jít a on pude za mnou? Jak se s ním mám dorozumět? Nebo on půjde první a já za ním?"

Lorenzo

vytáhl něco z kapsy. Vypadalo to jako nějaké podivné rukavice s kovovými krhy na dlaních. Nebo to nebyl kov? Těžko říct, prostě jsi nikdy nic podobného neviděl. Udělal podivné gesto, jako by si ruce na dálku mnul, a v těch kruzích to začalo zářit... na levé ruce oranžově, na pravé fialově. Jako by měl v dlaních dva zářivé, oblé drahokamy. Potom zakroužil pravou rukou a z kamenu vyšel úzký, oranžový paprsek. Podivně se vlnil a kroutil směrem k ohništi, až v něm zařehl malý plamen. Ten se postupně zvětšoval a zvětšoval. Když byl tak akorát, Lorenzo zase zakroužil rukou a paprsek zmizel. Potom si sundal obě rukavice. Oheň vypadal zvláštně, byl oranžový, ale neměl plameny, spíš to byla taková koule plovoucí kousek nad ohništěm.
"Tak. Teď jsem ti tady udělal větší koncentraci spirituálních částic, takže jsou i vidět. Zkus si je k sobě přivolat. Prostě něco zkus, uvidíme, jak ti to půjde." Pohodlně se usadil a čekal, na co se zmůžeš.

Jiten

"No, určitě to nějak zvládnete!" jen máchl rukou a vydal se někam do křoví s tělem přes rameno. Papoušek se rozletěl vysoko do nebe se zaskřehotáním.

Zekke

Trochu jsem zavrčel, když s tělem Yuri jen tak vletěl do křaku. Vypadalo to tak,..hnusně.. a sprostě. "Doufam že to není UměloTěloFil" Pomyslel jsem si a pohlédl na ptáka, který vzlétl vzhůru. "Už jdu.." Pronesl jsem jen tak do vzduchu a vyskočil do velké výšky, k papouškovi, tam jsem vytvořil pod sebou vrstvu reiatsu abych na ní mohl stát. "Tak, nějaké nápady papoušku? Chceš popis nebo tak něco? Je to malá otravná kočka.." Pověděl jsem mu, i když jsem nevěděl zda mi rozuměl.

Nobu
"Přivolat?To mám jako říct k noze?"Říkal si v duchu.Po chvilce to začal brát vážně.Zůstal sedět zavřel oči a plně se soustředil na to co chce dokázat a na to něco co k tomu potřebuje.Zhluboka se nadechl a vydechl, otevřel oči v určitý okamžik a onen "plamen"...

Po jedné zapadlejší ulici Karakury si slušně vykračoval hollow kocour. Nikomu neškodil, jen čuchal okolo a rozhlížel se po krásách lidského světa. Najednou se zarazil. Podíval se směrem k nedalekým popelnicím. Byly plné odpadků, které se datovaly snad už do některé ze světových válek. Bylo na nich něco... divného. Byl to takový docela známý přesto nepříjemný pocit. I když bylo se světem už prý všechno v pořádku, vypadalo to, že nějaké připomínky toho, co se dělo, pořád zůstávaly... Kocour se popelnicím obloukem vyhnul a pokračoval dál ulicí.
Kromě něho nebyl zrovna nikdo v dohledu. Tedy až do chvíle, než se zpoza rohu vynořila skupinka tří výrostků. Při prvním pohledu bylo jasné, že to jsou typičtí grázlíci, kteří jen hledají problémy.
"Ty vole, čumte na to!" vykřikl najednou jeden z nich a ukázal přímo na kocoura. Ten se docela podivil. Netušil, že ho někdo v tomhle světě mohl vidět.
"Kde, na co? na ten bordel nebo co?"
"No na tu kočku, vole! Je fakt divná!"
"Jaká kočka vole? Jseš sjetej nebo co?"
"Ty jseš zas slepej, ty debile." Ano, jejich rozhovor byl velice duchaplný. Zřejmě jeden z nich hollow kocoura viděl, ovšem ostatní ne. To ale pro toho prvního nebyla překážka v tom, aby se šel s "divnou kočkou" blíž seznámit. Kittier se ani nehnul, pořád nemohl uvěřit, že ho někdo vidí. Navíc, proč se s lidmi také neseznámit? Mluvili sice nějak divně, ale určitě v tomhle mladém člověku něco bylo, když mohl vidět hollowa! Kluk se zastavil kousek od Kitta. Koukal na něj, Kitt nic.
"Hej, tak něco dělej, kočko!" Kitt pořád nic. Klukovi došla brzo trpělivost, jelikož na něj jeho kamarádíčkové pořád pokřikovali, že jdou pryč bez něho a ať přijde, až vystřízliví. "Notak, dělej něco!" zařval už naštvaně kluk, který chtěl svým přátelům dokázat, jak hloupí jsou, a kopl do Kittiera. Ten to rozhodně nečekal. A nečekal ani to další, co následovalo. Kluk ho popadl, jelikož nic jiného než mlátit do věcí prostě neuměl, a začal s ním mávat. Ona divná kočka se ukázala být velice nudnou, protože se ani nebránila. Kitt byl tak překvapený, že se opravdu na nic nezmohl. Co bylo tohle za zacházení?! Nakonec došla klukovi trpělivost a Kittier skončil velkým obloukem v hromadě odpadků v těch pochybných popelnicích, kam zapadl, že nebyl vůbec vidět.
"Ts," utrousil jen kluk, zarazil ruce do kapes a vydal se za svými kamarády.
Ovšem došli akorát tak na roh ulice a něco je vyrušilo. Podivný zvuk, něco jako zavrčení, temné a děsivé... Slyšel to jen ten jeden z nich, ale i ostatní cítili, že je něco velice špatně. Pomalu se otočili k popelnicím... Ten, který dokázal vidět hollow, mohl mezi odpadky vidět dvě úzké, rudé oči. Velké oči. A dost naštvané oči.
Kluci sledovali, jak se odpadky rozletují na všechny strany, jakoby odtamtud něco vylézalo, ale neviděli co. Jen ten jeden viděl obří příšeru vzdáleně se podobající kočce, která se drala z popelnic. Znova zavrčela a jedním mohutným skokem po nich skočila, drápy vytasené.

