Karakura

(Omlouvám se, toho postu jsem si nevšiml)

Ležel ve svém pokoji a chvíli dokonce i spal, tedy spíš delší dobu než chvíli. Probudil jej zvláštní zvuk, který šel slyšet zpoza dveří. "Jestli je to zas ta stará ženská co všude utírá prach tak ji nakopu do ... do protézy." Zvedl se otráveně z postele a jelikož neměl na dveřích kukátko, musel je otevřít. Ale co když tam chodil někdo, koho za ním vyslali z místa, které ze všeho nenáviděl. Zamyslel se nad tím. Hned po probuzení ucítil jakési zvláštní reiatsu, Bylo cítit jen málo, protože se nacházelo pěkný kus cesty, ale přeci jen jej šlo cítit a k tomu nebylo až tak obyčejné. Možnost že někdo takový stojí za jeho dveřmi tedy vyloučil. Pro jistotu úplně snížil hladinu svého reiatsu a vlezl si do gigaie a šel otevřít dveře. "Co tady zase chceš ty svině?!" Zakřičel v domnění že tam bude stát ona stará žena.

Satoshi -> Ke tvé smůle musím říct, že stopy po onom záření jsi nikde nezaznamenal. Jestli to přišlo ze světa lidí, tak z Karakury ne, rozhodně ne v poslední době. Zaznamenal jsi pouze jakousi stopu po hollow reiatsu dále ve městě a také několik stop reiatsu shinigami, ať už to byli Gotei 13 nebo Reimei.

Ken -> Nikdo tam nebyl. Pouze na rohožce ležel jakýsi dopis...

Satoshi
Figured... Jo, to jsem si myslel... kdyby to bylo tak jednoduché najít, nebyl bych teď tady. řekl jsem si pro sebe Hollow reiatsu a několik shinigami... hollow jsou mi teď málo platní, pro ty se můžu vrátit až se budu vracet, potřebuju nějaké nové vzorky. ďábelsky jsem se usmál, bylo s podivem, že i při takové situaci jsem si zachoval nadhled a stále jsem víc přemýšlel nad potenciálními vzorky než samotným vyřešením problému. Takže bude jistější vyrazit za známkami reaitsu shinigami. 

Ken

Rozhlédl se po chodbě,ale nikdo tam nebyl. Musel vypadat vtipně a kdyby ho u toho jeho nástupu na scénu někdo viděl, jistě by se zasmál. Naštěstí tam nikdo nebyl, tedy spíš k jeho štěstí. Ken byl trochu ve zvláštním rozpoložení, v takovém, ve kterém nebylo dobré se na něj ani jen dívat. Všiml si dopisu na rohožce, sebral jej a vlezl zpátky do bytu , pořád zůstával v gigaii a jeho reiatsu bylo na nejnižší úrovni, skoro jakoby ani nebylo. Lehl si na postel, rozbalil dopis a začal číst první řádky.

Ruyichi Yoshiro

Nic nevycítil. Zklamaně vzdychl, otřel si ruku do kabátu a postavil se. Když se ho Sayuri zeptala na to, kdy byli členové deváté divize napadeni, na chvíli se zamyslel a zpětně si v hlavě prošel všechny informace, které mu kapitán první divize předal.
"Podle informací byli napadeni zhruba před dvaceti čtyřmi hodinami," odpověděl a znovu se podíval na skvrnu od krve. Ať to udělal kdokoliv, Yoshiro byl odhodlaný najít ho a zabít ho. Vybral si špatnou divizi a naštvanýho kapitána.

Satoshi -> Měl jsi na výběr. Větší skupinky jsi detekoval dál ve městě na severozápadě a nebo na východním okraji Karakury. Nějaký jednotlivec se pohyboval na západ od tebe a potom tu byl jeden, co se nehýbal, ten byl téměř přímo na severu, zároveň byl také nejblíž.

Ken -> Zjistil jsi, že dopis reaguje na tvoje reiatsu. Vypadal prázdně, ale když ses ho dotkl, objevilo se na něm zářící písmo. Zněl takto: "Buď dnes ve dvě hodiny na nepoužívaném molu na nábřeží. Přijď sám. Máme pro tebe poslání." Pod tím byl nakreslený čtverec. Znal jsi někoho, kdo se takto podepisoval, byl to bývalý člen 12. divize, který míval v Reimei vysoké postavení. Teď bylo půl jedné. (Poznámka: Beru to tak, že už je další den po tom, co jsi vyřídil shinigami. Sice jsi psal, že je ještě tentýž večer, ale zapomněla jsem napsat svojí skupině na misi, že je noc :-D) (Poznámka 2: Řekněme, že Shinichi ti šel pomoct do boje, ale shinigami ho zabili, abychom vysvětlili, proč už tam není.)


