Karakura

Nobu -> Všichni kromě blonďáka tě odignorovali a zmizeli pryč. "Ehm... jo, to byli shinigami. A zatraceně silní. Doufejme, že už se tu neukážou..." pronesl ti po chvíli v odpověď onen Ken. "Takže... co teď s tebou? Ty jsi ten Quincy, o kterém mluvila Pao Ruei, že? Nobu-san," zeptal se tě a se zájmem si tě prohlížel.

Daichi -> Bylo to podivné. Ta věc, co se objevila na obloze, zase jako zázrakem zmizela. Těžko říct, co si o něčem takovém myslet... Každopádně ty obludy, které přišly skrz, ty nikam nezmizeli. Těžko říct, jestli se to spalo dobře nebo špatně, s tím vědomím... Každopádně tebe i Matsu-chan čekal zítra další školní den. (teda doufám, nepamatuju si, že by byl pátek, ale možné je všechno... :-D)

Nobu
"Když mu Pao o mně řekla, tak to asi nebude nepřítel."Říkal si hlasem ve své hlavě."Emmm...Ano to jsem."Odpověděl po chvíli a čekal co mu jeho možná nový přítel řekne.Celkem ho provokoval styl kterým ho očumoval.

Nobu -> Neznámý blonďák si tě ještě chvíli prohlížel, ako by tě odhadoval. "Jdi si lehnout. Ráno za tebou přijdeme. Povídali jsme si o tobě... máme pár věcí, co ti chceme říct. Ale až ráno." Znělo to docela neústupně.

Nobu
"Dobře."Odpověděl suše avydal se zpět domů."Prý povídali jsme si o tobě....Nejsem snad teď zapletený do něčeho vážného."Říkal si v hlavě Při odchodu z baru.Jeho tělo bylo unavené,opravdu si potřeboval odpočinout.Celou cestu domu myslel na to co se zítra asi dozví.Ani se nenadál a stál přede dveřmi svého bytu.Vešel dovnitř,zavřel zas ebou dveře, shodil ze sebe bundu a lehl do postele,kde po krátké chvíli usnul.

Daichi -> Zdálo se ti, jako bys sotva zavřel oči, a už ti zvonil budík.

Nobu -> Zdálo se ti, jako bys sotva zavřel oči (:-D), a najednou ti někdo ťukal na okno. Bylo ještě šero.

Nobu
Když ho zbudilo ťukání na okno pomyslel na jediné."Jestli je to zase ten zas**ný pták tak ho zabiju."Zvedl se umyl si rychle svůj obličej a vydal se směrem k oknu které otevřel velkou silou.Měl štěstí že jej nerozbil.Po otevření uviděl........(toť otázka)

Daichi

Zvonil budík, ten otravný tón, který mě dokáže jediný probudit. Byl jsem celý dolámaný. Jak pak by ne, když jsem usnul na židli. Zdálo se mi jako bych spal jen 5 minut. Koukl jsem se na postel, kde ležela Matsu-chan. Byla otočená ke mě zády, takže jsem nevěděl jestli spí a nebo jen tak leží. Přisedl jsem si celý dolámaný na postel a potichu jsem zašeptal. Matsu-chan spíš? Musíme vstávat jdeme do školy. řekl jsem a při pomyšlení na školu mé tělo ještě více protestovalo. Aspoň, že byl pátek. Myslím, že neuškodí, když udělám ji snídani.řekl jsem si v duchu. Odběhl jsem proto rychle do kuchyně a začal tam čarovat s jídlem, tak abych Matsu-chan překvapil. Po deseti minutách čarování jsem donesl tác se snídaní a s horkým kakaem. Doufám, že se neurazí. Ale doufám, že ji to bude chutnat. Protože jsem to dělal s láskou!! řekl jsem si v duchu a vešel jsem do pokoje.