Zekke -> Ucítil jsi Kittierovo reiatsu, ale něco s ním nebylo v pořádku. Bylo silnější a hrozivější. Už jsi ale dokázal poznat, odkud přichází. Odněkud na kraji města. Papouch kdesi na obloze zaskřehotal.

Nobu -> ...se ani nepohnul. "Co to má jako bejt, děláš si ze mě srandu? trochu se snaž, nebo na tebe dlabu!" začal se rozčilovat Lorenzo. Očividně nebyl spokojený s tvými výsledky, i když uplynulo teprve pár minut.

Yoshiro

Obří kočka se však zastavila o pár metrů dřív, než zamýšlela. Její drápy se ale do něčeho rozhodně zarazily. Stál pod ní muž, měl delší bílé vlasy a sledoval tři kluky, kteří už stejně zřejmě byli na útěku. Z jeho pravé ruky tekla krev. Drápy Kitta totiž našly svůj cíl právě v pravé ruce tohoto muže. Druhou rukou rychle zamířil k tlapě kočky a vyrval drápy ven. Měl na sobě zvláštní oblečení, které rozhodně nepřipomínalo shihakusho, které shinigai běžně nosí, ale jeho reiatsu tvrdilo opak. Zdravou rukou zamířil k pasu, kde jak předpokládal, našel svůj meč. Tasil jej a zahleděl se přímo na svého hollow oponenta. Tvářil se hodně drsně. Pak u zakručelo v břiše. Zhluboka se nadechl a protáhl se. "Awww, předpokládám, že u sebe asi nemáš nějakou svačinu co?" Potom se zahleděl na ránu na ruce. "Jauvajs, vy hollow taky vůbec nepřemejšlíte, mohl jsi těm dětem ublížit. Co s tebou mám teď jako dělat?" Trochu s rukou zatřepal, ale nebyl to dobrý nápad, protože to pak bolelo ještě víc. "Měl bys s těma drápama něco dělat. Nechat si je ostříhat nebo tak něco." Bělovlas se tvářil docela neklidně. "Teďka je tu před náma docela blbá situace. Obávám se, že z ní může vyjít jenom jeden z nás." Pevně sevřel svůj meč a odhodlaně se zahleděl do velkých očí svého nepřítele.

Zekke

Papoušek toho nic moc nenamluvil, prostě se vydal jakýmsi směrem, tak jsem se samozřejmě vydal za ním. Po chvilce brouzdání jsem ucítil velice silné reiatsu, které vycházelo někde z okraje města. Byl jsem si jistý, že to reiatsu patřilo Kittovi, ale něco bylo špatně. Takového jsem ho neznal, bylo to něco velice zvláštního. Bez rozmyslu jsem se Sonidem vydal tím směrem. Po chvíli sonidování jsem ucítil reiatsu ještě někoho dalšího. Byl jsem si jistý, že to určitě nebylo žádné ořezávátko. "Je to snad Shinigami?" Pomyslel jsem si a zahlédl Kitta, v nějaké velice zajímavé podobě. Tak rozhněvaný, takového jsem ho tedy rozhodně neznal. Nevěděl jsem co dělat. Byl zabodnutej do nějakého bezďáka s vlasama jak Gandalf. "HEJ! HNED HO PUSŤ!" Vůbec jsem nevěděl o co tady šlo, ale rozhodně jsem nechtěl aby z toho Kitt vyvázl zraněný.