Genma

vyškával, jestli Ruyichi vydá nějaký konstruktivní rozkaz.
"Tak tady nebudeme jen tak čumět, ne? Tady je to řekněme celkem uklizený, ale to neznamená, že někde v okolí nic neobjevíme. Kouknul bych se po nějakých stopách," vyjádřil svůj názor s rukama založenýma na hrudi. Nikdy mu nedovolili podílet se na něčem tak zajímavém jako bylo vyšetřování vraždy nebo zmizení, takže si to nehodlal teď nechat vzít.

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro se na Genmu podíval dost tupým výrazem, přičemž zvedl pravou ruku a ukázal s ní někam pryč. "Do toho, Sherlocku," řekl stejně suše, jako vypadal jeho výraz.
"Ale ne, máš pravdu," přiznal nakonec, strčil pravou ruku, kterou Genmovi ukazoval, do kapsy a kýchl.
"Koní hříva? Kde?!" Vykřikl zděšeně. Yoshiro nikdy nekýchal bez důvodu a jediná alergie, o které věděl, byla na koní hřívu. "Nikdo ani hnout!" rozkázal nebojácně a levou rukou vystřelil za rameno, kde chytil rukojeť meče.
Tohle byla ta chvíle, kdy si Sayuri konečně mohla udělat obrázek o muži, který vede tuhle misi.

Genma

na něj chvíli hleděl. Potom se obrátil na Sayuri.
"Jdeme, Yuri-chan," prohlásil a zamířil směrem k nějakým neudržovaným garážím, které byly nedaleko a hlavně úplně na opačné straně, než stál Yoshiro.

Ruyichi Yoshiro

"Oooi!!" zakřičel za Genmou. "Já chci jít na druhou stranu!" řekl a opřel si ruce v bok, přičemž podupával špičkou pravé nohy. Byl přece velitel mise, takže ho museli poslouchat! Nemůžou si jít jen tak pryč, když je tu někdo, kdo dokázal pozabíjet celou skupinu členů deváté divize.
Ještě chvíli tam tak stál. "Tak jo no!" zakřičel za Genmou naštvaně a švihl pravou rukou vzduchem. Pak se vydal za Genmou, který se nejspíš rozhodl, že přebírá velení mise.

Satoshi
Takže několik jednotlivců a několik skupinek... pomyslel jsem si Sice by statistické hledisko naznačovalo, že větší skupina znamená větší zdroj informací, ale pravděpodobnost, že se mi jednotlivci ztratí během mé cesty ke skupinkám je větší, než, že se ztratí skupina. znanalyzoval jsem a rozhodl jsem se, že vyrazím směrem k nejbližšímu jednotlivci, který se navíc zatím nehýbal.

Ken

Po rozbalení dopisu byl v domnění že je to jen nějaký blbý vtip. V obálce byl jenom prázdný papír. Vytáhl jej a prohlédl si jej z blízka. Najednou se na něm objevil čitelný text a když dopis zase položil na postel, text byl pryč. Pravděpodobně to mělo co dočinění s jeho reiatsu. Po dočtení se pozastavil nad podpisem. "Dlouho jsem s nimi nebyl v kontaktu." Pronesl když dopis položil na postel. Pořád byl v gigai ,tudíž si mohl vychutnat jedno z lízátek, která se povalovali všude kolem postele. "Mmmm špenátové." Pronesl opět jen tak do vzduchu. Pořád přemýšlel nad tím jestli se má vydat na to molo. Vzal papír ležící na posteli a zapálil jej. Po jeho dohoření vyhodil to co z něj zbylo z okna. Nechal svůj gigai ležet na posteli a opustil svůj příbytek a vydal se k molu. Nijak zvlášť nepospíchal, chodil mezi živými po jejich cestách. Pomalou chůzí by tam měl dojít akorát včas. Své reiatsu pořád úplně skrýval. Několik metrů ad jeho hlavou poletoval černý havran, kterého lidé taky neviděli.