Nobu -> Doopravdy to byl ten zas*aný pták, který tě otravoval každé ráno. Seděl na parapetu okna a koukal na tebe provokativně dovnitř. Těžko říct, co chtěl. Nepočítal ale s tím, že otevřeš tak prudce okno a že to okno se otvírá ven. Narazila do něj okenice a on odletěl nedobrovolně někam do neznáma. Ale hned se z přítí objevily dvě další postavy, tentokrát lidské. Nebo lépe řečeno shinigamijské, poznal jsi totiž onu rudovlasou ženu, Pao Ruei, a blonďatého muže ze včerejška.
"Wow, díky, že nám už otvíráš!" pronesla žena na uvítanou. "Můžeme teda dovnitř?"

Daichi -> Matsu-chan pořád ještě spala, protože tvoje probouzení s ní nic neudělalo a jestli ano, tak zase usnula. Ale cizí prostředí udržuje člověka přece jen víc ve střehu, takže když jsi vešel a nebezpečně začal manévrovat s tácem, pootevřela jedno oko. Vidina snídaně ji celkem probudila a potěšila.
"Dobré ráno, Daichi-kun! To jsi nemusel, však bych sešla sama dolů!" Potom se podívala na tác. Viděla ty napůl připálené tousty a napůl neuvařené vajíčko. "Ehm, to jsi pro mě udělal ty?" zeptala se. Jak to jen poznala??

Nobu
"Wow, ano můžete."Odvětil s humorem."Slyšeli jste někdy o vynálezu zvaném dveře?"Dodal ukázal rukou směrem ke stolku kolem kterého byli čtyři křesla a vydal se do kuchyně.Odtud zachvíli přinesl tři šálky,zatím prázdné.Konev horké vody, kraičku s čajem a krabičku kávi.Pro případ i malou láhev sake.Posadil se do křesla a přátelským gestem naznačil ať se obslouží pokud budou chtít."Ták?..."

Nobu

"Takže mi pomůžete objevit mou sílu?"Řekl po tom co se seznámil s novým přítelem.Byl rád že mu někdo pomůže vykročit do světa který znala jeho rodina.Nevěděl na kolik se jeho život změní, jediné co věděl že odteď asi bude mít hodně nepřátel.

Nobu

"Se vším bych souhlasil včetně přestěhování.Tento byt můžu pronajmout příteli, který mi ho pohlídá.Stačí mu zavolat a klíč poslat poštou.Co mně zajímá je....kam přesně bych se měl odstěhovat?"Odvětila zeptal se ve vší slušnosti.Nalil si trochu sake a začal popíjet.

Daichi

Ano. řekl jsem a trochu jsem se zakoktal. Doufám, že to bude aspoň trochu k jídlu. Kuchař ze mě nebude, ale snažil jsem se pro tebe udělat dobrou snídani, ale no vzniklo tohle. řekl jsem a pousmál jsem se a prohrábl si vlasy, když jsem tác položil na stůl. Ta snídaně je otřesná. Úplně celé jsem to posmolil. Co na to řekne?! Aaaaaaa! Já se zblázním! řekl jsem si v duchu a usmíval jsem se.

Nobu -> "K nám, do hospody. Samozřejmě bys tam měl svůj pokoj, to se neboj. Ale bylo by to lepší, mohl bys trénovat kdykoli a nemuseli bychom se domlouvat. Navíc bys měl rychlejší přístup k... našim tréninkovým prostorám," odpověděla Pao Ruei a vypadala, že se jí ulevilo, že není Nobu tím návrhem uražený. "Takže... ještě nějaké otázky nebo domluveno?" zakončila to otázkou a už se zvedala.

Daichi -> Matsu-chan snídaně buď chutnala a nebo byla výborná lhářka, když říkala, že to bylo výborné. Zdálo se, že je už trochu veselejší, ale stejně byla pořád skleslá. Asi těžko ji někdo mohl vinit.

Zekke

Při povídání nepovídání s Kittem jsem došel opět do města. Tam jsem se chvíli rozhlížel a kupodivu jsem byl poněkud klidnější než předtím. "No, ty se asi k mluvení moc nemáš co Kitte? Za celou akci jsi nepromluvil. Ale musím říct, že jsi úžasně silný ty hajzlíku malý, vydržet to reiatsu to chce páru, kterou já nemám, takže se divím že jsem se tam neválel po zemi. :-)" Pověděl jsem s přátelským úsměvem a šťouchl ho trochu. No po dnešku už jsem byl schopný věřit i tomu, - že by se předemnou zjevila vrchní kapitánka a nabídla mi šumák :-D ne, kecám..- že bych se mohl kamarádit s Shinigami. No ale byl bych mnohem raději, kdybych na žádného nenarazil. Při procházení městem jsem koukal na některé lidi a aktivity, které provozují..