Yoshiro

Yoshiro pořád váhal nad tím, jestli toho hollow připravit o život nebo ne. Z jeho váhání ho však vyrušil křik, který šel odněkud zezadu. Nebylo moudré se teď otáčet, protože ten kočkollow ho mohl napadnout, kdyby nedával pozor. Yoshiro se tedy jedním rychlým shunpem přesunul o kousek dál a rozhlédl se, aby našel toho, komu patřil hlas. Nebylo tak těžké všimnout si černovlasého kluka, který si to rychle mířil k nim. Rozhodně Yoshira viděl. Co byl zač? Yoshiro na chvíli zavřel oči a zkusil 'ochutnat' jeho reiatsu. Nepatřilo člověku a ani shinigamimu, že by snad další Jiten? Jako by nestačilo, že po Hueco Mundo běhal jeden super silnej hollow, co nevypadal jako hollow. Yoshiro v tom začínal mít bordel. Sotva se vrátil a už jsou tu problémy."Co jsi zač?" Zavolal na něj hlasitě. Byl na pozoru. Už se setkal se spoustou silných nepřátel, kteří z počátku vypadali jako neviňátka. "Hej, už se nepřibližuj, myslím, že by bylo nejlepší pro nás oba..," podíval se na kočku "...oba tři, kdyby jsi zůstal stát tam, kde teď jsi." Yoshiro začal analyzovat celou situaci. "Na jedné straně tu máme či, či, či, či, či, či, či, my jsme kluci kočičí a na další nějakýho kluka, co toho hollow brání..Teď mě nezklam mozku. Jednou z možností je, že je ten hollow mazlíček toho kluka, ale to by ten kluk musel mít nejspíš mindrák z dětství a bejt úplnej psychouš, pokud by si domů dotáhl něco takovýho. Další možnost je.. Eh.. Yoshiro, nikdy jsi nebyl myslitel. Proč to zbytečně řešit?" Nechal toho bolestivého myšlení a čekal radši na to, až mu ten kluk sám odpoví. Přitom si samozřejmě hlídal kočičího hollowa.

Zekke

Celou dobu jsem se koukal na to týpka. Nevypadal jako Shinigami, nevoněl jako Shinigami, ale nejspíše to Shinigami asi byl. Po jeho slovech mi zmizely poslední kapky odvahy a byl jsem zase ve fázi zvané posranej Zekke. "Eh, já.. jsem Zekke, hollow,.." Pronesl jsem k němu, přičemž jsem se hrozně potil. Šel ze mě cítit nehorazný strach. "Hehehe, neproberem to raději všichni tři u skleničky? Alespoň nedojde k žádnému zranění a všichni budem spokojení což?" Otázal jsem se ho s mírným smíchem. Bojovat jsem s ním rozhodně nechtěl. "A co jste vy zač?" Dodal jsem ještě, spíše mě zajímala otázka odkud přišel, z popelnice?

Nobu
"Snaž se,dělej.A jak mám vědět co mám dělat?"Říkal sám sobě.Totálně se uklidnil zapoměl dokonce i na toho tupce co tu s ním sedí.Tentokráte hleděl na plamen,Jeho mysl byl prázdná,totálně prázdná.V okažiku se začal soustředit na jediné na "plamen" před sebou.Celou myslí se soustředil jen na něj a na to aby ho k sobě dostal.

Hollow Kittier

někde v duchu věděl, že se mu tohle celé nelíbí, ale nemohl si prostě pomoct. Chtěl se té věci mezi odpadky vyhnout, protože věděl, že s ní je něco hodně špatně a že je nebezpečná, jenže ten člověčí spratek ho hodil přímo do ní. A teď už nebyl sám sebou. Zatmívala se mu mysl a chtěl jen jediné... trhat a zabíjet. Jeho předchozí já se mu zdálo jako sen, krásný sen... Tak přece to nebyla pravda, jsem pořád uvězněný v téhle noční můře, stejně jako před tím... Nezajímalo ho, že ty dvě entity si tu povídají. Zavrčel a s vytaženými obrovskými drápy se vrhl zase na toho blíž, toho s bílými vlasy, který ho přd tím připravil o sladkou kořist.

Nobu -> Tentokrát už to bylo lepší. Opravdu jsi plamen cítil. Ne obvyklými smysly, tohle bylo trochu jiné... A také jsi cítil, že ho můžeš ovládat. Když jsi myslel na to, abys ho k sobě dostal, svítící koule se rozkmitala a rozkomíhala, jako by k tobě chtěla, ale ještě něco chybělo. Pocítil jsi, že by ti to šlo líp, kdybys natáhl ruku trochu blíž...