Ruyichi Yoshiro

Zastrčil obě ruce do kapes kabátu a naposledy se ohlédl na místo, kde zemřelo několik jeho mužů. Přemýšlel nad tím, jestli to nějak souviselo s tím Hiroshiho údajným nástupcem.
"Reimei, hmm," pomyslel si. Už to byla nějaká doba, co se shinigami v Seireitei utkali s touto nechvalně známou organizací. Tedy, dříve známou. Dnes už o ní nejspíš jen tak někdo neuslyší. Od smrti Hiroshiho se celé jejich hnutí začalo rozpadat a jejich aktivita poklesla.
Yoshiro si opřel prsty o tělo a prokřupal si je. "Jak mám v tomhle bordelu najít jedno dítě?" měl pocit, jako by si z něj vrchní kapitán dělal legraci. Hlasitě vzdychl.

Satoshi -> Tvůj cíl se najednou dal do pohybu. Sice pomalu, ale jistě. Mířil někam k pobřeží.

Yoshiro -> Když jsi došel ke garážím, Genma ani Sayuri nebyli nikde k vidění, protože do jedné už zahučeli. Vlevo od tebe byly vrata do jedné z nich otevřené. Loupala se z nich červená barva a bylo pravděpodobné, že ti dva šli tam, protože na ostatních vratech visely těžké řetězy a zámky. Tvůj smysl pro zachycování reiatsu byl na vyšší úrovni než kohokoli, kdo tu byl s tebou, a ten smysl ti teď říkal, že je něco špatně, jako byste nebyli sami. Připadalo ti, že se tady někdo skrývá. Mohl to být člen tvojí divize, ale nemusel...

Sayuri -> Šla jsi za Genmou a když ti řekl, že máš prozkoumat, co je za červenými vraty, poslechla jsi ho. On sám se vydal obhlédnout garáže z druhé strany.

Satoshi
Hm... Že by mě vycítil? Ne... tohle by za normálního stavu nikdo nedokázal. analyzoval jsem pohyb svého cíle Ale neměl bych to úplně vyloučit, pokud by to byla pravda, měl bych co do činění s velmi schopným protivníkem. v klidu jsem si pomyslel a přidal jsem do rychlosti pohybu tak, abych kontroloval pohyb cíle a nestalo se, že by náhodou mohl zmizet z dohledu.

Kaneyama Sayuri

Přála si to. Moc si přála, aby to, že tu nic nenašli, znamenalo, že nenajdou i něco jinde. Nebo někoho. Pořád nevěděla, po čem vlastně jdou. Nebo možná... co jde po nich? Ale musela to udělat pro přeživší! To byl její úkol a ona pevně věřila, že na někoho takového tu ještě narazí. Proč by je sem jinak posílali léčit, kdyby nebylo koho?
Bělovlasí kapitán jí dost poplašil s tím výkřikem. Jistě, koňská hříva nebyla nic nebezpečného, ale když on to řekl tak, jako by je právě napadl arrancar. Mráz jí přejel po zádech jako lyžař po moři na vodních lyžích. Poslechla raději Genmu a vyrazila s ním ke garážím nijak zvláště si neuvědomujíc, že to hlavní slovo tu má kapitán.
Všimla si jedněch otevřených vrat. Prosím, prosím, prosím, modlila se neslyšně, aby tam nešli. Jenomže to bylo ještě horší. Měla to tam jít prohlédnout sama. "Emj..." Musela být užitečná a říct ne, to by nezvládla. Bez jediného pohledu na Genmu jen kývla hlavou a nejistě vyrazila k vratům.
Co tam je? Tma je tam! Sayuri se nebála tmy, nýbrž toho, co by z ní mohlo vyskočit. V lepší případě nic a v tom nejlepším bude za vraty dost světla. Její postup nebyl zrovna rychlý, ale přeci se dostala až k červeným vratům, jenž jí zvaly dál...

Ruyichi Yoshiro

Když Yoshiro ucítil další reiatsu, jeho pozornost se zvýšila. Mohlo se jednat o přeživšího z jeho divize, ale také o útočníka nebo někoho úplně jiného. Na chvíli ho napadlo, že by mohl upozornit Genmu a Sayuri, ale pak si uvědomil, že pokud je ta další přítomná osoba nepřátelská, mohla by se na tým pokusit zaútočit, tak proč ty dva doktory nepoužít jako návnadu. Ten nápad v něm vyvolal takovou tu cajzlovskou radost z cizího neštěstí. Jednalo se přece o Genmu. Yoshiro ani na sekundu nepochyboval o tom, že kdyby se tam někdo se špatným úmyslem ukázal, dokázal by se k němu dostat rychleji, než by Genmovi nebo Sayuri vůbec dokázal něco udělat. Pro jistotu byl připraven kdykoliv tasit svůj meč. Zastavil se a pokusil se vycítit přesnou polohu neznámé osoby.