Nobu

"Domluveno."Odvětil a vydal se ke dveřím, které zamkl.Klíš a společně s ním náhradní si vzal sebou.Rychle uklidil pohoštění vytáhl batoh ze skříně hodil do něj pár hadrů a mezi nimi i novou koženou bundu.Starou zmuchlal a vyhodil jí do koše byla už opotřebovaná.Do baťohu společně s oblečením vložil i pět láhvy sake a několik plechovek energetických drinků.(těch se moje postavy asi nikdy nezbaví)Vzal si brašnu se svým notebookem.Tohle vše mu zabralo zhruba pět minut."Tak přátelé vyrazíme oknem ven?"

Zekke -> Bylo časné ráno, takže jsi měl co dělat s velkým provozem. Auta jezdila a lidi běhali sem a tam, šaliny zvonily (OK, tramvaje, spokojenej?? :-D), dveře do kaváren, kde se dala koupit snídaně a kafe na cestu se netrhly... prostě klasický ranní zmatek. Pokud ses dostal na některou z hlavnějších ulic, jen těžko ses mohl vyhnout tomu, že by do tebe někdo narazil, rozlil si kávu...

Nobu -> "Hmm, koukám, že nosíš dříví do lesa... ale líbí se mi tvůj přístup," okomentovala Pao Ruei to, co sis dával do batohu, s pozvednutým obočím. Na tvůj návrh jen přikývla. "Jdeme!" a vyskočila ven. Blonďák Yuru dával přednost tobě. Možná abys jim nezdrhnul... a nebo měl prostě ve zvyku dělat zadní voj. Vypadal na takový typ, který jistí ostatní a tvoří silnou základnu.

Nobu
Vyskočil ven za Pao Ruei.Když šel kolem Yuru řekl mu ať nezapomene zavřít okno.Přemýšlel nad tím kde vlastně bude trénovat a vlastně nad vším co ho teď trápilo a zajímalo.

Holllow Kitter

Hodně věci se stálo a já se toho moc neúčastnil, poněvadž jsem neměl moc velkou chuť. Nicméně mi bylo už trochu trapně z toho, jak jsem pořad ignoroval Zekkeho a také jsem ho trochu litoval. No jo, já nejsem vskutku velmi výřečný hollow. Pověděl jsem mu konečně něco a jak jsem se podíval na ten ranní zmatek kolem, co tady všude byl… bylo to něco jiného než v Hueco Mundo, kde to vypadalo celé dny pořád stejně. Co budeme teďka dělat? Napadá tě něco? Takhle se potulovat po městě, mě už přestává bavit… Navíc je tady pořádný zmatek. Pověděl jsem, když do mě zrovna někdo narazil… Neměl jsem mu to za zle, jelikož mě neviděl… Kdyby tomu bylo jinak, moje reakce by tomu taktéž odpovídala.

Shinichiiii :-DDD

Zekke

Kitt konečně promluvil, samozřejmě jsem věděl, že mi to dělá schválně. Kecy o tom že není moc výřečný hollow, to byla vskutku chabá výmluva. "Nooo možná bychom si tady ještě mohli užít, chápeš.. Yuri tu není, nikdo nás nehlídá, můžem krást věci, lidé nás přece nevidí.." Pověděl jsem mu s ďábelským pohledem a převrátil kartu. "Ale na druhou stranu když nemáme ochranu, tak nás Shinigami mohou lehce zabít žejo." Poté jsem se podíval na nebe. "Mně se tady líbí, je to tady živější, můžeme se tu podívat kamkoliv, ale jestli chceš zpátky do Hueco Mundo, tak klidně otevřu Gargantu." Pronesl jsem k němu a díval se jak do něj narazil nějaký člověk. "Oh, raději bychom měli na kraj, aby se nezbláznili z toho, že naráží do někoho, koho vlastně ani nevidí." S těmito slovy jsem se odebral na kraj, na bezpečné místo, kde nebylo až tolik lidí.

Hollow Kittier

Užit si tady? No, je pravda že tu můžeme zažít spoustu legrace... Při poznámce o tom že nás již nikdo nechrání, se mi začalo trochu stýskat po Yuri, poněvadž to byla taková malá jistota, že tu nějakou dobu přežijeme. Potom jsem uhnul na kraj, aby do mě zase náhodou někdo nenarazil a odpověděl jsem Zekkemu na otázku jestli se chci vrátit do Soul Society nebo zůstat zde... No, já bych tu klidně ještě nějaký čas zůstal... Do Hueco Mundo se můžeme vrátit později. Takže otázka, jestli zůstáváme v lidském světě, je vyřešena, ale pořád nevím co zrovna v tuhle chvíli dělat. Tak jdeme někam? Nebo tu budeme dál stát a dívat se na ty lidí, což musím říct je dost nudné... Položil jsem otázku a už začal přemýšlet, kam bychom mohli jít.

Zekke

Oba jsme byli víceméně na kraji, kde neprocházelo tolik lidí. Zívnul jsem a koukl na Kitta, přičemž jsem přemýšlel o tom, kam bychom mohli jít. "No, asi bychom mohli ukrást někomu něco k jídlu, když už nás teda nevidí. Hlavně se snaž skrývat reiatsu, vůbec ho neuvolňuj, jinak bude asi po nás a já nestojím o pyžamáky, zrovna teď." Pověděl jsem mu a rozhlížel se po lidech. "Nějaký nápad na dobrou krádež?" Pověděl jsem mu se mírným smíchem. "Pamatuješ jak jsme krátce po mé přeměně kradli adjuuchasum vše, co si schovavali v těch potrhlých norách?"

Hollow Kittier

Krást jo? No, proč ne... Dostal jsem zase chuť na mléko a možná by se hodily i nějaké sušenky... Evidentně jsem neměl hlad a chtěl jen něco na chuť... Taky že jsem hollow a lidské jídlo nemusím jíst vůbec... Své reiatsu jsem začínal skrývat už dávno.... Přišlo mi to jako samozřejmost. Tak kde asi chceš krást? Že by v těch budovách, kde to jídlo prodávají... Odpověděl jsem Zekkemu a poté nahodil téma z minulosti. No jo, staré dobré časy... Vždy mě dokázalo rozesmát, když se začali tak strašně vztekat... Poté jsem se na chvíli odmlčel... Tak půjdeme?

Daichi -> Během školního dne si přišli do školy Matsu-chan vyzvednout rodiče. Poděkovala ti, že ses o ni tak dobře staral, a odjela s nimi domů. Bylo jasné, že musejí vyřídit rodinné věci spolu... Den se potom táhl neskutečně pomalu, ale konečně zazvonil konec poslední hodiny!

Nobu -> Šel jsi spolu se dvěma téměř neznámými lidmi do hospůdky Big Ben. Zjistil jsi, že je to spíš něco jako penzion, protože za malým lokálem bylo několik místností k ubytování, stejně jako v patře nad ním. Ale nikdo tu nepřespával... tedy, domýšlel sis, že nejspíš nějací známí Pao Ruei a Yuruho, ale kdo to byl... Zatím jsi nikoho jiného neviděl. Dostal jsi vlastní pokoj v patře s výhledem na dvorek plný krámů. S tím, že se máš zabydlet a za chvíli pro tebe přijdou, tě tam nechali. Nebylo to tam nic moc, ale ušlo to. Aspoň to tam nebylo špinavé, i když malé celkem ano. Byla tam jen jedna skříň, ve který byl složený všechen nábytek - futon, stolek, pár polštážů na sezení, taky nějaké místo na tvoje vlastní věci a oblečení. Kromě skříně byly v pokoji už jen dvě vázy s naaranžovanými sušenými květinami.