Ken

Došel až na místo určení. Celou cestu přemýšlel nad těmi reiatsu, které se dnes objevili v městě. Byli od něj všechny daleko, ale i přesto si dával pozor jestli neucítí něco podezřelé ve své blízkosti. Nešel přímo na molo. Zastavil se o zábradlí, které bylo na jeho začátku a opřel se o něj. Na hlavě měl kapuci a koukal do země. Tu a tam se porozhlédl po okolí zda neuvidí toho, kdo jej sem pozval, nebo někoho kdo by jim byl poslán.

Satoshi -> Zanedlouho jsi se přiblížil na dohled od svého cíle. Byl to muž, který měl na hlavě kapuci, takže o jeho vzhledu jsi toho zatím moc nezjistil. Došel k molu, kde se opřel o zábradlí, jako by na někoho čekal.

Ken -> Nejdřív jsi nějakou dobu nikoho neviděl. Potom se k tobě přichomýtl nějaký výrostek v kšiltovce. Pokynul ti hlavou k jedné z velkých budov doků a zase odešel.

Sayuri -> Uvnitř nebyla úplná tma, ale krásně vidět tam taky nebylo. Garáž měla dvě podlouhlá okénka v úrovni nad tvou hlavou, z nichž jedno bylo rozbité. Jimi dovnitř proudilo trochu světla, přestože byla velice špinavá. Celá garáž byla plná pavučin a rozhodně ji už hodně dlouho nikdo nepoužíval. Neviděla ani neslyšela jsi tam nic, co by se hýbalo.

Yoshiro -> Stál jsi nedaleko garáže a snažil se zhodnotit přesněji situaci. To reiatsu, které se tu objevilo... jeho přesná poloha byla... byla... přímo za tebou.
"Dlouho jsme se neviděli, kapitáne," uslyšel jsi za sebou ženský hlas. Pamatuješ si na tu členku Reimei, kterou jsi jako první zahlédl tehdy ve světě lidí a se kterou jsi znovu bojoval při bitvě o Seireitei? Tak to byla přesně ona. "Pomalu se otočte a hoďte zanpakutou na zem, nebo ho zabijeme," pronesla dál. Pokud ses otočil, mohl jsi vidět tobě dobře známou ženu, která měla po bohu blonďatého, vysokého modela, co kdysi zranil Ryuuku tak, že musel začít nosit dýchací masku. Muž držel pod krkem Genmu, jehož výraz by sis jistě chtěl zarámovat a dívat se na něj pokaždé, když bys byl smutný.

Ruyichi Yoshiro

Yoshiro se ani nemusel ohlížet. Byla to ta děvka, co s ním tenkrát prohrála a nevážila si jeho milosti. Měl jí zabít už tentokrát. Hlasitě vzdychl a začal přikyvovat. Vlastně ho ani nepřekvapovalo, že se tady ukázalo to, co zbylo z Reimei. Pravděpodobně to teď vedli oni. Pokud si teda nenašli nového super drsného vůdce, který by se znovu pokusil ovládnout svět a zničit Gotei 13.
"Dobře, dobře, dostali jste mě," řekl a pravou rukou sáhl za svoje záda, kde měl pouzdro se zanpakuto. Pomalu jí začal vytahovat a přitom pozoroval Genmu v zajetí. "Takže to vy stojíte za útokem na shinigami z deváté divize?" zeptal se a otočil se čelem k ženské, aby jí mohl hodit meč. Udělal pohyb, který naznačoval, že se chystá odhodit Datenshi, jenže potom použil shunpo, dostal se za blonďáka, který v minulosti zranil Ryuuku, chytil ho za vlasy, zatáhl za ně a rychlým seknutím mečem ho podřízl.
Yoshiro mnohokrát litoval toho, když se nad někým slitoval. A v některých případech v tom prostě odmítal pokračovat.

Yoshiro -> Žena tvůj pohyb ani pořádně neviděla a zděšeně a naštvaně vykřikla, když viděla svého kolegu padat s chroptěním k zemi. "Ne! Yuru!!" Přiskočila k němu, ale už toho nebylo moc, co by pro něho mohla udělat, pokud nebyla lékařský ninja, což nejspíš nebyla. "Kreténe! Proč jsi to udělal?!" vykřikla na tebe s hlavou svého kamaráda v krvavých rukou. V jejích očích byl vztek, ale především strach z toho, co jsi předvedl. Nečekala, že bys něco takového dokázal.

Ruyichi Yoshiro

"Odstup od něj," řekl drsně a přiložil jí svůj meč ke krku. "Genmo, postarej se o něj," rozkázal svému kolegovi. Možná že se v něm přece jen na chvíli probudila nějaká část jeho ňuňavé a dobrosrdečné osobnosti. Ještě před chvílí měl nutkání oba dva je na místě zabít. To, že Yoshiro myslel předtím, než něco udělal, byl jev, který se u něj objevoval docela často. Teď ale přemýšlel a rozhodl se, že mrtví jim budou k ničemu. Proto Genmovi rozkázal, aby blonďákovi zachránil život.
Odstrčil ženskou od jejího kamaráda a pro jistotu jí vzal meč. Potom jí volnou rukou chytil pod krkem a přirazil ji ke zdi. Pak jí ale pustil, aby mohla dýchat. Pro jistotu jí ale přiložil čepel svého meče ke krku.
"Teď si hezky popovídáme," oznámil. "Předem ti říkám, že pokud se pokusíš o útěk, bude ti to k ničemu. Dovol mi zeptat se znovu - byli jste to vy, kdo zaútočil na skupinu shinigami, která tady byla na misi?"

Satoshi
Pche, někdo kopíruje můj vzhled, na nějž mám patent, který jsem si sám vydal. pomyslel jsem si, když jsem konečně spatřil svůj cíl. Vypadalo to, že na někoho čeká. Na molu...? To je přinejmenším podivné místo na meeting. Nejdříve jsem pustil vyhledávání zbytku svých cílů, abych zjistil, jestli se nějaký jiný abnormálně vychýlil ze své pozice a rozhodl se nenápadně vyrazit za svým prvním cílem.

Ken
Dlouhou dobu stál opřen o zábradlí a měl takový divný pocit, jako by jej někdo sledoval. Nebyl si tím tak úplně jistý, ale taky na sebe nehodlal zbytečně upozorňovat. Tu a tam se porozhlédl po okolí zda nezahlédne nikoho podezřelého, ale nikoho neviděl. Ať se mu to jen zdálo, nebo ne, dával pozor na okolní reiatsu. Když k němu přišel mladík v čepici, vydal se za ním k budově, ke které pokynul.

Genma

"Co, mám ho dorazit?" zeptal se trochu pohoršeně. Byl lékař, tohle nebyla jeho parketa! Navíc stejně neměl meč, to by měl Yoshiro po těch letech už vědět.

Yoshiro -> Žena sotva sípala pod tvým stiskem a v jejích očích jsi viděl strach. Věděl jsi, že ona není typ ustrašené holčičky, že se o sebe dokáže postarat a nemá jen tak z někoho nahnáno, sám jsi toho byl svědkem, a přesto teď vyzařovala nefalšovaný strach, strach z tebe. Hned se ale její výraz změnil na vzdor, když zjistila, o co ti jde.
"Ne, nebyli jsme to my!" odsekla.

Satoshi -> Takový detektor reiatsu je strašná věc, protože potom člověk vůbec není překvapený. Viděl jsi na něm, že v okolí místa, kde jsi zrovna byl, je několik osob disponujících duševní energií. Taky ti připadalo, že tam, kde jsi nechal pátrací skupinu, je nějak živěji. Jinak se nic nezměnilo.

Ken -> Uvnitř velké budovy bylo přítmí a nějaká rozestavěná nebo možná vyřazená loď. Netrvalo dlouho a taky se tam objevili tři muži.
"Zdravím," uvítal tě jeden z nich, nejspíš vůdce nebo tak něco. Byl už postarší a vypadal celkem nepříjemně. "Nebudu to protahovat. Tvému známému Shinichimu jsme dali úkol, ale ukázalo se, že je neschopný ho splnit." Na chvíli se odmlčel. "Takže jsi další na řadě."

Ken

Pozorně poslouchal dědulu, který s nim mluvil. Pak se ujal slova on. "Dva dotazy." začal se procházet po místnosti. "Co je to za úkol?" Popošel kousek dál a začal si prohlížet loď. "A jak víte že je Shnichi neschopný? Vždyť je to hotový maniak, co by mohl pokazit?" Začal přemýšlet nad tím kde Shinichi zkončil, naposled jej viděl, když bojoval s tou skupinou včera.